Posts Tagged ‘moderní astrologie’

letní seminář 3. až 7. července 2017

seminář věnovaný planetám

seminář věnovaný planetám v astrologii

proč kurz Astrologické školy pro statečné 26. ročník září 2017

proč kurz astrologie u Astrologické školy pro statečné

proč kurz astrologie právě u Astrologické školy pro statečné

Jiří Sovák pohledem humanistického astrologa

Několik poznámek k interpertaci horoskopu bez přesného času narození

Pavel Turnovský a Martina Lukášková

Jiří Sovák se narodil jako Jiří Schmitzer 27. prosince 1920 v Praze, čas narození bohužel neznáme, proto použijeme polední konstelaci. Jméno si prý počeštil za války, což byl tehdy jistě odvážný čin, kterým na sebe mohl okupační úřady upozornit. Jiří Sovák se narodil po úplňku ve znamení Kozoroha a s Lunou buď ve znamení Raka, nebo spíše ve znamení Lva pro jeho sklony k herectví, které projevoval už od mládí.

Read the rest of this entry »

seminář Symbolismus Slunce a Luny

SLUNCE – LUNA
Vztah Slunce a Luny, otce a matky nás provází jako základní rytmus celým životem. Lunační cyklus jako vzorec bipolárních vztahů.

1. část – Martina Lukášková:
- nástin symbolických významů Slunce a Luny
- základní archetypy Otce a Matky, s nimi spojené archetypické obrazy a jejich otisky v našich životech
- zkušenost cykličnosti
2. část – Pavel Turnovský:
principy, metafory a signatury spojené se Sluncem a Lunou a s jejich vztahem, lunačním cyklem
3. část – oba lektoři Práce s horoskopy
Termín: neděle 11. května 2014
10:00 – 17:00 s přestávkou na oběd
Cena: 500,- Kč
Seminář je určen všem zájemcům bez nároku na předešlé astrologické vzdělání. Ti, kteří jsou již v tématu zběhlí, zde mohou získat nové inspirace a úhly pohledu. Všichni se stále učíme. Vědění je společné, nerozděluje na vědoucí a nevědoucí.
Spojení: Mintaka – centrála humanistické a transpersonální astrologie, Radlická 99, 150 00 Praha 5
od stanice metra A Radlická 5 minut chůze nebo 50 m od stanice tramvaje 7 „Škola Radlická“
Přihlášky – kontakty:
kapacita kurzu je omezena na 20 účastníků, přihlášky považujeme za závazné
Pavel Turnovský 724 123 419 Pavel.Turnovsky@gmail.com
Martina Lukášková 728 113 502 astrologMarLuk@seznam.cz

MUNDÁNNÍ ASTROLOGIE ukázka učebního materiálu

PŘEHLED MUNDANNÍ ASTROLOGIE

Pavel Turnovský

Podle filosofa Zdeňka Kratochvíla „astrologie byla v nejstarší době chápána jako výklad „písma nebe“, hlavně pozic planet ve znameních zodiaku. Pojem „písma nebe“, ze kterého lze přečíst význam pozemských dějů, potkáváme v řadě starých kultur. V Řecku se astrologie objevuje začátkem helénistické doby, a to jako racionalizující recepce babylonských nauk. K tomu přistupuje pojetí člověka jako mikrokosmu a sounáležitost jednotlivých částí lidského těla s kosmickými silami. „Hermetický“ princip „co je nahoře, je i dole“ byl prý i jakýmsi metodickým klíčem astrologie. Platonici někdy astrologii považují za svého druhu teologii, z aristotelské tradice zase přistoupí pojetí kauzálního výkladu „působení planet“. Základním pramenem středověké a renesanční astrologie je Ptolemaiův spis Tetrabiblios (Čtyři knihy astrologických předpovědí), se kterým se latiníci seznámili prostřednictvím Arabů.

Renesanční zvnějšnění hermetických nauk se týká i astrologie. Jako se pro alchymisty stalo kamenem úrazu zlato, tak jím pro astrologii bylo předpovídání budoucnosti. Už antická astrologie tím překročila rámec čisté souvztažnosti nebeských a pozemských dějů. Arabové tuto tendenci posílili svým fatalismem a kultem nutnosti natolik, že v renesanci byla astrologie považována především za metodu předpovídání budoucnosti. Proti tomu se osamoceně postavil až Johannes Kepler, jehož způsob myšlení byl astrologii a jejímu kontextu občas blízký. Zdeněk Kratochvíl: Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta) kapitola 17.4 Renesanční astrologie.

Nicméně věštilo se odjakživa příležitostně nebo soustavně ve všech civilizacích. Ve Starém zákoně se např. připomíná babylonský zvyk věštit o novoluní. Je třeba si uvědomit, že staří astrologové věnovali pozornost rozmanitým jevům na obloze, které dnes patří spíš do oblasti meteorologie.

Anne Cheng (Dějiny čínského myšlení str. 39) upozorňuje na racionální podobu věšteb v Číně: Bude pršet. Nebude pršet. Úroda bude dobrá. Král by se neměl spojit s tím a tím kmenem. Iniciativu má člověk, on navrhuje a bohům nezbývá než působit.

Věštby Apollónovy kněžky Pýthie z Delf, bývají naproti tomu někdy rozumné jindy mnohoznačné. Např. věštba lýdskému králi Kroisovi na dotaz, zda bude jeho výprava proti perskému králi Kýrovi úspěšná, zněla: „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši.“ Kroisos zničil velkou říši, ale tu svoji. Read the rest of this entry »

Rozhovor s astrologem Pavlem Turnovským v UNI 1997

Rozhovor s výtvarníkem astrologem Pavlem Turnovským

o bigbítu, umění, hvězdách a životě vedl v roce 1997 Vladimír Kouřil

výtvarník a astrolog PAVEL TURNOVSKÝ (* 19.7.1950) žije v Praze, kterou – jak praví – téměř neopouští. Jako výtvarník spolupracoval s časopisy Jazz Bulletin, Crescelle Noire, Camouflage, Flagrant Delit a dalšími. Je blízký surrealismu. V druhé polovině 70. let se stal aktivním členem Jazzové sekce. Od roku 1977 členem skupiny EXTEMPORE, později členem nástupnického MCH BANDU. Již v té době se zajímal o astrologii a související duchovní obory. Po pádu komunistického režimu založil Astrologickou společnost. Na tato témata vede vlastní přednáškové kurzy.

Read the rest of this entry »

MARS Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

MARS V ASTROLOGII

Mars je první planeta naší sluneční soustavy, která obíhá kolem Slunce vně oběžné dráhy naší Země. Celým zvěrokruhem projde za dobu necelých dvou let, v jednom znamení zvěrokruhu tak zůstává přibližně dva měsíce. Pro svoji rychlost a červenou (ve skutečnosti oranžovou) barvu dostala tato planeta jméno po římském bohu zemědělství a války Martovi. Má dva měsíce jménem Fobos (Strach) a Deimos (Hrůza), objevené v roce 1877. Pozoruhodné však je, že dva Marsovy měsíce zmiňuje už Jonathan Swift v Gulliverových cestách vydaných v roce 1726 (Díll III. Cesta do Laputy…3. kapitola).

Mars bývá zobrazován jako mladý muž válečník, milenec bohyně Venuše. S astrologickou Venuší také spolupracuje, poslušně vykonává její příkazy, připraven dosáhnout toho, co Venuše ohodnotí jako žádoucí, nebo to co bylo Venuší zhodnoceno jako nepřátelské zničit, v případě, že se ono nepřátelské ukáže jako silnější, spasit se útěkem,  prostě vzít nohy na ramena. V moderní astrologii Mars chápeme jako schopnost organického celku mobilizovat energii, nebo ji nahromaděnou, spontánně uvolňovat. Biologicky představuje Mars sílu svalů a sexuální vzrušení, z hlediska společensko-kulturního zastupuje Mars v moderní astrologii schopnost celku spolupracovat při dosažení společných cílů. Z pohledu humanistické astrologie na vývoj jedince v procesu individuace, oplývá Mars asertivitou, jejímž posláním je prosadit případně navzdory vůli společenství udržet individuální hodnotový systém Venušin. Za určitých okolností se však Marse může projevit jako egocentrická protispolečenská aktivita zbojníkova, nebo také jako zasvěcení se službě nějakému ideálu. To nás učí např. pověst o sv. Kryštofovi, původně loupežníkovi, který se po řadě dobrodružství dává do služeb Dítěte-Jezulátka. Zde už se dotýkáme transpersonální astrologie, kde Mars symbolizuje schopnost jedince vstoupit do služeb sil, prýštících z ultimativního Celku, nahlíženého jako Božství, nebo lépe jako Božskost.

Pavel Turnovský

SLUNCE, LUNA A JEJICH ZATMĚNÍ Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

ZATMĚNÍ SLUNCE A LUNY

Vztah Slunce a Luny, Velkého a Malého světla hvězdopravců, je nanejvýš důležitou symbolickou matricí každého cyklického procesu. Jeho proměnlivost je vidět na obloze každý měsíc, který se nazývá synodický. V průměru trvá 29 dnů 12 hodin a 44 minut, ale tato doba se mění od nejkratšího synodického měsíce, který trvá pouhých 29 dnů 6 hodin 56 minut po nejdelší, trvající 29 dnů 19 hodin 33 minut. Počátek cyklu – NOVOLUNÍ – není přímo viditelný, vidíme až heliakický západ Luny vpodvečer následujícího dne, zpravidla 20 hodin po novu, Luna by měla být vzdálena 12° od Slunce a alespoň 10° nad obzorem.

Jediným okamžikem, kdy přesné novoluní můžeme spatřit, je zatmění Slunce. Ostatně od zatmění dostala ekliptika, myšlená dráha Slunce po nebi, své jméno, „ekleiptikos“ znamená řecky „týkající se zatmění“ Existují čtyři typy zatmění Slunce: částečné, prstencové, úplné a hybridní, kdy zatmění přechází z jednoho typu do druhého. Částečných je 35,3 %, prstencových 33,2%, úplných 26,7% a hybridních 4,8%. Proč dochází k zatmění? Slunce je přibližně 390krát větší než Měsíc, ale současně je od Země přibližně 390krát vzdáleno. Průměry světelných kotoučů na naší obloze jsou tak přibližně stejně veliké, nějaký půlstupeň úhlové míry. Za určitých okolností, když jsou za novoluní souřadnice Slunce a Měsíce stejné, nebo téměř stejné a k novu dochází do 18,5° od Dračí linie, zakryje Měsíc Slunce a brání tak jeho světlu dopadnout na zemský povrch. Pás totality – místa, v němž je zatmění Slunce pozorovatelné, se pohybuje od 0,2% po 0.5% povrchu Země. Jde o pruh široký až 250 km. V průměru se odehrají tři úplná zatmění během čtyř let, ostatní jsou částečná a prstencová. Pro zřídkavé výskyty na jednom místě bývalo úplné zatmění Slunce opředeno nimbem zlověstného znamení (omen) a často vysvětlováno tím, že drak (odtud název Dračí Hlava a Dračí ocas pro lunární uzle) se snaží Slunce pohltit. Většina z nás si pamatuje na průběh úplného zatmění Slunce z 11. srpna 1999 a může potvrdit, pokud ho viděla v plné totalitě, že se jedná o divadlo nepředstavitelné krásy. Krajina se na několik málo minut ponoří do zvláštního žlutomodrého světla, teplota klesne až o 20°, utichnou vzdušné proudy. Ač se úplná zatmění Slunce mají na jednom místě mají opakovat po 375 letech, skutečnost je jiná. Na území Čech mělo dojít v historických dobách pouze ke třem úplným zatměním. Za vlády knížete Svatopluka 29. října 878 a zejména 7. června 1415, tehdy přímo v druhý den Husova slyšení na koncilu v Kostnici, kde bylo ostatně také pozorovatelné a patrně přispělo k Husovu odsouzení. O zatmění 12. května 1706 zprávy nemáme, nejspíš bylo tak špatné počasí, že nebylo možné ho pozorovat. Příští zatmění spatří až naši potomci v roce 2135.

Zatmění Slunce mají svoji periodicitu a podle ní se třídí do Saros cyklů. Tento cyklus trvá 233 synodických měsíců, čili 18 roků 11 dnů 8 hodin. Zatmění Slunce, která od sebe dělí tato perioda, tak patří stejného Saros cyklu. Každý Saros cyklus začíná v polárních krajinách a postupuje k opačnému pólu. Délka Saros cyklů se mění. Nejkratší sestávají z 69 zatmění a trvají 1226 roků, nejdelší tvoří 87 zatmění a trvají 1551 roků. Každý Saros cyklus začíná a končí částečnými zatměními, k úplným zatměním dochází v jejich středu. Také délka zatmění kolísá. Úplné zatmění Slunce může trvat teoreticky až 7 minut 36 sekund, prstencové 12 minut 36 sekund. K maximu zatmění nedochází ve stejný okamžik jako k novoluní, rozdíly jsou řádově v minutách.

Zatmění Slunce patřící do jednoho Saros cyklu postupují po 18 letech 11 dnech a 8 hodinách západním směrem, ke každému dalšímu dojde přibližně o 120° zeměpisné délky západněji. (8 hodin = 120°). Teprve každé třetí zatmění se odehrává přibližně na stejné zeměpisné délce, ale v různých zeměpisných šířkách. Tomuto většímu cyklu se říká Exelimos neboli Trojitý Saros, trvá 54 roků a 33 dnů a jak jsme zjistili, má pozoruhodný význam v mundánní astrologii. Existují samozřejmě i delší periody. Heliotrop, při němž má centrální linie zatmění stejnou zeměpisnou délku, trvá 1 787 roků, Accuratissima při němž má centrální linie stejnou zeměpisnou šířku trvá 1 841 roků a Horologia, kdy dochází ke konjunkci Slunce a Luny ve stejný okamžik, trvá 3 310 roků.

Můžeme-li považovat úplné zatmění Slunce za jakési NOVOSLUNÍ, které udává hlavní duchovní i společensko-kulturní téma na další staletí, měly by se také tyto periody v mundánní astrologii vytěžovat.

Pavel Turnovský 2007, 2009
Více na: TransForMotor

VENUŠE Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

VENUŠE V ASTROLOGII

V našem planetárním systému obíhá Venuše okolo Slunce mezi Merkurem a Zemí. Z pozemského pohledu se od Slunce nevzdálí více než 48°, proto v horoskopu bývá ve stejném znamení zvěrokruhu jako Slunce nebo ve dvou znameních vedlejších. Pokud ráno vychází před Sluncem, nazýváme ji Jitřenkou, pokud večer po Slunci zapadá, Večernicí. Po Slunci a Luně v úplňku je třetím nejjasnějším objektem na obloze. Její jasnost, východy a západy v největší elongaci (vzdálenosti od Slunce) poutají odjakživa pozornost lidí, básníků a umělců, jimž poskytuje inspiraci, také tvůrců a strážců kalendářů mezopotámských, prekolumbijské Ameriky a islámu. V její záři a  cyklických vztazích vůči Slunci je třeba hledat kořeny jejího astrologického symbolismu.

Read the rest of this entry »

Dva pohledy na Urana v Beranu

charakteristiky období pobytu Urana ve znamení Berana Read the rest of this entry »

Poznámky k tzv. věku Vodnáře

Pavel Turnovský

Jako astrolog, lépe řečeno humanistický a transpersonální astrolog – astrosymbolog musím upozornit na to, že teorie věků, (tzv. velký nebo platonský rok), založená na zpětném precesním pohybu jarní rovnodennosti hvězdnou oblohou je v západní, euroamerické astrologii poměrně nedávného data. Přestože precesi znal již Hipparchos (druhá polovina 2. století př.n.l.), euroameričtí astrologové ji začali připisovat zvláštní význam až na konci sedmdesátých let 19. století. První písemné zmínky v astrologické literatuře o precesní periodě 25 920 roků (platonský rok), tzn. o době, kterou bod jarní rovnodennosti – počátek tropického zvěrokruhu opřeného o rovnodennosti a slunovraty – potřebuje, aby prošel všemi souhvězdími a o jeho dělení na dvanáct platonských měsíců o délce trvání 2 160 roků, nacházíme teprve u anglického astrologa – teosofa A.J.Pearce v prvním dílu jeho The Textbook of Astrology, vydaném v Londýně roku 1879. Teorie nebo spíš hypotéza věků totiž vznikla na půdě Astrologické lóže Teosofické společnosti, odkud se během doby rozšířila do širokého povědomí, zejména během vzestupu hnutí zvaného New Age v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jehož příslušníci obraceli pozornost mimo jiné i k astrologické symbolice, osvětlované literaturou nejrůznější úrovně, od naprosto pokleslých článků bulvárního tisku po vrcholná filosofická díla filosofa, hudebního skladatele a astrologa  Dane Rudhyara.

Read the rest of this entry »

O zatměních Slunce ještě jednou

Každé zatmění Slunce nebo Měsíce je příležitostí vyprášit kožich významu zatmění v astrologii. Je to pochopitelné: Great Gig in the Sky zasahuje všechny struktury astrologické praxe. Aby bylo možné lépe interpretovat zatmění je třeba si v nich udělat pořádek. Jak zatmění Slunce tak zatmění Měsíce se řadí do cyklů zvaných Saros, které byly znovuobjeveny astronomickou komunitou a díky výpočetní technice posledních let se v nich pořádný pořádek udělal. Výsledky nalezneme na stránkách NASA. V současnosti probíhají zatmění 39 saros cyklů. Read the rest of this entry »

Ukázka struktury saturnsko-uranského cyklu

Synodický vztah mezi bezpečákem Saturnem a buříčem Uranem je ukázkový pro studium dění na společensko-kulturní rovině. Cyklus sice začíná konjunkcí, ale o tom jaký projekt bude spuštěn za konjunkce, se rozhoduje už za poslední osminy předchozího cyklu.

Saturnsko-uranský cyklus, který začal v roce 1897 vyvrcholil opozicemi v letech 1918/20 a skončil další konjunkcí v roce 1942  lze ilustrovat například na vztahu mezi narůstajícím vypjatým nacionalismem Němců a Čechů. Tento cyklus se samozřejmě neomezuje pouze na toto jediné téma. V každém oboru lidského snažení by se vztah mezi konzervatismem a revolučností dal strukturovat podobně. Nezapomínejme, že nacionalismus bylo původně v první polovině 19. století pokrokové  hnutí, které teprve v poslední třetině 19. století získalo rysy šovinismu a xenofobie. Ahlavně mějme na paměti, že Saturn a Uran symbolizují funkce a principy v každém organismu, v každém z nás. Read the rest of this entry »

Na okraj zatmění Měsíce 31.12.2009

Nejen zatmění Slunce jsou tříděna do Sarosových cyklů, ale i zatmění Měsíce. To večerní silvestrovské, které dosahuje maxima ve 20:24 SEČ na pobřeží Indie přibližně nad Bombají, je 57. zatměním ze 72 tvořících  115. saroscyklus, který se počal mateřským polostínovým zatměním Měsíce 21.4. roku 1000 Juliánského kalendáře, které bylo i  úplňkem na ose 7°Štíra/Býka. Tento saroscyklus končí 13.6.2280 zatměním Měsíce a úplňkem na ose 24°Střelce/Blíženců.
Předchozí zatmění Měsíce tohoto saroscyklu jsou 21.12.1991, 10.12.1973 a zejména k němu důležitý Exeligmos (trojitý Saros) 29.11.1955.
Všimněte si vzdálenosti linie Dračí hlavy od úplňku, která je větší, než bývá v literatuře běžně uváděna. V současnosti maximální vzdálenost dračí linie od úplňku variuje 15.3° – 17,1°.

Exclipse of the Moon 21.4.1000
eclipse of the Moon 13.6.2280

Podrobnosti o významu Lunačního cyklu na POHYBLIVÉ SVÁTKY:

JUPITER Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

JUPITER

Jupiter je největší planeta naší sluneční soustavy. Patří do skupiny plynných obrů, je dvaapůlkrát hmotnější než ostatní planety. Zvěrokruhem projde za dobu necelých dvanácti let, v jednom znamení zvěrokruhu tak zůstává téměř rok. Jméno dostal podle hlavního římského boha Jupitera, původně boha čistého nebe a vesmíru, jemuž bylo podřízeno veškeré veřejné i soukromé dění. Z hlediska vývoje vědy je důležitý objev čtyř největších z jeho měsíců nezávisle na sobě Galileo Galileiem a Simonem Marinem v roce 1610. Šlo o první pozorování mimozemských měsíců, které také poskytlo argumenty pro obhajobu Koperníkovy heliocentrické teorie. Read the rest of this entry »

Nezval, astrologie a surrealisté

„Tak jsem přišel na svět

Dne šestadvacátého května tisíc devět set

O půl čtvrté hodině ráno

Tak jsem přišel na svět

Z lidí a hvězd

Z lidí v kterých jsou hvězdy

Z lidí v kterých je vesmír vždy poněkud jinak obměněn

Tak jsem přišel na svět

Vše co jsem zdědil po meči i po přeslici

Po lidech z kterých jsou dnes už jen dávno zrušené hřbitovy

Je obsaženo ve hvězdné zkratce okamžiku mého narození

Ve hvězdné zkratce již luštím

Ve hvězdné zkratce jež se luští sama“(1)

WVítězslav NezvalPLAC

Těmito verši začíná báseň Veliký orloj, psaná v noci z 11. na 12. ledna 1942 v předvečer otcových narozenin.(2) Následuje přesný popis Nezvalovy nativity, čili horoskopu zrození. (obr. 1) Read the rest of this entry »

PLUTON Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

Pluton byl objeven v roce 1930 fotografickou cestou na základě předchozích výpočtů. V roce byl 2006 na mezinárodní astronomické konferenci v Praze přeřazen mezi trpasličí planety, v astrologii si však svoje místo i nadále zachovává. Zvěrokruh projde za 245 let, pro svoji výstřední dráhu zůstává v jednom znamení 12 až 30 roků a přibližně na 20 let se dostává blíž Slunci než Neptun. Toto poslední období „kosmické inseminace“ proběhlo v letech 1979 až 1999, nejblíže Slunci se ocitl v září 1989. Jméno dostal podle návrhu jedenáctileté anglické školačky Venetie Burneyové z Oxfordu. Hádés bůh temnot a podsvětí byl tak obávaný, že se Řekové báli vyslovit jeho jméno a tak ho nazývali Plútón – Bohatý (obilím a lidmi). Bůh to byl zasmušilý, neoblomný, tvrdě leč spravedlivě trestající, pán a dárce všech pokladů ukrytých v zemi, tedy i obilí. Read the rest of this entry »

NEPTUN Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

Neptun je v současnosti poslední planetou naší sluneční soustavy uznávanou astronomy. Celým zvěrokruhem projde jednou za 164 let, v jednom znamení tak zůstává 14 let. Je to první planeta objevená matematickou cestou. Na základě odchylek v pohybu Urana byl objeven 23. září 1846 německými astronomy Gallem d´Arrestem. Na přelomu let 1612 a 1613 sice pozoroval Galileo Galilei dvakrát jeho konjunkci s Jupiterem, ale považoval ho nejspíš za stálici. Neptun dostal jméno po římském bohu, který splynul s řeckým Poseidonem, vládcem toků a moře, stvořitelem koní a dostihů. Odznak jeho moci, zlatý trojzubec, kterým probouzel mořské bouře a drtil skály, se stal i jeho mezinárodní astronomickou i astrologickou značkou. Read the rest of this entry »

URAN Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

Uran je třetí největší planetou sluneční soustavy. Zvěrokruhem projde za osmesát čtyři let, v jednom znamení zůstává sedm roků. Je to první planeta, objevená v moderní době. I když byla pozorována nejspíš už dříve, 13. března 1781 ji objevil briský hudebník a astronom německého původu William Herschell, jehož jméno původně planeta nesla, než byla na návrh německého astronoma Johanna Bodeho přejmenována na Urana. Read the rest of this entry »

SATURN Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

Saturn je druhou největší planetou naší sluneční soustavy. Je obepnut dvěma prstenci, tlustými pouhých několik set metrů, tvoří je úlomky ledu, prach, kameny a balvany nepříliš veliké. Prstence pozoroval už v roce 1610 Galileo Galilei, ale nedovedl odhalit jejich podstatu. Zvěrokruhem projde Saturn za dobu necelých třiceti let, v jednom znamení zvěrokruhu setrvává téměř dva a půl roku. Nese jméno hlavního římského boha, s nímž splynul řecký Kronos. Po porážce Titánů odešel Kronos do vyhnanství v italském Latiu, kde se stal spoluvládcem bájného krále Ianuse. Za jejich panování nastal Zlatý věk, na nějž lidé dodnes vzpomínají a do krajin bájné Arkádie touží se vrátit. Saturn ochraňoval přírodu, naučil lidi pěstovat ovocné stromy a vinou révu, dal jim také mravní řád. Štěstí oné doby připomínaly bláznivé svátky zimního slunovratu – Saturnálie. Read the rest of this entry »

CHEIRÓN (Chiron) Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

Cheirón (nesprávně Chiron) objevený v říjnu roku 1977 je asteroid, který vykazuje rysy komety. Výstřední dráha ho přivádí v perihéliu mezi Jupitera a Saturna, v aféliu v době jeho objevení mezi Saturna a Urana, dnes už za hranice Uranovy oběžné dráhy. Zvěrokruhem projde přibližně za 50 a půl roku v jednom znamení zůstává dva až šest let.  Read the rest of this entry »

SLUNCE Z HLEDISKA MODERNÍ ASTROLOGIE

Za pomoci horoskopů zkoumají astrologové život organických celků nebo organizovaných systémů aktivit, jimiž může být cokoli od atomů a molekul přes rostliny, zvířata, lidské bytosti a jejich společenství, planetu Zemi, sluneční soustavu, galaxii, až po vesmír – cyklokosmos. Astrolog nachází vzájemné vztahy v jakémkoli organizovaném celku přinejmenším mezi deseti funkcemi, respektive principy, které jsou ztělesňovány planetami, mezi než hvězdopravci odedávna počítají i Slunce a Lunu. Read the rest of this entry »

Krajina horoskopu

KRAJINA HOROSKOPU

Nativita, radix, horoskop zrození je prostý nákres sluneční soustavy z pozemského pohledu. Je to mapa či spíš plánek situace, za níž vstupujeme do krajiny života. Nepobýváme v ní sami, je to zároveň krajina kde žijí i ostatní lidé, s nimiž vstupujeme do vztahů. Mapa není krajina, říká Alfred Korzybski, mapa život v krajině nenahrazuje, ani ho nahradit nemůže. Umožňuje však lépe se orientovat, poznávat a pak i chápat. Každou mapu tedy i horoskop zaplňují znaky, zde značky planet i dalších astrologických prvků, číslice, zkratky. Považujme ji za zprávu, kterou nás oslovuje Celek větší než jsme my i naše společenství. Tuto zprávu zasílá Kosmos (kosmé, řecky krása), hájemství sil, jež dnes nazýváme transpersonálními a které kdysi byly považovány za božské. Tuto zpravodajskou mapu lze číst různě. Podobně i na krajinu se dívají různýma očima osadníci, kteří se rozhodli zde usadit, cestovatelé, kteří krajinou jen procházejí, geologové, studující její fyzické ustrojení. Horoskop ukazuje nejen věci zjevné, nacházející se na jejím povrchu a nad našimi hlavami, ale i ty skryté pod povrchem. Zručný astrolog, hvězdopravec, (logos, řecky slovo) z horoskopu zpětně určí čas a místo pro něž byl spočítán, neboť horoskop je také index. Read the rest of this entry »

OHNIVÝ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE

Oheň představuje všeoživující elektromagnetickou sílu, uvolněnou na počátku všech kosmických procesů. Z hlediska skupenství hmoty může v podobě blesku představovat její plazmatický stav.

V astrologii rozeznáváme čtyři jeho modality. Kardinální je oheň zažehnutý jiskrou, bleskem, nadšením (Beran), fixní vzplanul soustředěním slunečních paprsků (Lev) a mutuální vzniká mechanicky, třením, je to oheň civilizovaný (Střeec). Čtvrtou podobou je oheň vnitřní, spojující zimní znamení, oheň doutnající, oheň touhy a intuice. Read the rest of this entry »

VZDUŠNÝ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE

Na rozdíl od ohně, který vede k zrození individuality, vzduch je prostředkem komunikace mezi jedinci, které sdružuje do společenství. Vzduch je médium smyslových vjemů. Díky vzduchu vidíme, slyšíme, čicháme a tedy i chutnáme. Vzduch nese kyslík, díky němuž žijeme. V mnoha jazycích jsou dech, duch a duše slova významově blízká. Átman, pneuma, spiritus. Dech oživuje, oduševňuje, duch vznáší se nad vodami. Hospodin vdechl život člověku, podobně Amón je všem dechem života, Esetino dýchání z úst do úst oživuje Usíra. Nádech a výdech, znamení života. Zpěv. Duch, vítr, vane kudy chce. Co vydechnu, druhý vdechne. Rabbi Ješua z Nazareta známy jako Ježíš Kristus nás učí, že není důležité, co do nás vchází, ale co z nás vychází. Vzduch cirkuluje, podobně peníze, denáry tarotu. Komunikace slovní i dopravní, plachetnice, létadla… Read the rest of this entry »

VODNÍ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE

Vodní živel se váže k tekutému skupenství hmoty. Koloběh vody v přírodě: déšť, stékání dešťové vody do struh, prameny, potůčky, říčky, řeky plynoucích do jezer, moří a oceánů, vypařování vody, tvorba oblak, z nichž prší, však ztělesňuje cyklický rytmus každého procesu, příliv a odliv energií fyzických i psychických. Voda představuje schopnost cítit a reagovat jako organický celek, naše tělo je tvořeno ze sedmdesáti procent vodou. Read the rest of this entry »

ZEMSKÝ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE

ŽIVEL ZEMĚ V ASTROLOGII

Zemský živel býval svázán s pevným skupenstvím hmoty. Díky objevům moderních fyziků víme, že odpovídá spíše vazebné, gravitační síle, která udržuje částice v ohraničených, organizovaných útvarech, majících zdání pevnosti. Na psychické úrovni vede k vytvoření ega, dávajícího stálost či odolnost charakteru.

V astrologii rozeznáváme čtyři podoby země. Kardinální země je aktivní síla, která vytváří anorganické, organické i společensko-politické celky (Kozoroh). Fixní, biologická ekologická i ekonomická je země živitelka (Býk). Mutuální země je inteligentní, vyběravá. Intelekt (inter – mezi a legere – vybírat), je totiž schopnost vybírat si to pravé (Panna). Čtvrtou podobou je země vnitřní, spojující podzimní znamení, země soudržnosti. Read the rest of this entry »