filosofie

KURZ MUNDÁNNÍ ASTROLOGIE 2024

Kurz mundánní astrologie pro převratnou dobu

Rozhovor s Turnovským nejen o astrologii z roku 2012

Astrologovi Pavlovi Turnovskému kladla otázky Jana Šlégrová, šéfredaktorka časopisu Záhady života.
Už půl roku mi chodí varovné emaily, které radí, aby se lidé s přicházejícím 21. 12. 2012 doma zásobovali pitnou vodou, jídlem na několik měsíců, svíčkami, baterkami, kamny, teplými přikrývkami a tmavými závěsy, ručními filtry a dezinfekcí vody, atd. Mluví se o tom, že nastane absolutní tma a ticho. Žádné světlo, elektřina, ani možnost navázání komunikačního spojení. Podobného strašení jsme naposledy zažili v roce 2000. Vyhledala jsem proto uznávaného astrologa Pavla Turnovského (62), aby mi řekl, co v tento den obávané „apokalypsy“ slibuje postavení planet a jak se na obdobné varovné zprávy dívá on.
Pane Pavle, s příchodem nového roku se teď datum 21. prosince 2012 skloňuje ve všech pádech, web i tisk je plný vášnivých spekulací o proroctví Mayů, na které se neustále nabalují další a další možné katastrofy. Co na to říkáte?
Než se spolu pustíme do astrologie, nahlédněme k Mayské civilizaci. Když v roce 1520 vpadli do dnešního Mexika Španělé pod velením dobyvatele Cortése, mayská kultura už byla šest století v úpadku a pod okupací a vojenskou diktaturou Toltéků. Některé mayské kmeny se proto ukrývaly v nehostinné džungli, protože je tam nikdo nepronásledoval a žili v naprosté izolaci. Samozřejmě, že svůj kalendář i nadále používali, nejspíš však jeho kratší části. Problém je v tom, že nemáme událost zaznamenanou jak v jejich tak v našem kalendáři. Nemáme nic zásadního, čeho bychom se mohli chytnout a události na časových osách srovnat a porovnat, nemáme žádnou naprosto jistou korelaci, přesněji, máme těch korelací přes padesát a rozdíl v nich tisíc let.
Ale kde se tedy vzal ten obávaný datum 21.12.2012, v němž údajně Mayský kalendář končí?
V první řadě: mayský kalendář nekončí, neboť je cyklický, neustále se opakující, od nejkratších 20 denních po nejdelší, přes tzv. dlouhý cyklus, který trvá 5125 let a který nás právě zajímá. Korelace mezi mayským a křesťanským kalendářem se začaly vytvářet po zveřejnění drážďanského kodexu, jedné ze čtyř dochovaných mayských knih, v polovině 19. století. Nikde ale není psáno, že s koncem dlouhého cyklu prorokovali konec světa. To je pohled západního člověka, ne Mayů. Jejich myšlení bylo zcela odlišné tomu našemu, neboť jejich koncepce času byla cyklická, na rozdíl od té naší, která je lineární a tak má jak počátek, tak i konec.
V roce 1950 zveřejnili tři američtí vědci Goodman, Martinez a Thompson svoji korelaci, založenou na pokusu seřadit některé události mayské historie Moc se jim to, stejně jako mnoha dalším, nepovedlo. Když se jejich korelace podrobí zkouškou periodicky se opakujících astronomických událostí, ukazuje se, že jim to nesedí, neboť jim neodpovídá řada zatmění Slunce, která byla na Yucatanském poloostrově viditelná. Obavy, které jsou s tímto datem spojené, jsou podle mě založené jen na magii čísel, vypadá zajímavě, když v něm jsou jedničky a dvojky, ale nic víc.
Není mezi těmi padesáti výpočty alespoň jedno, které vám připadá, že by mohlo být spočítáno dobře?
Je. V osmdesátých letech minulého století se na přepočet Mayského kalendáře do křesťanského vrhli Češi bratři Vladimír a Bohumil Böhmovi z Kolína, a šli na to astrologicko-astronomicky. Každý, kdo se aspoň trochu vyzná v astronomii , ví, že se konjunkce planet periodicky opakují, např. vždy po dvaceti letech se opakuje konjunkce Jupitera se Saturnem. Böhmové identifikovali v Drážďanském kodexu takové periody a přiřadili je k známým astronomickým jevům, řídili se podle toho, co se běžně ve starých civilizacích pozorovalo a co tedy mohli i Mayové na obloze vidět a pozorovat. Výpočet bratrů Böhmů tedy není založen na přiřazování nějakých pofiderních historických událostí, ale na astronomických pozorováních, která jsou nezpochybnitelná. Podle bratrů Böhmů současný dlouhý cyklus mayského kalendář končí až 14.12. 2116 ve 23 hodin 12 minut světového času Jejich korelace zatím prochází všemi testy z těch padesáti korelací nejlépe, ale všichni lidé chybují a proto bych ani toto datum nebral za stoprocentní jistotu, spokojil bych se s 99 procenty a určitě bych v tomto datu nehledal žádný budoucí teatrální katastrofický scénář, natož Armageddon. Zkrátka skončí jeden mayský věk, a nastane druhý.
Díval jste se na jejich výpočet (14.12. 2116) z hlediska astrologa? Bude se dít v toto datum na obloze něco zvláštního?
Díval, samozřejmě, ale nic zvláštního se v ten den na obloze odehrávat nebude.
Vraťme se k letošku a 21. prosinci. Co konkrétně vidíte v postavení planet v tento den, v konstelaci pro celý svět?
Mnoho čtenářů asi nejspíš zklamu, ale z pohledu astrologa tam opravdu přímo v ten den není nic zvláštního. Je to běžný zimní slunovrat, což není nijak výjimečné, jak by se očekávalo. Je tam však zajímavá rozběžná kvadratura Urana a Plutona, ale ta probíhá už od jara letošního roku potrvá do jara roku 2015. Začátek tohoto aktuálního cyklu ale leží v polovině šedesátých let. Z astrologického pohledu bychom mohli říci, že veškeré zmatky na jedné straně a touhy po radikální změně na straně druhé, které kolem sebe vidíme už řadu měsíců, můžeme přiřazovat právě k tomuto postavení planet.
Jaké změny máte na mysli?
Toužíme po tom, aby staré odešlo, i když hluboko uvnitř nás to však stále zůstává, protože se změny bojíme. Aby ke změně, po které voláme, opravdu došlo, musíme jít až hluboko až do morku kostí, spálit za sebou mosty do minulosti, a vykročit. To ovšem neznamená zrušit minulost, ale naopak, řádně ji prozkoumat a poučit se z ní, což je něco jiného než se v ní topit.
Mluvil jste o tom, že toto období trvá už přes padesát let. Jak se to projevilo ve světě?
Mnoho lidí si myslí, že větší zájem o duchovno přichází právě teď. Ne. Za poslední dvě století proběhlo několik vln zájmu o „alternativní“ spiritualitu nepodvázanou církevními dogmaty. Lidé se netradiční spiritualitu začínali zajímat tehdy, když jim dosavadní duchovní představy přestávaly dávat uspokojivé odpovědi na jejich otázky. A tak se začali obracet k novým zdrojům informací a jiným filosofickým směrům, než jaké jim celý život předkládala církev a věda. V polovině šedesátých let za konjunkce Urana s Plutonem, v době hippies, lidé začali víc toužit po svobodě, chtěli říkat otevřeně svůj názor a oprostit se od ustálených pravidel, které jim předkládala společnost. Chtěli žít jinak, než jejich rodiče. Současně se vzrůstem zájmu o alternativní spiritualitu, stoupal i zájem o vědu a technický pokrok, prohluboval se materialismus a hedonismus. Další astrologicky zajímavé období začalo s Plutonovým periheliem, tedy s tím jak byl Pluton blíž Slunci než Neptun, v desetiletí okolo roku 1989 a končí za pár let v roce 2015, a pak budeme hodnotit a pečlivě vybírat, jaké jsou naše priority a kam se hodláme posunout dál.
A vaše předpověď?
Do roku 2015 se nacházíme na pomyslné křižovatce, měli bychom se rozhodnout, jakým směrem pokračovat, zda dál tím hédonistickým, nebo naopak sledovat linii netradiční péče o duši, jak se zrodila v polovině 60. let,nebo ty dvě polohy nějak spojit, aniž bychom tušili, co nás na té cestě čeká hned za rohem. Zažíváme projevy kvadratury Urana a Plutona, proto mluvím o křižovatce. Už teď postupně ztrácíme všechny životní jistoty a berličky, o které jsme se dosud opírali, ukazuje se, že to byly fetiše, modly, modely a vzorce upadlého myšlení, cítění a jednání. Bylo by dobré se konečně přestat přenášet řešení do hluboké budoucnosti, lidé by neměli tolik propadat katastrofickým věštbám, taková proroctví, jsou podle mě scestné,skutečnost se nenaplňuje teatrálně, bombasticky, ale plíživě, všedním šedivým způsobem.
Proč?
Protože se v nich nepočítá s novými zkušenostmi, chápeme je tak, jak nám to umožňují dosavadní zkušenosti, promítáme do něj naši přítomnou situaci, naše současné naděje i obavy.
Filosof a teolog Zdeněk Kratochvíl dával následující příklad. Kdyby v roce 1950 někdo věštil, že se v roce 1990 ocitnou sovětské tanky v západním Německu, lidé by si to vyložili tak, že bude další válka. Co se ale ve skutečnosti stalo? Německá demokratická republika se rozpustila na jednotlivé země, ty vstoupily do Spolkové republiky Německa a všechny sovětské vojenské posádky, včetně tanků, které se nacházely dosud na území východního Německa, se náhle ocitly na území Spolkové republiky Německo, tedy v „západním“ Německu.
Na přelomu 60. a 70. let, za kulturní revoluce a sovětsko-čínských pohraničních přestřelek, bylo populární proroctví, které tvrdilo, že v roce 2000 budou stát čínské tanky před Paříží. V roce 2000 sice čínské tanky Paříž nedobývaly, ale Evropa je zaplavena kontejnery (tanky) narvanými čínským aušusovým zbožím.
Proto říkám, že proroctví, ať je jakkoli formulované, má více významů, z nichž ty, které nás napadají jako do očí bijící nemusí být ty správné. Totéž platí i věštbách vážících se ke konci letošního roku, podobně jako k věštbám doprovázejícím tzv. Nostradamovo zatmění Slunce 11. srpna 1999, kde tím velkým králem děsu a povyku, sestoupivším z nebes, myslel podle mého názoru Michel de Nostredame nejspíš humbuk, který tehdy to zatmělé posvícení provázel.
A astrologie nemá s „věštěním“ nic společného?
Astrologie je pomáhající profese. Jde o pomoc rozhovorem nad horoskopem. Ten rozhovor se koná buď jako konzultace, nebo má písemnou podobu, ale i pak astrolog – česky hvězdopravec – očekává klientovu reakci. Jde tedy o hermeneutiku (nauku o způsobech výkladu nějakého textu, uměleckého díla, v našem případě horoskopu, a také o umění jak udržet v chodu rozhovor). V myšlení Paula Ricoeura jde o hlubinnou hermeneutiku, kde porozumění a sebeporozumění astrologa je založeno na jeho schopnosti vyznat se ve světě znaků, symbolů, metafor, archetypů a jejich obrazů, a tak dospět k porozumění a pochopení horoskopu, tak i k nalezení autentické životní orientace vlastní i klientovy. Astrolog hledá smysl života – metaforicky „zlato času“, pomáhá orientovat se ve složitých životních situacích, jde o umění navigace v životě.
Astrologie dokáže přesně předpovědět pozice planet a ostatních prvků s vysokou přesností do daleké budoucnosti, to ano. Jelikož je situace na nebi v řádu lidských civilizací neopakovatelná, nedisponují astrologové celkovou zkušeností jak tyto neopakovatelné situace vykládat, mohou jen předjímat nějaké trendy.
Proč se ale právě teď podle vás tolik mluví o blížící se apokalypse?
Je to pokračování všech předchozích „nevydařených“ konců světa. Není nutno chodit daleko do minulosti – vzpomeňme si například na rok 2000, kdy se lidé báli první vteřiny po půlnoci, že zkolabují počítače, nebo rok 1999, kdy došlo k úplnému zatmění Slunce, které se táhlo celou Evropou a předním východem až skončilo uprostřed vod Bengálského zálivu. Je to hysterie, které propadá snad jen postkřesťanský svět. Jednou za čas zkrátka potřebujeme být strašeni blížícím se hrozivým koncem, pocitem beznaděje, strachu ze zatracení, protože jsme si vědomi někde v koutku duše svých provinění, lží a zločinů. Lidé postkřesťanského světa si data blížící se apokalypsy vytvářejí často a rádi, a tenhle sadomasochistický kolotoč se tu roztáčel od dávných dob.
Vážně?
Ano, kdykoliv se blížilo nové století, nějaké zajímavé datum nebo neobvyklá astronomická událost, mluvilo se o konci světa. Nutno říci, že díky svému kalendáři žijeme v lineárním čase, víme, že kdysi došlo ke stvoření, a teď neustále vyhlížíme Apokalypsu, která s sebou přinese zúčtování za naše hříchy. Někdy to přece skončit musí. Takhle se snad jinde nepřemýšlí – všude jinde se mluví pouze o tom, kdyže končí jeden cyklus a začíná druhý. Až zas toto datum nevyjde, vymyslíme si další.
Některé zdroje mluví o tom, že s tímto datem souvisí i přepólování Země. Jak to jako astrolog vnímáte?
K přepólování Země už přece dochází a to postupně, magnetické póly se pomalu přesouvají, je pošetilost tvrdit, že k přepólování dojde během jediného dne. Na Zemi nic neprobíhá okamžitě, je to zdlouhavý proces. A elektrický proud? Vždyť užíváme střídavý proud, který „chvilku teče jedním směrem, pak se zastaví a teprve po chvíli teče opačným směrem, zas a znova a pořád dokola“, jak praví s nadsázkou můj kolega elektroinženýr.
Nezlobte se, ale myslím si, že lidé teď raději řeší možné vesmírné nebo globální tragédie, místo toho, aby řešili to, co je podstatné pro jejich každodenní přežití a přežití společnosti. Jde o určitý útěk do abstrakce, do duchovně nadýchaných mračných hradů a vzdušných zámků, místo aby přemýšleli, jak je možné, že i když pracují, tak jsou na tom stejně mizerně jako dřív, ne-li dokonce na mizině. Proč začínají chybět střední třídy, které tady byly vždy dokonce i za reálného socialismu a zůstávají jen lidé více či méně chudí, a naopak jen pár zbohatlých oligarchů. To je to, co by nás mělo právem děsit.
S tím souhlasím, ale vraťme se zpět k tématu. S jakými dalšími domněnkami o konci světa, nebo jeho zduchovění jste se ještě setkal?
Podobným nesmyslem, jako je přepólování ze dne na den, je kontakt Slunce s galaktickým rovníkem právě toho 21. prosince 2012. Musíme si uvědomit, že galaxie není koule jako Země, je to takový zploštělý chomáč cukrové vaty, z něhož trčí osamělé prameny. Je tedy velice těžké, ne-li současnými metodami nemožné určit, kudy přesně galaktický rovník leží. Galaktické souřadnice se už jednou změnily a změnit se tedy mohou znovu. Slunce se poblíž galaktického centra nachází v dnech zimního slunovratu každoročně. Navíc Slunce není bod, na obloze se jeví jako kotouč o průměru půl stupně, takže takový přesný kontakt s galaktickým rovníkem, by trval ne jeden den 21.12.2012, ale desítky, stovky let. Nejhorší je, že když se začne mluvit tzv. vědecky v duchovních oblastech. Většina lidí má vědu v úctě a tak když se nějaká potřeštěná hypotéza halí do přírodovědeckého hávu, bere jako fakt. Věda je přece vševědoucí a nikdy se nemýlí. Tak to ale není. Věda neustále vyvrací své omyly a staví nové a nové hypotézy, aby je znovu a znovu vyvrátila. Poznání považuje za dočasné, prozatímní.
Takže si myslíte, že k ničemu takovému nedojde?
To netvrdím. Může se najít nějaký fanatik, který se rozhodne stát se bohem a příležitosti tak významného dne se rozhodne svět, nebo aspoň jeho část, zničit.
Ještě se vrátím k některým mýtům, které…
Já vás na chvíli přeruším – existují mýty a báchorky. Mýty, jak poukázal antropolog Franz Boas, v sobě mívají reálné jádro, realitu, která už sice dávno není pravdou, ale zůstala v mýtu zakotvena, poodhaluje její prapůvodní podstatu. Stačí se jen podívat z jiného pohledu a její reálnost se může prokázat. Dám vám příklad. O jednom indickém městě* se tvrdilo, že leží na soutoku tří řek. Dvou fyzických, reálných a třetí neviditelné, duchovní. Při fotografování zemského povrchu z vesmíru se ukázalo, že je v těch místech ještě vyschlé řečiště, které nikdo na zemi nerozeznal, protože bylo příliš široké. Takže to co se bralo jako mýtus, nebyla báchorka, ale kdysi dávno fakt. To, co se nyní děje okolo roku 2012, je podle mě jen báchorka.
Proč si to myslíte?
Lidé, kteří mluví o roku 2012 v katastrofických scénářích, někde uvnitř cítí, že nežijí tak, jak by měli. Bojí se, že už to nestihnou napravit a tak uměle vyvolávají strach i v ostatních. Připomíná mi to jednu ženu, která v noci nemohla spát, a tak začala v domě bušit holí na zábradlí se slovy „když nemůžu spát já, nebude spát nikdo!“ Podobné je to podle mě i s rokem 2012. Chytlo se toho hodně lidí a neustále jich přibývá. Záměrně se vyvolává panika a ještě se na tom vydělávají obrovské peníze. Ale je na každém, jak s tou informací o blížícím se „konci světa“ naloží. Nejvíc mě na tom mrzí to, že se to halí do rádoby přírodovědeckých termínů a vysvětlení možného konce světa, i když sami vědci, přiznejme si, toho zatím o zániku vesmíru moc nevědí a nijak se svojí neznalostí netají.
S tím úzce souvisí i další otázka. Některé zdroje varují i před příletem mysteriózní planety Nibbiru, která obíhá Slunce v periodě přibližně 3600 let. Letos by se údajně měla přiblížit Zemi, hovoří se dokonce i o mimozemské civilizaci, která sestoupí na Zem.
To je opět problematické téma, protože se jedná pouze o hypotézy a tvrzení, na základě několika ne příliš dobře identifikovatelných zmínek v klínopisných tabulkách. Slovo nibbiru tam má několik významů. Čistě hypoteticky by mohlo jít o nějakou kometu, která má takto dlouho periodu. Problém je v tom, že nemáme jedinou doloženou zprávu o tom, že k něčemu takovému opravdu každých 3600 let dochází. Jediné zdroje, na které se můžeme v rámci psané historie spolehnout, jsou čínské zápisy, které sahají do 22 století př. n. l. což je dost dlouhé období na to, aby návrat planety Nibbiru dokázaly zaznamenat. A jak víme, že se to stane právě letos? Uznávám, že setkání s planetou Nibbiru je jedna z těch romantičtějších a exotičtějších možností, jak by letos mohl konec našeho světa přijít, nicméně si troufám říci, že ani této možnosti se lidé nemusí bát. Pátý element je nádherný film, ale je to přece jen fantasy.
Mnozí budou oponovat, že je datum správný.
Pak bych chtěl vědět, jak na to přišli. Kdo, z čeho a hlavně jak to propočítal do našeho kalendáře? Mluví o tom ještě jiná tradice? Co na to Číňané, hinduisté, muslimové, buddhisté? Lidé mají tendence věřit a neověřovat. To je velká škoda.
A jak se jako astrolog díváte na rok 2013? Bude jiný, než předchozí roky?
Jednou z mála astronomicko-astrologických jistot je, že během roku 2012 přešla královská hvězda Regulus, nejjasnější hvězda souhvězdí Lva, ze znamení Lva do znamení Panny. Do znamení Lva vstoupil Regulus v roce 157 před naším letopočtem,pobyl v něm tedy celých 2 170 roků. Rok 2013 by tak mohl být prvním rokem nového dvoutisíciletého věku, v němž lví drancování přírody přejde postupně v panensky racionální hospodaření . A nezapomeňme, že jedním z klíčových slov znamení Panny je soudnost.
Pak jsme tu měli červnový přechod Venuše přes Slunce. Naposledy proběhl tento tranzit v roce 2004, když jsme vstupovali do Evropské unie a podobné synchronicity bychom českých dějinách našli častěji. Například v roce 1518, když čeští stavové prodali při volbě římského císaře svůj hlas španělskému králi Habsburkovi Karlovi, přestože podle původních dohod se měl stát římským císařem náš král Ludvík Jagellonský. Po osmi letech při následném tranzitu Venuše přes Slunce se po smrti krále Ludvíka u Moháče Habsburkové usadili Ferdinandem I. na 400 let na český trůn a žádný z jimi daných slibů nebyl splněn.
Další zajímavost je, že po letošní přestávce opět pokračuje období, kdy během dvanácti po sobě jdoucích měsíců dojde zase k sedmi zatměním Slunce a Luny
Jaký může mít zatmění slunce a měsíce vliv na psychiku lidí? Je v tom nějaký rozdíl?
Při úplném zatmění Slunce dochází k viditelným změnám v přírodě. Vzpomínám na dokument o jednom klukovi, který létal v Jurských Alpách na paraglidu při zatmění Slunce v srpnu 1999. Těšil se, jak se na to zatmění podívá z výšky, že to bude jedinečný zážitek. Nemýlil se. Jakmile to úplné zatmění nastalo, zmizely vzdušné proudy a on měl co dělat, aby přistál a nezabil se. Aspoň můžeme lépe chápat, proč ptáci při zatmění slunce mizí z oblohy, a schovávají se někde ve stromech. Není to proto, že by si mysleli, že je noc, ale proto, že se jejich křídla nemají o co opřít.
Víme, že běžná novoluní a úplňky mají vliv na lidskou psychiku, V případě zatmění Slunce a Měsíce, což jsou zostřené novy a úplňky je tento vliv ještě silnější a astrologický význam dramatičtější. Podtrhuje ostatní vztahy v tranzitních horoskopech, to znamená, že zdůrazní krizové projevy rozběžné kvadratury Urana a Plutona. Dosavadní krize bude tedy pokračovat v neztenčené míře.
Jak se jako astrolog stavíte k otázce duchovna?
Potřeba transcendence (přesahování) a metafyziky, vztahování se k něčemu „věčnému“, je jednou ze základních potřeb člověka, o tom není dnes už pochyb a vytěsnění těchto potřeb se ukázalo nebezpečné. Spiritualita se vrátila oknem podobě ještě bizarnějších věr a hnutí než bylo dosud obvyklé. Vždycky mne zarazí, čemu všemu jsou lidé ochotni uvěřit. Proto by se měl každý starat o to, aby nebyl klamán a manipulován, zotročen a vykořisťován nejen světskou, ale ani duchovní mocí. Spiritualita by měla být individuální a privátní. Všichni volají po transformaci, ale to slovo je už vyprázdněné, je to mrtvá metafora, málokdo ji chce ve finále uskutečnit, natož pro ni něco obětovat. Teď je v duchovních kruzích módou mluvit o tom, jak se v roce 2012 lidé mění a změní, ale ono se to samo neuskuteční, je třeba pro to něco dělat. Proroci bývají často falešní, kdo 22. prosince 2012 vykřikne „Král je nahý!“?
Nějaká moudrost na závěr, co byste poradil čtenářům, až se zase někdy budou bát konce světa?
Vzpomeňte kolik prorokovaných konců světa už lidstvo přežilo. Přežije i tenhle. Je tu ale nebezpečí, že jsme už za hranou, neboť ke konzumnímu způsobu života se hlásí už i Číňané, a lidská sebedestrukce je nezvratná. Na poli hospodářském a politickém to bývá vidět zřetelněji. Na poli tzv. duchovním je situace nečitelná, duchovno je totiž skvělý obchodní artikl. Proto si připomeňme slova Džiddú Kršnamúrtiho: „Pravda je země, v níž nevedou vyšlapané stezky.“ Někdo vás může přivést pouze na její okraj. Dál už musíte sami.
* To indické město na soutoku tří řek je Prajágrádž – Prajága dnes Ilahábád. Leží na soutoku Jamuny, Gangy s mytologickou Sarasvatí.

Alex Ruperti: Smysl humanistické astrologie

ALEXANDER RUPERTI: SMYSL HUMANISTICKÉ ASTROLOGIE

Jsem nesmírně rád, že jsem zde v Praze a že mám možnost podělit se s vámi o závěry mnohaletého přemýšlení o tom, co vlastně je astrologie, nebo spíš čím by astrologie mohla být, kdyby astrologové měli větší představivost a opírali se více o nejnovější astronomické objevy, namísto toho, aby se snažili přenést do dnešních dnů starobylé formule, které v minulosti sice měly svůj význam, avšak dnes pro nás nemají stejný tvůrčí potenciál.

Dostalo se mi velké cti, že jsem znal vynikajícího člověka jménem Dane Rudhyar, s jehož prací jsem se poprvé setkal v roce 1936. Jeho dílo zásadně změnilo můj život a mé chápání toho, proč jsme na světě. Déle než půl století jsem se setkával s Danem Rudhyarem a vyjádřením jeho myšlenek, které se pokoušely pomoci nám porozumět smyslu přechodného údobí, kterým lidstvo v současnosti – bohužel ve velmi nevědomém stavu – prochází. Domnívám se, že za toto nevědomí neseme ve velké míře odpovědnost my, astrologové, jejichž úlohou v minulosti bylo ozřejmovat to, s čím se společnost kdykoli ve své minulosti musela střetnout. Read the rest of this entry »

Rudhyar: Můj postoj k astrologii

Astrologie – a mám zde na mysli zejména astrologii nativní, která se zabývá horoskopy lidských bytostí – je uměním objevovat smysl života jednotlivce a všeho, co se se odehrává během jeho života, nahlíženého jako celek od zrození po smrt. Astrologie by měla být považována za určité poselství, které vesmír předává tomu jedinci, kterému se podařilo plně navázat k vesmíru vztah, tak jako jednotlivá buňka těla se vztahuje k celku těla. Nativní horoskop vám pak ukazuje, jak využít nejlépe potenciality (možnosti), které vám celý váš život skýtá. Nativní horoskop je vzorec, který definuje individualitu vašeho života. Všechno v něm je pro vás to pravé, pokud přistoupíte na jeho bytostný význam. Astrologie vás pak může vést při objevování tohoto významu, při dekódování symbolické řeči nebes – ale jen tehdy, když ji jaksepatří používáte. Astrologie totiž není prediktivní věda. Read the rest of this entry »

Pravidla a svoboda – symboly Saturnovy

Vážení přátelé,
dovoluji si vás oslovit s nabídkou vskutku pionýrského semináře pod vedením Ph.D. Františky Jirousové a Martiny Lukáškové.

http://www.transformotor.cz/wp/pravidla-a-svoboda-zkoumane-na-zaklade-symbolu-saturna-ph-d-frantiska-jirousova-a-martina-lukaskova/

Téma semináře je: Pravidla a svoboda zkoumané na základě symbolu Saturna, opřené o filosofickou četbu a astrologickou praxi.
Chcete-li se s námi pustit do hledání souvislostí a to nejdříve na rovině symbolické a pak si vše přenést do astrologické praxe, která může sloužit k sebepoznání či rozšíření astrologických dovedností, jste vítání. Možnost studia – prezenčně nebo dálkově ovšem v přímém přenosu po skypu!!!
Nebojte se, nároky na znalosti studentů jsou minimální. Rády se potkáme s vaší chutí a zvědavostí, nic víc není třeba. Od toho zbytku jsme tu my dvě, abychom vám vše srozumitelně podaly a vysvětlily.
Za sebe mohu říct, že s Františkou jsme se potkala v naší škole, neb je bývalá studentka Astrologické školy pro statečné. Krom toho, že to je prima žena, jsem nemohla nepovšimnout jejího hlubokého zájmu o astrologii, který u ní převážil ze zájmu o astrologii do profesní podoby.

Františka Jirousová: frantiska.j@centrum.cz
Martina Lukášková: astrologMarLuk@seznam.cz

Manfred Junius: Rostlinná alchymie

https://www.trigon-knihy.cz/prakticka-prirucka-rostlinne-alchymie2

seminář astrologie Mars a Venuše nejen v horoskopu 9. březen 2014

.
„Žít svou vlastní pravdu lze jen s jasnou vizí jednoty a se zkušeností opravdové lásky.“ Nancy Qualls-Corbettová
.
Jakmile se narodíme, podívá se porodník, porodní asistentka do míst našich třísel a určí pohlaví. „Maminko, je to holka. Maminko, je to kluk.“ Od té chvíle jsme holčičkami nebo chlapečky, dostaneme patřičné prádélko růžové či modré a těšíme se ze života. Náš rod je v rovině biologických znaků určen charakterem pohlavního orgánu. Volně pak přechází do roviny společensko-kulturní, kde jsme nazývání v přiděleném rodě a vychováváni dle toho, jak to mají holky a jak kluci. My sami máme povětšinou první vědomou zkušenost někdy ve školce, kdy si všimneme rozdílů a začneme vše jiné náležitě zkoumat. Ona pověstná hra „na doktora“ v sobě nese důležitý moment zvědomění, zda jsme se svým rodem určeným pohlavím ztotožněni. Může se to jevit jako banalita, ale ona to zas taková banalita není a naše rody stojí za pozornost. Vždyť kolikrát se v dospělosti sami sebe ptáme např.: „Jsem vlastně ženská/chlap, když tohle chci, takto se chovám či ono odmítám“. Nechceme zkoumat rovinu biologickou, ale chceme se opravdu zblízka podívat na rovinu společensko-kulturní, individuální, transpersonální a prozkoumat, jaké archetypové obrazy nás směrují v našem prožívání ženy a muže, jaké symboly a metafory používáme. Řečeno jazykem astrologie prozkoumat aspekty Venuše a Marse.
Jedním z mnoha důvodů našeho průzkumu je společně si ujasnit, do jaké míry jsme se přizpůsobili náboženským a kulturním principům patriarchátu a jaké obrazy přijali za své. Pronikne-li archetypální obraz do vědomí, zažívá člověk jeho zvláštní působení, které vzbuzuje úctu, bázeň a nezadržitelnou touhu. Začne nás formovat či destruovat, může nás také vnitřně sjednotit nebo rozklát. Příběhy, metafory a podobenství jsou prostředky, které evokují ve vědomí obrazy, a bombardují naše Já. Pohádky, jako příběhy k poučení, jsou tím nejsnáze dostupným příkladem. Princezna, dívka, Venuše se musí spojit s princem, mládencem, Marsem. Cesta ke spojení není rozhodně jednoduchá. Sňatek je pak spojením polarit, které ženství (princezna, dívka, Venuše) iniciovalo a přivedlo k plnému naplnění. Ženy jsou iniciovány Venuší stejně jako muži. Ženy pozvedá jejich femininní já a muže anima, ale bez toho, aby proto obě pohlaví něco podnikli (Mars-akceschopnost), by se tak nestalo.
Nastínili jsme základní pilíře našeho setkání a nezbývá, než vás pozvat zkoumat symboliku pěkně z oka do oka.

Jakmile se narodíme, podívá se porodník, porodní asistentka do míst našich třísel a určí pohlaví. „Maminko, je to holka. Maminko, je to kluk.“ Od té chvíle jsme holčičkami nebo chlapečky, dostaneme patřičné prádélko růžové či modré a těšíme se ze života. Náš rod je v rovině biologických znaků určen charakterem pohlavního orgánu. Volně pak přechází do roviny společensko-kulturní, kde jsme nazývání v přiděleném rodě a vychováváni dle toho, jak to mají holky a jak kluci. My sami máme povětšinou první vědomou zkušenost někdy ve školce, kdy si všimneme rozdílů a začneme vše jiné náležitě zkoumat. Ona pověstná hra „na doktora“ v sobě nese důležitý moment zvědomění, zda jsme se svým rodem určeným pohlavím ztotožněni. Může se to jevit jako banalita, ale ona to zas taková banalita není a naše rody stojí za pozornost. Vždyť kolikrát se v dospělosti sami sebe ptáme např.: „Jsem vlastně ženská/chlap, když tohle chci, takto se chovám či ono odmítám“. Nechceme zkoumat rovinu biologickou, ale chceme se opravdu zblízka podívat na rovinu společensko-kulturní, individuální, transpersonální a prozkoumat, jaké archetypové obrazy nás směrují v našem prožívání ženy a muže, jaké symboly a metafory používáme. Řečeno jazykem astrologie prozkoumat aspekty Venuše a Marse.Jedním z mnoha důvodů našeho průzkumu je společně si ujasnit, do jaké míry jsme se přizpůsobili náboženským a kulturním principům patriarchátu a jaké obrazy přijali za své. Pronikne-li archetypální obraz do vědomí, zažívá člověk jeho zvláštní působení, které vzbuzuje úctu, bázeň a nezadržitelnou touhu. Začne nás formovat či destruovat, může nás také vnitřně sjednotit nebo rozklát. Příběhy, metafory a podobenství jsou prostředky, které evokují ve vědomí obrazy, a bombardují naše Já. Pohádky, jako příběhy k poučení, jsou tím nejsnáze dostupným příkladem. Princezna, dívka, Venuše se musí spojit s princem, mládencem, Marsem. Cesta ke spojení není rozhodně jednoduchá. Sňatek je pak spojením polarit, které ženství (princezna, dívka, Venuše) iniciovalo a přivedlo k plnému naplnění. Ženy jsou iniciovány Venuší stejně jako muži. Ženy pozvedá jejich femininní já a muže anima, ale bez toho, aby proto obě pohlaví něco podnikli (Mars-akceschopnost), by se tak nestalo.Nastínili jsme základní pilíře našeho setkání a nezbývá, než vás pozvat zkoumat symboliku pěkně z oka do oka.

seminř astrologie Mars a Venuše nejeb v horoskopu

Seminář humanistické astrologie Mars a Venuše nejen v horoskopu

Pavel Turnovský: Metafora v astrologii

videozáznam přednášky proslovené na Eukarpie 2011

k zhlédnutí ZDE

Rudhyar: O astrologii v Rytmu celostnosti

Když ve stabilních společenstvích převládlo zemědělství a chov zvířat, začal ovládat roční cyklus, symbolizovaný a měřený kalendářem, rozsáhlejší souhrn aktivit. Tento cyklus (ustavený oběhem země kolem slunce) se přirozeně dělil na základě cyklických změn vzhledu měsíce – změn, o nichž se věřilo, že hluboce ovlivňují životní procesy (a dokonce později i rozvoj osobnosti).Astrologie se zrodila z kombinace větších a menších cyklů spolu s dalšími periodickými změnami noční oblohy. Sloužila pro interpretaci významu změn, který mohl být při psán ročním biologickým cyklům a později i cyklům delším, ve kterých vystupovaly jako ukazatele času i konjunkce a opozice planet, zvláště Jupiteru a Saturnu. Hodnota astrologie spočívá mimo jiné v tom, že umožňuje interpretovat cyklus bez apriorního předpokladu, že by jedna polovina cyklu byla negativní a druhá pozitivní. Opakující se cyklický vzorec je tvořen souhrou dvou sil, které se pokládají za stejně důležité; to, co se cyklicky mění, je jejich vztah.

Read the rest of this entry »

Martina Lukášková: Neptunův vstup do Ryb

aneb

Člověk je schopen vytvořit jen to, co si dokáže představit.

S funkcí planety Neptun před nás vystupují mnohé otázky. Chceme-li si ujasnit, co v chodu lidské společnosti a životě jednotlivce Neptun znamená, musíme si na sebe nejprve pustit svět všednosti, nebo jak se v současnosti říká, „běžných“ přání, nadějí a úzkostí, než přistoupíme k ideám, vizím a fantazii obecně spojovanými s funkcí Neptuna. V humanistické a transpersonální astrologii funguje Neptun jako rozpouštěč saturnských jistot, bezpečí opakujících se procesů a příliš pevných vazeb. „Rozpouštění“ není samoúčelné, ale přispívá k proměně pohledu a rozvoji nových osobních i společenských možností. Zapojuje nás do celku většího, než jsme sami. Na rovině osobní se projevuje zvýšenou citovostí a silnějším prožíváním rolí osobních hodnot. Na společenské rovině se funkce Neptuna dá identifikovat s vytvořením iluze společného „my“. Nutnost neptunské změny je vyvolána osobní nespokojeností nebo sociální situací, která je vedená odpovídajícím idealistickým nadšením a cílem. Zážitek „my“, který zažíváme ve skupině, se kterou sdílíme nespokojenost či sociální situaci, umocňuje emoce. Jedinec není sám za sebe, ale zažívá pocit fungování za skupinu, které přísluší.

více na  www.transformotor.cz

Dva pohledy na Urana v Beranu

charakteristiky období pobytu Urana ve znamení Berana Read the rest of this entry »

Rudhyar Planetarizace vědomí

Část první

V PSYCHOLOGICKÉM MODU

Kapitola l

UVOLNĚNÍ ZÁKLADONOSNÝCH MYŠLENEK

Filosofie, v ryze autentickém smyslu slova, je zkoumání základního

charakteru a důsledků lidské zkušenosti a, v nejobecnějším smyslu

tohoto pojmu, existence. Účel takového zkoumání se zdá být zřejmý. Má

umožnit lidským bytostem kolektivní a individuální rozvoj

jejich vrozené potenciality s největší možnou šancí úspěchu, totálního

štěstí anebo sebetransformace k vyšším rovinám naplnění. Read the rest of this entry »

Rev. L. Cassidy: Astrologie a katolický katechismus

Otec Laurence Cassidy je člen Tovaryšstva Ježíšova. Je profesorem a předsedou katedry filosofie na Saint Peter's College v New Jersey. Je autorem několika článku na téma slučitelnosti astrologického myšlení s křesťanskou vírou a zajímá se o implikace, které mají současná filosofie a metafyzika na astrologii a naopak. Read the rest of this entry »

Roman Jakobson: Čas v systému znaků

Krystyna Pomorska: Všechno, co jste řekl o roli času a prostoru ve vztahu k fonologii a gramatice, navozuje ještě širší problematiku vztahu mezi časem a jazykovými znaky, a nadto ještě téma času a jeho vztahu ke znakům vůbec.

Roman Jakobson: Nejpodstatněji a i nejinspirativněji snad položil otázku vztahu jazyka a času vynikající americký myslitel Charles Sanders Peirce (1839-1914). Ve svém systému tří znakových typů Peirce na jedné straně charakterizoval index a ikonu, které jsou oba postaveny na faktickém spojení mezi označujícím a označovaným. Index poukazuje od označujícího k označovanému na základe faktické blízkosti (věcné souvislosti, soumeznosti) obou, zatímco ikona poukazuje od označujícího k označovanému na základě faktické podobnosti mezi oběma. Na druhé straně třetí typ znaku, symbol na rozdíl od prvních dvou typů je postaven nikoliv na faktickém, nýbrž na zavedeném, dohodnutém, konvenčním spojeni mezi označujícím a označovaným. V protikladu jak k indexu, tak k ikoně, symbol podle Peircova učení není vůbec předmět, ale pouze rámcový zákon (frame-law), který umožňuje nejrůznější faktické kontextuální použití, tak zvané repliky (occurrences). V souladu s Peircovým systémem pojmů a termínů jsou jazykové znaky v podstatě symboly, které v sobě obsahují zároveň i prvky indexu a ikony. Read the rest of this entry »

Zdeněk Kratochvíl: Renesanční astrologie

Kritika astrologického předpovídání Read the rest of this entry »

André Breton o astrologii

Interview pro Astrologie moderne Jean Carteret a Roger Knabe

Ceníte si astrologie?

Astrologie je podle mého názoru vznešená a nesmírně krásná dáma, přicházející z takové dálky, že není možné, aby mne svým šarmem neokouzlila. V čistě fyzickém světě neznám jinou, jejíž šperky by mohly soupeřit s jejími. A mezi jiným se mi zdá, že chová jedno z největších tajemství světa. Škoda jen, že dnes – přinejmenším obecně – trůní na jejím místě prostitutka. Read the rest of this entry »

Roland Barthes: ASTROLOGIE

Zdá se, že roční rozpočet na „kouzelnictví“ je ve Francii zhruba tři sta miliard franků*. Stojí za námahu podívat se na astrologický týden kupříkladu v takovém týdeníku, jakým je Elle. V protikladu k tomu, co bychom od této rubriky mohli očekávat, zde nenajdeme žádný snový svět, ale spíše důsledně realistický popis přesně vymezeného sociálního prostředí, totiž prostředí čtenářek dotyčného časopisu. Jinak řečeno, astrologie – přinejmenším zde – vůbec není předehrou ke snu, nýbrž čistým zrcadlem, čistým ustavováním reality. Read the rest of this entry »

Alex Ruperti: K HOLISTICKÉMU, GALAKTICKÉMU POCHOPENÍ LIDSKÉHO OSUDU

Dámy a pánové, vážení kolegové,

jsem nesmírně rád, že jsem zase jednou v Praze a mohu se s vámi podělit o určité myšlenky související s astrologií, jimiž jsem se zabýval celý život. Doufám, že pro vás budou tyto úvahy zajímavé a podnětné.

V poslední době se hodně mluví o novém věku, věku Vodnáře. Mluví o něm dokonce i ne-astrologové, a přitom si nikdo neuvědomuje, že bez astrologie by nebylo vůbec možné mluvit ani o novém věku, ani o věku Vodnáře. To znamená, že astrologové jsou v dnešní době jedinými, kdo jsou schopni ucítit tep evoluce lidstva a informovat o tom, co se vlastně děje ve vztazích mezi Zemí, sluneční soustavou a celou galaxií. Právě proto neseme my, astrologové, obrovskou odpovědnost. Read the rest of this entry »

Rudhyar MEDITACE O EXISTENCI – ROZJÍMÁNÍ NAD BYTÍM

1. Existence (Bytí) je pohyb od přesně určeného souboru potencialit k jejich dokonalé aktualizaci.

2. Dokonalá aktualizace vyžaduje vzájemné ovlivňování a spolupůsobení každé potenciality se všemi potencialitami ostatními.

3. Při vzájemném ovlivňování mají původní kvality potencialit sklon porušovat své uspořádání, jejich charakteristický rytmus je poškozen. To pak rodí zmatek, utrpení a smrt.

4. Kde je zmatek, tam je nutno znovu nastolit čirost; kde je utrpení, tam je třeba znovu navodit integritu kde je smrt, vědomý a vítězný nový počátek musí přemoci entropii a nevědomí. Tímto vítězstvím se dosahuje nejhlubší potenciality ze všech, možnosti integrace. JEDNO, tady a teď – jako “JÁ”. Read the rest of this entry »

Jan Bělehrádek: ZÁKLADNÍ PRINCIPY HOLISMU V ŠESTI TEZÍCH

1/ Veškeré jsoucno je strukturováno, každá část je zároveň celkem.

2/ Celek je víc než prostý součet svých částí.

3/ Při úplné analýze celku na části musíme ještě předpokládat existenci něčeho, co je mimo tyto části.

4/ Části v pravém (= strukturovaném) celku se liší svými funkcemi vzhledem k celku i k sobě navzájem.

5/ Nové hodnoty se tvoří tam, kde se části spojují v pravý celek. Nová hodnota závisí na vnitřní povaze celku, vzniká a vyvíjí se účelně podle „plánu“.

6/ Celky mají určitý stupeň „vnitřní svobody“, který vzrůstá s postavením („výškou“) celku – od celků anorganických přes organické k duchovým.

DEVATERO HOLISMU Michael R. Meyer

1/ Holismus považuje všechny organické věci za celky, ne za slepence částí.

2/ Celky a jejich části se společně a vzájemně ovlivňují a mění.

3/ Každý celek má vlastní vnitřní řád nebo vzorec, zároveň je však i součástí širšího vzorce.

4/ Části jsou formovány a uspořádávány celkem. Celek je naopak závislý na spolupráci částí, které ho tvoří.

5/ Všechny celky jsou uspořádané a strukturované systémy, jimž je vlastní význam a záměr.

6/ Evoluce je neustálý růst složitosti částí a dává vzniknout rozsáhlé řadě celků od nejjednodušších k nejsložitějším.

7/ Holismus charakterizuje rozsáhlý proces evoluce jako stále narůstající. Proces je souvislý. Starší typy celků nejsou vyřazeny, ale stávají se počátečními body novějších pokročilejších vzorců.

8/ Opozice jsou smiřovány, vyrovnávány a harmonizovány celkem.

9/ Celek je větší než součet jeho částí. Celek je tvořivý; kdykoli se části spojí, aby utvořily celek, vždycky povstává něco, co je větší než části.

(Michael R. Meyer A Handbook for Humanistic Astrologer 1974, podle Jan Ch. Smuts
Holism and Evolution, 1927)

DESATERO STRUKTURALISMU – Zdeněk Justoň

1/ Celek je složen z identifikovatelných částí

2/ Každá část je považována za dále nedělitelnou

3/ Všechny části celku jsou navzájem propojeny

4/ Každé propojení (vztah) dvou částí je elementárním prvkem

5/ Systém elementárních prvků tvoří strukturu

6/ Změna jednoho prvku má za následek změnu ostatních prvků

7/ Každá struktura má svoji specifickou vnitřní kompozici

8/ Každý jev lze vysvětlit jeho strukturou

9/ Struktury obdobných jevů lze srovnávat a pracovat s nimi pomocí logických operací

10/ Povaha struktury je nevědomá