André Breton o astrologii
Interview pro Astrologie moderne Jean Carteret a Roger Knabe
Ceníte si astrologie?
Astrologie je podle mého názoru vznešená a nesmírně krásná dáma, přicházející z takové dálky, že není možné, aby mne svým šarmem neokouzlila. V čistě fyzickém světě neznám jinou, jejíž šperky by mohly soupeřit s jejími. A mezi jiným se mi zdá, že chová jedno z největších tajemství světa. Škoda jen, že dnes – přinejmenším obecně – trůní na jejím místě prostitutka.
Může zájem o astrologii v člověku rozvinout hlubší vědomí o sobě samém a o světě?
Samozřejmě, neboť astrologie směřuje k tomu, aby ve vědomí, které může mít o světě a o sobě, nastolil jednotu.
Je astrologie výlučně výtvorem člověka, nebo je formulací vesmíru člověkem pociťovanou?
Právě proto, že je formulací – a to jednou z nejskvělejších – vztahů člověka a vesmíru, takové otázky si nekladu. I přes svou slabomyslnou ješitnost by člověk přece jen měl vědět. Že to není on, kdo „tvoří“, neboť je mu pouze dovoleno poněkud poodhalit zahalené (s tím, že znovu stejně či více zakryje to, co předem bylo odkryto) a uvolnit přírodní energie. Zdá se mi, že toto, ať už aplikováno na objev Neptuna nebo penicilinu, by jeho ambicím mělo zcela stačit.
Lze astrologii považovat ze jeden ze způsobů objektivního rozvoje poetických schopností člověka?
Ano, tím jak se astrologové, zkoumajíce noční oblohu, nechali prosáknout vším, co z ní vzlíná, aby odtud vynesli do noci lidské existence světlo, do hry vstoupily všechny poetické síly. Pochybuji však, že od objevení efemerid – tak praktických, a navíc všem k dispozici, neníliž pravda – je stále ještě mají v rukou.
Jaké vztahy k astrologii měli surrealisté?
Bohužel epizodické a individuální. Astrologie, stejně tak jako poesie, od vás vyžaduje, abyste se jí věnoval cele, a navíc od vás žádá zvláštní predestinační znamení. Pokud jde o mne, dostal jsem se k základům astrologie někdy kolem roku 1927. Pierre Mabille mi pak dovolil, abych vytěžil alespoň něco z jeho obrovských znalostí a poodkryl mi Roberta Fludda, čímž mi umožnil přenést se přes zarmucující průměrnost většiny moderních pojednání. Celkem vzato se surrealisté o astrologii zajímali velmi živě, ale spíš z úhlu poesie a nepouštěli se příliš daleko.
Připustil byste, vycházeje z astrologie, chápané jako lyrická hra, že by bylo možné považovat ji za nástroj architektury vztahů ve vesmíru?
Protože nejsem geometrem, a tím méně v antickém smyslu, necítím se povolán k tomu, abych se o to přel. To, čeho jsme si vždycky na astrologii nejvíce cenil, nebyla lyrická hra, ke které svádí, ale především hra multidialektická, kterou vyžaduje a ne které je založena. Odhlédnu-li od velice jemných hodnotících prostředků, jež poskytuje a od předpovědí jež dovoluje, chápu její metodu jako velmi plodné cvičení v duševní čilosti. Uhadování osudu z postavení planet a jejich vzájemných aspektů v různých znameních a domech ve vztahu k ohniskovým bodům ascendentu a středu nebes přepokládá takovou zručnost, že to stačí výsměšně usvědčit z dětinskosti obvyklé způsoby syntetického uvažování.
Co soudíte o astrologii jako o zlatém jazyku analogie, je to jako v hudbě vztah kontrapunktu a harmonie?
Neovládám hudební terminologii a musím se proto prohlásit za částečně nekompetentního. Ale nenamítám nic proti tomu, že je astrologie „zlatým jazykem“ analogie, tedy jazykem, který umožňuje ty nejúžasnější výměny mezi člověkem a přírodou, neboť zakládá celou síť vzájemně si odpovídajících lokalizací. Ve skutečnosti nic nezjevuje palčivější aspirace k harmonii (tak jak toto slovo chápal Fourier).
Co si s ohledem na různorodou kvalitu konzumentů astrologie myslíte o odpovědnosti astrologa?
Domnívám se, že tato odpovědnost je obrovská, a že by Mezinárodní středisko astrologie mělo s veškerou naléhavostí upozorňovat na všechny čachry a nečestné zneužívání důvěry, které ji mohou definitivně znevážit (viz horoskopy v novinách atd.)
Jaké souvislosti spatřujete mezi smyslem svobodné vůle a smyslem, předpovědi?
Domnívám se, že nás to přivádí k případu Jerome Cardana, který ve svých pětasedmdesáti letech zemřel na následky hladovky, aby dostál předpovědi svého horoskopu a potvrdil tak, že astrologie nelže. Nemám nic, co bych dodal k tomu, co o této věci řekl Grillot de Givry: „Vyznavači svobodné vůle tvrdí, že osud se mohl naplnit jedině svobodnou vůlí; na druhé straně jeho odpůrci zdůrazňují, že k fatální události by muselo stejně dojít, protože v knize osudu bylo napsáno, že musí zemřít hlady, ať už je důvod tohoto druhu smrti jakýkoliv.“
Astrologie moderne č. 12, duben 1954, la Perspective cavaliere
