Posts Tagged ‘filosofie’
Alex Ruperti: Smysl humanistické astrologie
ALEXANDER RUPERTI: SMYSL HUMANISTICKÉ ASTROLOGIE
Jsem nesmírně rád, že jsem zde v Praze a že mám možnost podělit se s vámi o závěry mnohaletého přemýšlení o tom, co vlastně je astrologie, nebo spíš čím by astrologie mohla být, kdyby astrologové měli větší představivost a opírali se více o nejnovější astronomické objevy, namísto toho, aby se snažili přenést do dnešních dnů starobylé formule, které v minulosti sice měly svůj význam, avšak dnes pro nás nemají stejný tvůrčí potenciál.
Dostalo se mi velké cti, že jsem znal vynikajícího člověka jménem Dane Rudhyar, s jehož prací jsem se poprvé setkal v roce 1936. Jeho dílo zásadně změnilo můj život a mé chápání toho, proč jsme na světě. Déle než půl století jsem se setkával s Danem Rudhyarem a vyjádřením jeho myšlenek, které se pokoušely pomoci nám porozumět smyslu přechodného údobí, kterým lidstvo v současnosti – bohužel ve velmi nevědomém stavu – prochází. Domnívám se, že za toto nevědomí neseme ve velké míře odpovědnost my, astrologové, jejichž úlohou v minulosti bylo ozřejmovat to, s čím se společnost kdykoli ve své minulosti musela střetnout. Read the rest of this entry »
Pravidla a svoboda – symboly Saturnovy
Františka Jirousová: frantiska.j@centrum.cz
Martina Lukášková: astrologMarLuk@seznam.cz
Martina Lukášková: Neptunův vstup do Ryb
aneb
Člověk je schopen vytvořit jen to, co si dokáže představit.
S funkcí planety Neptun před nás vystupují mnohé otázky. Chceme-li si ujasnit, co v chodu lidské společnosti a životě jednotlivce Neptun znamená, musíme si na sebe nejprve pustit svět všednosti, nebo jak se v současnosti říká, „běžných“ přání, nadějí a úzkostí, než přistoupíme k ideám, vizím a fantazii obecně spojovanými s funkcí Neptuna. V humanistické a transpersonální astrologii funguje Neptun jako rozpouštěč saturnských jistot, bezpečí opakujících se procesů a příliš pevných vazeb. „Rozpouštění“ není samoúčelné, ale přispívá k proměně pohledu a rozvoji nových osobních i společenských možností. Zapojuje nás do celku většího, než jsme sami. Na rovině osobní se projevuje zvýšenou citovostí a silnějším prožíváním rolí osobních hodnot. Na společenské rovině se funkce Neptuna dá identifikovat s vytvořením iluze společného „my“. Nutnost neptunské změny je vyvolána osobní nespokojeností nebo sociální situací, která je vedená odpovídajícím idealistickým nadšením a cílem. Zážitek „my“, který zažíváme ve skupině, se kterou sdílíme nespokojenost či sociální situaci, umocňuje emoce. Jedinec není sám za sebe, ale zažívá pocit fungování za skupinu, které přísluší.
více na www.transformotor.cz
Rudhyar Planetarizace vědomí
Část první
V PSYCHOLOGICKÉM MODU
Kapitola l
UVOLNĚNÍ ZÁKLADONOSNÝCH MYŠLENEK
Filosofie, v ryze autentickém smyslu slova, je zkoumání základního
charakteru a důsledků lidské zkušenosti a, v nejobecnějším smyslu
tohoto pojmu, existence. Účel takového zkoumání se zdá být zřejmý. Má
umožnit lidským bytostem kolektivní a individuální rozvoj
jejich vrozené potenciality s největší možnou šancí úspěchu, totálního
štěstí anebo sebetransformace k vyšším rovinám naplnění. Read the rest of this entry »
Poznámky k tzv. věku Vodnáře
Pavel Turnovský
Jako astrolog, lépe řečeno humanistický a transpersonální astrolog – astrosymbolog musím upozornit na to, že teorie věků, (tzv. velký nebo platonský rok), založená na zpětném precesním pohybu jarní rovnodennosti hvězdnou oblohou je v západní, euroamerické astrologii poměrně nedávného data. Přestože precesi znal již Hipparchos (druhá polovina 2. století př.n.l.), euroameričtí astrologové ji začali připisovat zvláštní význam až na konci sedmdesátých let 19. století. První písemné zmínky v astrologické literatuře o precesní periodě 25 920 roků (platonský rok), tzn. o době, kterou bod jarní rovnodennosti – počátek tropického zvěrokruhu opřeného o rovnodennosti a slunovraty – potřebuje, aby prošel všemi souhvězdími a o jeho dělení na dvanáct platonských měsíců o délce trvání 2 160 roků, nacházíme teprve u anglického astrologa – teosofa A.J.Pearce v prvním dílu jeho The Textbook of Astrology, vydaném v Londýně roku 1879. Teorie nebo spíš hypotéza věků totiž vznikla na půdě Astrologické lóže Teosofické společnosti, odkud se během doby rozšířila do širokého povědomí, zejména během vzestupu hnutí zvaného New Age v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jehož příslušníci obraceli pozornost mimo jiné i k astrologické symbolice, osvětlované literaturou nejrůznější úrovně, od naprosto pokleslých článků bulvárního tisku po vrcholná filosofická díla filosofa, hudebního skladatele a astrologa Dane Rudhyara.
Roman Jakobson: Čas v systému znaků
Krystyna Pomorska: Všechno, co jste řekl o roli času a prostoru ve vztahu k fonologii a gramatice, navozuje ještě širší problematiku vztahu mezi časem a jazykovými znaky, a nadto ještě téma času a jeho vztahu ke znakům vůbec.
Roman Jakobson: Nejpodstatněji a i nejinspirativněji snad položil otázku vztahu jazyka a času vynikající americký myslitel Charles Sanders Peirce (1839-1914). Ve svém systému tří znakových typů Peirce na jedné straně charakterizoval index a ikonu, které jsou oba postaveny na faktickém spojení mezi označujícím a označovaným. Index poukazuje od označujícího k označovanému na základe faktické blízkosti (věcné souvislosti, soumeznosti) obou, zatímco ikona poukazuje od označujícího k označovanému na základě faktické podobnosti mezi oběma. Na druhé straně třetí typ znaku, symbol na rozdíl od prvních dvou typů je postaven nikoliv na faktickém, nýbrž na zavedeném, dohodnutém, konvenčním spojeni mezi označujícím a označovaným. V protikladu jak k indexu, tak k ikoně, symbol podle Peircova učení není vůbec předmět, ale pouze rámcový zákon (frame-law), který umožňuje nejrůznější faktické kontextuální použití, tak zvané repliky (occurrences). V souladu s Peircovým systémem pojmů a termínů jsou jazykové znaky v podstatě symboly, které v sobě obsahují zároveň i prvky indexu a ikony. Read the rest of this entry »
Zdeněk Kratochvíl: Renesanční astrologie
André Breton o astrologii
Interview pro Astrologie moderne Jean Carteret a Roger Knabe
Ceníte si astrologie?
Astrologie je podle mého názoru vznešená a nesmírně krásná dáma, přicházející z takové dálky, že není možné, aby mne svým šarmem neokouzlila. V čistě fyzickém světě neznám jinou, jejíž šperky by mohly soupeřit s jejími. A mezi jiným se mi zdá, že chová jedno z největších tajemství světa. Škoda jen, že dnes – přinejmenším obecně – trůní na jejím místě prostitutka. Read the rest of this entry »
Roland Barthes: ASTROLOGIE
Zdá se, že roční rozpočet na „kouzelnictví“ je ve Francii zhruba tři sta miliard franků*. Stojí za námahu podívat se na astrologický týden kupříkladu v takovém týdeníku, jakým je Elle. V protikladu k tomu, co bychom od této rubriky mohli očekávat, zde nenajdeme žádný snový svět, ale spíše důsledně realistický popis přesně vymezeného sociálního prostředí, totiž prostředí čtenářek dotyčného časopisu. Jinak řečeno, astrologie – přinejmenším zde – vůbec není předehrou ke snu, nýbrž čistým zrcadlem, čistým ustavováním reality. Read the rest of this entry »
Alex Ruperti: K HOLISTICKÉMU, GALAKTICKÉMU POCHOPENÍ LIDSKÉHO OSUDU
Dámy a pánové, vážení kolegové,
jsem nesmírně rád, že jsem zase jednou v Praze a mohu se s vámi podělit o určité myšlenky související s astrologií, jimiž jsem se zabýval celý život. Doufám, že pro vás budou tyto úvahy zajímavé a podnětné.
V poslední době se hodně mluví o novém věku, věku Vodnáře. Mluví o něm dokonce i ne-astrologové, a přitom si nikdo neuvědomuje, že bez astrologie by nebylo vůbec možné mluvit ani o novém věku, ani o věku Vodnáře. To znamená, že astrologové jsou v dnešní době jedinými, kdo jsou schopni ucítit tep evoluce lidstva a informovat o tom, co se vlastně děje ve vztazích mezi Zemí, sluneční soustavou a celou galaxií. Právě proto neseme my, astrologové, obrovskou odpovědnost. Read the rest of this entry »
Rudhyar MEDITACE O EXISTENCI – ROZJÍMÁNÍ NAD BYTÍM
1. Existence (Bytí) je pohyb od přesně určeného souboru potencialit k jejich dokonalé aktualizaci.
2. Dokonalá aktualizace vyžaduje vzájemné ovlivňování a spolupůsobení každé potenciality se všemi potencialitami ostatními.
3. Při vzájemném ovlivňování mají původní kvality potencialit sklon porušovat své uspořádání, jejich charakteristický rytmus je poškozen. To pak rodí zmatek, utrpení a smrt.
4. Kde je zmatek, tam je nutno znovu nastolit čirost; kde je utrpení, tam je třeba znovu navodit integritu kde je smrt, vědomý a vítězný nový počátek musí přemoci entropii a nevědomí. Tímto vítězstvím se dosahuje nejhlubší potenciality ze všech, možnosti integrace. JEDNO, tady a teď – jako “JÁ”. Read the rest of this entry »
Jan Bělehrádek: ZÁKLADNÍ PRINCIPY HOLISMU V ŠESTI TEZÍCH
1/ Veškeré jsoucno je strukturováno, každá část je zároveň celkem.
2/ Celek je víc než prostý součet svých částí.
3/ Při úplné analýze celku na části musíme ještě předpokládat existenci něčeho, co je mimo tyto části.
4/ Části v pravém (= strukturovaném) celku se liší svými funkcemi vzhledem k celku i k sobě navzájem.
5/ Nové hodnoty se tvoří tam, kde se části spojují v pravý celek. Nová hodnota závisí na vnitřní povaze celku, vzniká a vyvíjí se účelně podle „plánu“.
6/ Celky mají určitý stupeň „vnitřní svobody“, který vzrůstá s postavením („výškou“) celku – od celků anorganických přes organické k duchovým.
DEVATERO HOLISMU Michael R. Meyer
1/ Holismus považuje všechny organické věci za celky, ne za slepence částí.
2/ Celky a jejich části se společně a vzájemně ovlivňují a mění.
3/ Každý celek má vlastní vnitřní řád nebo vzorec, zároveň je však i součástí širšího vzorce.
4/ Části jsou formovány a uspořádávány celkem. Celek je naopak závislý na spolupráci částí, které ho tvoří.
5/ Všechny celky jsou uspořádané a strukturované systémy, jimž je vlastní význam a záměr.
6/ Evoluce je neustálý růst složitosti částí a dává vzniknout rozsáhlé řadě celků od nejjednodušších k nejsložitějším.
7/ Holismus charakterizuje rozsáhlý proces evoluce jako stále narůstající. Proces je souvislý. Starší typy celků nejsou vyřazeny, ale stávají se počátečními body novějších pokročilejších vzorců.
8/ Opozice jsou smiřovány, vyrovnávány a harmonizovány celkem.
9/ Celek je větší než součet jeho částí. Celek je tvořivý; kdykoli se části spojí, aby utvořily celek, vždycky povstává něco, co je větší než části.
(Michael R. Meyer A Handbook for Humanistic Astrologer 1974, podle Jan Ch. Smuts
Holism and Evolution, 1927)
DESATERO STRUKTURALISMU – Zdeněk Justoň
1/ Celek je složen z identifikovatelných částí
2/ Každá část je považována za dále nedělitelnou
3/ Všechny části celku jsou navzájem propojeny
4/ Každé propojení (vztah) dvou částí je elementárním prvkem
5/ Systém elementárních prvků tvoří strukturu
6/ Změna jednoho prvku má za následek změnu ostatních prvků
7/ Každá struktura má svoji specifickou vnitřní kompozici
8/ Každý jev lze vysvětlit jeho strukturou
9/ Struktury obdobných jevů lze srovnávat a pracovat s nimi pomocí logických operací
10/ Povaha struktury je nevědomá