Rudhyar Planetarizace vědomí
Část první
V PSYCHOLOGICKÉM MODU
Kapitola l
UVOLNĚNÍ ZÁKLADONOSNÝCH MYŠLENEK
Filosofie, v ryze autentickém smyslu slova, je zkoumání základního
charakteru a důsledků lidské zkušenosti a, v nejobecnějším smyslu
tohoto pojmu, existence. Účel takového zkoumání se zdá být zřejmý. Má
umožnit lidským bytostem kolektivní a individuální rozvoj
jejich vrozené potenciality s největší možnou šancí úspěchu, totálního
štěstí anebo sebetransformace k vyšším rovinám naplnění.Avšak to, co může být optimálním rozvojem vrozených potencialit
v určitém historickém okamžiku a za jistých geograficko-sociálních
podmínek, nemusí stejně tak dobře vyhovovat lidským bytostem v jiné
době a na jiném místě. Žádný skutečný filosof by nikdy neměl uvažovat
o člověku – individuálním či kolektivním člověku – zcela bez ohledu na
jeho okolí a dobu, v nichž žije. Činí-li tak, dopouští se vážného
filosofického prohřešku krajního individualismu; zachází
abstrakcemi a nikoli s existenciální realitou.
K lidské existenci se váží základní fakta, která setrvávají relativně
neměnná po celou dobu, kdy se zabýváme člověkem jako účastníkem
komplexních aktivit zemské biosféry; měli bychom však zdůraznit pojem
relativně, neboť podmínky biosféry, celá planeta nebo celá sluneční
soustava se mohou podstatně měnit. Je zcela možné, že taková proměna
podmínek života na zemi nás čeká, a možná, že nikoli v tak vzdálené
budoucnosti. Základní fakta lidské povahy náležející do „obecné
lidskosti člověka“ existují, avšak způsoby, jak s nimi nakládat, se
mění. Každá lidská kultura přistupuje k těmto faktům odlišně a
připisuje jim různé významy a důsledky.
Na našich moderních amerických universitách se filosofie stala tím,
čím je, proto, že oficiální vrstva naší současné společnosti -
Establishment – přijala za svůj ideál „technologického člověka“,
člověka, který hodnotí jevy a události zejména s ohledem na dosažení
kvantitativně a statisticky vyjádřených cílů, a který tak činí za
pomoci strojů, standardizovaných testů a psycho-chemických zábran
přírodním procesům. Takový typ lidské bytosti je dnes pokládán
většinou lidí v Americe a stále častěji i v ostatních zemích za
nejcharakterističtější a nejvýznamnější produkt naší civilizace.
V tomto paušálním přístupu k lidské existenci a světu, v němž člověk
žije, je obsažen zvláštní a historicky nový důraz na individuálního
člověka. Individuální člověk je oslavován pro jeho ego-reakce a
schopnosti být nemilosrdným pánem svého prostředí, a přesto je
zároveň redukován na pouhou číslici kvantitativním a statistickým
přístupem k jeho kolektivně sociální existenci. Žijeme v období
intenzifikovaného individualismu a současně i deperzonalizace. Každý
například prahne po tom, aby jednal v souladu se „svým vlastním“
názorem, vlastním způsobem vedení života – „žít si po svém“; avšak
tyto názory a způsoby života jsou utvářeny neustále sílícími
sociálně-ekonomickými tlaky. Jsou formovány tak, aby odpovídaly
skupinovým standardům anebo dříve či později standardům univerzálně
nastaveným ve jménu „vědeckého faktu“,“ efektivity“ a maxima štěstí
pro co možná největší počet lidí. Spíše než o individuálním člověku,
uvažuje se o „lidech“. Kvantitativní výsledky a množství komodit
vyprodukovaných bez ohledu na blahobyt a štěstí výrobců znamenají ve
skutečnosti daleko víc než kvalitativní hodnoty a vše, co je
zapotřebí k zajištění plného rozvoje individuální bytosti coby
celistvého člověka, mikrokosmu univerzálního Celku, v němž takový
člověk žije, jedná a vede svou existenci.
Ve společnosti, kde kvantita, přesné poměřování, statisticky
generované hodnoty a mechanizace zajišťující maximum produktivity
převládají, filosofie nevyhnutelně směřuje k uspokojení potřeby
striktních a přesných formulací, jež mohou být vloženy do počítačů a
rozmanitých mechanismů sociálního života. Člověk je ideálně
nahlížen jako myslící živočich usilující po superracionalizaci a
desanimalizaci svého charakteru. Samotný pojem rozum, zbavený svého
vyššího významu, jejž původně měl v klasické řecké filosofii, je
intelektualizován a technokratizován. Bude taková společnost sledovat
linie logického vývoje, jež byly narýsovány studenty budoucnosti,
„perspektivisty“ a proslulými „strukturalisty“ ? Odpor vůči takové
perspektivě je už pociťován, zejména naší mládeží. Je určitě
možné, že se dříve či později staneme svědky opakování procesu, který
před téměř dvěma tisíci lety vedl od logických soudů řeckých Sofistů
k emocionální masové nespokojenosti, jež umožnila triumf Křesťanství.
Římský smysl pro „zákon a řád“ spojený se starším řeckým
racionalismem se zhroutil pod tlakem neplnoprávných tříd, neustálých
vojenských výbojů a pocitu prázdnoty a marnosti mnoha jedinců
vládnoucí třídy. Iracionální víra a vnitřní zjitřenost
z mučednického sebevzdání nahradily starší ideály řecko-římské
tradice – Credo quia absurdum: Věřím, neboť je to nesmyslné.
Naše dnešní společnost je už na mnoha místech svědkem takového
masového odporu; některé jeho aspekty jsou zcela nepřijatelné, třebaže
pochopitelné jako psychický útěk od pocitu marnosti a připoutanosti
k zavedeným životním vzorcům ovládaným úsilím o stále větší zisk a
materiální produktivitu. Existují však i hodnotné a slibné snahy
vyvinout novou souhrnnou filosofii existence. Některé z nich,
popularizované pod názvem existencialismus, byly zpočátku výrazně
zabarveny beznadějí a zkušenostmi Druhé světové války; ostatní pokusy
o přesměrování a proměnu naší moderní západní mentality hledaly způsob
obnovy a duchovně-mentální obrody v dávných metafyzických konceptech a
životních ideálech Indie, Číny,Japonska.
Mezi těmito asijsky orientovanými pokusy lze vidět dva trendy:
jeden vede k mystickému nebo kvazi-mystickému přístupu ke světu a
člověku, přístupu založenému především na pocitových hodnotách a
oddanosti; druhý pak k více mentální snaze odhalit „strukturální“
faktory operující v dřeni existence, ať už v rovině individuálně
lidské nebo kosmické.
překlad MD
Dane Rudhyar: PLANETARIZACE VĚDOMÍ (The Planetarization of Consciousness, 2. vydání 1977, Aurora
Press, New York)
ROBERTU L.MOORE S vděčným přátelstvím
a s láskyplnou vzpomínkou na Umu Somerfieldovou, jejíž nadšení umožnilo toto nové vydání.
