PAVEL TURNOVSKÝ ASTROLOGIE

ALEXANDER RUPERTI: SMYSL HUMANISTICKÉ ASTROLOGIE

Jsem nesmírně rád, že jsem zde v Praze a že mám možnost podělit se s vámi o závěry mnohaletého přemýšlení o tom, co vlastně je astrologie, nebo spíš čím by astrologie mohla být, kdyby astrologové měli větší představivost a opírali se více o nejnovější astronomické objevy, namísto toho, aby se snažili přenést do dnešních dnů starobylé formule, které v minulosti sice měly svůj význam, avšak dnes pro nás nemají stejný tvůrčí potenciál.

Dostalo se mi velké cti, že jsem znal vynikajícího člověka jménem Dane Rudhyar, s jehož prací jsem se poprvé setkal v roce 1936. Jeho dílo zásadně změnilo můj život a mé chápání toho, proč jsme na světě. Déle než půl století jsem se setkával s Danem Rudhyarem a vyjádřením jeho myšlenek, které se pokoušely pomoci nám porozumět smyslu přechodného údobí, kterým lidstvo v současnosti – bohužel ve velmi nevědomém stavu – prochází. Domnívám se, že za toto nevědomí neseme ve velké míře odpovědnost my, astrologové, jejichž úlohou v minulosti bylo ozřejmovat to, s čím se společnost kdykoli ve své minulosti musela střetnout.

Bohužel se zdá, že dnešní astrologové nechtějí naplňovat své pravé poslání. Je jen velmi málo těch, kteří se snaží vysvětlit význam toho, co se děje, význam oněch velkých konjunkcí, o nichž byly popsány celé stránky a jimž se věnovaly dlouhé hodiny diskusí, aniž by se však kdy proniklo k podstatě skutečnosti. To mne vždy naplňovalo smutkem: vědomí, že stále používáme myšlení století devatenáctého namísto dvacátého. A tak mi, prosím, odpusťte, jestliže některé z myšlenek, které vám předložím, se budou, mírně řečeno, poněkud lišit od způsobu, kterým všeobecně astrologii provozujeme a využíváme.

Podvědomě jsme všichni ovlivněni myšlenkou, že naše životy jsou řízeny jakýmisi vnějšími vlivy. Jde o přístup, který pro astrologii není specifický; dokonce i v okultních disciplínách je tato záležitost předkládána jako otázka „sil“, jimž se jedinec musí „podřídit“, „podrobit“, či si je musí „osvojit“. To všechno je archaický jazyk, který byl pro lidské bytosti užitečný v minulosti, když ještě individuální vědomí nebylo rozvinuto. Od doby, kdy nám Koperník fakticky vysvětlil, že Země se otáčí kolem Slunce, a nikoli naopak, mohlo dojít k obrovské změně. Obrovské změně ve způsobu našeho nazírání na symboly: když jsme si uvědomili, že Země není plochá a nehybná a ve středu vesmíru, jak věřili naši předkové, nýbrž že jsou jí vlastní dva pohyby – dva pohyby, které Zemi umožňují, aby se velice zvláštním způsobem prostřednictvím dvou cyklů orientovala vůči vesmíru.

Jinými slovy, od dob Koperníka, což zvláštní shodou okolností spadá do doby nárůstu individualismu v našem psychologickém vývoji, máme sluneční soustavu se silným Sluncem – jako okem, které chce všemu vládnout – uprostřed. Poprvé nás však také napadlo, že nejsme jen pasivními příjemci vnějších vlivů, nýbrž že máme schopnost a odpovědnost rozvíjet naše vlastní vědomí tak, abychom se svým vlastním způsobem vztáhli k vesmíru a jeho významu.

Taková jsou základní fakta, která by měla být vyjádřena v astrologických symbolech. Dominující význam horoskopu v myslích většiny astrologů je záležitostí, jež by dnes neměla dominovat stejným způsobem, pokud ovšem astrologii vykládáme v intencích toho, co nám astronomie poskytuje jako fakta o naší sluneční soustavě. V myslích mnoha lidí se horoskop stále ještě vztahuje k souhvězdím či k nějakému neurčitému nebeskému regentovi, jenž působí konkrétními vlivy a jenž dokonce vládne planetám, které se zrovna nacházejí v daných znameních, což ovšem ukazuje, jak málo jsme pochopili základní astronomické údaje.

Jednotlivá znamení horoskopu nemají se souhvězdími nic společného. Existuje skupina astrologů, kteří zakládají svou práci na souhvězdích – jsou nazýváni sideralisté. Nicméně vzhledem k tomu, že souhvězdí vůbec nebyla vynalezena v první řadě proto, aby byla matematickým znázorněním toho, co se odehrává na obloze, nebyla souhvězdí nikdy považována za třicetistupňové prostory. Všechna souhvězdí jsou nestejně velká, nikdo neví, kde souhvězdí začíná a kde končí. Takže mluvit o věku Vodnáře otevírajícím se přesně od určitého data je směšné, neboť v dnešní době toto datum nikdo nezná a nikdo jej nedokáže vypočítat.

V tom, co nazýváme věkem Vodnáře a tak podobně, existuje symbolika, avšak pojmenování této druhé fáze polárního cyklu Země věkem Vodnáře je pouze jedním ze způsobů, jak vysvětlit, k čemu dochází. Význam této druhé fáze nemusí nutně souviset se zobrazením znamení Vodnáře, jde pouze o jeden úhel pohledu na věc. A nemusí nutně jít o pohled nejhlubší. Pokud mluvíme o věku Vodnáře na základě souhvězdí a pokud nás zároveň vědci kritizují, protože nebereme v úvahu rozdíl 23 nebo 24 stupňů mezi znameními horoskopu a souhvězdími, pak se nacházíme v prazvláštní situaci.

Pravdou je, že v dnešní době jednotlivá znamení zvířetníku odpovídají pohybu Země. Je to ročním oběhem Země kolem Slunce a nemá to jakoukoli souvislost s tím, že by se různé části oblohy vyznačovaly zvláštními vlivy. V dnešní době znamení představují pouze dvanáct fází cyklického procesu, a díky němu můžeme každou z fází vysvětlit. To, čemu v astrologii říkáme domy, se také zakládá na zemském pohybu, tedy na pohybu zemské osy za dvacet čtyři hodin. Proto v symbolice horoskopu můžete mít úplnou zkušenost vesmíru, a to buď ve dvaceti čtyřech hodinách na úrovni domů, ve dvanácti měsících, pokud jde o roční dobu oběhu Země kolem Slunce, nebo, pokud vezmeme v úvahu třetí polární pohyb Země na její vlastní ose, v přibližně 26 000 letech. To jsou tři různá měření pro úplný cyklus pro kompletní horoskop, přičemž horoskop je pouze jedním ze způsobů symbolického zobrazení jakéhokoli úplného cyklu, který lze rozdělit na dvanáct částí.

Astrologové byli první, kdo si uvědomili, že na obloze existuje řád, když se obloha pro ně poprvé stala viditelnou a solární cyklus a lunární cyklus a lunační cyklus se staly zjevnými a měřitelnými právě skrze práci astrologů, a nakonec po mnoha stoletích došlo k opakování dalších cyklů, což je jedním z důvodů, proč říkáme dokonce i dnes, že „astrologie je matkou všech věd“.

A je to právě ten kýžený řád, který máme každý z nás v srdci, jenž způsobuje, že astrologické vysvětlení tohoto řádu a naší účasti v něm nás přitahují. Do té doby, než se vědci rozhodli pohlížet na věci odlišně, takzvaně „objektivním způsobem“, jako kdyby oni sami jakožto subjekty ani neexistovali, to bylo pouhou iluzí, astronomové a astrologové byli obyčejně jedna a táž osoba.

Avšak posléze se objevila věda a rozhodla se pohlížet na vesmír, jako kdyby existoval mimo to, o čem my, lidé, uvažujeme svou myslí. Úplně jsme zapomněli, že jsme subjekty, které usilují o objektivitu. Mysleli jsme, že popisujeme vesmír, který včetně svých vlastních zákonů existuje mimo to, čím zrovna jsme nebo co zrovna cítíme. A to je jeden z důvodů, proč astronomové tvrdí, že astrologie nemá žádný vědecký význam. Onen řád, s nímž se lidské bytosti cítily určitým způsobem synchronizovány, byl řádem, v němž si lidé představovali, že zdroj pozitivní síly sídlí na nebesích, kde se vyskytují také bohové a kde se nacházejí také tyto konstelace sil, které míří a dopadají na Zem a které způsobují, že se chováme určitými způsoby v závislosti na době našeho zrození. Osobní horoskop jako takový je poměrně novým vynálezem, ve starší době neexistoval, neboť tehdy neexistovali jednotlivci jako takoví. Lidské bytosti nebyly než příslušníci kmene, byly odrazem kolektivních procesů a dokonce i dnes v našich společnostech většina z nás pouze opakuje všechny ty hodnoty a věci, o kterých jsme byli svou konkrétní společností poučeni, že jsou pravdivé. Tito lidé nejsou jedinci v psychologickém smyslu, a to dokonce ani když říkají „já“.

V současnosti je ovšem důležitým faktem, že věda si uvědomuje, že vesmír neexistuje mimo způsob, kterým jej lidská mysl formuluje (a vědecký pohled se tedy vrací k tomu, co astrologové cítili odjakživa) a to, že jsme nejen pozorovateli vesmíru a že naše pozorování jsou jedinečná pro každého z nás, nýbrž že jsme i součástí tohoto vesmíru, že neexistujeme mimo něj, že se od něj nelišíme, že v něm neexistujeme jen proto, abychom z něj pasivně přijímali jeho vlivy, že jsme součástí globálního pohybu, který je dynamický na mnoha úrovních v celém nám známém vesmíru. A astrologie je zde, aby lépe porozuměla tomu, jak by lidská složka vesmíru měla harmonicky spolupracovat se zmíněným kolektivním kosmickým pohybem a účelem. Jsme vyjádřením vesmíru, jsme zrozeni v daném čase, neboť každý z nás je potenciálně nositelem určitých povahových vlastností a lidského charakteru, které jsou pro lidstvo nezbytné, aby lidstvo mohlo učinit ve svém vývoji další krok vpřed.Toto je pravý osud jednoho každého z nás. A o to bychom také měli usilovat.

Astrologové by nás měli přimět k tomu, abychom si uvědomili tuto odpovědnost co nejdříve během našich životů, tak, abychom žili s vědomím účelu, a nikoli jen pro povrchní hodnoty vzniklé před několika staletími a na základě povrchních hodnot, které nemají žádnou hlubší hodnotu. V dnešní době bychom my, astrologové, pokud jimi vpravdě jsme, měli hrát roli úplně odlišnou od té role, kterou vlastně hrajeme, když se snažíme pomáhat lidem pokročit kupředu ve smyslu společensko-kulturních hodnot, což je užitečné jen na velice povrchní úrovni, která se zdá být jedinou úrovní, zajímající většinu astrologů. Veškeré potíže – v psychologickém slova smyslu – pak na lidi doléhají, když je tento druh povrchního života přestane lákat a když nevědí, co udělat, aby žili jinak, dostávají se takzvaně do psychické nerovnováhy a potřebují psychology, kteří by se je pokusili uvést zpátky do normálu, což je obzvlášť nešťastný krok, neboť právě ty psychické obtíže, jimiž většina lidí prochází, neznamenají, že by tito lidé měli být znovu včleněni do tradičního normálního způsobu života. Naopak, mělo by se jim dostat pomoci, aby změnili rozměry své existence a podnikli další krok kupředu na cestě směrem od kolektivního způsobu bytí a aby se zrodili jako opravdoví jedinci, tak, jak se nám snažil Carl Jung napomoci uskutečnit to a pochopit to.

Nemůžeme již déle zacházet s lidmi, jako by všichni byli na jedné lodi, jak se v angličtině říká. Ne všichni se snažíme dělat tu samou věc, ne všichni se snažíme dosáhnout téhož cíle, stejné prestiže, stejného přání. Pokud jde o to, co považujeme za skutečnost, existují rozdíly v úrovních. Všechny úrovně mají svou cenu, avšak jsou různé a je právě na astrologovi, aby se pokusil nalézt tu úroveň, na které žije osoba, jež se s ním či s ní přišla poradit, tak, aby astrolog mohl vysvětlit smysl, který by život pro danou osobu mohl mít, pokud jde o skutečnost této osoby. Není naším úkolem nutit klienty, aby změnili úroveň, dokonce ani tehdy, jestliže taková možnost existuje. Astrolog by ovšem měl být schopen pochopit různé úrovně skutečnosti možné pro lidskou bytost a osobně by zvlášť měl pracovat na rozvoji svého vlastního chápání skutečnosti, aby byl připraven na nejrůznější problémy, které mohou lidské bytosti mít.

To je důvodem, proč Rudhyar usoudil, že potřebujeme čtyři různé úrovně interpretace jednotlivých prvků v horoskopu zrození. Nelze prostě říci, že Slunce či Luna znamená pro všechny stejnou věc. Může to znamenat čtyři různé věci na čtyřech různých úrovních a to samé platí pro každou planetu nacházející se v horoskopu zrození. Dokonce i jednotlivá znamení horoskopu a jednotlivé domy mohou být opravdu důkladně pochopeny způsobem, o němž průměrný astrolog bohužel nemá ani zdání, protože prostě jen přijímá to, co našel v knihách, což ovšem není nic jiného než souhrn údajů nahromaděných v minulosti. Takový astrolog nemá žádnou živoucí zkušenost s astrologickými symboly, aby si mohl vytvořit své vlastní významy pro potřeby současnosti.

Takže v době zrození humanistické astrologie, k níž Rudhyar v roce 1964 položil základy, existovala tato snaha pomoci astrologům, aby si vytvořili vlastní chápání těchto různých úrovní možné existence, aby se tak mohli doopravdy stát tvůrčími astrology a uvědomit si, že horoskop zrození není něco, čemu je člověk podřízen jako nějaký objekt, jenž je pak povinen udělat či cítit to či ono, a to v ten a ten určitý moment, protože právě tehdy na obloze probíhá tranzit či progrese, což tradičně znamená něco strašného, zejména pokud je to Mars či Saturn; případně něco považované za příjemné a ceněné, pokud jde o Venuši či Jupitera.

V horoskopu zrození neexistuje nic existenciálního. Každá osoba je tvůrcem své vlastní skutečnosti, prožívá symboly svého horoskopu na té úrovni, na které je tato osoba schopna je chápat, aniž by měla jakékoli vědomosti o astrologii. Právě tak ani astrolog nemůže v horoskopu vidět něco, co je za hranicemi jeho představ o tom, co je vlastně život. Když provádí svou interpretaci, neboť to jediné mohou astrologové činit, tedy interpretovat, má povinnost přivést každou osobu na její úroveň. Astrolog není Bůh Otec, vševědoucí jen proto, že náhodou má zrovna váš horoskop před sebou. Jsme lidské bytosti bohužel s velmi omezeným chápáním reality, a nevyhnutelně pak přivádíme každého k stejnému způsobu pohlížení na věci.

Uvědomil jsem si, že i přestože se zdá, že většina astrologů se domnívá, že někde tady existuje astrologie s velkým počátečním písmenem, čili astrologie s velkým A, že existovala odjakživa a že bychom se jí všichni měli odevzdat nebo jí být věrni; já osobně bych byl rád, kdybyste si uvědomili, že taková astrologie je pouhopouhým výplodem naší fantazie – zhmotňujeme naše představy. Jediné, co existuje, jsou astrologové, to znamená lidé, snažící se o interpretaci toho, jak se vztahují k vesmíru, pomocí astrologických symbolů. Každý astrolog má svůj systém, svůj způsob náhledu, což je příčinou, proč existuje tolik škol, z nichž každá si činí nárok na úplnou pravdu a vždy se snaží umlčet ty ostatní, neboť jsme individualistická společnost a astrologii využíváme spíše k prosazení sebe sama než jako nástroje k pochopení vlastní skutečnosti.

Vzhledem k tomu, že jedinou realitou je, že existují stovky astrologů, z nichž každý má svůj názor na to, co je vlastně realita, měli bychom být k různým způsobům interpretace více tolerantní. Zároveň bychom při vlastní interpretaci měli mít více pokory a vysvětlit lidem, kteří k nám přicházejí pro radu, že jsme lidské bytosti jako oni, že i my máme své problémy jako oni, a společně, spíše než sami, a s pomocí horoskopu bychom snad mohli pochopit něco globálněji.

Horoskop zrození je tudíž možností a může být prožit na mnoha úrovních a mnoha různými způsoby a nikdo vám dopředu nemůže říci, na jaké úrovni prožije daná osoba svůj horoskop zrození. Je naprostá hloupost interpretovat horoskop někoho, o kom nic nevíte; pak jen dle své vlastní fantazie projikujete abstraktní úvahy. Nezacházíte ani se skutečností, ani neděláte nic pozitivního. Kdybych vám dal k dispozici horoskop zrození vypracovaný pro určitý čas a místo zrození, mohlo by jít o horoskop čehokoli a ani by nemuselo jít o lidskou bytost, nikoli nutně muže či ženu, nikoli nutně Čecha či Francouze nebo Němce, mohlo by jít o krávu či psa nebo podnik. Takže dokud astrolog neví, k čemu se horoskop vztahuje, nemůže říci vůbec nic konkrétního. A dokonce i v případě, že astrolog pracuje s horoskopem někoho, koho zná, je to také důvodem, proč podle způsobu jeho chápání lidské povahy bude tento horoskop interpretovat v závislosti na tomto chápání lidské povahy a jejího výkladu.

A tak tedy vzhledem k tomu, že horoskop je řadou možností, pokud chceme, aby se přímo projevily v našem životě, musíme s ním vědomě pracovat, musíme porozumět tomu, co všechny faktory v horoskopu znamenají a jak se mění v závislosti na tom, jak jsou integrovány. Měli bychom usilovat o vytvoření vlastní manifestace těchto potenciálních vlastností zejména tehdy, když se názory astrologů ohledně interpretace vývoje lidského života různí, ať již jde o interpretaci pomocí tranzitních cyklů, nebo pomocí toho, čemu se v anglosaském světě říká progrese nebo direkce, neboť v určitých zemích západní Evropy vznikla bohužel tendence používat tranzity pouze k posouzení, jak se lidský život vyvíjí, neboť z jejich hlediska rozvoj, předmět duchovního rozvoje člověka, není tak důležitý jako to, co považují za vnější tlaky nutící člověka prožít konkrétní zkušenost.

V tranzitu není nic osobního. Tranzit je pouze takovou pozicí planety na obloze, která má vliv na všechny na této planetě způsobem, jemuž lze porozumět podle jejího znamení. Jde o kolektivní, nikoli osobní faktor. Znát pozice tranzitů, vědět, za jakých vnějších podmínek by se vnitřní vývoj, o nějž podle progresí usilujeme, mohl manifestovat, je nicméně užitečné. Musíte ovšem použít obou měřítek, pokud chcete být úplní a doopravdy lidem pomáhat žít ve větší úplnosti.

Neboť to je cílem astrologie. Ne předvídat události, snažit se zjistit, zda jste odhalili vnější charakter někoho správně či nikoli. To je jen hra, nemá to žádný seriózní základ. Avšak pomáhat lidem, aby byli více tím, čím by podle symboliky jejich horoskopu mohli být, to je něco opravdu cenného. Proto je tady astrologie. A měli by existovat astrologové, kteří si to uvědomují, neboť ve svých vlastních životech chtějí rozvinout své vnitřní vlastnosti a stát se úplnějšími lidskými bytostmi.

Bohužel však v naší materialistické společnosti, kde se o všem rozhoduje z mocenských center na všech úrovních, musíme bojovat s nesmírnou lhostejností. Jsme přesvědčeni, že veškerý pokrok je pouze otázkou ekonomiky. Pokud jde o pokrok ve smyslu lidské povahy – o něm nikdo nemluví. Zapomněli jsme na jiné hodnoty a astrologie by měla být jednou z cest, která nás dovede k opravdovějším skutečnostem, než jen k touze získat více peněz či více pohodlí, případně čehokoli jiného.

Opravdu důležité je, jak naložíme s tím, co máme, a nikoli jen to, co děláme. Naše nejhlubší motivace, všechno to, co může být spatřeno a rozvíjeno pomocí astrologie, čemu lze pomocí astrologie napomáhat a stát se opravdovějšími ve své vlastní povaze, hrát tu roli, ke které jsme určeni, neboť máme jakýsi úkol, který za nás nikdo nemůže splnit. Náš horoskop je jiný než jakýkoli další horoskop, a proto čekat, až druzí udělají to podstatné, je pouze lhostejností lidské povahy, neboť všichni ještě nejsme opravdovými lidskými bytostmi. Ještě jsme si nevytvořili ústřední vůli, vědomí smyslu, vědomí poslání, které by měly být každému vlastní.

Takže to, co nazýváme humanistickou astrologií, je pouze takovým využitím astrologie tak, aby si každá osoba vytvořila svou vlastní pravdu podle svého vlastního rytmu a aby pomohla těmto osobám stát se tím, čím se potenciálně mohou stát. Při zrození není nic dáno. Jako astrologové bereme při výkladu horoskopu příliš mnoho za dané. Věci se však mohou vyvíjet daleko hlubším způsobem. Takže můj návrh pro vás je zcela vzdálen od tradiční literatury i tradiční psychologické literatury. Existuje další dimenze, které astrologie může rovněž posloužit. Je tady literatura napsaná Danem Rudhyarem a dalšími lidmi, kteří mu porozuměli a řídili se jeho doporučeními. Takže vy všichni, kdo v astrologii hledáte něco hlubšího, dodejte si odvahy, pomoc pro vás existuje.

Astrologie může být mnohem hodnotnější, bude-li provozována ve smyslu životních hodnot namísto zařazování lidí do umělých kategorií: „Jste Beran, a proto jste takový či onaký a ve třetím domě budete mít takovou a takovou zkušenost“ atd. Musíme změnit od základu způsob, jakým horoskop lidem vykládáme. Je to založeno na zastaralých předpokladech, podle kterých podléháme vnějším vlivům, s nimiž jako konkrétní osoby nemáme co do činění.

Je to právě naopak, neseme odpovědnost za to, co nás potká. Události se dějí nám, ne my událostem. Přikládáme jim takový význam, jaký jim přikládá náš tradiční způsob uvažování a cítění. Tradiční způsob neznamená nutně pravdivý způsob. Dlouhá léta můžeme dokonce kvůli našim chybným interpretacím významu toho, co nás potkává, trpět. Astrolog může změnit váš život tím, že vysvětlí pravý význam dané situace, která byla bolestivá, protože on na ni dokáže pohlížet z hlediska celého procesu vývoje, jenž potřebuje celý váš život na to, aby se projevil, takže vaše obrovské utrpení v daném okamžiku může být nesmírně pozitivním procesem, který vám později umožní prožít nejrůznější zkušenosti právě kvůli tomuto utrpení.

Nic není dobré nebo špatné v absolutním smyslu. Jde jen o další astrologický nesmysl, který se bohužel v naší literatuře objevuje. Nemůžete mluvit o duševním vývoji, jestliže existují věci jako naprosté zlo. V důsledku toho jsou veškeré koncepty, jako např., že Mars a Saturn jsou „zlí“ a kvadráty a opozice jsou „špatné“, velmi archaickým a zjednodušeným pohledem na věc. V žádné případě to není pravda. Věci jsou špatné podle toho, jak na ně pohlížíte. Pokud jste příliš připoutáni ke starým způsobům, jakákoli možnost změny směrem k novému bude nutně považována za špatnou. Situace sama o sobě však není špatná, je to jen váš způsob nazírání na věci, který vytváří koncept, že to je špatné, protože vy to tak vidíte a cítíte.

Takže opět v humanistické astrologii, kde nejsou ani špatné ani dobré hodnoty, se nacházíte za hranicemi všech etických významů, všech konkrétních mravních interpretací. Snažíte se vidět věci tak, jak jsou, a tím, že umožníte každé osobě to prožít jejím vlastním způsobem, individualizujete celý proces interpretace a konzultace. Zacházíte s osobou, která k vám přichází, jako s lidskou bytostí, a ne jako s objektem, jemuž se cosi přihází, anebo jako s objektem, na němž si dokážete, že vaše astrologie dokáže odhalit pravdu o čemkoli.

Takže mou naléhalvou žádostí je, mít to štěstí a být otevřený ke všemu, co astrologie znamená; předmět, jenž dlouho zaměstnával akademické mysli, je považován za něco naprosto záporného a zbytečného. Mít odvahu obhajovat astrologii v moderní společnosti znamená, že se sami začínáte individualizovat. Začínáte žít svůj život ve vlastním rytmu. Jak jsem již dříve řekl, tomuto procesu je možné napomáhat a učinit jej více vědomým, více ovládaným tím, že porozumíme astrologickým cyklům. O nejzákladnějších cyklech a o dalších věcech budeme hovořit v našem zítřejším workshopu o lunačním cyklu, což je cyklus, na jehož základě se interpretují všechny planetární cykly.

Věřím, že se mi podařilo sdělit vám podstatnou část toho, co jsem vám dnes chtěl říci, zbývající část by pravděpodobně pro většinu z vás byla příliš technická. Chtěl jsem hlavně poukázat na to, že astrologie nám umožňuje chápat význam planetární krize, ve které žijeme, přechod od jednoho stavu žití k druhému, jímž lidstvo prochází. A skutečnost, že jsme naživu a že žijeme v době této krize a tohoto přechodu, znamená, že bychom mohli činit mnohem více, než osobně činíme, abychom tento přechod přeměnili na něco pozitivního. Avšak abychom mohli být pozitivní, musíme si uvědomit, že za každou drobností, se kterou se identifikujeme, jsme za prvé a především lidskými bytostmi, jsme součástí jednoho lidstva, součástí planety, na níž máme splnit konkrétní poslání a jež je živým organismem. A pokud chceme, aby se věci zlepšily, musíme si uvědomit, co je touto funkcí, a musíme přestat dělat všechny negativní věci, které zrovna děláme, abychom tuto planetu nezničili, abychom nezničili lidi, kteří uvažují a cítí jinak než my a od kterých bychom se raději oddělili, než se s nimi spojili.

Základní realitou je to, čemu Rudhyar říká „společná humanita lidstva“. Zapomněli jsme, že tato společná humanita lidstva existuje. Jsme přitahováni nálepkami, které dostaneme při narození, jako je konkrétní jméno, národnost, všechny umělé věci, a zapomínáme na to podstatné, co je nám všem společné. Na závěr bych vás chtěl seznámit s velice silným symbolem, který Rudhyar navrhl, aby nám umožnil alespoň pocítit naši sounáležitost s naší „společně sdílenou lidskostí“. Nyní, když víme, že žijeme na zeměkouli, si můžete zkusit představit si nás všechny, jak stojíme vzpřímeně na této zemi, a jestliže si představíme prodloužení našich páteří směrem dolů, všechny se setkají ve středu Země. Právě tam se nachází naše „společně sdílená lidskost“. Tam máme kořeny a bez kořenů by ani květiny ani ovocné stromy nebyly příliš přesvědčivé, a protože jsme se odřízli od našich kořenů, není příjemné vidět takzvaný rozkvět lidstva v našem 20. století.

Takže chceme-li, aby lidská povaha lépe vzkvétala, chceme-li znovu kolem sebe vidět projevy výjimečných lidských vlastností, potřebujeme mít kontakt s oním ústředním kořenem. A pak můžeme pohlédnout na oblohu. Zároveň s tím, jak pomyslně prodloužíme svou páteř směrem vzhůru, každý z nás se bude obracet ke své vlastní hvězdě, což znamená, že každý z nás má své vlastní místo v rámci většího celku, a to je třeba si uvědomit. Není ovšem možné si to uvědomit, aniž byste přijali společné kořeny se vším, co je lidské.

Děkuji vám za pozornost.

Přednáška byla pronesena na 1. Evropském astrologickém kongresu v Praze 2. dubna 1994