Posts Tagged ‘živly’
OHNIVÝ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE
Oheň představuje všeoživující elektromagnetickou sílu, uvolněnou na počátku všech kosmických procesů. Z hlediska skupenství hmoty může v podobě blesku představovat její plazmatický stav.
V astrologii rozeznáváme čtyři jeho modality. Kardinální je oheň zažehnutý jiskrou, bleskem, nadšením (Beran), fixní vzplanul soustředěním slunečních paprsků (Lev) a mutuální vzniká mechanicky, třením, je to oheň civilizovaný (Střeec). Čtvrtou podobou je oheň vnitřní, spojující zimní znamení, oheň doutnající, oheň touhy a intuice. Read the rest of this entry »
VZDUŠNÝ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE
Na rozdíl od ohně, který vede k zrození individuality, vzduch je prostředkem komunikace mezi jedinci, které sdružuje do společenství. Vzduch je médium smyslových vjemů. Díky vzduchu vidíme, slyšíme, čicháme a tedy i chutnáme. Vzduch nese kyslík, díky němuž žijeme. V mnoha jazycích jsou dech, duch a duše slova významově blízká. Átman, pneuma, spiritus. Dech oživuje, oduševňuje, duch vznáší se nad vodami. Hospodin vdechl život člověku, podobně Amón je všem dechem života, Esetino dýchání z úst do úst oživuje Usíra. Nádech a výdech, znamení života. Zpěv. Duch, vítr, vane kudy chce. Co vydechnu, druhý vdechne. Rabbi Ješua z Nazareta známy jako Ježíš Kristus nás učí, že není důležité, co do nás vchází, ale co z nás vychází. Vzduch cirkuluje, podobně peníze, denáry tarotu. Komunikace slovní i dopravní, plachetnice, létadla… Read the rest of this entry »
VODNÍ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE
Vodní živel se váže k tekutému skupenství hmoty. Koloběh vody v přírodě: déšť, stékání dešťové vody do struh, prameny, potůčky, říčky, řeky plynoucích do jezer, moří a oceánů, vypařování vody, tvorba oblak, z nichž prší, však ztělesňuje cyklický rytmus každého procesu, příliv a odliv energií fyzických i psychických. Voda představuje schopnost cítit a reagovat jako organický celek, naše tělo je tvořeno ze sedmdesáti procent vodou. Read the rest of this entry »
ZEMSKÝ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE
ŽIVEL ZEMĚ V ASTROLOGII
Zemský živel býval svázán s pevným skupenstvím hmoty. Díky objevům moderních fyziků víme, že odpovídá spíše vazebné, gravitační síle, která udržuje částice v ohraničených, organizovaných útvarech, majících zdání pevnosti. Na psychické úrovni vede k vytvoření ega, dávajícího stálost či odolnost charakteru.
V astrologii rozeznáváme čtyři podoby země. Kardinální země je aktivní síla, která vytváří anorganické, organické i společensko-politické celky (Kozoroh). Fixní, biologická ekologická i ekonomická je země živitelka (Býk). Mutuální země je inteligentní, vyběravá. Intelekt (inter – mezi a legere – vybírat), je totiž schopnost vybírat si to pravé (Panna). Čtvrtou podobou je země vnitřní, spojující podzimní znamení, země soudržnosti. Read the rest of this entry »
ŽIVLOVÁ PODSTATA ZVĚROKRUHU Z HLEDISKA ASTROLOGIE
Živlová podstata zvířetníkových znamení spolu s neustále se proměňujícím vztahem světla a tmy stojí v základech jejich interpretace a nalézáme ji u řeckých filosofů, inspirovaných kulturami Babylonu a Egypta. Již předsokratovští filosofové badali nad tím, jak vznikl kosmos a hledali jeho základní stavební prvky – elementy, živly, na než by bylo možné všechny formy hmoty redukovat.
Největší vědecká a filosofická autorita Aristoteles, dal živlové teorii logický řád. Podle Aristotela existuje první dvě základní kvalitativní dvojice (prakvality): teplo – chladno, vlhko – sucho, které vytvářejí svým mísení čtyři živly: oheň, vodu, vzduch a zemi, již vyplňují sublunární svět, zatímco pátý žível éter se vyskytuje pouze v nadměsíčním světě a ve světe dolním se projevuje jako světlo. Teplo a sucho vytvářejí oheň, chladno a vlhko vodu, teplo a vlhko vzduch, chladno a sucho zemi. Projevy těchto živlů jsou poznatelné smysly a uchopitelné rozumem. Živly jsou v kosmu seskupeny podle tíže, nejníže leží země, na ní voda, nad nimi vzduch a nejvýše směřuje oheň.
V astrologii existují tři mody těchto živlů: kardinální – základní, fixní – stálý a variabilní – proměnlivý. V zvířetníkovém cyklu se pak střídají živly a jejich mody.
Český hermetik Petr Kohout (Pierre de Lasenic) uchoval do našich dnů alchymickou tradici, podle níž jsou znamení přináležící jedné roční době, spojeny živlem vnitřním, který v té vnější trojici chybí. Jaro tak spojuje vnitřní voda, léto vnitřní vzduch, podzim vnitřní země a zimu vnitřní oheň.
Pavel Turnovský