VODNÍ ŽIVEL Z HLEDISKA ASTROLOGIE

Vodní živel se váže k tekutému skupenství hmoty. Koloběh vody v přírodě: déšť, stékání dešťové vody do struh, prameny, potůčky, říčky, řeky plynoucích do jezer, moří a oceánů, vypařování vody, tvorba oblak, z nichž prší, však ztělesňuje cyklický rytmus každého procesu, příliv a odliv energií fyzických i psychických. Voda představuje schopnost cítit a reagovat jako organický celek, naše tělo je tvořeno ze sedmdesáti procent vodou.

V astrologii rozeznáváme čtyři její modality. Kardinální voda pramenů a zřídel individuálního vědomí (Rak), fixní voda nádrží přírodních i lidských vodních děl – vědomí solečenského (Štír), mutuální voda moří a oceánů vědomí universálního (Ryby). Čtvrtou podobou je voda vnitřní, spojující jarní znamení, voda podzemní, voda emocí.

Voda smývá špínu, křest vodou hříchy. Rituální lázeň mikve očišťuje ženy, muže i věci. Déšť přináší život, ale povrchové zavlažování zasoluje půdu, záplavy přinášejí smrt. Pohádky mluví o živé vodě organických celků, o mrtvé voda celků mechanických. Vody primárního chaosu, voda plodová i voda spermatu. Čas plyne jako voda. Necháme se unášet proudem, zákruty řeky až k jejímu ústí v moři. Plyneme po proudu času. Staneme na břehu řeky Styx, s obolem pro Chárona, napijeme se z Léthé, řeky zapomnění. Můžeme ale putovat i proti proudů řeky a sledovat jak řeka čaruje, obroďme se o svatojánské noci letního slunovratu ve studánce, v prameni – Fontáně Života.

Ludvík Kundera poznamenává na okraj Lautréamontova hymnu na oceán ze Zpěvů Makdororových, že Oceán je symbol celistvosti, jednoty, nekonečné svobody mimo dobro a zlo. Ve francouštině je moře a matka homonymum: mer – mére.

Pavel Turnovský 2007, 2009 Text je rozšířenou a upravenou verzí článku pro časopis Regenerace.

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.