surrealismus
Zbyněk Havlíček, psychoanalytik a básník – surrealista
Zbyněk Havlíček psychoanalytik a básník – surrealista
Narozen 22. května půl hodiny po půlnoci v Jilemnici. Slunce vstoupilo na první stupeň znamení Blíženců, k němuž se vztahuje sabiánský symbol, znázorňující loďku, jejímž skleněným dnem je možné pozorovat divy podmořského světa. V interpretaci Dane Rudhyara jde o projevy nevědomých energií a zasutých psychických struktur, o schopnost uvědomovat si skryté obsahy podvědomí, objevovat a mnohdy stát v úžasu před vzrušující krásou nové dimenze skutečnosti.
Jiří Pechar PSYCHOANALÝZA A SURREALISMUS
Freud nepochybovalo tom, že psychoanalýza hluboce zasáhne do vývoje naší kultury a navodí revizi mnoha představ, na nichž je tato kultura založena. O tom, jakým způsobem bude tento proces probíhat, se však nepokoušel utvořit si žádnou představu, a první projevy tohoto vývoje byly rozhodně jeho osobním sklonům velmi cizí. Když se dokonce jeho jméno začalo objevovat v manifestech provokativně anarchistického avantgardního hnutí, vzbudilo to v něm, zdá se, pramalé nadšení. Read the rest of this entry »
Jiří Pechar LACANOVA POLEMIKA S JÁSKOU PSYCHOLOGIÍ
Doménou Lévi-Strausse je etnologie, Foucaultovou ,,kulturní archeologie“; s Jacquesem Lacanem se dostáváme naproti tomu do oblasti psychoanalýzy samé: Lacan je osobností, která hrála aktivní roli ve francouzské psychiatrii a jeho jméno je bezprostředně spjato s historií psychoanalýzy ve Francii. Pronikání freudismu do francouzské psychiatrie vedlo už v roce 1927 k založení Pařížské psychoanalytické společnosti, která reprezentovala až do roku 1953 celou francouzskou psychoanalýzu. V tomto roce se však názorové rozdíly týkající se výcviku, kterým se psychoanalytikové mají připravovat na své budoucí povolání, vyhrotily natolik, že se od mateřské společnosti odštěpila skupina, v jejímž čele stál spolu s Danielem Lagachem právě Jacques Lacan. Podnět k tomuto rozkolu daly spory, které se rozvinuly kolem otázek týkajících se vznikajícího Psychoanalytického institutu, a Lacan vyložil své názory ostře polemickým způsobem v přednášce konané na římské univerzitě při příležitosti Kongresu psychoanalytiků románské jazykové oblasti v září roku 1953; její text byl později otištěn v jeho Ecrits pod titulem Funkce a pole promluvy a řeči v psychoanalýze. V roce 1963 vedly však další rozpory k tomu, že se odštěpená skupina dále rozdělila na Francouzskou psychoanalytickou asociaci, která se podobně jako Pařížská psychoanalytická společnost stala součástí Mezinárodní psychoanalytické asociace, a na Pařížskou freudovskou školu, která svou činnost rozvíjela pak mimo rámec Mezinárodní asociace a k současnému vývoji této organizace zaujímala stanovisko ostře kritické. V jejím čele stanul právě Jacques Lacan.
Philippe Audoin: ROZHODNÉ SLOVO (Prasklý buben) 1965
ROZHODNÉ SLOVO (Prasklý buben)
Philippe Audoin
I když si neděláme nárok na to, že řekneme co je to Posvátné, je možné připustit, že předpokládá pochopení aktivní totality cestou konkrétní zkušenosti, pochopení „kontinua“, v němž by subjekt a objekt, třeba jen na jediný okamžik, se přestaly odlišovat. Shodneme se poté na tom, že svět, tak jak se dnes vytváří a zamýšlí, může se dovolávat jen Světského v nejvlastnějším slova smyslu – totiž Diskontinua – a konec konců se zdá, že skutečnost uniká člověku tím více, čím více on sám je přesvědčen o svém vlastním působení na tento svět. Po této stránce je překvapující, že jeden současný autor vytýká metafoře, že způsobuje iluzi účasti a spoléhá se na základní systém souřadnosti, když se snaží umístit předmět mimo dosah „divákův“. Read the rest of this entry »
rozhovor Martiny Lukáškové s Pavlem Turnovským Regenerace září 2010
Co v Analogonu nebylo – Jean-Louis Bédouin cenzurovaný?
Jean-Louis Bédoin: 20 let surrealismu (1939-1959) část II. Analogon 2, jaro 1990 str. 81
Od této atmosféry se odráží jako velmi pozitivní čin esej Julese Monnerota La poésie moderne et la Sacré. Tato studie nejen že obsahuje určitou – oproti dobovému zvyku nezfalšovanou – bilanci surrealismu, nýbrž naznačuje také poprvé ve správném světle některé hlubší problémy surrealismu. Monnerot nepřistupuje k surrealismu jako k celku do sebe uzavřenému, nýbrž naopak jako k otevřené struktuře schopné přijímat a absorbovat nejrůznější přínosy,
Zde na řádku 26 shora str 81 text v Analogonu č. 2 končí, i když v originále a překladu pokračuje ne po tečce, ale po čárce:
struktuře, již lze současně interpretovat z více různých hledisek, při čemž všem těmto interpretacím zůstává jedno společné: objevují v surrealismu nekonečně víc než jen literární nebo uměleckou školu. Jako skupina lidí vykazuje surrealismus řadu příbuzností se způsobem sdružování, založeném na spřízněnosti volbou a označovaném sociology termínem set. Z filosofického hlediska se jeví surrealismus Monnerotovi jako produkt konvergentních vlivů, jako synkretismus s řadou afinit se synkretistickými školami z konce starověku, např. s gnosticismem. Hlavní přínos studie však spočívá ve zjišťování vztahů mezi surrealismem a duchovní zkušeností takzvaných divochů. Ukazuje např. na základě výsledků etnologického bádání na paralely mezi úlohou, kterou hraje v šamanismu sen – vize a zásadním významem, který snům přisuzují surrealisté. V některých bodech však zůstávají závěry Monneretovy studie velmi diskutabilní, např. v tvrzení, že surrealismus je „součástí konstelace, která by se jednou mohla projevit jako prereligiozní, tedy religiozní.“ Surrealisté viděli v těchto vývodech podceňování skutečných hnacích sil surrealistické aktivity, zejména vůle k emancipaci člověka. I když je pravdou, že surrealismus aktivizuje jisté síly, jichž využívá pro své cíle i náboženství – což lze ovšem tvrdit i o kterémkoli jiném, nenáboženském, intenzivně prožívaném cítění – nelze popřít, že se podjal úkolu zbavit náboženství vlády nad těmito silami a vrátit ji člověku. Surrealisté se museli později bránit proti širšímu rozvíjení těchto mylných názorů, které se v zárodku objevily již v některých tezích Monnerotovy studie a vedly později až k pokusům křesťanství anektovat surrealismus.
Jean-Louis Bédouin: Dvacet let surrealismu (1939-1959) překlad J. Kurz
Část II, Analogon č. 2, září 1990 str. 81
Pavel Turnovský AUTOMATICKÁ KRESBA
Nezval, astrologie a surrealisté
„Tak jsem přišel na svět
Dne šestadvacátého května tisíc devět set
O půl čtvrté hodině ráno
Tak jsem přišel na svět
Z lidí a hvězd
Z lidí v kterých jsou hvězdy
Z lidí v kterých je vesmír vždy poněkud jinak obměněn
Tak jsem přišel na svět
Vše co jsem zdědil po meči i po přeslici
Po lidech z kterých jsou dnes už jen dávno zrušené hřbitovy
Je obsaženo ve hvězdné zkratce okamžiku mého narození
Ve hvězdné zkratce již luštím
Ve hvězdné zkratce jež se luští sama“(1)
Těmito verši začíná báseň Veliký orloj, psaná v noci z 11. na 12. ledna 1942 v předvečer otcových narozenin.(2) Následuje přesný popis Nezvalovy nativity, čili horoskopu zrození. (obr. 1) Read the rest of this entry »
André Breton o astrologii
Interview pro Astrologie moderne Jean Carteret a Roger Knabe
Ceníte si astrologie?
Astrologie je podle mého názoru vznešená a nesmírně krásná dáma, přicházející z takové dálky, že není možné, aby mne svým šarmem neokouzlila. V čistě fyzickém světě neznám jinou, jejíž šperky by mohly soupeřit s jejími. A mezi jiným se mi zdá, že chová jedno z největších tajemství světa. Škoda jen, že dnes – přinejmenším obecně – trůní na jejím místě prostitutka. Read the rest of this entry »
Řvouni (Mars ve Lvu), srpen 1989
Turnovský: Řvouni (Mars ve Lvu) srpen 1989, akryl na plátně
Anděl vzpoury (pocta třemi režimy pronásledovanému de Sadovi)
Turnovský 2008. akryl na kartonu
VZDUŠNÁ KRESBA 1 (1987)
VZDUŠNÁ KRESBA 1 (Turnovský 1987)
ROHRSCHACHŮV PŘÍZRAK
ROHRSCHACHŮV PŘÍZRAK (Pavel Turnovský 2008 akryl na lepence)
