Nezval, astrologie a surrealisté

„Tak jsem přišel na svět

Dne šestadvacátého května tisíc devět set

O půl čtvrté hodině ráno

Tak jsem přišel na svět

Z lidí a hvězd

Z lidí v kterých jsou hvězdy

Z lidí v kterých je vesmír vždy poněkud jinak obměněn

Tak jsem přišel na svět

Vše co jsem zdědil po meči i po přeslici

Po lidech z kterých jsou dnes už jen dávno zrušené hřbitovy

Je obsaženo ve hvězdné zkratce okamžiku mého narození

Ve hvězdné zkratce již luštím

Ve hvězdné zkratce jež se luští sama“(1)

WVítězslav NezvalPLAC

Těmito verši začíná báseň Veliký orloj, psaná v noci z 11. na 12. ledna 1942 v předvečer otcových narozenin.(2) Následuje přesný popis Nezvalovy nativity, čili horoskopu zrození. (obr. 1)

„Tak jsem přišel na svět

V záři jež rozbřeskla se na východním májovém nebi

Kde slunce nasáklé krví Hyad se chystalo vystoupiti na obzor (Slunce v souhvězdí Hyád v polovině prvního domu)

Se rozplýval Merkur obklopený Kuřátky (Merkur tamtéž v konjunkci s hvězdou Alkyone)

Pod upřenými pohledy (opozice) Jupitera zavěšeného s Uranem (Jupiter v konjunkci s Uranem)

Soupeříce se dvěma tennisovými hráči (v opozici na Merkura a Plutona) podávajícími si ten míč (Slunce v Blížencích mezi Merkurem a Plutonem)

Snažili se již na odchodu (zapadající v sedmém domu) zasáhnout jej šípem (opozice Jupitera a Urana ze Střelce)

Nad nimi Saturn v domě s černými záclonami (v osmém domu v Kozorohu)

Držel svou obezřetnou přítomností na uzdě (trinus)

Tajnou (dvanáctý dům tajností) jitřní schůzku Marse a polonahé Luny (vycházející konjunkce Luny a Marsu)

Konající se v zahanbující ilegitimitě (ve dvanáctém domu)

Jež uniká odvážnými pletkami trestu (Luna v oktilu na Plutona)

Pod záštitou v asyl proměněné klášterní budovy (dvanáctý dům)

Držel je na uzdě (trinus) naznačuje svým kolenem (Saturn v Kozorohu) modlitbu (Saturnův kvinkunx na Slunce)

A zároveň se dvořil svým poněkud teskným basem paní Noci (Saturnův trinus na Lunu)

Rozhněván s Venuší která se vydala nedávno

Unikajíc jeho žárlivému pohledu (Venušina opozice k Saturnovi 10. května 1900)

Na krátkou cestu (Venuše ve třetím domu)

Na krátkou cestu z níž se pošle rondel (okrouhlá glyfa znamení Raka)

V dopisní obálce nebo na pohlednici (třetí dům korespondence)

Pohlední lístek z výletu jachtou (vodní znamení Raka)

Nebo z poetické vyjížďky na milostné gondole (Venuše v Raku ve třetím domu)

Neptun zpit vlastní svou fantasií (Neptun v Blížencích) toulal se po tržišti (druhý dům hmotných statků)

A s lehkomyslnou důvěrou že ruleta vyhrá vždy v pravý čas (Saturn)

Lhostejný k soudcům (opozice na Saturna)

Dával přednost Slunci a ze sna křičícímu Plutonovi (Slunce a Pluton vycházejí před Neptunem)

A zatím co Vodnář seděl na trůně (Vodnář v desátém domu)

Lev v nadiru dřímal na své koruně (Lev ve čtvrtém domu)

Tak jsem přišel na svět

To jsem já

Za každých pět minut stárnoucí o jeden měsíc (predikční technika primárních direkcí, ve které jeden obloukový stupeň symbolizuje jeden rok života, a tedy pět obloukových minut jeden měsíc)

Za každý den stárnoucí o jeden rok (predikční technika, ve které jeden den symbolizuje jeden rok)

Hle to je můj osud

Jejž naplňuji poslušen dvojsměrného pohybu velikého orloje

Jehož ručičky točí se současně vpřed i zpátky (planety postupují po směru zvěrokruhu, zatímco znamení jakoby couvala vůči obzoru, navíc též direkční a konverzní metody divinačních technik)

Až k bodu

Na němž zřítí se s rachotem ve mně moje hvězdná nebesa

A rozložen v své předky po meči i po přeslici

Vrátím se k svým nejstarším prarodičům kovům rostlinám nerostům

A k tomu co nazývalo se v dětském jazyku lidstva živly“ (3)

.

Rozsáhlá báseň, v níž je zmapována posloupnost Nezvalova rodu až do roku 1820, měla pravděpodobně za podklad rodokmen, který musel úřadům předložit každý příslušník protektorátu, aby jím osvědčil svůj árijský původ. Kromě popisu nativity obsahuje Veliký orloj řadu informací, které nám mohou osvětlit Nezvalovu astrologickou praxi. Zjišťujeme, že používal Placidův systém domifikace i to, že pravděpodobně dělal při jeho výpočtu chybu jedné hodiny. V mediu coeli, hrotu desátého domu nestojí znamení Vodnáře, ale Kozoroh, stejně tak v hlubinách nebes neleží Lev, ale Rak, ledaže by nešlo o medium a imum coeli, ale o ekliptikální pozici zenitu na 22° Vodnáře a nadiru na 22° Lva. Přikláním se spíš k názoru, že se nejedná o básnickou licenci, ale o systematickou chybu, neboť pro to svědčí jiné Nezvalovy horoskopy z té doby. Jako predikční techniky používal sekundární a primární direkce. Z bohaté korespondence se pak dále dovídáme, že užíval i predikční techniku tranzitů a horární čili dotazovou horoskopii. To, že choulostivé astrologické téma nepodlehlo Nezvalově autocenzuře, s níž jinak bezpříkladným způsobem vyklešťoval v padesátých letech svoji poezii během příprav sebraných spisů, dosvědčuje nečekanou hloubku básníkova vztahu k astrologii.

Jako dialektický materialista a svým způsobem pragmatik Nezval věděl, že zájem o tuto tehdy okultní disciplínu neobstojí z hlediska komunistické ideologie, s níž spojil své osudy. Už v roce 1938 v próze Pražský chodec, uprostřed stránek zaplavených astrologickými informacemi, svoji zálibu omlouvá v intencích tehdy se konstitující tzv. vědecké astrologie. Sám nepochybně považoval, stejně jako někteří francouzští surrealisté, zejména André Breton,(4) astrologii pro její analogie a mnohovrstevný symbolismus za esenci poezie.

„Nejsem pověrčivý. A přece se v jistých dnech, kdy nedovedu přesně zjistiti původ zářivých nebo temných miasmů ve vzduchu, rád hroužím, jako se hroužíme do neurčitých kreseb na mramorových stolcích, do stránek astrologického kalendáře, kde jsou vypsány na každý den planetární konstelace. Nesuďte mne přísně pro tuto zálibu. Ostatně materialismus, jak se mi zdá, bude zjišťovat, až najde dosti citlivé prostředky k měření toho, co je dodnes neměřitelné, s přesností, o níž si dodnes nedovedeme udělati představu, ještě bizarnější vlivy na svět a život, nežli jsou vlivy tak či onak navzájem k sobě postavených planet.“(5)

Kdy přesně a proč se začal Nezval astrologií zabývat nevíme. Ze vzpomínek Jaroslava Seiferta vyplývá, že to mohlo být nejpozději v polovině dvacátých let, a že tím, kdo Nezvala do astrologie (a nejen do ní), zasvětil, byl Jan Bartoš.

„Spisovatele Jana Bartoše poznali jsme v Devětsilu, i když jeho členem nikdy nebyl. Přidružil se k nám jako dobrý přítel. Byl o pár let starší, bližší generaci Čapkově, a neměl už potřebu se sdružovat. Tento autor, dramatik a divadelní historik, patřil k nejzajímavějším lidem našeho mládí. Nám imponoval nejen jako dramatický básník pastelové fantazie a sžíravé ironie zároveň, ale i jako polemik, autor zlých a jedovatých invektiv, kterými pronásledoval lidi kolem divadel, herce i spisovatele. Uměl však i mistrně hádat z ruky a neméně odborně sestavovat i horoskopy. Nezval byl bez sebe! Kromě skeptického Teigeho byli jsme tímto jeho uměním okouzleni všichni. Příliš jsme mu sice nevěřili, zvědavi jsme však byli a ochotně jsme mu nastavovali své dlaně. Nezval tomuto hádání propadl. Ten jediný Bartošovi upřímně věřil, a dokonce ho požádal, aby ho tomuto umění přiučil… Ale přece jen měl jsem dojem, že toto hádání provozuje (Nezval) hlavně, aby je mohl uplatnit u dívek. Z dívčích dlaní četl výmluvně a ohnivě. Nikoliv však zcela nezištně. Když už neměl, co by dodal, a všechny čáry srozumitelně přečetl, políbil dívku do dlaně a někdy už tu ruku ze své nepustil.“(6)

„V těch časech, ale myslím, že i později, ba až do konce, vzrušoval se Nezval vším, co bylo poznamenáno tajemstvím a romantikou. Vím, že vyhledával jasnovidky, snil o křišťálové kouli, dával si hádat z písma i z ruky a tomuto poslednímu umění se dokonce i přiučil. Bedlivě studoval knihy o astrologii a horoskopech. Do počítání horoskopů ho nakonec odborně zasvětil dramatik Jan Bartoš. Je známo, že si (Nezval) předpovídal i vlastní smrt. Aspoň tvrdil, že zemře o velikonočních svátcích. Pamatuji-li se dobře, zemřel na Bílou sobotu. Určitě však nečekal, že tak záhy.“(7)

Nezvalovy záliby ve všem tajemném a zejména v astrologii potvrzují i vzpomínky dalších jeho přátel. Že astrologie sloužila i k určité Nezvalově autostylizaci a rozvíjení osobního mýtu potvrzuje například Jiří Svoboda.

„Byla to hlavně léta třicátá, kdy věnoval této zálibě mnoho času a kdy se pokládal za nejlepšího pražského astrologa. Celý „systém“ ovládal opravdu dobře. Pročetl mnoho literatury, hlavně si však cenil svých těžko dosažitelných astronomických (nikoli tedy astrologických) vědeckých hvězdářských tabulek, v nichž byly pro mnohá léta vypočteny dráhy oběžnic. V oněch letech je míval vždy u sebe. Zdůrazňoval, že jsou to ony tabulky, kterých užívají hvězdáři.“(8)

Důraz kladený na vědeckost byl ovšem určitým obranným postojem, neboť se zcela nepochybně jednalo o třetí díl čistě astrologických Die Deutsche Ephemeride, jak vyplývá z jejich kapesního formátu, časového rozsahu a fotoreprodukcí, uložených v Nezvalově pozůstalosti v PNP. Jiří Svoboda pokračuje.

„Za svého života vypracoval Nezval horoskopy četným přátelům a známým…Jak se uskutečňovaly Nezvalovy předpovědi? Někdy opravdu vyšly, jindy ne; tehdy však zjišťoval novým zkoumáním, že přehlédl některou závažnou okolnost. Za velikého škůdce osudu lidí považoval planetu Uran. Vyjadřoval se o ní s nenávistí. Šlo-li o nemoc, o operaci nebo kterékoli závažnější rozhodnutí, vždy brával na pomoc své tabulky.“(9)

Nezvalovu hrůzu z planety Urana, zcela nepochopitelnou u člověka, který se považoval za příslušníka umělecké i politické avantgardy – Uran je symbolicky spojován s revolučními idejemi – potvrzuje kdesi ve svých románových pamětech i Lilly Hodáčová, „zachránkyně Roberta Davida.“ (obr.2) 10 Lilly Hodáčová hraje v tomto příběhu jednu z hlavních rolí nejen proto, že ji po jistou dobu s Nezvalem spojoval vášnivý milostný vztah. Z jejích pamětí vyplývá, že se jí Nezval snažil v astrologii vzdělávat.11 Nezval měl také v úmyslu napsat učebnici astrologie. Vzpomíná na to např. Jiří Svoboda, když cituje doušku z Nezvalova dopisu L. Hodáčové, datovaného 13. října 1939, kterou ona sama ve svých pamětech 12 neuvádí.

„Píši „Astrologii“, část opravdu obtížná (početní, fyzikální, zeměpis atd.) bude v několika dnech skončena. Na napsání té druhé, příjemné části, která již nebude vyžadovat tak velikého soustředění, nebudu příliš spěchat.“(13)

Tato kniha nepatří do říše stínů. Byla opravdu zčásti napsána. V Nezvalově pozůstalosti, uložené v Literárním archivu se nachází 71 osmerkových listů, popsaných strojopisem. Nezvalova učebnice astrologie. Na jednom z prvních listů nalezneme horoskop s datem 5. 11. 1910, 4 hodiny 31 minut 13 vteřin, Praha. To je ovšem nativita Lilly Hodáčové, až na chybné místo narození – narodila se v Kouřimi a ne v Praze – vypočítaná přesněji než stejný horoskop z května téhož roku, jenž zdobí zadní stranu obálky jejích pamětí. Rukopis překvapivě prozrazuje, že Nezval byl jako astrog na vysoké úrovni. Zná pochopitelně Witteho hamburskou školu i Brandl-Prachta, Cartera, ba dokonce extenzivně vytěžuje nejnovější myšlenky německého astrologa H. C. Meiera (pseudonym Parm), publikované v roce 1939. Parmova teorie figurín, planetami tvořených geometrických útvarů, byla prvním z pokusů o tvarový, holistický pohled na horoskop.

Nezval si byl ovšem vědom svých mezer v technice astrologických výpočtů. Aby se v těchto věcech zdokonalil, stýkal se po válce se skupinou pražských astrologů sdružených kolem Emanuela Šimandla, známého díky bulvárnímu zpracování Pohádek tisíce a jedné noci, které nakladatel V. Petr vydal jako protipól aventinskému překladu dr. Felixe Tauera. Jedním z těchto astrologů, Jindřichem Šobem si nechal Nezval rektifikovat (upřesnit) svůj horoskop zrození. Původní údaj 3 hodiny 30 minut byl tak zpřesněn podle důležitých životních událostí na 3 hodiny 30 minut 2,55 vteřiny. Několikastránkový elaborát nese dataci: „vypracováno a uzavřeno 4. července 1957 v 15 hodin 45 minut v Praze“, tedy necelý rok před Nezvalovou smrtí. (14)

Zastavme se u Nezvalovy astrologické pozůstalosti, která je bohatým pramenem nativit. Vedle přesných údajů o narození nejbližších příbuzných (maminka, sestra, syn Robert, manželka Františka), tu nalezneme i podklady pro horoskopy zrození významných postav české kultury. Mimo jiných nebo dnes už zapomenutých: J. Wolker, J. Seifert, K. Teige, J. Štyrský, Toyen, K. Biebl, V. Makovský, B. Brouk, J. Ježek, Voskovec a Werich, A. Hoffmeister, F. Halas, J. Hora, bratři Čapkové, J. V. Pleva, Fr. Tichý, Lída Baarová, V. Talich, O. Jeremiáš, K. Hašler. Z politiků TGM, Otto Habsburg, nechybí ovšem ani desperáti typu Klementa a Marty Gottwaldových, jejich dcera ba dokonce ani zeť Alexej Čepička. Stalin a Hitler jsou samozřejmostí, bez níž se žádná astrologická sbírka neobejde. Historické události jsou zastoupeny vznikem ČSR, únorovým pučem, smrtí E. Beneše. Ani soukromé radosti nejsou opomenuty. Roztomilou ukázkou je například datum a přesný čas, kdy byl Nezvalovi přidělen Tatraplán P-3001. Bylo to 12. června 1948 v 9 hodin 22 minut středoevropského letního času. Jistěže v Praze.

Přestože máme jistotu, že existoval,(15) jeden zásadní horoskop, který se zapsal do dějin české kultury, bohužel chybí. Je to horoskop založení Surrealistické skupiny. Z manifestu Surrealismus v ČSR víme, že skupina byla založena v Praze o jarní rovnodennosti, počátku astronomického i astrologického roku, 21. března 1934. V ten den vstoupilo Slunce do znamení Berana v 8 hodin 28 minut středoevropského času (obr. 3). Domnívám se, že tento okamžik vybral Vítězslav Nezval, iniciátor jejího ustavení, pro její vznik. Jako astrologovi mu totiž nic jiného nezbývalo.(16) Nezval, který užíval Placidův systém, musel být upoután konstelací tohoto jarního horoskopu, slibujícího úspěch romantické avantgardní skupinové aktivitě, navíc výrazně utopicky zaměřené. Ale i jeho nativita sehrála zde jistě svoji úlohu.

V jeho osobním horoskopu byl tehdy totiž prominentní Pluton, který se téměř po celá třicátá léta pomalu pohyboval v bezprostřední blízkosti Nezvalova 4. domu. Drobná planeta byla objevena teprve v roce 1930 a zkušenosti astrologů s její interpretací byly tehdy pramalé. Nemáme ponětí, s čím mohl Nezval plutonskou symboliku ztotožnit. Dnes víme, že Plutonův tranzit přes hrot čtvrtého domu vybízí k radikální psychické i duchovní transformaci, k opuštění bezpečných přístavů a k sestupu ke kořenům, do vlastního nitra. Surrealistická aktivita, kladoucí tehdy důraz na psychický automatismus a kriticko-paranoickou metodu, mohla být Nezvalovi na čas úspěšným prostředkem ke zpracování gejzíru představ a symbolů, vyvřelých z hlubin jeho psychiky za tohoto tranzitu.

Pluton však postupuje dál, tranzitní kvadraturou počíná na konci třicátých let zasahovat Lunu, ztělesňující ženské, zejména však mateřské principy uložené ve struktuře našeho individuálního, společenského i kolektivního nevědomí. Nezvalova inspirace ztrácí na autenticitě, pomalu vysychá, nahrazována veršovánkami a příležitostnými básněmi. Nastává období nejistoty a pochybností, přebíjených horečnatou, avšak zmatenou činností. Nezvládnutý Pluton se chová jako diktátor, mafián, Velký Otec, který se snaží uchovat za každou cenu svoji moc, slávu, důležitost. Nezval je tímto plutonským obrazem pohlcován, místo aby se vydal za dobrodružstvím po boku bytosti, kterou mu „osud“ postavil 25. června 1937 do cesty, pod záminkou nového milostného vztahu se izoluje, posléze obhajuje Stalina, moskevské procesy, 9. března 1939 neúspěšně rozpouští (za Neptunovy opozice ke Slunci!) Surrealistickou skupinu, vrací se poslušně domů, ke své družce-náhradní matce a konečně se rozpadá i jeho vztah k Lilly Hodáčové. Než jeho Luna setřese v polovině války Plutona, je z něho úspěšný, ale průměrný básník a po válce i veřejný činitel komunistických funkcí. Zbaběle nevyužitý Plutonův tranzit, jak se zdá, asistoval nejen tragédii básníkově, ale i pádu astrologovu.

Poznámky:

1 Vítězslav Nezval: Veliký orloj, Praha 1949, citováno z Díla, svazek IX, Československý spisovatel, Praha 1958, str. 201-204

2 tamtéž, str. 196

3 tamtéž, str. 202-204

4 André Breton: O astrologii (Interview Jeana Cartereta a Rogera Knabea), Astrologie moderne, č. 12, duben 1954, česky ve sborníku Zlato času – Surrealismus a hermetismus, podzemní edice Dokumenty, (V. Zadrobílek), Praha, nedatováno, konec osmdesátých let.

5 Vítězslav Nezval: Pražský chodec, Fr. Borový, Praha 1938, str. 187-188

6 Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel, Praha 1992, str. 234-235

7 tamtéž, str. 170. V. Nezval zemřel o Velikonocích, těsně před půlnocí 6. dubna 1958

8 Jiří Svoboda: Přítel Vítězslav Nezval, Československý spisovatel, Praha 1966, str. 179

9 tamtéž, str. 180

10 Lilly Hodáčová: Zpěv Orfeův, Odeon, Praha 1995

11 tamtéž, např. str. 176, 180

12 tamtéž, str. 261-262

13 výše citované Svobodovy vzpomínky, str. 183

14 Nezvalova pozůstalost v Literárním archívu PNP

15 Lilly Hodáčová, citované dílo, str. 176

16 P. Turnovský: Horoskop Surrealistické skupiny, revue Analogon č. 12, Praha 1994, str. 93

Pavel Turnovský pro katalog výstavy Český surrealismus 1929-1953 galerie hl.m.Prahy 1996

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.