Posts Tagged ‘astrologie’
Rudhyar: O astrologii v Rytmu celostnosti
Když ve stabilních společenstvích převládlo zemědělství a chov zvířat, začal ovládat roční cyklus, symbolizovaný a měřený kalendářem, rozsáhlejší souhrn aktivit. Tento cyklus (ustavený oběhem země kolem slunce) se přirozeně dělil na základě cyklických změn vzhledu měsíce – změn, o nichž se věřilo, že hluboce ovlivňují životní procesy (a dokonce později i rozvoj osobnosti).Astrologie se zrodila z kombinace větších a menších cyklů spolu s dalšími periodickými změnami noční oblohy. Sloužila pro interpretaci významu změn, který mohl být při psán ročním biologickým cyklům a později i cyklům delším, ve kterých vystupovaly jako ukazatele času i konjunkce a opozice planet, zvláště Jupiteru a Saturnu. Hodnota astrologie spočívá mimo jiné v tom, že umožňuje interpretovat cyklus bez apriorního předpokladu, že by jedna polovina cyklu byla negativní a druhá pozitivní. Opakující se cyklický vzorec je tvořen souhrou dvou sil, které se pokládají za stejně důležité; to, co se cyklicky mění, je jejich vztah.
Rozhovor s astrologem Pavlem Turnovským v UNI 1997
Rozhovor s výtvarníkem astrologem Pavlem Turnovským
o bigbítu, umění, hvězdách a životě vedl v roce 1997 Vladimír Kouřil
výtvarník a astrolog PAVEL TURNOVSKÝ (* 19.7.1950) žije v Praze, kterou – jak praví – téměř neopouští. Jako výtvarník spolupracoval s časopisy Jazz Bulletin, Crescelle Noire, Camouflage, Flagrant Delit a dalšími. Je blízký surrealismu. V druhé polovině 70. let se stal aktivním členem Jazzové sekce. Od roku 1977 členem skupiny EXTEMPORE, později členem nástupnického MCH BANDU. Již v té době se zajímal o astrologii a související duchovní obory. Po pádu komunistického režimu založil Astrologickou společnost. Na tato témata vede vlastní přednáškové kurzy.
Zdeněk Neubauer: Kosmologický rámec astrologie
Astrologie je tedy myslitelná a srozumitelná jedině v rámci takového světa, v němž je skutečnost pojata a prožívána přirozeně, tj. nějako hotová danost a strnulá zákonitost, nýbrž jako tvůrčí děj – světa, v němž rozhodující roli hraje proměnlivá sounáležitost podob a tvarů. (Přirozený svět lze proto výstižně charakterizovat jako řád s-tvoření.) Vědci označí takový svět za mytický -a právem: vždyť MYTHOS znamená vyprávění, a “logika”, s níž se v takovém světě děje a události odehrávají, je vskutku logikou “narativní”; zde každá věc má svůj příběh a sama je křižovatkou příběhů – její povaha, moc a vlastnosti nejsou odvoditelné z její předmětnosti, z aktuálního složení, jak tomu je ve světě objektivity.
Astrologie představuje grandiózní pokus se v této mytické zkušenosti teoreticky orientovat. Z tohoto hlediska ji lze považovat za vědu mytického světa. Nazveme-li novověkou vědu vědou objektivní, pak astrologii lze označit za “vědu mytickou”. Ale protože je tu ve hře sám pojem vědeckosti, říkejme jí raději nauka. Přirozeně, že z téhož mytického světa čerpá tato nauka i své výkladové prostředky, jakými jsou symbolika živlů, kovů, barev, čísel, obrazců, rostlin, živočichů, bohů a héroů. Není to výraz nějaké zaostalosti či naivity: obrazné, metaforické, symbolické, alegorické výkladové prvky, zprostředkovávající porozumění cestou analogií, podobenství a příměrů, jsou přiměřené předmětu astrologie a světu, o němž vypovídá. Ostatně pojmy, představy, vzorce a modely, kterých užívá současná věda, jsou rovněž metafory symbolického a archetypálního původu. Zatímco však věda na původ a povahu svých jazykových a myšlenkových nástrojů zapomněla, astrologie nikoliv: vědomě využívá jejich obraznou povahu, tj. mnohotvárnost, polysémii (mnohovýznamovost) a symbolickou polyvalenci (mnohoznačnost) sjednocující protiklady.
(Původně vyšlo v Kritickém sborníku, ročník XV, číslo 3).
Celý článek ke čtení na www.transformor.cz
elektronická podoba TransForMotoru
KURZ SYNASTRIE – ASTROLOGIE MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ
Rev. L. Cassidy: Astrologie a katolický katechismus
Alex Ruperti: Smysl humanistické astrologie
ALEXANDER RUPERTI: SMYSL HUMANISTICKÉ ASTROLOGIE
Jsem nesmírně rád, že jsem zde v Praze a že mám možnost podělit se s vámi o závěry mnohaletého přemýšlení o tom, co vlastně je astrologie, nebo spíš čím by astrologie mohla být, kdyby astrologové měli větší představivost a opírali se více o nejnovější astronomické objevy, namísto toho, aby se snažili přenést do dnešních dnů starobylé formule, které v minulosti sice měly svůj význam, avšak dnes pro nás nemají stejný tvůrčí potenciál.
Dostalo se mi velké cti, že jsem znal vynikajícího člověka jménem Dane Rudhyar, s jehož prací jsem se poprvé setkal v roce 1936. Jeho dílo zásadně změnilo můj život a mé chápání toho, proč jsme na světě. Déle než půl století jsem se setkával s Danem Rudhyarem a vyjádřením jeho myšlenek, které se pokoušely pomoci nám porozumět smyslu přechodného údobí, kterým lidstvo v současnosti – bohužel ve velmi nevědomém stavu – prochází. Domnívám se, že za toto nevědomí neseme ve velké míře odpovědnost my, astrologové, jejichž úlohou v minulosti bylo ozřejmovat to, s čím se společnost kdykoli ve své minulosti musela střetnout. Read the rest of this entry »
Zdeněk Kratochvíl: Renesanční astrologie
Rudhyar: Můj postoj k astrologii
Astrologie – a mám zde na mysli zejména astrologii nativní, která se zabývá horoskopy lidských bytostí – je uměním objevovat smysl života jednotlivce a všeho, co se se odehrává během jeho života, nahlíženého jako celek od zrození po smrt. Astrologie by měla být považována za určité poselství, které vesmír předává tomu jedinci, kterému se podařilo plně navázat k vesmíru vztah, tak jako jednotlivá buňka těla se vztahuje k celku těla. Nativní horoskop vám pak ukazuje, jak využít nejlépe potenciality (možnosti), které vám celý váš život skýtá. Nativní horoskop je vzorec, který definuje individualitu vašeho života. Všechno v něm je pro vás to pravé, pokud přistoupíte na jeho bytostný význam. Astrologie vás pak může vést při objevování tohoto významu, při dekódování symbolické řeči nebes – ale jen tehdy, když ji jaksepatří používáte. Astrologie totiž není prediktivní věda. Read the rest of this entry »
KURZ MUNDÁNNÍ ASTROLOGIE
Valdštejnův „Kopidlnský horoskop“
Zas ten proklatý Mácha!
Prvomájový podvečer 2007. Nad Bezdězem vychází Luna spějící k úplňku příštího dopoledne. Tak jako každých devatenáct let, tak jako prvního května 1836, týden po tom, co Karel Hynek Mácha vydal svůj Máj, první českou moderní báseň. Mácha, jeden z vrcholových českých chodců, pozoroval na svých nočních poutích bedlivě oblohu a to nejen z orientačních důvodů, ale i pro estetické dojmy neklidnému romantikovi tak drahé a svá pozorování nezřídka vtěloval do svých děl. Read the rest of this entry »
Nezval, astrologie a surrealisté
„Tak jsem přišel na svět
Dne šestadvacátého května tisíc devět set
O půl čtvrté hodině ráno
Tak jsem přišel na svět
Z lidí a hvězd
Z lidí v kterých jsou hvězdy
Z lidí v kterých je vesmír vždy poněkud jinak obměněn
Tak jsem přišel na svět
Vše co jsem zdědil po meči i po přeslici
Po lidech z kterých jsou dnes už jen dávno zrušené hřbitovy
Je obsaženo ve hvězdné zkratce okamžiku mého narození
Ve hvězdné zkratce již luštím
Ve hvězdné zkratce jež se luští sama“(1)
Těmito verši začíná báseň Veliký orloj, psaná v noci z 11. na 12. ledna 1942 v předvečer otcových narozenin.(2) Následuje přesný popis Nezvalovy nativity, čili horoskopu zrození. (obr. 1) Read the rest of this entry »
André Breton o astrologii
Interview pro Astrologie moderne Jean Carteret a Roger Knabe
Ceníte si astrologie?
Astrologie je podle mého názoru vznešená a nesmírně krásná dáma, přicházející z takové dálky, že není možné, aby mne svým šarmem neokouzlila. V čistě fyzickém světě neznám jinou, jejíž šperky by mohly soupeřit s jejími. A mezi jiným se mi zdá, že chová jedno z největších tajemství světa. Škoda jen, že dnes – přinejmenším obecně – trůní na jejím místě prostitutka. Read the rest of this entry »
Řvouni (Mars ve Lvu), srpen 1989
Turnovský: Řvouni (Mars ve Lvu) srpen 1989, akryl na plátně
VZDUŠNÁ KRESBA 1 (1987)
VZDUŠNÁ KRESBA 1 (Turnovský 1987)
ŽIVLOVÁ PODSTATA ZVĚROKRUHU Z HLEDISKA ASTROLOGIE
Živlová podstat zvěrokruhu
Živlová podstata zvířetníkových znamení spolu s neustále se proměňujícím vztahem světla a tmy stojí v základech jejich interpretace a nalézáme ji u řeckých filosofů, inspirovaných kulturami Babylonu a Egypta. Již předsokratovští filosofové badali nad tím, jak vznikl kosmos a hledali jeho základní stavební prvky – elementy, živly, na než by bylo možné všechny formy hmoty redukovat.
Největší vědecká a filosofická autorita Aristoteles, dal živlové teorii logický řád. Podle Aristotela existuje první dvě základní kvalitativní dvojice (prakvality): teplo – chladno, vlhko – sucho, které vytvářejí svým mísení čtyři živly: oheň, vodu, vzduch a zemi, již vyplňují sublunární svět, zatímco pátý žível éter se vyskytuje pouze v nadměsíčním světě a ve světe dolním se projevuje jako světlo. Teplo a sucho vytvářejí oheň, chladno a vlhko vodu, teplo a vlhko vzduch, chladno a sucho zemi. Projevy těchto živlů jsou poznatelné smysly a uchopitelné rozumem. Živly jsou v kosmu seskupeny podle tíže, nejníže leží země, na ní voda, nad nimi vzduch a nejvýše směřuje oheň.
V astrologii existují tři mody těchto živlů: kardinální – základní, fixní – stálý a variabilní – proměnlivý. V zvířetníkovém cyklu se pak střídají živly a jejich mody.
Český hermetik Petr Kohout (Pierre de Lasenic) uchoval do našich dnů alchymickou tradici, podle níž jsou znamení přináležící jedné roční době, spojeny živlem vnitřním, který v té vnější trojici chybí. Jaro tak spojuje vnitřní voda, léto vnitřní vzduch, podzim vnitřní země a zimu vnitřní oheň.
Pavel Turnovský
