.
„Žít svou vlastní pravdu lze jen s jasnou vizí jednoty a se zkušeností opravdové lásky.“ Nancy Qualls-Corbettová
.
Jakmile se narodíme, podívá se porodník, porodní asistentka do míst našich třísel a určí pohlaví. „Maminko, je to holka. Maminko, je to kluk.“ Od té chvíle jsme holčičkami nebo chlapečky, dostaneme patřičné prádélko růžové či modré a těšíme se ze života. Náš rod je v rovině biologických znaků určen charakterem pohlavního orgánu. Volně pak přechází do roviny společensko-kulturní, kde jsme nazývání v přiděleném rodě a vychováváni dle toho, jak to mají holky a jak kluci. My sami máme povětšinou první vědomou zkušenost někdy ve školce, kdy si všimneme rozdílů a začneme vše jiné náležitě zkoumat. Ona pověstná hra „na doktora“ v sobě nese důležitý moment zvědomění, zda jsme se svým rodem určeným pohlavím ztotožněni. Může se to jevit jako banalita, ale ona to zas taková banalita není a naše rody stojí za pozornost. Vždyť kolikrát se v dospělosti sami sebe ptáme např.: „Jsem vlastně ženská/chlap, když tohle chci, takto se chovám či ono odmítám“. Nechceme zkoumat rovinu biologickou, ale chceme se opravdu zblízka podívat na rovinu společensko-kulturní, individuální, transpersonální a prozkoumat, jaké archetypové obrazy nás směrují v našem prožívání ženy a muže, jaké symboly a metafory používáme. Řečeno jazykem astrologie prozkoumat aspekty Venuše a Marse.
Jedním z mnoha důvodů našeho průzkumu je společně si ujasnit, do jaké míry jsme se přizpůsobili náboženským a kulturním principům patriarchátu a jaké obrazy přijali za své. Pronikne-li archetypální obraz do vědomí, zažívá člověk jeho zvláštní působení, které vzbuzuje úctu, bázeň a nezadržitelnou touhu. Začne nás formovat či destruovat, může nás také vnitřně sjednotit nebo rozklát. Příběhy, metafory a podobenství jsou prostředky, které evokují ve vědomí obrazy, a bombardují naše Já. Pohádky, jako příběhy k poučení, jsou tím nejsnáze dostupným příkladem. Princezna, dívka, Venuše se musí spojit s princem, mládencem, Marsem. Cesta ke spojení není rozhodně jednoduchá. Sňatek je pak spojením polarit, které ženství (princezna, dívka, Venuše) iniciovalo a přivedlo k plnému naplnění. Ženy jsou iniciovány Venuší stejně jako muži. Ženy pozvedá jejich femininní já a muže anima, ale bez toho, aby proto obě pohlaví něco podnikli (Mars-akceschopnost), by se tak nestalo.
Nastínili jsme základní pilíře našeho setkání a nezbývá, než vás pozvat zkoumat symboliku pěkně z oka do oka.
Jakmile se narodíme, podívá se porodník, porodní asistentka do míst našich třísel a určí pohlaví. „Maminko, je to holka. Maminko, je to kluk.“ Od té chvíle jsme holčičkami nebo chlapečky, dostaneme patřičné prádélko růžové či modré a těšíme se ze života. Náš rod je v rovině biologických znaků určen charakterem pohlavního orgánu. Volně pak přechází do roviny společensko-kulturní, kde jsme nazývání v přiděleném rodě a vychováváni dle toho, jak to mají holky a jak kluci. My sami máme povětšinou první vědomou zkušenost někdy ve školce, kdy si všimneme rozdílů a začneme vše jiné náležitě zkoumat. Ona pověstná hra „na doktora“ v sobě nese důležitý moment zvědomění, zda jsme se svým rodem určeným pohlavím ztotožněni. Může se to jevit jako banalita, ale ona to zas taková banalita není a naše rody stojí za pozornost. Vždyť kolikrát se v dospělosti sami sebe ptáme např.: „Jsem vlastně ženská/chlap, když tohle chci, takto se chovám či ono odmítám“. Nechceme zkoumat rovinu biologickou, ale chceme se opravdu zblízka podívat na rovinu společensko-kulturní, individuální, transpersonální a prozkoumat, jaké archetypové obrazy nás směrují v našem prožívání ženy a muže, jaké symboly a metafory používáme. Řečeno jazykem astrologie prozkoumat aspekty Venuše a Marse.Jedním z mnoha důvodů našeho průzkumu je společně si ujasnit, do jaké míry jsme se přizpůsobili náboženským a kulturním principům patriarchátu a jaké obrazy přijali za své. Pronikne-li archetypální obraz do vědomí, zažívá člověk jeho zvláštní působení, které vzbuzuje úctu, bázeň a nezadržitelnou touhu. Začne nás formovat či destruovat, může nás také vnitřně sjednotit nebo rozklát. Příběhy, metafory a podobenství jsou prostředky, které evokují ve vědomí obrazy, a bombardují naše Já. Pohádky, jako příběhy k poučení, jsou tím nejsnáze dostupným příkladem. Princezna, dívka, Venuše se musí spojit s princem, mládencem, Marsem. Cesta ke spojení není rozhodně jednoduchá. Sňatek je pak spojením polarit, které ženství (princezna, dívka, Venuše) iniciovalo a přivedlo k plnému naplnění. Ženy jsou iniciovány Venuší stejně jako muži. Ženy pozvedá jejich femininní já a muže anima, ale bez toho, aby proto obě pohlaví něco podnikli (Mars-akceschopnost), by se tak nestalo.Nastínili jsme základní pilíře našeho setkání a nezbývá, než vás pozvat zkoumat symboliku pěkně z oka do oka.
Seminář humanistické astrologie Mars a Venuše nejen v horoskopu