PAVEL TURNOVSKÝ ASTROLOGIE

Živlová podstata zvířetníkových znamení spolu s neustále se proměňujícím vztahem světla a tmy stojí v základech jejich interpretace a nalézáme ji u řeckých filosofů, inspirovaných kulturami Babylonu a Egypta. Již předsokratovští filosofové badali nad tím, jak vznikl kosmos a hledali jeho základní stavební prvky – elementy, živly, na než by bylo možné všechny formy hmoty redukovat.

Největší vědecká a filosofická autorita Aristoteles, dal živlové teorii logický řád. Podle Aristotela existuje první dvě základní kvalitativní dvojice (prakvality): teplo – chladno, vlhko – sucho, které vytvářejí svým mísení čtyři živly: oheň, vodu, vzduch a zemi, již vyplňují sublunární svět, zatímco pátý žível éter se vyskytuje pouze v nadměsíčním světě a ve světe dolním se projevuje jako světlo. Teplo a sucho vytvářejí oheň, chladno a vlhko vodu, teplo a vlhko vzduch, chladno a sucho zemi. Projevy těchto živlů jsou poznatelné smysly a uchopitelné rozumem. Živly jsou v kosmu seskupeny podle tíže, nejníže leží země, na ní voda, nad nimi vzduch a nejvýše směřuje oheň.

V astrologii existují tři mody těchto živlů: kardinální – základní, fixní – stálý a variabilní – proměnlivý. V zvířetníkovém cyklu se pak střídají živly a jejich mody.

Český hermetik Petr Kohout (Pierre de Lasenic) uchoval do našich dnů alchymickou tradici, podle níž jsou znamení přináležící jedné roční době, spojeny živlem vnitřním, který v té vnější trojici chybí. Jaro tak spojuje vnitřní voda, léto vnitřní vzduch, podzim vnitřní země a zimu vnitřní oheň.

Pavel Turnovský