PAVEL TURNOVSKÝ ASTROLOGIE

Pavel Turnovský

Jako astrolog, lépe řečeno humanistický a transpersonální astrolog – astrosymbolog musím upozornit na to, že teorie věků, (tzv. velký nebo platonský rok), založená na zpětném precesním pohybu jarní rovnodennosti hvězdnou oblohou je v západní, euroamerické astrologii poměrně nedávného data. Přestože precesi znal již Hipparchos (druhá polovina 2. století př.n.l.), euroameričtí astrologové ji začali připisovat zvláštní význam až na konci sedmdesátých let 19. století. První písemné zmínky v astrologické literatuře o precesní periodě 25 920 roků (platonský rok), tzn. o době, kterou bod jarní rovnodennosti – počátek tropického zvěrokruhu opřeného o rovnodennosti a slunovraty – potřebuje, aby prošel všemi souhvězdími a o jeho dělení na dvanáct platonských měsíců o délce trvání 2 160 roků, nacházíme teprve u anglického astrologa – teosofa A.J.Pearce v prvním dílu jeho The Textbook of Astrology, vydaném v Londýně roku 1879. Teorie nebo spíš hypotéza věků totiž vznikla na půdě Astrologické lóže Teosofické společnosti, odkud se během doby rozšířila do širokého povědomí, zejména během vzestupu hnutí zvaného New Age v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jehož příslušníci obraceli pozornost mimo jiné i k astrologické symbolice, osvětlované literaturou nejrůznější úrovně, od naprosto pokleslých článků bulvárního tisku po vrcholná filosofická díla filosofa, hudebního skladatele a astrologa  Dane Rudhyara.

Zásadní problém představuje určení počátku platonského roku a jeho členění na platonské měsíce, které jsou pojmenovány podle zodiakálních souhvězdí. Laická veřejnost má sice za to, že názory astrologů souzní v tom, že právě vstupujeme do Věku Vodnáře, ale nic není vzdáleno pravdě více než tento dojem. Stanovení počátku platonského roku totiž závisí na tom, k jakému prvku, nejčastěji hvězdě – stálici vztáhneme svá měření. Na tomto prvku – fiduxu se ovšem různé astrologické školy nedokázaly shodnout. Ve hře tak jsou nejen hvězdy Spika, Aldebaran, Regulus, ale i mnoho dalších prvků. Podle toho také vypadá datování vstupu do Věku Vodnáře. Zatímco členové Rakouské astrologické společnosti mají za to, že ve Věku Vodnáře žijeme od dob Anglické revoluce (1642), řada astrologických veličin a badatelů uvádí různá data 20. až 29. století n.l., Rupert Gleadow umisťuje tento přechod dokonce až do 31. století, přičemž všichni pro svá tvrzení snášejí přesvědčivé důkazy.

Nemenší zmatky v této věci působí také zaměňování významu znamení a souhvězdí zvěrokruhu. Euroamerická astrologie pracuje ve znameních tropického zvěrokruhu, jehož počátek je spojen s přechodem Slunce přes rovník okolo 21. března občanského kalendáře a zvířetníková souhvězdí, která můžeme vidět prostým okem na noční obloze, pro ni nemají zásadní význam, zohledňuje většinou pouze  jednotlivé hvězdy. Protože je platonský rok členěn podle průchodu bodu jarní rovnodennosti souhvězdími, nelze platonské měsíce (průhod BJR jednotlivými ekliptikálními souhvězdími) charakterizovat principy spojenými se znameními zvěrokruhu. Lapidárně řečeno, pro většinu školených euroamerických astrologů je znamení Vodnáře cosi úplně jiného než souhvězdí Vodnáře, s jehož významem se na západě, až na malou skupinu sideralistů, nepracuje. Neznalost rozdílů mezi znameními a souhvězdími se pak podepisuje na chybné formulaci otázek typu: „Myslíte si, že působení znamení Vodnáře, (do něhož v má důsledku precese vstoupit jarní bod rovnodennosti) nějak souvisí s nadcházející érou?“ V důsledku nemožnosti určit spolehlivě datum vstupu bodu jarní rovnodennosti do souhvězdí Vodnáře, nezbývá než na otázku Nového Věku Vodnáře rezignovat a poohlédnout se po jiných souvztažnostech, určených jevy, na nichž se všichni astrologové mohou shodnout a které nebudou tolik ovlivněny našimi nadějemi, přáními a předsudky.

Jedním z nepopiratelných jevů je přechod hvězdy Regulus ze znamení Lva do znamení Panny. Na význam Regula pro periodizaci dějin u nás upozornil RNDr. Milan Špůrek několika články a zejména knihou Tajemné rytmy dějin (2006), v níž dokládá podrobně svoji tezi, že Regulus, už podle jména je regulátorem segmentace času a v současné době, kdy se blíží jeho přechod do znamení Panny (rok 2011 nebo 2012 podle způsobu výpočtu polohy) naznačuje přechod z jednoho věku do věku dalšího. Kniha je přesvědčivá, ale podle mého názoru dr. Špůrek vynakládá až zbytečně mnoho úsilí na doložení, že Regulus leží na počátku souhvězdí Lva a že tedy počátek siderického zvěrokruhu leží právě 120° proti směru zvěrokruhu nebo 240° po směru zvěrokruhu. Z toho pak odvozuje, že rok 2011 nebo 2012 je přechodem z věku Berana do věku Býka. Veden principem logické úspornosti (Occamova břitva) mám za to, že by pro naše potřeby stačilo říci, že s tím jak Regulus opustí znamení Lva a vstoupí do znamení Panny, nastane metaforický přechod z věku Lva, který byl spojen s tvůrčími projevy ega a bezstarostnou emocionální expanzí, do věku Panny, období sebereflexe a nápravy předchozím krokem způsobených škod.

S více než dvoutisíciletým pobytem Regula ve znamení Lva spojuje Dane Rudhyar (podobně jako dr. Špůrek) věk Ryb, s přechodem hvězdy Betelgeuze do znamení Raka někdy v roce 2090, předpokládá Rudhyar počátek věku Vodnáře, viz jeho knihu The Sun is also a Star – The Galactic Dimensions of Astrology z roku 1975.

Pavel Turnovský © 2010, materiál je přepracovaným textem pro revue Prostor

precesní kružnice a nutace zemské osy podle wikipedia