Roland Barthes: ASTROLOGIE
Zdá se, že roční rozpočet na „kouzelnictví“ je ve Francii zhruba tři sta miliard franků*. Stojí za námahu podívat se na astrologický týden kupříkladu v takovém týdeníku, jakým je Elle. V protikladu k tomu, co bychom od této rubriky mohli očekávat, zde nenajdeme žádný snový svět, ale spíše důsledně realistický popis přesně vymezeného sociálního prostředí, totiž prostředí čtenářek dotyčného časopisu. Jinak řečeno, astrologie – přinejmenším zde – vůbec není předehrou ke snu, nýbrž čistým zrcadlem, čistým ustavováním reality.
Hlavní rubriky týkající se osudu (Štěstí, Venku, Doma, Vaše srdce) pečlivě produkují celkový rytmus pracovního života. Jeho jednotkou je týden, ve kterém „štěstí“ náleží jeden nebo dva dny. „Štěstí“ je zde součástí, jež je vyhrazena interioritě, náladě: je žitým znakem trvání, jedinou kategorií, skrze niž se vyjadřuje a osvobozuje subjektivní čas. Pokud jde o zbytek, hvězdy neznají nic jiného než časový rozvrh: Venku obsahuje pracovní rozpis oněch šesti dnů v týdnu a oněch sedmi hodin denně strávených v kanceláři nebo v obchodě. Doma se týká večeře a zbytku večera, než si jde člověk lehnout. Ve Vašem srdci jde o schůzky po pracovní době nebo o nedělní avantýry. Mezi těmito „sférami“ však není žádná spojitost: nic, co by od jednoho rozvrhu ke druhému mohlo naznačit možnost naprostého odcizení; tyto vězeňské cely spolu sousedí, prostřídávají se, ale vzájemně do sebe nezasahují. Hvězdy nikdy nepředpovídají nějaké převrácení řádu, ovlivňují týden podle pravidel, respektují sociální status a zaměstnavatelské rozvržení času.
„Práce“ je zde prací zaměstnankyň, sekretářek nebo prodavaček; mikroskupina obklopující čtenářku je s víceméně osudovou nevyhnutelností tvořena lidmi z kanceláře nebo obchodu. Variace ukládané či spíše navrhované ze strany hvězd (neboť tato astrologie je obezřetnou teoložkou a nevylučuje svobodnou volbu) jsou chabé a nikdy nevedou k převratným změnám v životě: tíže osudu se projevuje výhradně v chuti do práce, v nervozitě či nenucenosti, horlivosti či laxnosti, v drobných přesunech, vágních povýšeních, vyhrocených nebo spojeneckých vztazích s kolegy a především v únavě – tehdy hvězdy s kromobyčejnou naléhavostí a moudrostí předepisují více a více spánku.
Domácnosti dominují problémy nálady, nepřívětivosti či důvěry vyvolávané dotyčným prostředím; velice často se jedná o ženskou domácnost, v níž jsou nejdůležitější vztahy mezi matkou a dcerou. Je tu věrně zobrazen maloburžoazní dům i s návštěvami ze strany „rodiny“, jež se ostatně odlišuje od „tchánů“ a „tchyní“, které hvězdy – jak se zdá – nechovají v příliš velké vážnosti. Vypadá to, že prostředí je takřka výhradně rodinné, je tu jen málo narážek na přátele, maloburžoazní svět je bytostně tvořen rodiči a kolegy a nezahrnuje skutečné vztahové krize, nýbrž pouze drobné konflikty vycházející z nálady a marnivosti. Láska je zde láskou z intimní poradny: je to oddělané „oblast“, oblast citových „záležitostí“. I ona však – stejně jako obchodní transakce – může zažívat „slibné začátky“, „pomýlení“ a „špatnou volbu“. Škála neštěstí je tu dosti bídná: v tom či onom týdnu se vyskytne méně početný zástup obdivovatelů, indiskrétnost, nepodložená žárlivost. Citová obloha se skutečně doširoka otevírá pouze tváří v tvář onomu „tolik vytouženému řešení“, jímž je sňatek: a i tady je třeba, aby se manželé „k sobě hodili“.
Celý tento malý astrální svět, v jiných ohledech velmi konkrétní, je idealizován jen jedním rysem: nikdy v něm nepřijdou na přetřes peníze. Astrologicky pojaté lidstvo závisí na svém měsíčním platu: ten je takový, jaký je, nikdy se o něm nemluví, protože se z něj dá „žít“. Tento život hvězdy daleko spíše popisují než předpovídají; budoucnost se jen zřídka ocitá v sázce a předpověď je vždy neutralizována vyvážením možností: vyskytnou-li se nezdary, nebudou nijak významné, narazíte-li na zasmušilé tváře, díky vaší skvělé náladě se vyjasní, navážete-li nezajímavé vztahy, přinesou vám užitek atd.; a pokud se váš celkový zdravotní stav musí zlepšit, stane se tak po léčbě, které se podrobíte, anebo možná také díky absenci jakékoli léčby (sic).
Hvězdy jsou mravné a díky ctnosti se jejich běh může pozměnit: tváří v tvář nesměle ohlašovaným nedopatřením se vždy vyžaduje odvaha, trpělivost, dobré rozpoložení a sebeovládání. Paradoxem je, že toto čistě deterministické univerzum je záhy zkroceno svobodou charakteru: astrologie je především školou vůle. Přestože východiska, jež nabízí, jsou čistou mystifikací, přestože problémy chování jsou v ní odsunuty stranou, zůstává pro vědomí čtenářek nastolením reality: není únikovou cestou, ale realistickou evidencí životních podmínek sekretářky a prodavačky.
K čemu tedy tento čistý popis může sloužit, pokud – jak se zdá – nezahrnuje žádnou kompenzaci v podobě snu? Slouží k vymycování skutečnosti jejím pojmenováváním. V tomto smyslu zaujímá své místo mezi všemožnými napůl odcizujícími (nebo napůl osvobozujícími) pokusy, které si dávají za úkol objektivizovat skutečnosti, avšak nepodaří se jim dosáhnout ani její demystifikace. Dobře známe přinejmenším ještě jednu z těchto nominalistických snah: Literaturu, která ve svých pokleslých podobách nemůže dojít dále než k pojmenování prožitku; astrologie a Literatura mají týž úkol, totiž „opožděné“ ustavování skutečnosti: astrologie je Literaturou maloburžoazního světa.
* 300 miliard starých franků tj. 3 miliardy nových franků
z knihy „Mythologies“ 1957, český překlad Josef Fulka 2004 vydalo nakl. Dokořán