Author Archive
Horoskop na únor – novoluní 23. leden 2012
astroložka a psychoterapeutka Martina Lukášková
Horoskop na měsíc únor vychází z novoluní 23. ledna, které přináší spojení Slunce a Měsíce s opozicí Jupiter-Saturn. Slunce s Měsícem svírají s touto opozicí kvadraturu a společně tak vytváří tzv. T kvadraturu. Tato planetární konfigurace v sobě nese napětí a dynamiku. Můžeme tedy očekávat akci na společenské rovině, neboť bude třeba upevnit a prosadit víru ve funkčnost a udržitelnost strategií a postupů, pro které jsme minimálně od roku 2005 mnohé udělali.
Podívat se nato můžeme z pohledu nyní tolik protřepávané Evropské unie. Reakce na situaci rozšíření EU v roce 2004 a následné jednání s dalšími kandidáty na členství můžeme spojit s ekonomickými zkušenostmi symbolizovanými kvadraturou mezi Jupiterem a Saturnem. Při trigonu těchto planet je předsednickou zemí Německo, které se výrazně zaslouží o vypracování Lisabonské smlouvy a řešení krize zadluženosti členských států eurozóny. Lisabonská smlouva je ratifikována v roce 2009 při kvinkunxu Jupitera se Saturnem, kdy je nanejvýš jasné, že EU teče do bot, ale svádí se to jen na nejslabší členy – Řecko, Irsko, Portugalsko. Při opozici planet se ukazuje, že je třeba ještě víc přidat a co nejvíce chránit banky. Podobný impulz, jako je při tomto novoluní, se odehrál například v dubnu 2011. Novoluní bylo ve spojení s opozicí Jupiter Saturn (3.4.2011). Tehdy se psalo o tom, jak Evropská banka věří ve stabilizaci, ale napětí vedlo k oslabení finančních investic a poklesu měny. Nyní se nalézáme v situaci, kdy se Německo s Francií snaží dostat do špice EU a rozhodnout o dalších restrikcích a škrtech, které by snížili zadluženost členských zemí. Ovšem vše za jupiterské víry v saturnské zaběhlé pořádky. Jinými slovy, nedělat žádná radikální řešení, ale nalézt kompromis, který pomůže zpevnit trhy a uklidnit investory. Není divu, že Velká Británie se připravuje na odchod z EU a blokádu hranic. (viz sumit v Burselu, odchod premiéra Camerona - 10. 12. 2011 v 4.00h Brusel – opozice Jupiter se Saturnem akcentovaná velkou kvadraturou úplňku a Marse).
V OSOBNÍM ŽIVOTĚ
V osobním životě bychom měli být opravdu všímaví ke zvykům a kompromisům, které se začátkem roku jeví jako nezbytné a přirozené. Je otázkou, zda jsou opravdu jedinou současnou možností? Získat odvahu a zkusit jiné cesty si nyní bude žádat značnou námahu a hlavně jasné napnutí osobní vůle. Samo se nic neudělá .
Kozorozi (narození mezi 17.-20.1.) Vodnáři (narození mezi 21.-27.1.), Raci (narození mezi 19.7-23.7.), Lvi (narození mezi 24.7.-30.7.), Váhy (narození mezi 20.10.-23.10.), Štíři (narození mezi 24.10.-30.10.), Berani (narození mezi 17.4.-20.4.) a Býci (narození mezi 21.4.-27.4.) by mohli využít atmosféry únorových dnů k hledání alternativ a hlavně k aktivnímu jednání v záležitostech, které jsou pro ně ožehavé. V práci ani ve vztazích by rozhodně neměli usnout na vavřínech či zavádět strategii mrtvého brouka.
celý text Horoskopu na únor astroložky Martiny Lukáškové i s astrologickým stripem najdete
na http://www.transformotor.cz/wp/horoskop-na-unor-2012/
Horoskop novoluní v Kozorohu 23.1.2012
Znamení Vodnáře v roce 2012
VODNÁŘI V ROCE 2012 DEN ZA DNEM PODLE DATA NAROZENÍ
1. astrologická výstava – Olomouc od 25.1.
Vernisáž dalšího zastavení výstavy se koná v Olomouci 25.1.2012 od 17:00h.
Alex Ruperti Saturnovy tranzity 2. část
SATURNŮV INDIVIDUÁLNÍ CYKLUS – TRANZITY DOMY
Kromě obecného – generického cyklu, kde se kritické body obratu přibližně kryjí ve stejném věku u všech lidí, existuje také individuální způsob, jak sledovat saturnský vliv při tranzitech Saturna domy natálního horoskopu. Jestliže přesná doba narození není známa, je možno získat informaci sledováním tranzitů Saturna po solárních domech.
Alex Ruperti Saturnovy tranzity 1. část
SATURNOVY CYKLY
TRANZITUJÍCÍ SATURN A PROGRESIVNÍ LUNA
Každý z nás má nějaký svůj prazáklad, své rodinné a rasové předky a do jisté míry jsme také nositeli dědičných lidských vlastností. Takto je každé nově narozené dítě jakousi syntézou kolektivních prvků a také – jestliže věříme v reinkarnaci – konečným produktem nekonečné série projevů božské duše. Z astrologického hlediska je symbolem této kolektivní minulosti planeta Saturn. Poloha Saturna v natálním horoskopu pak naznačuje, jak minulost podmíní vývoj našeho dalšího života. Saturn definuje individuální bod počátku. Vesmír dospěl před naším příchodem do určitého stádia a od tohoto okamžiku se musíme vydat svou vlastní cestou. Saturn nikterak neřídí budoucnost, spíše definuje minulost, pozadí a tradice – kulturní i rasové – do kterých se člověk narodil. Začátek cyklu v žádném případě absolutně a nevyhnutelně neurčuje i jeho konec. V každém cyklu existuje jakýsi středobod – nepřetržitá Přítomnost – která symbolizuje tvůrčí sílu jedince, což je pro průběh života faktor nepředpověditelný. Tento kreativní prvek je ovšem pouze potenciální a nemusí fungovat u každého jednotlivého člověka, působí pouze tehdy, jestliže se jedinec stane relativně celistvou a integrovanou osobností. Pokud k takovéto integraci nedojde, zůstává člověk pasivním exemplářem své rasy, komunity, kultury. Pro tvůrčího člověka je však přítomný okamžik něčím více než pouhým rezultátem minulosti. Saturnský přítomný okamžik na sebe bere podobu učitele pouze tehdy, jestliže osoba není individualizovaná. V takovémto případě člověk cítí, že jeho původnost, originalitu svazuje určitá rutina: jeho aspirace sahají jen do úrovně kolektivní normy, jeho činnost se opírá o precedenty a je proto zbavena tvůrčí – tedy svobodné – iniciativy. Read the rest of this entry »
zastávky planet v roce 2012 a jejich význam
Zastávky Plutona a Urana v roce 2012
a jejich význam pro narozené v uvedených dnech
Pluton – situace, které mají ukázat, kdo opravdu jsme
zastávka a zpětný chod 10/4 na 10°Kozoroha
29/12 – 4/1 konjunkce – vyhrocení situace
29/6 – 2/7 opozice – vyhrocení situace
28/3 – 31/3 kvadratura – vyhrocení situace
30/9 – 3/10 kvadratura – vyhrocení situace
27/2 – 1/3 sextil – měkčí vliv
31/10 – 3/11 sextil – měkčí vliv
27/4 – 1/5 trinus – měkčí vliv
31/8 – 3/9 trinus – měkčí vliv
zastávka přímy chod 18/9 na 7°Kozoroha
26/12 – 30/12 konjunkce – vyhrocení situace
26/6 – 29/6 opozice – vyhrocení situace
25/3 – 28/3 kvadratura – vyhrocení situace
28/9 – 1/10 kvadratura – vyhrocení situace
24/2 – 27/2 sextil – měkčí vliv
28/10 – 31/10 sextil – měkčí vliv
25/4 – 28/4 trinus – měkčí vliv
28/8 – 31/8 trinus – měkčí vliv
Uran – situace vyžadující urgentní změnu nebo inovaci
zastávka a zpětný chod 13/7 na 9°Berana
27/3 – 30/3 konjunkce – urgentní změna
29/9 – 2/10 opozice – -urgentní změna vynucená z vnějšku
28/6 – 1/7 kvadratura – urgentní změna vynucená z vnějšku
28/12 – 31/12 – urgentní změna vynucená z vnějšku
28/5 – 31/5 sextil – produktivní změna
27/1 – 30/1 sextil – produktivní změna
29/7 – 1/8 trinus – přirozená změna
28/11 – 2/12 trinus – přirozená změna
zastávka a přímý chod 13/12 na 5°Berana
23/3 – 26/3 konjunkce urgentní změna
25/9 – 28/9 opozice – urgentní změna vynucená z vnějšku
24/6 – 27/6 kvadratura – urgentní změna vynucená z vnějšku
25/12 – 28/12 kvadratura – urgentní změna vynucená z vnějšku
23/5 – 27/5 sextil – produktivní změna
23/1 – 26/1 sextil – produktivní změna
25/7 – 28/7 trinus – přirozená změna
25/11 – 27/11 trinus – přirozená změna
z přehledu vyplývá, že ti, kdo jsou pod tlakem Uranova a Plutonova tranzitu, prožijí v roce 2012 dvě období, kdy se principy a funkce s Uranem a Plutonem spojované sečteny výrazně vmísí do jejich života. Podrobný výklad poskytne pouze zkušený astrolog
další informace: astrolog Pavel Turnovský, Jaselská 22, 160 00 Praha 6
Pavel.Turnovsky@gmail.com
+420 724 123 419
astrolog.Pavel.Turnovsky@seznam.cz
Novoluní, úplňky a zatmění 2012
Novoluní, úplňky a zatmění a tranzit Venuše přes Slunce v roce 2012
Rudhyar: O astrologii v Rytmu celostnosti
Když ve stabilních společenstvích převládlo zemědělství a chov zvířat, začal ovládat roční cyklus, symbolizovaný a měřený kalendářem, rozsáhlejší souhrn aktivit. Tento cyklus (ustavený oběhem země kolem slunce) se přirozeně dělil na základě cyklických změn vzhledu měsíce – změn, o nichž se věřilo, že hluboce ovlivňují životní procesy (a dokonce později i rozvoj osobnosti).Astrologie se zrodila z kombinace větších a menších cyklů spolu s dalšími periodickými změnami noční oblohy. Sloužila pro interpretaci významu změn, který mohl být při psán ročním biologickým cyklům a později i cyklům delším, ve kterých vystupovaly jako ukazatele času i konjunkce a opozice planet, zvláště Jupiteru a Saturnu. Hodnota astrologie spočívá mimo jiné v tom, že umožňuje interpretovat cyklus bez apriorního předpokladu, že by jedna polovina cyklu byla negativní a druhá pozitivní. Opakující se cyklický vzorec je tvořen souhrou dvou sil, které se pokládají za stejně důležité; to, co se cyklicky mění, je jejich vztah.
Dane Rudhyar: Tranzity planet
Tranzity planet
Zatímco progrese se primárně týkají vývoje nejrozmanitějších tendencí zděděných z minulosti (genetických, kulturních, duchovních), přičemž všechny tyto vnitřní tendence se prosazují skrze lunární a soli-lunární cykly, měly by být vzájemně související cykly tranzitních planet interpretovány jako vzory tlaků a vlivů přicházejících zvnějšku. Pojmem „vnějšek“ zde míním to, co je vně pole vědomí – vně říše, nad níž vládne ego a jejímž středem je „já“, ta píseň individuální svébytnosti, jež se tak často proměňuje v skřípavou škálu disonancí. „Vnějšek“, to je kolektivita ve vztahu k jedinci. Jak jsme však viděli, existuje několik druhů kolektivit. Aktivita lidské bytosti – ať již působí na jakékoli úrovni – je ovlivňována tuhými kolektivními šablonami, s nimiž se často musí shodovat nikoli jen chování, nýbrž – aniž by si toho byl jedinec plně vědom – reakce a myšlení.
Denis Jerie: Horoskop novoluní 24. prosince 2011
HOROSKOP ŠTĚDROVEČERNÍHO NOVOLUNÍ 2011
(24. 12. 2011, 19:06 SEČ, Praha)
Tvar horoskopu novoluní ve znamení Kozoroha se od horoskopu zimního slunovratu příliš neliší. Tvar je v podstatě stejný, jde o lokomotivu s vůdčí planetou Marsem. Mění se ale rozmístění systému individuálních domů. Tentokrát Mars spadá do I. kvadrantu a Saturn se nachází na immu coeli. Jejich energie se tedy budou jevit mnohem subjektivněji a intimněji. Mars nás bude popohánět k spontánním činům a Saturn nás bude brzdit na dně naší duše. Většina těles v horoskopu se nachází v západní polovině horoskopu, zejména ve II. kvadrantu. Znamená to tedy, že nadcházející měsíc bude naplněn společenskými aktivitami, zaměřením se na ty druhé, spíš subjektivně, emotivně. Přetížený V. dům pak dává jasně najevo vůli bezstarostně si užívat, nebrat život příliš vážně a hrát na druhé, anebo s druhými, divadlo, což ale může mít velice pozitivní důsledky. Venuše na descendentu přímo vybízí k okouzlujícím prožitkům v mezilidských vztazích, navíc ve Vodnáři obohaceným o smysl pro volnost a neobvyklé nápady. Uran a Jupiter poblíž media coeli představují velmi dynamickou výzvu ke změnám a růstu, směřujícím k dokonalosti.
Denis Jerie: Horoskop zimního slunovratu 22.prosince 2011
HOROSKOP ZIMNÍHO SLUNOVRATU 2011
(22. 12. 2011, 6:29 SEČ, Praha)
Horoskop zimního slunovratu působí přinejmenším celou zimu, ale v podstatě dále po celý rok, do dalšího zimního slunovratu. Je třeba ho chápat jako předěl mezi starým a novým rokem, jako nejniternější a nejintimnější počátek nového solárního cyklu. Horoskop zimního slunovratu 2011 má tvar tzv. lokomotivy. To znamená, že přibližně dvě třetiny horoskopu jsou obsazeny planetami, zbylá třetina je prázdná. Většina planet, včetně obou světel – Slunce a Luny, se nachází ve východní polovině horoskopu, která symbolizuje aktivní a intuitivní schopnost sebeprosazení. Nadcházející rok bude tedy nabitý energií, která se bude chtít bezprostředně projevit.
Denis Jerie: Vánoce 2011 a Nový rok 2012 – astrologická interpretace
CO SE TO DĚJE?
V posledních letech nám život přináší celou řadu překvapivých změn, pro někoho možná ne tolik překvapivých… Z astrologického hlediska můžeme analogie k těmto změnám vidět jednak v aspektech jednotlivých planet, jednak v průchodech jednotlivými znameními. Mezi superplanetami, snad s výjimkou Neptunu, se to hemží kvadraturami a opozicemi, které přinášejí krizové situace. Ta nejintenzivnější nás čeká v následujících letech: rozběžná kvadratura mezi Plutem v Kozorohu a Uranem v Beranu. Tento aspekt, který vzhledem k relativní pomalosti vzdálených planet trvá několik let, se již přiblížil, naplno se ale začne projevovat během následujícího roku 2012 a potrvá až do roku 2015. Klíč ke změnám, které přináší, musíme však hledat již v 60. letech 20. století, kdy nastala konjunkce Uranu s Plutem ve znamení Panny. Obzvláště tehdejší Československo si tohoto aspektu užilo košatě, i kostrbatě… Stručně řečeno šlo tehdy o sloučení a vzájemné umocnění revolučního individualismu překonávajícího zastaralé normy a niterné schopnosti transformace v cosi, o čem nikdo neví, co to bude, ale zřejmě je to nevyhnutelné. A dá se říci, že 60. léta přinesla vzpouru proti tradicím a vytvořila nové návyky, nové společenské modely založené na mnohem větším individualismu, než jaký se jevil dosud. Důležité však je to, že projev této konjunkce byl naprosto nevědomý, zcela subjektivní a spontánně projevovaný. Byl to pouze zárodek nového cyklu, nové doby.
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 12. – 3. dějství
Čert
(objeví se v podobě černého kozla, neviděn lidem, co pekelná hudba jeho se rozduní, a zvolá k lidu mocným hlasem) Stůjte! Jste vážní muži či šaškově?
Matěj
(objeví se rychle v okně celly)
Lid
Kdo to volal? – Ale byl to hlas! Jako odněkud ze země! – Z kanálu! — To je podivné!
Světluška
(přitančí s druhé strany, rovněž neviděna lidem, zatím co její zvonivá hudba zazní mocněji než Čertova. Zvolá zpívavě) Jste lidé, kteří se dovedou smát – či zamračení kozlové?
Lid
Co zase tohle bylo? — Odkud se to ozvalo? – Tamhle se střechy’ – Nemluv, křápo, to jakoby tam ty hvězdičky na nebi zacinkaly!
Čert
Vy chcete vytáhnout z vězení hloupého šaška? Který ještě k tomu o vás nestojí? Necítíte, jak si zadáváte své cti,své hrdosti? Jaká je to hanba? Jak je to neskonale směšné?
Lid
No, přeci je asi nějak pytlem praštěný, ten Matěj! – A ještě o nás nestojí? – Vnucovat se mu zrovna nemusíme! – Vždyť by to bylo hodně směšné! – Pámbu ví, kdo to jaktěživ slyšel, aby vytahovali zloděje z basy! – A k tomu, když ani nechce! – Vem ho čert, nechme ho v base!
Světluška
(zpívá a tančí)
Kozel, kozel, kozel, ještě jednou kozel,
kozel, kozel, kozel zamračená!
Raděj se zasmějte – Matěje tahejte!
To vám, to vám, to vám bude psina!
Lid
(jenž za jejího zpěvu se rozjasnil opět do bouřlivé veselosti) Sakra, psina! – Toť se ví, což to nebude psina? A on má rád psinu, ten Matěj! – Kluk veselá! – Jak na nás udělal dlouhý nos! – Pašák! – Poslouchejte, vždyť on chce tu psinu! – To se ví, jaká pak hanba, vy zamračené bačkory! -.- Raděj se zasmějme! – Matěje tahejme! – Vzhůru na žebřík! – Já první! – Já! – (V bouřlivé radosti valí se všichni k žebříku)
Matěj
(Čertoví) Tak kde je vaše velká moc, kde je vaše strašlivá pomsta, pane Čerte? (Světlušce) Světluško, ty můj zvonečku stříbrný, ty můj smíšku světlý, ty to vyhráváš! (Schová se opět do celly) .
Vrchní detektiv
(rozráží lokty vše před sebou a. stoupá na žebřík) Já ho vytáhnu, já!
Státní mluvčí
(drže se ho za šos) Já s ním! Státní mluvčí nesmí při tom scházet! (Oba lezou rychle po žebříku a vhoupnou se do celly)
Matěj
(mezi lomozem zápasu) Já nechci z basy! (Po chviličce) Aspoň mi dejte moji jitrnici! A moji žitnou!
Domkář
Aha, teď už vím co to šeptal té Hedoně. Vidíte, já jsem na to kápl s tím prasetem z chlívka. Dobře vám to řekla, že jste hlupáci, protože vás to nenapadlo, abyste ho vytáhli. (V okně po detektivově mohutném „Ha!“ se objeví Matějovy nohy, rozkročené a vzpírající se o rám okna. I tento odpor však překonán, a Matějovy nohy se třepají ve vzduchu)
Řeznice
(s nadšením) Jeho nohy! Jeho dobré, zlaté nohy!
Lid
(v bouřlivé veselosti) Matějíčku! Náš Matějíčku! Zlatý, dobrý Matějíčku náš! (Vše, s Řeznicí v čele, snaží se vylézti po žebříku, a tahá Matěje, na oko se vzpouzejícího, za nohy dolů, zatím co Vrchní detektiv a Státní mluvčí ho tlačí se shora)
Matěj
(zůstane seděti na třetím, čtvrtém stupni žebříku)
Lid
(objímá mu nohy, hladí ruce a líbá ho) Jsme tví! Náš Matějíčku zlatý! Jsme tví! (Slunce vychází, hudba Světluščina zní nejplněji)
Matěj
(přes hlavy všech, s vítěznou radostí Čertovi) Vidíš, můj zamračený kozlíčku, prohráls! Ne tvým chamtivým napoleonstvím, ale šaškovstvím a děláním dlouhého nosu dobyl jsem světa! A dobyl jsem ne tvých ledajakých států a říší, ale duší a srdcí lidí!
Světluška
Mojí metodou!.-.Teď ještě tohohle! (Vsedne na Čerta a jede na něm, přes jeho směšné vzpírání,•k Matějovi středem lidu, jenž němě se rozestupuje, aniž by na Čerta a Světlušku hleděl) Hajdy, kozlíčku, ku předu! Řekla jsem, že se s tebou vypořádám – teď přišel čas! (Octne se před Matějem, zpívavě) Zamračený kozel neví, co je psina – protože sám se nedovede smát.
Čert
Hnus, hnus Je všechen smích!
Světluška
(zatáhne ho za ocas) Protože sám se nedovedeš smát!
Čert
Au, au! Co bych nedoveď? Nechci!
Matěj
Ukaž, jak to dovedeš! Dávno jsem pozoroval, že se kroutíš pod každým smíchem jako pod bičem – ukaž, jak se dovedeš zasmát! Ukaž!
Čert
No tak, blázne… (Chce se za.smát, ale jeho smích se podobá komickému štěkotu, pak bolestnému vytí a na konec komicky -bolestnému mečení)
Matěj
Nedovedeš! Jsi zvíře, můj kozlíčku! A smích je, krucifajfka, přece jenom to jediné, čím je člověk víc. než ten boží dobyteček, viď, Světluško? Poslouchej, zdali pak i to nejhloupější zasmání•člověka není krůčkem od zvířete k pámbíčkovi? Zdali pak i ten pámbíček není jen samý smích?
Světluška
Pámbíček jest jen smích nad sebou samým. (Seskočí s Čerta a odtančí, kynouc Matějovi) Pa, pa!
Matěj
S bohem, andělíčku můj strážníčku, ale opatruj mně mou dušičku.
Čert
(propadá se do země)
Matěj
(chytaje ho za ocas) Ale počkej, nepropadej se, zůstaň tu taky, vždyť ten život by byl bez tebe nudný!
Čert
Hňupe, hňupe, hňupe! (Propadne se)
Vrchní detektiv
Tady jsou nějaké bobky! To jsou čertí! (Řeznici) Krasavice, nastav zástěru! Všecky se nám promění v diamanty jen když na jeden den si dám šálu do huby!
Řeznice
To je jich, mužíčku můj, klacku! (Objímá Vrchního detektiva)
Matěj
Lidé, lidé zlatí, všecko na světě je hezké a dobré! Všecko mějme rádi! Všecko, všecinko! Protože všecko, krucifajfka, je psina!
Lid
(tančí kolem Matěje) Psina. psina, všecko je psina!
Hedona
(nádherně oděna, nesouc klec s kanárem a koťátko, vchází majestátně, vítězně) Matýsku, já jsem věděla, koho mám mít ráda!
Matěj
Pojď sem, má tygřice, ty můj Napoleone v sukních! Nebude z nás hezký páreček?
Hedona
(radostně) Bude! (Zavěsí se mu na krk) Můj kocourku, zde už jsem ti přinesla svatební dárky!
Lid
Ať žije Matěj! Ať žije jeho nastávající!
Uličník
(Hedoně) Paničko, já jim to podržím! (Drží koťátko a klec. Na blízku zazní fanfáry královské)
Lid
Král, král!
Hedona
(držíc stále v objetí Matěje) Matýsku, chceš, aby král políbil před tebou zem? – Redaktore „Opatrnosti“, vidíš tamhle hopkat toho vrabce? Nabodni mi ho na svůj deštník.
Redaktor „Opatrnosti“
(po krátkém brblání rozběhne se prudce ve svých bačkorách po vrabci)
Král
(vcházeje, upadne přes deštník redaktora „Opatrnosti“, takže mu koruna daleko odlétne. Vojevůdce, jehož vojáci utvoří kolem celé scény malebné řady. Nejvyšší sudí, Vůdce národa, Velekněz•a jiní hodnostáři královského průvodu stojí chvíli zmateni ve svých devotně ohnutých posicích, pak pomáhají králi na nohy. Velekněz na to předůstojně vkládá mu na hlavu korunu)
Hedona
(Veleknězi) Počkej! (Vezme mu z rukou korunu a vloží ji na hlavu Matějovi) Hezky ti sluší. Ale my dva spolu dokážeme na světě něco ještě skvostnějšího! (Vkládá korunu na hlavu králi)
Král
(je asi padesátiletý, malinké, tenké postavy, tváří podoben vrabci. Jde majestátně kolísavě k Matějovi, drže v ruce list. Lid sňal čepice, Vůdce národa se ohnul před králem do pravého úhlu a setrvá v této posici až do konce. I uličníci na kandelábrech a na střeše vězení•kam vylezli po žebříku, se ztiší)
Matěj
(rychle vstrčí láhev do jedné a jitrnici do druhé kapsy u kalhot. Láhev je však nakloněna a obsah z ní vytéká)
Král
(nahlédne do listu a otevře již ústa, když v tom zazní čtyři mohutné údery posunovače hodinových ručiček paličkou od hmoždíře do pukličky, pak řada silnějších úderů malé pukličky do velké puklice. Král po té začne tenounkým, kvílivým hláskem, jako když vyje štěně ratlíka) Milý posunovači rafijí, Matěji Poctivý! My, z Boží Milosti této země vládce, sledujeme pilně vše, co se v ní děje, a nemohly nás zůstati tajny velké zásluhy, které jste si o ni získal. Dobře jsme informováni, s jakou ochotou ujal jste se dobrovolně správy našeho státního pokladu a jak skvěle jste jím disponoval …
Matěj
Ale, pane králi, není to omyl? Kdo vás informoval? (Hodnostáři se zděšeně zkroutí, Hedona pohladí Matěje po tváři)
Král
(zmaten) Zajisté – (Nahlédnuv do listu) Dále víme, že lid náš milý toužebně si přeje, abyste zasedl na místo, kde byste mohl plně uplatniti své převzácné národohospodářské schopnosti …
Matěj
(ukazuje na hodnostáře) To vy jste narafičili, drobečkové? (Hodnostáři rychle přikývnou, ale ihned tiší Matěje pohyby rukou)
Hedona
(obejme Matěje) Chlapík!
Král
Bylo vždy naší radostí, vycházeti přáním našeho lidu vstříc. Vzavše tudíž v potaz (ukazuje na hodnostáře) naše věrné rádce …
Matěj
(zpozoruje. že z láhve vytéká žitná, polekán) Kruci fajfka! (Hodnostáři lomí rukama, uličníci i lid se smějí stále hlasitěji. Matěj vytáhne láhev a nabízí králi) Je libo, pane králi?
Hedona
(políbí Matěje) Matějíčku, ty jsi nad všecky krále!
Král
(zcela zmaten, ohlíží se tázavě po hodnostářích, co má dělat. Hodnostáři jsou rovněž zmateni. Král se napije a pokračuje) – a nadějíce se, že ochoten jste i nadále kráčeti neúchylně po cestách, po kterých kráčel jste dosud, rozhodli jsme se jmenovati vás tímto dnešním dnem – generálním správcem veškerého státního jmění. (Pokyne hodnostářům. Nejvyšší sudí odevzdává Matějovi dekret. Vojevůdce zapískne na píšťalku, zazní salva, rozezvoní se zvony)
Hodnostáři
Ať žije generální správce veškerého státního jmění!
Lid
(se smíchem, házeje čepice na krále) Ať žije král! (Do volání a zvonění ozvou se i výstřely děl a prapory všech barev se snesou s domů a přikryjí vše)
opona.
Martina Lukášková Horoskop na rok 2012
Dvojí mýtus roku 2012
Rok 2012 je obestřen několika mýty. Jedním z nich je, že končí ekonomická a bankovní krize, která začala v roce 2008 a byla spojena s opozicí mezi planetou Uran a Saturn. Vztah těchto planet se uvolnil z napětí, ale do hry vstoupil Pluton, který vytváří kvadraturu s Uranem. Pluto je v astrologii symbolem hlubších sil, transformace a hlavně stavů, které jsou spojeny s mocí a bezmocí. Jak patrno, Pluton, tedy přitvrdí muziku. Z tohoto úhlu pohledu, nebude rok 2012 patřit k těm lehkým. Počítat můžeme s prohlubující se finanční krizí, která však nebude na první pohled tak viditelná, jako doposud. Dotkne se lidí v jejich soukromí a bude pro většinu z nás naléhavější, než kdy před tím. Měli bychom být připraveni a to tak, že si opravdu dobře rozmyslíme důvod větších investicí a hlavně nevýhody pořizování si čehokoli na dluh. Pluto je zástupcem planetek a planet na konci Sluneční soustavy. Představuje skryté zdroje, ke kterým se dostáváme za dramatických okolností. Proto v letošním roce nebude jednoduché vyhrabat se z neuvážených dluhů či si finančně polepšit.
Rok 2012 pro Českou republiku
V horoskopu pro republiku se také nerýsuje příliš klidné období. Vycházíme-li z horoskopu vzniku České republiky pro 1. leden 1993, pak vidíme, že letos si neodpočineme a také nenajdeme politickou stabilitu. Velmi živými měsíci bude březen až září. V těchto měsících se semele to nejdůležitější z tohoto roku. Od března se dostane Pluto do oblasti Imma Coeli, což je oblast kořenů, zázemí a vnitřních zdrojů. Pluto je začne z gruntu proměňovat a hlavně pomalu a jistě ukazovat, co je nefunkční, prázdné, tedy co vlastně roste ze vzduchu! V květnu se k tomu přidá Uran, který bude na Descendentu, což je místo spojované s tvorbou rovnoprávných vztahů a smluv. Uran je symbolem rázné proměny, rychlých zvratů a nečekaných či impulzivních rozhodnutí. Můžeme se tedy „těšit“ na zjevné proměny v politických dohodách. Uran se v horoskopu republiky spojí s Lunou, která symbolicky zastupuje občany. Změny se nás tedy bytostně dotknou a mohou vyvolat silnou vlnu nevole a rozruchu. Už nyní bychom se měli věnovat sledování politiky a hlavně programů, které nám jednotlivé strany nabízejí. Je zde totiž dost reálná možnost, že prostí občasné budou čím dál tím víc nést na svých bedrech ekonomická rozhodnutí našich politiků. Nenechme se v jarních měsících opít rohlíkem a dobře si rozmysleme, koho posléze volit a jakou stranu si vybrat v kraji i senátu. Při jarní jupitersko-saturnské opozici, si mohou politici honit tričko a hrát na nás divadlo o tom, jak se kritická situace stabilizuje. Mohou najít kompromisy, které ovšem zaplatíme my, občané. O tom, co a jak platit, bychom však měli rozhodnout sami.
Buďme tedy v letošním roce ve střehu. Nezapomeňme na své lásky a pěstujme vztahy, neboť jim bude letos přáno. Pišme, učme se, čtěme a zkoumejme, co se kolem a s námi děje. Probrat se ze snění může přinést vlnu hněvu a nespokojenosti, ale i tu bychom měli proměnit. Příkladem nám může být Immanuel Kant, který oponoval konzervativnímu krédu „nemysli, poslouchej“ nikoliv apelem „neposlouchej, mysli“, nýbrž apelem „poslouchej, ale mysli!“
Celý text kolegyně Martiny Lukáškové naleznete na http://www.transformotor.cz/wp/horoskop-na-rok-2012/
další mezititulky: Mayský kalendář, Přechod Venuše přes Slunce 6. června 2012, Rok 2012 pro znamení zvěrokruhu
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 11. – 3. dějství
(V tom ale již jakoby se otevřely všecky hospody města, zazní harmoniky, housle, trumpety, buben a mnohohlasý, rozjařený zpěv.)
Lid
(neviděn ještě, zpívá)
Hoši, kluci, holky, dědci, všichni na nohy,
zase zpívá v base zloděj, Matěj Poctivý!
(Vejde, v jeho čele jdou oba redaktoři)
Náš roztomilý holenku,
počkej, ještě chvílenku,
náš roztomilý holenku,
hned budeš venku!
Redaktor „Hromu“
Občané, byl zavřen prostý muž z lidu, a kapacity, které toho nakradly víc, hýří si na svobodě! Žádáme revisi procesu a exemplární potrestání kapacit!
Lid
(hrozivě proti hodnostářům) -… potrestání kapacit!
Redaktor „Opatrnosti“
Občané, s rozvahou! Dost ostudy nám naplodí proces už tak! Neškoďme si ve světě dalším odkrýváním své hniloby – nechme raději kapacity na pokoji!
Lid
- kapacity na pokoji!
Redaktor„Hromu“
Vše shnilé musíme s těla svého amputovat!
Lid
- ambutovat!
Redaktor „Opatrnosti“
Ale pak by z nás vůbec nic nezbylo!
Lid
- nic nezbylo!
Domkář
Oba páni redachtchoři mají pravdu. (Zabodne podávky do země) Ještě jsme tu my!
Řeznice
(hromově) Ještě jsme tu my! Zavřeli jsme, jářku, člověka, který je lepší než my!
Lid
- lepší než my!
Řeznice
On musí a musí ven!
Redaktor „Hromu“
Opakuji, že žádáme revisi procesu, exemplární potrestání -
Domkář
Ale, pane redachtchor, — známe ty slavné soudy!
Řeznice
Kašleme na ně! Víte, co, lidičky? Pusťme Matěje sami!
Lid
Pusťme ho sami! – Žebřík sem! -.:- Kominíku, dej sem žebřík! – Pilníky!
Vrchní detektiv
Já, já přepiluji mříž, já! Nikdo to tak nedovede!
Státní mluvčí
A já budu držet žebřík!
Vrchní detektiv
(leze po přineseném žebříku, rozdávaje kopance všem, kteří volají „já, já“, tahajíce ho za nohy) Já, já! Mám nejlepší pilník, anglický, nejlepší na světě, ha! (Vyleze k oknu po žebříku a začne pilovat mříž, zatím co Státní mluvčí mu drží žebřík)
Vůdce národa
Hlas národa – hlas boží! Jsem tam, kde je můj národ!
Domkář
(zvedaje podávky) Ale jen si jdou pane dochtor, odkud přišli – tamhle k těm velkým pánům zlodějům! (Zažene ho podávkami k hodnostářům) Stačí to?
Lid
Stačí!
Vůdce národa
(k hodnostářům) Sebranka, chátra, milion knut na ni!
Velekněz
To jediné nemohu odpustit milému Pánu Bohu, že stvořil obecný lid. Ani svého veledůstojného arcikněze uctivě nepozdravuje.
Nejvyšší sudí
(ukazuje na Vrchního detektiva, pilujícího mříž vězení a na lid) Pánové, už je to tu! La revolution accomplie!
Vůdce národa
Ano, revoluce, drzá revoluce je to! Co tomu řekne Jeho Veličenstvo, z boží milosti král? (Ohne devotně hřbet)
Velekněz
Pane Vůdce národa, Veličenstva jsou někdy králi i tak trochu z milosti národů – vzpomeňte na paseku!
Nejvyšší sudí
A revoluce přestává být revoluci, jestliže ji panovník schválí! – Pánové, luza se pokusila nás poodstrčiti. Ale k čemu pak jsme diplomaté? Což nedovedeme ovinout pana Poctivého zářnější gloriolou, než luza? (šeptá druhým)
Všichni hodnostáři
Pojďme! K Jeho Veličenstvu!! (Odejdou)
Lid
Ten to ale dělá pitomě, ten ťulpas!
Vrchní detektIv
Já? Pitomě, já? Ha! (Řeznici, posílaje jí hubičky) Dělám to dobře, nebo špatně, krasavice?
Řeznice
(ukazuje rukou, jakoby mu dávala políčky, sladce) Nečum a piluj, mamláskul Kde pak jsi propil boty?
Vrchní detektiv
Miluješ mne, viď! Ovšem, která pak by mne, mne, nemilovala? (Bije se mezi pilováním do prsou) Mne, nejobratnějšího detektiva, ha! (Přepiloval mříž a drže ji nad hlavou, vykřikne) Hotovo!
Řeznice
Dej pozor, ať nespadneš, trumpetko!
Vrchní detektiv
Já a spadnout, ha! (V tom se mu mříž náhle převáží. Vrchní detektiv ztratí rovnováhu a padne i s mříží se žebříku na zem, kde zůstane nehybně za ztrnutí lidu ležeti)
Řeznice
(pronikavě) Já jsem to věděla, že spadne! (Vrhne se naň s pláčem) Odpočívej v pokoji, nebožtíčku! Třeba jsi byl darebák, byl jsi hodný člověk
Vrchní detektiv
(hýbá jednou nohou a počítá) … four … five … do devíti mám ještě čas, ha … six … seven … eight … (Vyskočí z pod mříží a postaví se do boxovací posice) Ha! Kdo druhý by byl vstal?
Řeznice
(stydíc se) Neřekla jsem, že je darebák? Tak podvodně vyloudit slzy z očí něžné ženy! (Vrchnímu detektivu) Ani vidět už vás nechci! (Volá vzhůru) Hej Matěji Poctivý, slyšíš? Jsi svoboden, polez ven z basy!
Lid
-ven z basy!
Matěj
(neobjevuje se, ale směje se hlasitě)
Řeznice
Cože? On se směje? A nevylézá? – Matěji, Matějíčku, slyšíš? Pustili jsme tě! Polez ven, jsi svoboden!
Matěj
(neobjevuje se a směje se ještě hlasitěji)
Lid
(ztrnulý) On nechce? – Co to znamená? – Je to možné? On se bojí! – Matěji, Matějíčku zlatý, polez přece, neboj se, už tu máš žebřík!
Matěj
(objeví se v okně s jitrnicí v ústech a s lahví v ruce)
Lid
(bouřlivě) Matěji! Matějíčku zlatý, sláva tobě!
Matěj
(vyjme jitrnici z úst, jakoby chtěl mluviti, avšak místo toho udělá na lid vesele dlouhý nos)
Lid
(v naivním úžasu a zmatku) Co to? Co to?
Matěj
Už jste zapomněli, jak jste se vyznamenali na pasece, hanbáři?
Lid
Jsme hanbáři, jsme! – Ale už nebudeme!
Matěj
Půl druhé minuty, známe to! Křehkostí, jméno tvé je lid! (Opět kousne do jitrnice) A co bych mezi vás chodil? Mně je tady docela krásně! I v base může být veselo! Mám se tu jako pámbu v nebi! Jistě líp, než mezi vámi na pasece! Ani mne nenapadne jít jen tak zase mezi vás, To byste se museli ještě jinak natáhnout!
Lid
A co tedy chceš? – Matějíčku, natáhneme se! – Všecko ti uděláme! – Všecko, na co si vzpomeneš!
Matěj
Vzpomínejte sami! (Zmizí opět v celle)
Líd
Ježíšmaríjá, co bychom mu udělali? – Matěji, přineseme ti tadyhle od cukráře nejlepší cukrovinky! – Kaviár, ústřice!
Matěj
(v celle) Haha, to je málo!
Lid
Tedy nejdražší cigára! – Nejdražší víno! – Nejdražší kořaličky!
Matěj
Málo!
Lid
Nejhezčí děvčata! Která je ze všech nejhezčí? – Která je nejkrásnější žena na světě? – Hedona! – Matěji, přivedeme ti Hedonu!
Matěj
(objeví se u okna) Hedonu? Hm, to už je víc, Přiveďte mně ji sem! Ale nemyslete si, že proto už honem vylezu!
Lid
Honem, honem pro Hedonul – Kde je? – Kde bydlí? U Jeho Posvátnosti? – čí v královském hradě? Rychle! – Telefon! – Automobil!
Vrchní detektiv
Já to vím, já, ha! Já pojedu pro ni! Vypáčím její vrata, její ložnici, ha! Já ji vytáhnu z postele!
Řeznice
Vytáhneš z postele? Ji ti dám z postele, nestydo! (Zatahá ho za vlasy a odsmýkne ho)
Vrchní detektiv
(zakvičev) Co pak vy víte, krasavice, jak sem dostat Hedonu? Ha, Hedonu! To dovedu jenom já! Řeknu jí, že Matěj chce pro ni ukrást kasu, vedle které ta první bude jalová koza vedle krávy, ha! Že jí ukradne všecky státní poklady na světě, ha!
Řeznice
Půjdu pro jistotu s tebou! Ale podívejte, lidičky, nejede ona tamhle v automobilu?
Vrchní detektiv
Já, já jí všechno řeknu, já! (Odkvapí a za scénou slyšeti útržky jeho slov: Ha, milostivá dámo…jako koza vedle krávy ha! ha!)
Hedona
(vstoupí po chvíli v dlouhém, bílém, nádherně krajkami zdobeném županu. Účes má neupravený, ale tím imposantnější. Usmívajíc se, stane u žebříku) Miláčku, ublížil jsi mi, ale co neodpouští láska? Prý ukradneš kasu, vedle které ta první bude jako koza vedle krávy?
Matěj
Má vlasatice zlatá, ublížila jsi mi, ale co neodpouští láska, viď? Ani mne nenapadne krást už kasy!
Hedona
Šla bych k tobě (a leze už na žebřík) – ale jak mohu jíti k tobě, miláčku? Zaslechla jsem, že tě pouštějí z basy, a vyskočila jsem z. postele – ani učesat a obléci jsem se už nemohla! Pod tímto županem mám jen košilku! (Leze dále)
Matěj
Což to by se právě hodilo, má Hedoničko zlatá, (šaškovsky) Vždyť moje sladce už vráží do mé hrudi, jak závaží berana, aby ji rozrazilo a letělo k tobě!
Hedona
Aah, miluji tě tak, že nohy mi slastí klesají v kolenou na příčky žebříku! Ó miláčku můj — Matýsku do které říše půjdeš krást nyní státní poklad? (Leze stále výše)
Matěj
(s grimasami) Ó již mne ovanul vonný dech tvého těla! Není nic krásnějšího v celém vesmíru nad tebe! Tvá ramena, tvá ňadra a zlaté jezero tvých vlasů! Ta lohtavá vůně! to vonné lohtání! A na státní poklady jiných říší se vykašlu!
Hedona
(prostě upřímně) Ty kluku protivný! Když se ti zase dívám do očí, cítím to, co jsem pocítila tenkrát u tebe v pokoji – poprvé ve svém životě! (S upřímnou vášnivostí) Já tě přec jenom miluji, miluji! (Líbá ho ohnivě) Jsi mí víc, než všecky poklady světa.
Matěj
(s něžnou posměšností) Ale Hedoničko, může ti člověk vůbec někdy věřit, ty diplomatko? Dokaž mi to kočičko!
Hedona
Jak! Všecko udělám!
Matěj
Nechala bys si na příklad, má vlasatice zlatá, ostříhat teď ode mne své božské vlasy?
Hedona
(zaváhá, hledíc němě na Matěje, pak) Jejich zlato váží pro mne víc, než státní poklady všech říší! Ale – hej nůžky sem!
Lid
Nůžky! – Ty tam, hnidopichu, podej nůžky! (Krejčí ze zástupu podává Hedoně nůžky)
Hedona
(podává nůžky Matějovi a s tragickým přízvukem) Nuže!
Matěj
(ustřihne jí velkou kadeř) Ještě?
Hedona
(se zoufalým heroismem) Ještě!
Matěj
(odhodí nůžky, obejme Hedonu) Ale vždyť já jsem věděl, že mě máš ráda! Poprvně jsi mi vyznala lásku plivnutím, podruhé fackou, viď?
Hedona
(zapláče) Matějíčku!
Matěj
Ale doopravdy jsem tě dobyl teprve tenkrát, když jsem na tebe udělal dlouhý nos, viď?
Hedona
Tenkrát! Tenkrát! Jsem tvá! (Objetí) Pojď, pojď ven, půjdeme domů, jsi můj!
Matěj
Ale nepůjdu, miláčku.
Hedona
(nanejvýš udivena) Blázníš? Co pak chceš v base zůstat?
Mat ě j
Nechci.
Hedona
Tak co? Jak se tedy chceš dostat ven?
Matěj
(šeptá jí)
Hedona
(chvíli přemýšlí) A proč?
Matěj
Vždyť to bude nejlepší dobytí světa!
Hedona
(radostně) Bude! Máš pravdu! Ale na to se musím pěkně obléci! (Políbí ho, slézá se žebříku a odchází vítězně.
Matěj
zmizí opět v celle)
Lid
Tak co? -•-Nepřemluvila ho? – Důra vlasatá! – Tak proč jsme ji volali? – Milostpaní, co vám šeptal?- Cože chce?
Hedona
Šeptal: „Hlupáci jsou, že na to ještě nepřišli!“ (Odchází)
Lid
No tak vzpomínejte! – Co pak asi od nás chce? – Páni redachtchoři, pomozte nám, pitomci!
Redaktor „Hromu“
On žádá plnou satisfakci, ano, satisfakci – (Dále neví)
Redaktor „Opatrnosti“
Uvažme, přátelé, bedlivě do zítřka, v čem by ta satisfakce měla spočívati -
Řeznice
Do zítřka, ty bačkoro? (Volá vzhůru) Matěji, pojď ven, poneseme tě se slávou po celém městě! A budeš-li chtít, i pod královský hrad! A budeš-li chtít, vyženeme všecky kapacity, které tě odsoudily!
Matěj
(objeví se v okně) Dejte se všichni vycpat! (Opět zmizí, lid je bezradný)
Domkář
(hlubokomyslně, s dýmkou v ústech) Je s tím starost. Ale tak se mi zdá, že když chci dostat prase z chlívka, a ono nechce ven – co mám dělat?
Řeznice
(po chvíli, rozjasňujíc obličej) My ho vytáhneme!
Lid
(po chvíli, v níž všecky obličeje se rychle rozjasňují, s bouřlivou radostí) My ho vytáhneme!
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 10. – 3. dějství
TŘETÍ DĚJSTVÍ.
Bouřlivě veselá skočná, přecházející v ryčné, ale ztlumeně, jako z dálky zaznívající zvuky nočního veselí ve všech zábavních místnostech hlavního města. Před budovou žaláře stojí v popředí veřejné hodiny s budkou, z níž každou minutu vyhne se muž a ‘posune ručičky všech tří ciferníků. První mdlé blednutí jitra, v němž ciferníky září žlutě. Na hodinách tabule s nápisem: „Zpěv a hulákání se zapovídá.“
Matěj
(zpívá si ve vězení)
čtyry stěny, kavalec, kavalec,
proč tu nejsi, má Světluško, na tanec?
Vrchní detektiv
(zanotuje si na blízku po několika rozjařených rycích)
Na prériích Býčí oko slídí kolem dokola, – ha, ha!
Co je ale proti oku Vrchního detektiva? Carararará –
(Došel k hodinám a zachytí se, naslouchá chvíli, hledě k vězení, pak) To jsi zmlknul, viď, když jsem spustil já! Ha! A k vůli tvému pípavému zpívání se bouří celé město! Samé schůze, samé povídání o revoluci! Co teprve, kdybych já pořádně zazpíval, ha! (Zpívá) Carararará – Ha to je tenór! Caruso! A prsa mám – (buší se do prsou) – to jsou prsa! Gorillí! Duní jako prázdný sud! Ha! A co jsem pří té bitvě na pasece zachránil, všecko jsem odevzdal! Za víno, za holky, za karty jsem to zase poctivě odevzdal, ani vindra mně nezbyla! Jen bobky, hal Kde pak je mám? Jestli se pořád ještě neproměnily v brilianty, pak byl ten sekretář darebák! Já, já, a chvástat se! Mé činy se chvástají za mne! (Vyňal kornout a rozbalil) Co? Ještě bobky? Lump! (Rozpřáhne se do vzduchu, mávne zuřivě rukou, ale svalí se na zem a usne tu s chrápáním)
Matěj
(vyhlédne z vězení) Tebe, klacku, tou svojí methódou asi nedobydu – ty jsi obrněn proti všem methódám jako hroch! (Schová se)
Státní Mluvčí
(ještě neviděn, zpívá si v nejlepší náladě přibližuje se)
Zachráněn je státní poklad,
vyrván z rukou zlosyna,
on si v base prozpěvuje,
revoluce začíná!
(Vejde uprostřed mezi Mimi a Mici, dvěma elegantními nočňátky, které ho při zpěvu objímají, líbají a z kapes poslední peníze vytahují)
Mimi
Blonďáčku, dej mi ještě jeden briliant.
Státní mluvčí
(hrabe si v kapsách a ukazuje prázdné ruce) Ani jeden už nemám, ani jeden.
Mici
Tak aspoň na hedvábné punčochy!
Státní mluvčí
(strkaje ruce obou dívek do svých kapes u kalhot) Sáhněte si, děti, nic už tam není, všecko jsem vám poctivě odevzdal. Teď poslouchejte, zdali ještě zpívá ten zlosyn! Vždyť to zákon nedovoluje, zpívat si ve vězení! A celé město o tom mluví, všecko je v pozdvižení, všecko revoltuje – (Zakopne o Vrchního detektiva) Á, pan kolega z paseky! Baf, baf – (plačtivě) – baf… Co mne to jen napadlo tam dělat psa? Ale… ale… ale… co pak jsem byl celý život jiného, než pes? Pes, podlý pes! A nejpoctivějšího člověka jsem uvrhl do okovů! (pláče) Kde je měsíc? Já musím výt na měsíc! Tamhle zapadá! (Vyje na měsíc)
Matěj
(vyhlédne) Á, u toho se methóda osvědčuje! Jen tak dál!
Vrchní detektiv
(probudí se) Co se mně to zdálo? Ha? Býčí oko, velké jako talíř, přišlo ke mně na dvou nožičkách a povídá mi: »Ty že slídíš lépe než já, ťulpase? Ty, takové budižkničemu? I ženská ti naplácala na pasece!. Jen chvástat se umíš, nic jiného, než chvástat, chvastoune!“ – A já že jsem chvastoun, já, ha, ha! (Buší se do prsou, náhle plačtivě) Jsem, jsem! Nic, nic jiného nejsem, než chvastoun! Pan Poctivý, to by byl detektiv! A já ho spoutal řetězy! Já, chvastoun! O, ty bobky se mně nikdy nepromění v diamanty! Leda – (odvazuje si šálu s krku), když si nacpu šálu do huby, abych celý den nemohl vůbec mluvit… (Nacpe si šálu do úst)
Matěj
(vyhlédne) Tedy přece máš, hrochu, nějakou Achillovu patu! Vida, vida, mé akcie stoupají!
Vrchní detektiv
(uslyší vytí státního mluvčího, jde zvolna po čtyřech k němu, postaví se vedle něho jako pes, po chvílí vyjímá šálu z úst a vyje na měsíc se státním mluvčím. Mimi a Mici, nenalezše již nic v jejich kapsách, zouvají oběma boty a utíkají s nimi)
Matěj
(vyhlédne) Vy taškáři, kdybyste neuráželi takové hodné zvíře, jako je pes, když se k němu přirovnáváte!
Velekněz, Nejvyšší sudí a Vůdce národa
(ještě neviděni, zpívají,blížice se)
Non, je ne marche pas,
non, je ne marche pas –
(Vejdou rozjařeni a s pohyby ničím nestísněnými)
je suis une petite Nana d’America -
Nejvyšší sudí
Ticho, pánové, tady to je! Slyšíte něco, že by si zpíval?
Velekněz, Vůdce národa
(naslouchajíce) Nic, nic.
Nejvyšší sudí
Nu, tak tedy! Ptáček přišel, zdá se, k rozumu! A z revoluce nebude nic! (Opět zanotuje) Ech, non, je ne marche pas – Pánové, voil?! – (ukazuje portefeuille) Všecko spolkla ta kaná1ie Hedona! Nezbyl mně, eh, ani tolar na povznesení naší justice – ale myslím, že jsem ji už dosti povznesl tím, že jsem jí dal skvělý příklad nezištnosti… (Pomaleji) Nezištnosti… (Plačtivě) nezištnosti! (Pláče) Můj nejposlednější biřic by mne měl zavříti do tohohle vězení, kam jsem zavřel poctivce! Ne do vězení – do klády na celý živoť, ano, mne, Nejvyššího sudího celého státu – ne do klády, oběsit! Kde je nějaký biřic, aby mne hned na místě oběsil? Sám se oběsím, tady na kandelábru, na kšandách — (Rozepíná si vestu a šle)
Matěj
Aha, už mám i pana Nejvyššího sudího v hrsti! Výborná methóda! Jen tolik nepřeháněj, panáčku ve fráčku, a zapni si zase ty kšandy – na to jsi moc mazaný, aby se’s na nich věšel!
Velekněz
Nejlíbeznějším zázrakem Páně je Hedona. Je zbožné ctíti a milovati Jeho zázraky. Dal jsem jí, vladařce sladké, vše, co jsem zachránil před tou chátrou. A ještě zlato velechrámu jsem jí k vůli prodal židu, bože dobrý – a ona přece mne nechce ani vidět, pro moje – (ukazuje na své břicho) Ó, moje hříšné, bohaprázdné břicho! Vždyť celý svůj život jen jemu jsem sloužil a ne Bohu! A nevinného beránka vydal jsem v ruce Filištínů! Ó Matěji, beránku nevinný, odpusť mně moje viny, pojď a uřízni mně moje břicho! – (Vytahuje z kapsy nůž a otevírá ho) -
Matěj
Výborně, kapacita číslo dvě už také dobyta! A jaká velebná! Proč bych ti měl uřezávat, drobečku, to velebné břicho? Kdybych já je měl, to bych si odfukoval!
Vůdce národa
Všecko jsem jí dal, čarodějce rozkošné, do poslední tisícky všecko! Nic nedostanou redaktoři mé strany – Aspoň vám, holoubkové, nikdo nevyčte, že jste koupeni! A já, vůdce národa, také nejsem! Či jsem koupen? Což jsem se já, syn dělníka z továrny, neprodal velkokapitálu jako nějaký vyvolávač v cirku? Nezradil jsem já, Vůdce národa. svůj národ jako Efialtes za pět hřiven? Což pak jsem vůbec Vůdcem národa? Tlampač jsem, dohazovač kšeftíčků – Kecal, kterého si každý koupí! (Zpívá s pláčem) Znám jednu dívku – (náhle) Pane Poctivý, já vám namluvím nejbohatší nevěstu, dohodím vám poslanecký mandát -!
Matěj
Kapacita číslo tři! Dobrá, sklapne-li moje methóda u Hedony, namluví mně ji pan Vůdce národa.
Vojevůdce
(neviděn ještě zpívá, blíže se)
Tisíc koulí a. granátů, mažte, ucha, do toho –
cej cakra, proč pak ne?
(Přicházeje k hodinám, zpívá dále)
Prohrál já jsem ve ferblu svou ženu,
co je komu do toho?
(Je ještě ověšen všemi odznaky polní služby, ale nějak zpřeházenými: šavle mu visí na krku, taška s mapami na šavli, revolver s druhé strany na boku, služební taška na zádech, třapec od šavle v rozkroku. Hledě k oknu vězení) Tak prý si tu zpíváš, bestie? A bouříš celý stát i s armádou? (Naslouchá, a po chvíli) Já bych ti zazpíval! Všecko, co jsem při bitvě na pasece ukořistil, všecko jsem prohrál! Nebýt tebe, nic jsem neprohrál Tisíc koulí a granátů, i ženu jsem prohrál! To by nebylo tak zlé, kdybych nebyl dal čestné slovo, že je jí osmnáct let a že je krásná jako Turkyně v harému … Ale což pak může baba za to, že má hlavu jako buldog? Prohnal bych si lebku skrz na skrz, kdyby sebevražda nebyla zbabělost a kdybych z ní neměl strach … Ej! (Vytasí šavli a mává jí zpívaje)
-mažte, ucha, do toho!
(Náhle se zvířecím rykem) Do mne! Do mne! Nic jiného jsem nebyl celý život, než ničema! Kradl jsem, karbanil, ženy znásilňoval, vojáky týral a největšího štramáka jsem dal spoutat řetězem od kanónu! (Odepíná šavli, položí se na zem) Mažte do mne, dejte mně pětadvacet, kde kdo jste, pojďte, touhle šavlí, a já potom do kláštera půjdu, k Trapistům! Matěji Poctivý, pojď ven a vysázej mně pětadvacet! (Sám sebe vyplácí)
Matěj
Kapacita nejdůležitější! Už mám v hrsti armádu!
Velekněz
Jaký to tu řev, jako když zabíjejí tygra?
Vrchní detektiv
(jenž společně se Státním mluvčím povstal) Ha! Ha!
Vůdce národa
Ach, vždyť je to náš pan generalissimus!
Nejvyšší sudí
Vraiment! excellence, vy jste tu jak se zdá také v tak božské náladě jako my.
Velekněz
(zvedá vojevůdce) Vstaňte, synu, z jedné kající se ovečky více se raduje Pán, než z devadesáti devíti spravedlivých.
Nejvyšší sudí
Messieurs, nikdo na světě, není immunní proti dočasným božským náladám. Ale nyní jíž dosti. Situace není nám přízniva. Vězeň stal se již osou, kolem které se točí celý stát!
Vůdce národa
Již prý se tvoří pro něho nová politická strana – strana Poctivých!
Velekněz
Věřící lid v něm vidí nového Messiáše!
Vojevůdce
A vojsko již utvořilo rady, které se mu chtějí poddat! Tisíc koulí a granátů, kdo něco takového jaktěživ slyšel?
Nejvyšší sudí
Tedy revoluce vypukne každým okamžikem – jestliže my nezasáhneme! Pánové, vězeň musí být učiněn neškodným!
Velekněz
Internován v klášteře Trapistů!
Vůdce národa
Deportován na sv. Helenu I
Vojevůdce
Tisíc koulí a granátů, na pevnost s ním, do podzemních kasemat!
Nejvyšší sudí
Messieurs, to vše je málo. I mezi Trapisty i na sv. Heleně i v podzemních kasematech bude zpívat! Ergo, dokud dýchá, jest pro náš stát, tak jako každý sesazený monarcha, věčným nebezpečím.
Vojevůdce
Odstřelit ho!
Vůdce národa
Tajně ve vězení oběsit!
Velekněz
Já mu poskytnu poslední duchovní útěchy.
Nejvyšší sudí
(slavnostně) Pánové, pan Matěj Poctivý, byť v podstatě zcela sympatický mladý muž, jelikož jest trvalým, třeba neúmyslným nebezpečím tomuto státu, odsuzuje se tímto-
Ostatní hodnostáři
- k smrti!
Vrchní detektiv
(přiskočí) Já ho odpravím, já! Všecko jsem slyšel, ó mám uši jako netopýr, (ukazuje, jak má dlouhé uši) jako osel! Uškrtím ho, udusím peřinou, matrací, ha!
Státní mluvčí
A já mu podržím nohy, aby nekopal!
Nejvyšší sudí
(oběma) Pospěšte si, pánové. Každá vteřina Je drahá.
Vrchní detektiv
(buší na vrata žaláře) Žalářníku! Otevři!
Matěj
I zatra! Peřinou! Matrací! A já tu nemám ani kudlu, abych se bránil! Světluško, Světluško, tys mi poradila pěknou methódu! Pan Čert mi slíbil, že se mně pomstí – už se mstí, už se mstí, a ty mne opouštíš? Jsem ztracen! … Ne, neopustíš mne nikdy, viď, jsi stále při mně a poradilas mi dobře, viď? (Zpívá mocně)
Hedona je láska má, láska má
ona mi to vyznávala fackama!
Všichni hodnostáři
(Vrch. detektivovi a Stát mluvčímu) Rychle! Umlčet ho!
Vrchní detektiv
SHVĚZDĚNÍ 2011 – den s humanistickou astrologií
SHVĚZDĚNÍ 2011 – OLOMOUC
v sobotu 26.11. 2011
od 10:15 hod.
Václavkův sál Vlastivědného muzea v Olomouci
nám. Republiky 823/5 Olomouc
pořádá
Astrologická sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci
a
Astrologická škola pro statečné
.
PROGRAM
10:15
JIŘÍ NITSCHE:
CHRONOPUNKTURA
O vlivu energie času na náš život a zdraví. Veškerý život se odehrává v prostoru a čase, energie času se řídí pohybem nebeských těles. S tím souvisejí i fyziologické a patologické děje v lidském těle. Energie času ovlivňuje nejen naši konstituci, podle níž můýeme předpokládat riziko onemocnění některého orgánu, ale i dobu vzniku nemoci, nebo předvídat čas možného zhoršení či zlepšení zdravotního stavu. Tisíciletím ověřené zkušenosti poskytují návody jak zjistit konstituci jedince, povahu nemoci i samotnou léčbu a také jak prevenci harmonizací energie pomocí tělesných cvičení nemocem předcházet.
.
11:30
ONDŘEJ LESÁK:
ZLATO, RTUŤ, OLOVO – ZHMOTNĚNÍ CHARAKTERISTIK SLUNCE, MERKURA A SATURNA
Astrologické signatury Slunce, Merkura a Saturna nabývají širších významů ve vztahu ke korespondujícím kovům, tj. zlatu, rtuti a olovu ve světle současných astrofyzikálních modelů vzniku těchto kovů. Je poměrně málo známou skutečností, že kosmický vznik těžkých prvků dlouho odolával teoretickému vysvětlení jejich kvantitativního zastoupení. Modely vycházející z jejich vzniku při výbuších supernov poskytovaly nesprávné předpovědi, tj. podstatně nižší výskyt a jiné vzájemné poměry než ty, které pozorujeme v přírodě a ve vesmíru.
V poměrně nedávné době byla vypracována hypotéza, podle které tyto kovy vznikají při srážce neutronových hvězd a následné explozi a odvržení části jejich hmoty. Tato hypotéza poskytuje poměrně velmi přesné předpovědi výskytu kovů těžších než antimon a lehčích než vizmut, zahrnujících tedy i tradiční kovy zlato, rtuť a olovo. Co je však z astrologického hlediska zajímavější, proces vzniku těchto kovů symbolicky odpovídá některým tradičním planetárním významům. Jedná se o zralost / dokonalost hmoty (Slunce), nanejvýš dynamický charakter jejího vzniku (Merkur) a mezní, prahové podmínky tohoto vzniku (Saturn) z hlediska samotného prostoročasu. Neboť vznik těchto kovů se odehrává na pozadí současného vzniku černé díry, z jejíž oblasti působení tyto a další kovy těsně unikají při doprovodné explozi. Z hlediska signatur není bez zajímavosti, že určité vlastnosti zlata, rtuti a olova, jež jsou prokazatelně relativistického charakteru (barva, těkavost, reaktivita) lze považovat za otisk relativistických podmínek jejich samotného vzniku.
.
12:30- 14:00 Přestávka
.
14:00
MARTINA LUKÁŠKOVÁ:
„OPRAVDOVÉ SETKÁNÍ“ – „OPRAVDOVÁ“ UDÁLOST JE OTŘES
Vrcholné zážitky (peak experiences) z hlediska humanistické astrologie
.
15:15
PAVEL TURNOVSKÝ:
ASTROLOGIE – POMOC ROZHOVOREM NAD HOROSKOPEM
Shrnutí přednášek z let 2010 a 2011 „Struktura cyklu“, „Návrat hvězdopravců k jazyku“, „Astrologie jako rozhovor“ a něco navíc o hustotě času. Lacanovská teze o pomoci rozhovorem otevírá nové možnosti astrologii – pomáhající profesi. Pohled na astrologii z hlediska post/analytické filosofie jazyka, neo/strukturalismu, semiotiky a vůbec postmoderní filosofie
.
16:45 Diskuse, debata
VSTUPNÉ: 200 Kč
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 9. – 2. dějství
Hedona
(jež stála okamžik nepozorována, bílá hněvem, s rysy zkroucenými zuřivostí, vyřítí se v před se strašlivým zařváním. Vše ztichne. Tři hodnostáři se zatřepou. Selhávajícím hlasem, s divými gesty) To všecko beze mne, beze mne, ó, ó, ó — (Vrhne se k hodnostářům) To je za to, že jsem vám poradila … Ty tyčko vyžilá (strčí do Nejvyššího sudího, že se zamotá a padne na kolena) — ty mastný derviši, (zabuší na břicho Veleknězi) – ty tlampači národa (zatahá za vlasy Vůdce národa a smýkne jím. Proti Matějovi, jenž drží dýmku nehybně v ruce a hledí na Hedonu slastně rozzářen, s otevřenými ústy) — to za to, že jsem ti o tom řekla, ty podlý, ty, ty, – (upadajíc do vzlykotu a s upřímností) A já opravdu jsem tě začala milovat! Všemi muži jsem dosud pohrdala, jen tebe jediného ~
Matěj
Tedy přece mne máš ráda? Hedonol (Chce ji obejmout)
Hedona
(dá mu políček)
Lid
Kdo je to? – Co tu chce! — Fackuje nám krále! – Bláznivá rachejtle! – Utekla z blázince! – Ven s ní! – Přerazte jí hnáty! – (Všichni) Ven!!
Hodnostáři
(spínajíce ruce) Ó nejmilostivější —
Hedona
(ustoupí krok, pak hodnostářům) A přece poklad dostanu, ničemové. “ (Vojevůdci) Generále, až mu jej vezmu, svěřím jej tobě – ručíš mi hlavou za každý briliant, dostaneš ode mne pětinu! (K lidu zcela jiným tónem) Ubozí svedení! Komu jste to sedli na lep? Nepokradeš, káže vám Bůh! S poctivostí nejdál dojdeš, káží vám hlasy našich slavných předků z temna záhrobí! Poctivost jest nenapsaný sice, ale nejvyšší mravní zákon vašich srdcí, vašich ideálů A vy se ho odříkáte? Hanba, hanba, hanba!
Matěj
(zmaten) Ale Hedono – má vlasatice zlatá -
Hedona
Dlouhoprsťák, blbeček, kořala vás svedl! I mne sváděl, abych ukradla s ním státní poklad – na mne si ovšem nepřišel, protože já mám trochu pevnější mravní zásady, než vy! Ale ani vy nesetrváte ve svém poblouzení! či chcete zůstat zloději? Slyšíte to strašné slovo „zloděj“? Kajte se! Smažte svou hanbu! Zmocněte se ihned pokladu a vraťte jej, komu patří! Svažte svého ohavného svůdce a vrhněte ho do vězení! Vzhůru, chytněte kasu!
Matěj
(zastře si tvář)
Lid
Kuráážná! – I král je před ní na hrnečku! – Ona má pravdu! – Ano, zlodějství je ohavnost! – Svedl nás! Nepokradeš! – Poctivostí nejdál dojdeš! – Vzhůru, vraťme kasu státu!
Vrchní detektiv
(vyskočí a odepínaje řetězy) Ha! Já ho spoutám, já!
Státní mluvčí
(rovněž vyskočí) Vyvrheli!
Vojevůdce
Babo!
Velekněz
Pokrytče!
Vůdce národa
(zvolá) Zrádce národa!
Nejvyšší sudí
(ironicky) Usurpátore!
Čert
(Matějovi, jenž od slov „je před ní na hrnečku“ sňal ruce s obličeje a rozjasňuje se stále více smíchem) Nuže, braň se, šašku! Nevidíš, že Hedona vítězí jen proto, že všecko bere vážně?
Matěj
Hedono, kdo by tě za halíř koupil, o halíř tě přeplatil. O, Světluško, jak jsi měla pravdu! Celý svět nestojí za víc, než za dlouhý nos – i ta moje Hedona! (Zvonivá hudba Světluščina se tichounce rozeznívá)
Čert
Jednej, pravím! Vždyť běží o vše! Každá myšlenka na tu hloupou hihňalku je v této chvíli tvou zkázou!
Matěj
Bojíš se mé hihňalky? Hahaha!
Hedona
(využívajíc smíchu Matějova) A ještě se vám směje! Taková hloupá jitrnice a ještě se směje vašim ideálům! Sražte ho s kasy! (Vrhne se sama ke kase, uchopí ji za ucho a trhne jí, takže Matěj se překutálí nazad).
Čert
(uchopí kasu za druhé ucho) Chyť kasu a neboj se: je s tebou čert, nevezme ti ji celý svět.
Matěj
(chytne se smíchem ucho kasy) Ale jsem já ještě s čertem?
Čert
Drž!
Matěj
(chytne kasu, Čert mu jen položí prst na záda)
Hedona
(trhajíc marně kasou) Pomozte mně! (Na bývalý štáb Matějův) Pomozte tahat, čumilové! (K lidu) I vy všichni! Každý, kdo je poctivý člověk tahej!
Lid
(ještě neochotně) Ku předu!
Vrchní detektiv
Já první, já, já! (Obejme Hedonu kolem pasu a tahá)
Státní mluvčí
Já taky! (Obejme rovněž Hedonu po levé straně detektivově a tahá)
Vůdce národa
I já první, i já, Vůdce národa! (Obejme Hedonu po pravé straně detektivově) Můj statečný národe, tahej! (Nikdo z lidu se ještě nehýbá)
Řeznice
No, nepoctiví nejsme
Domkář
(zabodnuv podávky do země) Když už jednou -
Řeznice
Kupředu, kdo je poctivý člověk! (Uchopí Vůdce národa za nohu a tahá ze všech sil)
Lid
(hromově) Ku předu! Tahejme! (Uchopí Vrch. Detektiva a Státního mluvčího za nohy, sebe navzájem za co se dá a tahá s hekáním, skučením, klením a výkřiky) Zatracený zloděj! – Tahej pořádně! – Zaber ty, halamo! – U všech hromů! (Ale kasa přes všecko úsilí tahajících se nehýbá.)
Hedona
Ničemové! Kapři líní! Kořalové třaslaví, zaberte!
Vůdce národa
Vždyť vás div nepřetrhneme, nejmilostivější! To sám ďábel tahá proti nám!
Hedona
Třeba všichni ďábli světa! Tahejte!
Velekněz
(žehnaje tahajícím) Ovečky, váš pastýř vám žehná – (Ale kasa přes všecko se nehýbá, tahající zoufale zabírají jednou na levo, po druhé na pravo – trhají si šosy, chroptí, funí. Do těchto zvuků plně zazní zvonívá hudba Světluščina)
Světluška
(přitančí náhle, rozesměje se jásavě, tleskajíc rukama) Ó Matěji, Matýsku, pořád ještě se s tím taháš?
Matěj
(v bouřlivé radostí) Světluško! Můj zvonečku veselý!
Čert
(ohromen, svíjeje se) Nehleď na ní! Ten hnusný smích! Ztrácím sílu! (Bedna pohybuje se teď trochu směrem k Hedoně)
Hedona
Tahejte! Už se hýbá!
Světluška
Matěji, Matýsku, což pak jsi se ještě neprobrodil tím svým napoleonstvím? Ještě ho nemáš dost? Přestaň už! Pusť tu truhlu!
Matěj
Mám – nemám? Světluško má, vždyť držím celý svět!
Světluška
Nuže, pusť jej! Zapomněl’s na moji methódu? A tak pěkně už jsi začal!
Čert
Drž!
Matěj
(zdvihne ruku i tvář k nebi a zatím co hudba Světluščina stane se mohutnou a vznešenou) Vy hvězdičky mé, jasnější nad všecky diamanty světa, vy zadřímané koruny stromů, vy hory i doliny – pohleďte na mne! (Pustí kasu. Všichni tahající kácejí se v klubko)
Světluška
A teď to vysyp!
(Matěj stiskne kvítek na truhle, která se otevře, a překlopí ji – všecky perly, diamanty a papíry rozsypou se po zemi)
(Nastane na několik vteřin hrobové ticho a pak: všecko, co tu je, vyjma Matěje, Světlušku a Čerta, vrhne se rázem na poklad s ohlušujícím řevem: Poklad, poklad! Berme si, berme si! – To je požehnáníčko! – Já, já! Pusť, chamtivče! – Halamo zlodějská! – Dáš to sem, lotře nepoctivá! – Lupičská chamradi! – Pakáži dlouhoprsťácká! – Hedona nastaví svoji sukni a velí svým třem ctitelům, aby jí házeli do ní, čeho se zmocňují. Oni tak ochotně činí, strkajíce si při tom tajně část kořisti do kapes. Státní mluvčí vytahuje diamanty z kapes jednomu otrhanému dítěti. Vojevůdce lehne si břichem na rozházený poklad a shrabuje vše pod sebe. Vrchní detektiv se rozpřáhl na Řeznici, jest jí však mrštěn k zemi, kde zůstane chvíli ležet, načež se opět na ni vrhá, ta si ho však nyní ohne přes koleno a vyplácí ho mohutnou dlaní. Detektiv křičí, krada jí při tom z kapes. Redaktor „Hromu“ se zakousl do ucha svému kolegovi, jenž rovněž piští, hrabaje se současně v kapse svého odpůrce. I všichni ostatní za činné účasti právě se dostavivšího vojska, nemajícího dočasně velitele, se rvou, kopají, kousají a políčkují, klejíce nebo naříkajíce, a kradouce si navzájem z kapes za výkřiků: Já to chci zachránit státu, zloději! – Já, já! – Ty kradeš pro sebe, syčáku! – Kriminálníku! – Styď se, mrcho zlodějská!)
Matěj
(zprvu mnul si oči, pak znenáhla se rozesmál) Hahaha! A mně je tak lehce! Jako by tíha celého světa se mne spadla! Hahaha! Tak lehce a tak vesele!
Čert
(leze rychle do pařezu)
Světluška
Ale Matěji,to není ještě všecko! Počkej, hned se zasměješ ještě víc!
Čert
(z pařezu, Jen hlavou vyčuhuje) Prchni!
Matěj
(vesele udiven) Proč?!
Čert
Hned uvidíš! Tvé šaškoviny tě zahubí úplně!
Světluška
Kdo pak to tu mečí a hučí takové tragické výstrahy? (Blíží se vesele k čertovi)
Čert
(odvrátí od ní hlavu, Matějovi) Od této chvíle jsem tvým nepřítelem! Chtěl jsem tě povznést – ty’s mne odkopl. Pomstím se ti nejstrašněji! Na každém kroku budu se ti mstít, na každém kroku budu tě srážet v záhubu a neustanu,dokud tě neukopám jako psa! (Zmizí v pařezu)
Světluška
Aj, takový strašný mstitel – a utíkáš přede, mnou? Ale nemysli si, však mně neutečeš! Řekla jsem, že se s tebou vypořádám – a já to udělám! (Matějovi) Neboj se ho, Matýsku, a drž se jen dál mojí methódy: všemu se směj, zpívej si, na všecko dělej dlouhý nos – nakonec přece dobudeš světa, ať se ti teď stane cokoli! Na shledanou! (Odtančí).
Matěj
A co by se mně mohlo stát?
Lid
(nacpávaje si ještě nakradené věci do kapes, neb je počítaje, zavazuje si rány a sešpendluje si potrhané šaty, temně, hučivě) Vše rozebráno, rozkradeno. (Náhle zvedají všichni ruce a ukazujíce prsty na Matěje, mohutně) Do kriminálu toho zloděje!
Matěj
Cože?! Mne?!!
Státní mluvčí
(nacpávaje si ještě bankovky do kapes, k Nejvyššímu sudímu) Vaše Excellence zajisté káže, aby byl zloděj zatčen?
Nejvyšší sudí
Ovšem! Ale myju si ruce jako Pilát. (Myje si ruce ve studánce)
Velekněz
A s rukama i duši, pravda, Excellence?
Vojevůdce
(pískaje na píšťalku) Nejtlustší řetěz od kanonu sem! Rychle, ucha!
Domkář
Jářku – to bychom snad – přece neměli. (Zdvižené ruce lidu poněkud klesnou)
Řeznice
Ale podívejte se, jak se směje! Jen do basy s ním, zlodějem!
Domkář
No, když už jednou, tak ať – (Vojáci poutají ohromným řetězem smějícího se Matěje)
Vojevůdce
Odveďte ten kadáver do nejtemnějšího vězení! A ať vám neuteče, mrzáci!
Matěj
Neuteču! Půjdu de basy! A vesele! Kruci fajfka, vy myslíte, truhlíci, že mě vedete do nejtemnějšího vězení – a zatím mě táhnete v triumfálním voze k poslednímu vítězství! Vzhůru! Pane generále, s kutálkou!
Lid
(bouřlivě) S kutálkou. — Do basy s kutálkou! – Vemte krok!
Hedona
(držíc skvosty v sukni hleděla po celou dobu na Matěje planoucíma očima) Matěji!
Matěj
(udělá na ni dlouhý nos) Na shledanou, Hedoníčko! (Zavíří veselý vojenský pochod).
Opona
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 8. – 2. dějství
(Lid vrazí na paseku, nejrůznější lidé venkovští i městští, mezi nimiž zvláště vyniká Domkář s podávkami na hnůj v ruce a s dýmkou v ústech a Řeznice se zakrvácenou bílou zástěrou a širočinou v ruce. Všichni se rozestavují do širokého okruhu kolem Matěje a jeho štábu)
Řeznice
(hrozivě se širočinou proti Matějovi) Jen do zloděje, bez dlouhých řečí! Na šibenici!
Lid
Na šibenici!
Redaktor „Opatrnosti“
Občané, neukvapujte se, vyčkejte
Lid
- vyčkejte!
Redaktor „Hromu“
Cože, pane kolego? (Lidu) Slyšíte, občané, pana redaktora „Opatrnosti“? Já, redaktor „Hromu“, vám ale říkám: Na šibenici se zlodějem! Do kriminálu korupční vládu!
Lid L
- se zlodějem! – korupční vládu!
Matěj
(šaškovsky) Tak jen tolik nekřič, můj předrahý národe –
Vojevůdce
(zamíří, divoce koule očima a řinče šavlí, na Redaktora „Hromu“, jenž prchá a dostav od vojevůdce kopanec, zmizí v lese, odkud zazní jeho hlas: Korupčníci!)
Matěj
(vytáhne z kapsy dýmku a pytlík na tabák. Mávaje dýmkou a mžouraje očima) Vždyť já nejsem s hodnostáři, s vámi všemi chci se dělit! (Nacpává si dýmku)
Redaktor „Opatrnosti“
Slyšte! Slyšte!
Lid
Slyšte!
Redaktor „Hromu“
(ještě z lesa) Známe takové lesklé bubliny – neposlouchejte!
Lid
- neposlouchejte!
Domkář
(zapaluje si dýmku, hlubokomyslně) Oba páni redachtchoři mají pravdu. Když už jednou, tak ať jednou!
Řeznice
(hromově, mávajíc širočinou) Tak: ať jednou! Všecko to tu na místě pomlaťme!
Lid
(nejhrozivěji) Pomlaťme!
Matěj
(zapaluje si dýmku a bafaje) Jak vidím, všichni, hehe, všichni do jednoho jste při mně. A to je moudré od vás. Každý, kdo není pytlem praštěný, přece ví, že jsem ukrad’ státní poklad jen proto, abych naši korupci odhalil a zničil! (Slyšte! Slyšte!} Abych nastolil čiře lidový režim! (Výborně!) Vysocí páni myslili odjakživa, že jen oni mají privilegium krást. Ale my, bodrý lid, ukážeme jim bohdá, že nezůstaneme za nimi pozadu – (Výborně! Nezůstaneme!) Tak je to! A za to, že jste tak moudří, vyplatím každému z vás (s grimassou) – i vojínům – po stu tolarech!
Lid
(propukne freneticky) Sláva Matěji Poctivému!
Matěj
(hodnostářům) Moje vážená vládo, rozdávej lidu, dělej jednou něco záslužného. (Vyjme z kasy balíky bankovek a dá je hodnostářům, kteří rozdávají, strkajíce si sami, kde jen mohou, bankovky do kapes. V zástupu ohlušivý šum a výkřiky: Mně! – Mně dřív! – Necpi se tak, vrtáku! – Sůvo stará, nestrkej! – Prase, neblbni! – po nichž následuje pleskot facek a nářek)
Redaktor „Hromu“
(opět se přiblíží a vzkřikne) Znemravnění celého národa!
Vrchní detektiv
(uchopí jej zuby za kalhoty na zadnici a zle vrče, třepá jím. Redaktor „Hromu“ křičí)
Matěj
(házeje balíček Vrch. detektivu) Tumáte, dejte to tomu ubožáku, ať nám dá konečně pokoj. Nic jiného u radikálního žurnalisty nepomůže: vyhoď ho padesátkrát, po jedenapadesáté přileze zas. (Vrch. detektiv odevzdá Redaktoru „Hromu“ balíček)
Redaktor „Hromu“
(Vzav peníze) – či umravnění celého národa?
Redaktor „Opatrnosti“
To je bezcharakternost, pane kolego! (Hromově) Lide, nedej se uplatit!
Matěj
Mně se zdá, že všichni žurnalisté dnes nějak zradikálněli. (Hodí balíček i jemu) A nyní – (obrátí se ke všem) slyšte mne: předně podotýkám jen tak, že peníze, které jste zrovna dostali, jsou jen malým závdavkem na to, co teprve přijde -
Lid
Sláva našemu Matěji Velikému!
Matěj
Ale hlavně a především chci vám říci jinou předůležitou věc: prostředek, jak můžete všichni do jednoho zbohatnout tak jako já -
Lid
(nejhromověji) Sláva! Řekni nám to, Matěji! Veď nás! Buď naším vůdcem!!
Čert
(Matějovi) Od této chvíle střez se Hedony!
Matěj
Hedony? Proč? Vždyť já bych nic jiného nechtěl, než aby tu byla!
Čert
Jen se těš na toho Napoleona v sukních. Ona hoří k tobě pomstychtivostí, přijde a tobě, ty Napoleone s rolničkami šaška, podrazí nohy!
Matěj
(zprvu zaražen) Hoří ke mně pomstychtivostí? (Furiantsky) A kdo ví, možná, že i láskou! A možná, že té lásky je víc, než pomstychtivosti v té tygřičce! To se ukáže! Jen mne nech! (odbafnuv několikrát ze své dýmky, s grimasami) Stal se jest čin památný velice velmi, že lid provolal svým vůdcem zloděje svého státního pokladu. Ano, jsem zloděj, má čeládko milá – ale víte, co jste vy? Možná, že jste ještě nikdo nevyfoukl nikomu z kapsy smrkáč. Ale myslíte, že jen to je krádež? Neprodáváte, jářku, špatné zboží co nejdráže? Nešidíte na váze? Nelejete vodu do piva, do vína, na uhlí? Nenaléváte vodou husy a krávy až k prasknutí, když je jdete prodávat? Nekefasujete? Nevypůjčujete si na věčnou oplátku? Nepůjčujete na úroky? Vrátili jste každou vypůjčenou knihu? Nevydávali jste nikdy cizí nápad za svůj? – Ale tohle všechno je zlodějství!
Lid
Na mou duši! – To všechno je zlodějna! – Jsme všichni zloději! – (Všichni) Jsme zloději!
Matěj
Dobrá, už si to doznáváte. Ale zdali pak víte, (zabafá řádně) že bychom bez vší té zlodějny byli docela nevzdělaný, necivilisovaný národ? Že bychom neměli obchodu, průmyslu, bank – a tedy ani blahobytu? A tedy ani universit, nočních lokálů, kostelů, blázinců, divadel, káznic? Ba ani válek – vůbec kultury? Ha? Ve jménu civilisace a kultury, truhlíci, musíte docela přehodnotit své dosavadní hodnoty: v poctivém člověku musíte vidět nepřítele vzdělanosti, a tedy lumpa a lotra – ve vyfouknutí portmonky z cizí kapsy čin záslužný, kulturní, vznešený!
Lid
kulturní, vznešený! (V to je slyšeti
Oba redaktoři
kulturní, vznešený!
Vůdce národa
Ano, drahý národe, kulturní, vznešený!
Lid
(nadšeně) – kulturní, vznešený!
Čert
Takové vznešené pravdy sesměšňuješ? Střez se Hedony! Bude tu za chvíli a zakroutí ti krk!
Matěj
Zakroutí? Padne mi kolem něho! Bude mít ze mne radost, až uvidí, jak se mně všecko daří! (volá do lesa) Hedono, má vlasatice zlatá, nejsi už tu? Pojď a poslouchej, co umí Napoleon s rolničkami! (K lidu) Záslužné, vznešené, mravné je krást. Ale musíte také všichni podle toho jednat! Musíte stát se národem uvědomělých zlodějů, jakého tu ještě nebylo! Je sice už všecko lidstvo zorganisovanou zlodějskou bandou, ale špatně zorganisovanou! Já vás chci ke zlodějství zorganisovat dobře! V bandu, která pro rozkvět své kultury bude na celém světě krást,co jen možno. Všichni národové, kteří za něco stáli, kradli a loupili jiným. Ale jen svými vojsky – my budeme krást v milionech, každý na svou pěst a přece v dobrém srozumění se všemi! Nic nám neodolá! Všecko si koupíme, tak jako já jsem si koupil vás. Všecko bohatství světa se přestěhuje k nám! To bude blahobyt! To bude kultura! V našich řekách poteče jen pivo, nebo víno, nebo kořalka, naše rybníky budou plny přeškvařeného másla, v němž poplavou špekové nebo švestkové knedlíky, veliké jako báně věží, koblihy nebo beafsteky, klobásy
Lid
(jemuž sliny kapou z úst, v extasi) Knedlíky! Klobásy! Zorganisuj nás k tomu, Matějíčku náš!
Řeznice
(hromově) A učiňme Matěje – místo toho našeho starého pitomce – svým králem!
Lid
(po tomto smělém popudu stále nadšeněji) Králem, králem, králem!
Vojevůdce
(píská na píšťalku, zatím co hodnostáři zvedají klobouky) Salvu na počest Jeho Veličenstva krále Matěje! (Zazní salva v lese)
Lid
(nejhromověji) živ buď Matěj První Veliký!
Čert
(Matějovi, demonicky, šeptem, ukazuje prstem) Hedona!
Matěj
(nejradostněji) Kde?
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 7. – 2. dějství
Vřeštivý hlas
(v lese, přibližuje se) Tady máte svého geniálního chlapíka! Tak kde jsou ty jeho ozbrojené bandy? Je to největší blbeček na světě!
Nosový hlas
(v lese) Jako Nejvyšší sudí převezmu ihned poklad.
Posvátný hlas
(rovněž v lese) A naše nejmilostivější bude usmířena!
Vřeštivý hlas
Vzhůru na toho lotra! (Vůdce národa, Velekněz a Nejvyšší sudí rychle přibíhají)
Matěj
O jé! Teď to projedeme!
Státní mluvčí
(vyskočí a Čertovi s vystrašenýma očima) Vždyť jsou proti
nám?!
Vrchní detektiv
(rovněž utíkaje) Ha! Ha!
Čert
(hodnostářům) Budete zticha, když Jeho Jasnost jest ponořen do státnických úvah, na nichž visí budoucí tvářnost celého státu? (Vyjímá z kapsy telegramy a drže je před očima Matějovi) Vojevůdce přijímá jménem tří batalionů, které nás obkličují, naše podmínky a přidává se k Vaší Jasnosti.
Matěj
(ledabyle) Tintili vantili!
Vůdce národa
(majitel hlasu vřeštivého) Cože? Slyšeli jste?
Nejvyšší sudí
(majitel hlasu nosového) Bataillony, které ho měly chytit, už si koupil?
Velekněz
(majitel hlasu posvátného) Nebesa! Pánové, tak už se pokladu nezmocníme! Trhněme aspoň, co se ještě trhnout dá!
Vůdce národa
(oběma druhým hodnostářům, křiče) Já první, pánové, já! (Matějovi, ukloniv se mu lehce, zatím co Státní mluvčí a vrchní detektiv opět zaujímají svá dřívější místa) Pane, jsem representant národní vůle. Jedinou vůdčí hvězdou mou je blaho mého národa. V daném případě mučí mne jediná myšlenka: že nesmírné jmění, v jehož držení jste se, byť ne zcela právoplatně, přec jen via facti uvázal, mohlo by se – při šikanování vaší osoby se stran úřadů dostati do nepřátelské ciziny. Já jsem ochoten učiniti, co v mé moci, aby z vůle mého drahého národa bylo s vámi zacházeno se všemi náležitými ohledy, jestliže upotřebíte svého jmění k zvelebení našeho těžce strádajícího velkoprůmyslu a velkokapitálu – a poskytnete-li mně jistý obnos k povznesení tisku mé strany …
Matěj
(s ústy plnými jitrnice) Blesky boží!!
Vůdce národa
(polekán couvne) Vaše – Blahorodí
Čert
Dopustil jste se, pane Vůdce národa, nemalého poklesku. Jeho Milost není rád oslovován, když jí. (Druhým) Předneste, pánové, své žádosti mně.
Nejvyšší sudí
(předstoupí) Mým úřadem jest pečovati o spravedlnost v tomto státě. Mám ovšem na spravedlnost hlubší názor než ten, který nutno stavět na odiv před luzou. Slova Spinozova: Každý člověk má tolik práva, kolik má moci – tato hluboká slova jsou mi principem právnictví. Jelikož pan Poctivý, uvázav se v držení velikého jmění, má tím ohromnou moc, jest i ohromné právo na jeho straně -
Matěj
(s ústy ještě plnějšími) Ouha!
Nejvyšší sudí
(zaražen) Ráčíte-li mi některý detail vytýkat, dám se velmi rád poučiti… Pojem práva kryje se mi dále zcela s pojmem mravnosti. Z toho plyne, že kdo je velmi bohat, je nutně i velmi mravný -
Matěj
(téměř již nesrozumitelně) Tintili vantili! (Dělá od této doby podivné šaškovské grimasy a gesta. přes pokyny Čertovy)
Nejvyšší sudí
(zcela zmaten) Jen v zájmu mravnosti přicházím k vám – jako člověk mravný k člověku mravnému … Jste v situaci ne zcela ještě vyjasněné. Přidalo se k vám vojsko vás obkličující – ale vojsko ostatních provincií, celého státu? – Já vám slibuji svou mocnou záštitu a úplnou beztrestnost, věnujete-li ze svého majetku k mým rukám jistý obnos k zvelebení naší justice -
Matěj
(spolknuv právě své veliké sousto) Hahahaha!
Čert
(skroutí se jako v bolesti a vztekle zasyčí) Nesměj se, nesnesu toho smíchu!
Státní mluvčí
(výsměšně Nejvyššímu sudímu) Baf, baf, bafl
Vrchní detektiv
(s výsměchem chňapaje zuřivě po lýtkách hodnostářů) Haf, haf, hafl
Čert
(Veleknězi) A Vaše Posvátnost?
Velekněz
Dojedl jste právě, synu drahý, a proto nepřijmete s nelibostí, doufám, slova svého pastýře. Neodvažuji se souditi váš čin. Nesuďte, abyste nebyli souzeni, praví Pán. Není vlastně krádeže, neboť není majetku. Vše náleží jen Bohu a my jsme jen šafáři statků Jeho. Zlíbilo se Nejvyššímu učiniti vás šafářem státního pokladu. Zajisté miluje vás velice, když vás pověřil správou majetku tak velikého, a proto žehnám vám. (Žehná Matěje)“
Matěj
(mezi hlasitým smrkáním, jež mu dovoluje nevyprsknouti v smích) Pane sekretáři… poslyšte … proč pak jsem si asi musel teď vzpomenout na Světlušku?
Čert
(rýpne ho vztekle) Ani slova o ní!
Velekněz
Budu působit mezi svým váš prospěch. Ale bude-li vám ono k prospěchu, zajisté i vy se odvděčíte jemu. Smutní časové přišli na jeho pastýře, krutě pykáme za to, že odevždy světských statků nedbajíce jen Bohu jsme sloužili. Chřadneme a hubneme vůčihledě… Pomoz nám, synu, zmírni naši bídu – a Bůh tobě odplatí hojně zde i na onom světě, amen.
Matěj
(vybuchne v nový nezkrotný smích) Světluško!
Čert
(opět se svíjí pod jeho smíchem, vstoupí do pařezu a zmizí v něm napolo) Opustím tě, nebudeš-li to brát vážně!
Matěj
Kdo pak by mohl? – Nu, ale nezlob se, brachu, už se nesměju. (A směje se dále)
Čert
(vyleze zase. Na blízku zavíří vojenské bubny. Zamračeně, vztekle) Pane Vůdce národa, kolik potřebujete pro redaktory své strany?
Vůdce národa
(s nervosním chvatem) Deset milionů, ale hned, smím-li prosit.
Čert
Hm! (Nejvyššímu sudímu) Vy, Excellence, pro madame Justitii ?
Nejvyšší sudí
Dvacet milionů ? tempo, s’il vous plait.
Čert
Ta dáma vám přijde draho. (Veleknězi) A vy, Posvátnosti, pro hubené pastýře?
Velekněz
Minimálně čtyřicet milionků, ale ihned na dlaň.
Čert
Aby pukli jako přecpaná jelita? Pánové, Jeho Milost vám dá přesně polovinu žádaného, ani o haléř víc.
Velekněz
(ustoupí, vyvaliv oči) Jakže!
Nejvyšší sudí
(rovněž odstoupí) Ve své nevyjasněné situaci nesmíte škrdlit!
Vůdce národa
Poslední slovo má národ! A národ je proti vám!
Čert
Jak libo. Tedy nic. (Drže Matějovi před očima opět telegram) Vaše Jasnosti – (dělá jakoby s ním dále mluvil)
Vůdce národa
Mých deset milionů!
Nejvyšší sudí
Mých dvacet!
Velekněz
A mých čtyřicet!
Vůdce národa
Slevme, rychle!
Čert
(k nim přes rameno) Jeho Milost vás propouští, pánové, můžete jít.
Všichni tři hodnostáři
(postoupí, kajícně) Pane…
Čert
(předstírá, že mluví dále s Matějem)
Vůdce národa
Byl jsem prvním, jenž jsem vám nabídl výhodné umístění vašeho kapitálu!
Nejvyšší sudí
Byl jsem první, jenž uznal vaše plné právo -!
Velekněz
A já první, jenž jsem vám žehnal -!
Čert
(opět přes rameno) Tedy polovinu. A ne hned: až prokážete, že jste věrnými a oddanými spolupracovníky Jeho Milosti. Zaujměte svá místa kolem něho, zatím dostanete na žádané subvence malé zálohy. (Pokyne Matějovi a vybírá z kasy balíčky bankovek, jež rozdává)
Matěj
(za jeho zády vybere jiné a podstrkuje je hodnostářům) Tu máte, holoubkové, přilepšete si. Víte, kdo vám to posílá vázaného? Moje Světluška!
Čert
(spatří to, vytrhne mu bankovky, a hodí je zpět do kasy) Nechceš-li mne poslouchat, dělej si to sám!
Matěj
Proč by ne? Taky bych to doveď.
Čert
Ale kam? Do kriminálu!
Matěj
Nu a kdyby! I v base může být veselo, řekla by Světluška. Oklamal jste mne, pane čerte: co jste mně ukazoval jako něco krásného, nestojí za nic. A možná, že celý svět za to nestojí, abych ho dobýval podle vašeho způsobu. Ne, už nebudu dělat vašeho sluhu! Blesky boží! Já to teď povedu sám! A jinačí methódou!
Čert
Neblázni!
Matěj
Vždyť jste mně povídal, abych to dělal sám, tak tiše! Kruci fajfka, budete koukat! (Hodnostářům) Hej, drobečkové, rozestavte se kol mého zlodějského trůnu, budete mojí slavnou vládou, hihihi. (Hodnostáři jsou zmateni. V lese zcela na blízku zazní bubnování a polnice)
Státní mluvčí
Haf, haf, haf!
Vrchní detektiv
(vrčí)
Čert
(chytiv se za hlavu) Takové šaškoviny, teď, když přichází vojsko! To všecko, co bylo až dosud, nebylo nic I nech jednat mne, jinak jsi ztracen!
Vojevůdce
(malý, tlustý, rozkročeně chodící, se hřmotně zvonícími ostruhami, v polní uniformě, ověšené jako vánoční stromek kde čím: dalekohledem, píšťalkou, mapami, řády, služební taškou, revolverem v pouzdře a šavlí s ohromným třapcem, vejde)
Matěj
(rozmarně) Proč pak nejdete s vojáčky, proč pak přicházíte sám? Chcete se prodat beze svědků, Excellence, viďte?
Vojevůdce
(ustrnuv, k hodnostářům) Vy zde? Tisíc kouli a granátů, vy jste se už dali tou bestii koupit?
Všichni tři hodnostáři
A vy ještě ne?!!
Velekněz
Nebesa!
Nejvyšší sudí
Bylo nám řečeno, že vy -
Matěj
Ale to byl jen žert, moji milí! Nikoho jsem si dosud nekoupil kromě vás tří.
Čert
Kec ho!
Vojevůdce
Tisíc koulí a granátů! (Tasí šavlí) Beru státní poklad pod svoji ochranu!
Státní mluvčí
(vyskočí a zvedá hrozivě prst proti Matějovi)
Vrchní detektiv
(rovněž vyskočí a chřestě svými řetězy, volá) Ha, ha!
Vojevůdce
A tuto bestií vezmou pod svoji ochranu moje bataliony! (přiloží píšťalku k ústům a již trochu zapískne)
Nejvyšší sudí
(rychle ho zadrží) Pardon – je myslitelno, aby někdo, jenž měl právě nejlepší chance, s takovou lhostejností se vydával do záhuby?
Velekněz
Vždyť on si s námi jen zahrál! Ta souverainní jistota! Takovou má jen ten, kdo cítí za sebou moc! (Matějovi) Vaše Jasnost ráčí býti milovníkem šprýmů …
Matěj
(rozmarně) Ale žádné šprýmy -
Vůdce národa
Šprýmy, Vaše Jasnosti, šprýmy! A já, takový starý, vybarvený zajíc jsem to nepoznal!
Čert
(vztekle) Hloupí mají štěstí!
Vojevůdce
Tisíc koulí a granátů, co je na tom všem –
Čert
(ukazuje mu zdaleka své telegramy) Tohle: posádky všech provincií státu přidaly se k nám.
Matěj
Nevěřte mu, on lže!
Všichni tři hodnostáři
Obdivuhodný, geniální chlapík!
Vojevůdce
(salutuje nejřízněji před Matějem) Jsem voják. Plním jen rozkazy mně dané. Dostal jsem rozkaz, abych vás obklíčil. Jste obklíčen. Nebylo mně však výslovně nařízeno, abych se vás zmocnil. Proto se vás nezmocňuji.
Čert
Provedl jste rozkaz skvěle. Takové vojevůdce může Jeho Jasnost potřebovat. (Pokyne Matějovi, hrábne do kasy, vytáhne balíček bankovek a drže jej) Řádní velitelé vyplácejí, šatí, krmí a vyzbrojují své vojáky nejlépe sami, dle vlastního otcovského uznání a bez hloupých předpisů, komisí, kontrol. Zde dvacet milionů pro nejbližší měsíce.
Vojevůdce
(přijav peníze, salutuje znovu před Matějem) Jsem voják. Nepletu se do politiky. Provádím jen přesně rozkazy mně dané.
Matěj
(dávaje mu nový balíček bankovek, rozmarně) Rozkazuji, abyste ihned rozdělil tuhleto svým vojáčkům a zaopatřil jim co nejvíce a nejhezčích markytánek.
Vojevůdce
Jak Vaše Jasnost rozkazuje. Ale hlásím, že na mé bataliony dorážejí ze zadu zástupy chátry. Chtějí sem, křičí o korupcí vlády -
Matěj
Chtějí sem, moji miláčkové? Proč je sem, božíčku, nepustíte?
Vojevůdce
Jsou rozzuřeni a volají po šibenici pro Vaši Jasnost.
Matěj
Šibenici? Kruci fajfka! – (po chvíli) Ale co bych se bál? Těším se na ty rozdrbané, umourané lidičky po těchhle naparáděných, prolhaných opicích.
Čert
Šílenství! Uvážil jsi všecky důsledky takového hazardu?
Matěj
To je mně jedno! (Vojevůdci) Rozkazuji, aby sem byl ihned vpuštěn můj drahý lid!
Vojevůdce
(salutuje) Stane se! (Odchází, ale otočí se ještě a opět salutuje) Také jsem ukradl kasu, v poslední válce – ale proti této kase Vaší Jasnosti byla to kasička pro školáka! (Poodejde, zapískne pronikavě na píšťalku a volá do lesa) První, druhý a třetí batalion – pozor! Pohov koním i lidem! Všecky civilisty vpustit kordonem dovnitř! Jeho Jasnosti Matěji Poctivému hurá! (Vojáci v lese volají ryčně třikrát hurá)
Státní mluvčí a Vrchní detektiv štěkají. Zazní signály polnic a výkřiky: Tamhle je! – Kde? – Nu, tamhle sedí! Král zlodějů! – Korupce vlády! – Do kriminálu se všemi! – Jemu provaz! – Šibenici!)
Čert
Slyšíš? Za chvílí se budeš houpat zde na jednom stromě.
Matěj
Uvidíme!
kurz Jak na astrologický software Starfisher
vycházeje vstříc rozmanitým dotazům, otevírám krátký kurz
JAK NA ASTROLOGICKÝ SW STARFISHER
OBJEVTE JEHO MOŽNOSTI
termíny: úterý 15. a 22. listopadu, 18:00 – 21:00
(pro ty, kteří nemohou ve všední den chystám víkendovou podobu v druhé polovině ledna 2012)
cena kurzu 1200 Kč
Radlická 99, Mintaka – Centrála humanistické astrologie Martiny Lukáškové, Praha 5
(poblíž stanice metra B Radlická, pár kroků od stanice tramvahe č.7 škola Radlice)
V tomto kurzu se seznámíme s poslední verzí Starfisher 0.8.5.4 (kdo ji nemá bude si ji moci na místě nainstalovat) od instalce, přes nastavení, použití různých funkcí až o zpracování výstupů dalšími aplikacemi (PDF CReator, Irfan View, Word, Excell, R.I.O.T..
Přehled funkcí (výběr)
nativita, tranzity, sekundární direkce/progrese, solární a lunární revoluce a jejich fáze (soláry, lunáry, demi, kvarti revoluce a další dělení cyklu), revoluce dvou planet (solilunár-synodická lunace – tzv. metoda MUDr. Jonáše atd), mundánní aspektace (vztah mezi tranzitujícími, progresivními planetami – progresivní solilunární revoluce), synastrie: srovnání dvou nativit, kompozit-midpunktový horoskop, relativ-průsečík času a místa narození parnerů), zodiak tropický a několik siderických, rozmanité systémy domů, standardní planety, planetky, abstraktní body, lunární uzle, černálujy-lilit, stálice atd.
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 13. – poznámky a dopisy
poznámky
Dopis 237 Arnoštu Dvořákovi
Přišel jsem k poznání, že přece jen bude musit Hedona objevit se až ke sklonku aktu2 (vrazit, po nějaké chvíli přihlížení a orientování se,jako bomba do shromáždění-Matěj králem zákonodárcem, lid právě získán pro nejparadoxnější, Kač. královnou…, a zimmoralisovaný lid zase zmoralisovat), Kačenka však že musí v něm vystupovat již od počátku. Odpočáteční vystupování Hedonino by věc nutně a zcela příšerně komplikovalo, to nahledneme dřív či později; učinilo by z 2. aktu psychologickou studii; buď musili bychom být mělcí, zevní, falešní, nebo, při vší jen možné stručnosti, subtilní, minutiosní, deskriptivní -neboť styčných bodů, třecích ploch mezi našimi čtyřmi osobami je nutně přespříliš; a umělecky přes ně přejít nemožno; a kdyby to snad možno bylo,jakého umění bylo by třeba! ale pro nás existuje otázka času. Připouštím, že prosté publikum má v podstatě dobrý smysl pro dobré, zdařilé, zdravé, silné, mohutné; ale ne pro komplikované, subtilní, raffinované; zde nutna dlouhá školenost. Zkazili bychom tím 2. akt; je beztoho velmi bohatý, právě tolik, kolik unese; padl by pod každým dalším zatížením. Kač. ho nezatíží, naopak dá mu svěžest a rozmanitost; ženskost bude jí dostatečně zastoupena; z hovorů jejích s Matějem, jakož i z hovorů hodnostářů bude divák lehce orientován o tom, čeho mu třeba o Hed. vědět (hlavně o poměru jejím k Matějovu srdci). Je nutno, aby byl v 2. aktu Mat. déle s Kač, která zůstane přece jen důležitější osobou než Hed., a která v 1. aktu dostatečně nebyla osvětlena. Naopak Hed. v něm objevila se celá a její objevení se až ke konci 2. stačí úplně, působí nejdramatičtěji, motivováno může být dostatečně; nevidím žádného hlubšího důvodu, proč měla by vystoupit už předem; vidíš-li Ty v tom faux pas,a -raději toho se dopustit, než 2, akt zbytečně dlouhým učinit, dramaticky těžce poškodit, ohromnou práci na nás navalit, aspoň o týden déle na něm pracovat.3 Bez chyb a značných chyb není žádné umělecké dílo. Ale, opakuju, nevidím v tom chybu, naopak dramatický rozum a obratnost. Nejen čistě vnitřní, ale i praktická hlediska působí všude.
Je nutno, aby během 2. aktu láska Mat. ke Kač. se rozvíjela; ona je proň. Hed,jest jen meteor, zazářivší v jeho život. Zapomíná na ni. Ale při jejím opětném objevení se jest opět oslněn. Ona furie teď; žádná láska k němu se v jejím počínání nejeví. Jeho hořkost, bolest, -zároveň s bolestí zklamání nad lidem. Jen z velké bolesti, komplikované, může se povznésti rázem ke smíchu. Jistá slabost pro Hedonu ovšem zůstane; ji odstraní 3. akt. Hed. musí se,jako v 1., i ve 2. aktu objevit jako meteor.Její dlouhé sedění na truhle, piplání se s Mat., sdílení trůnu i s Kačenkou neodpovídá její grandiositě. Během maenadického výstupu, kdy přiměje lid ke svržení Matěje s trůnu, možno krásně objasnit vše, co se poměru jejího kMat. a Kač. týče. Hedony není mnoho třeba. Zasahuje jen jako drtivý osud; neprofanisujme ji jejím širokým rozpřádáním. Ale Kač. táhne Matěje pomalu vzhůru .. Atd.
Snad cítíš totéž, snad bys mně lístek podobného obsahu sám dnes dal, kdybys Ty přišel ke mně návštěvou. Tedy zítra před 6.! Tvůj (Ladislav Klíma)
Poznámky k dopisu 237.
Půllist fonnátu 22,3 x 14,2 (účet TEM) popsaný po obou stranách inkoustovou tužkou; DO NM, pozůstalost Arnošta Dvořáka, 2121/VlI/5.
I. Jde-li opravdu o dopis,jehož první stránky se nezachovaly, anebo pouze o pracovní poznámky, začínající in medias res, nevíme. Na tuto otázku jsme nenašli odpověď v pozůstalosti ani jednoho ze dvou otců Matěje.
2. Jde tu o druhé dějství, které Klíma v ranějším stadiu shrnul takto: „Hlavní idea 2. aktu: Vývoj Matějův z immorality do nadmorality: z úzce sobeckého, zvířecky vážného pachtění se do osvobozujícího, souverainního Smíchu. -Hlavní ideou aktu 1. byl vývoj zmorality do immorality; aktu třetího: utvrzení, podepření, prohloubení nadmorality“ (LA PNP, fond Ladislav Klíma, 1/91/670 [X/5f]).
3. Pro konečné řešení viz Matěj Poctivý, B. Kočí, Praha 1922, str. 68-78 (kde Hedona doopravdy vystoupí teprve krátce před koncem dějství, avšak dříve a déle než poněkud fádní Kačenka-Světluška).
Poznámky k dopisu 236 Aloisi Fiedlerovi
14.8.1921 v dopise (236) Aloisi Fiedlerovi LK zmiňuje, že píše s Arnoštem Dvořákem veselohru, že „je vlastně již napsána – musí být ještě zdokonalena“
Otištěno dle jednostránkového strojopisného opisu pořízeného adresátem, kde je dnes nezvěsmý originál popsán jako dopis psaný inkoustem; LA PNP, fond Jaroslav Kabeš.
1. Srov. „Vlastní životopis“ (Sebrané spisy, I, str. 13): „V létě <1921> pracoval dr. Dvořák a já na chvalně známém Matějovi. Nepilo se tak intensivně jako s Böhlerem, zato extensivněji -po měsíce denně do rána a déle.“ Citujme ke vzniku „fantastické lidové veselohry“ Matěj Poctivý, ranou, česky zatím nevydanou synopsi z ruky samotného Klímy [soukromá sbírka; opis v LA PNP, fond Ladislav Klíma, 1/91/670 (X/5n)1:
Hlavní idea: Boj mezi základními principy: nízkou vážností a vysokým Smíchem a konečné vítězství tohoto. „Vážnost“, toť slepé, animalní otrocké sledování nízkých, sprostě sobeckých cílů, -zbabělost předpokladem; je to „Der Geist der Schwere“. „Smích“, toť souverainní skepse, pohrávání vším, -volnost,–lehkost, tanec; Smích je světlo. Vládce všeho Lucifer (Prometheus). -Nejlepší možná idea pro veselohru: apotheosa Smíchu, these: svět je veselohra-
Blíže: Candida, (hrdina kusu) člověka v podstatě patřícího už do říše Smíchu (nadmoralnosti) ale majícího mnohé příměsky „vážnosti“ (immoralismu) i moralismu, a následkem toho (i pro duševní nevyzrálost) velmi pitvorného, svádí podomek Luciferův (náš čert -vydává se za Lucifera samého jako lokaj za barona, jemuž slouží) t.j. filosofické stělesnění oné nízké vážnosti. Pomocí dvojího: Hedony, své dcery, tj. stělesněné rozkoše a pokladu, t.j. prostředku, jak by Candide došel ukojení ctižádosti (Rozkoš a ctižádostivost jsou hlavní vzpruhy lidského jednání.) Ale sám je třetí vzpruhou Candidova toužení, tj. Candide jde k immoralismu též proto, že jej považuje za filosofický, pravdivý i vznešený. Candidus je sveden, sám nebyl by silen dost, aby se vysvobodil, učiní to Ridenta (Kačenka-už k vůli jménu tomu učinil bych ji na př. dcerou genialní exherečky, též v domě bydlící) t.j. stělesnění nejvyššího principu Smíchu
2. Viz dopis 237.
poznámka PT
Candide ´Matěj Poctivý
Ridenta = Kačenka = Světluška
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 6. – 2. dějství
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Pitvorná, hned z veselosti do příšerností a naopak přeskakující Hudba, tišící se zvolna v náladu paseky pří jasném úplňku, kdy chvílemi houká sýček a v daleku ve vesnici vyjí psi. Uprostřed paseky vykotlaný pařez, pod ním studánka.
Čert
(vystrčí hlavu z pařezu. Má masku imposantní, velitelské, strašné tváře. Rozhlédne se bystře, pak vyskočí. Má cylindr, frak, běloskvoucí prádlo, brilianty v kravatě i v knoflíčcích, lakýrky) Ještě si několikrát trknu, (položí cylindr na pařez a trká hlavou do vzduchu, rohy maje skryty částečně účesem) vyhodím, (postaví se na čtyři končetiny a vyhodí nohama) a již do té protivné člověčí šaškoviny! (Narazí si opět cylindr.) Na hlavě vyžehlený hrnec, kolem krku chronickou oprátku a guillotinu, na ramenech popruhy nosiče pian, v rozkroku drát provazolezce, na nohou špičaté futrály z kůže, aby nevymřela kuří oka – jen ještě kolínskou vodičku, aby nebylo cítit kozla! (Vyjímá z fraku velkou láhev, s odporem zacpává si nos a vylévá obsah do vnitřních kapes fraku. Náhle naslouchá, větří nosem, hledí jedním směrem) Už jde.
Hlas Matějův z lesa
Ha, celý svět si podmaním, ocelí a zlatem!
Čert
Tak se mi líbíš!
Matěj
(zpívá) Lidé, lidé zlatí, podívejte, co to je to To je poklad státní loupežníka Matěje.
Čert
Zatracený blázen!
Matěj
(objeví se, táhna čtyřkolový vozík s kasou. Spatřiv čerta) Hej, pane, kudy pak se jde ke hranicím? Ukradl jsem státní poklad a vezu si ho tuhle na vozíku.
Čert
Až dosud ti prošly ty šaškoviny, protože státní moc je ještě hloupější než ty! Ale teď?
Matěj
Aj, to jste vy, Vaše Blahorodí? Dobrý večer, to se mi hodí! A nějaký pramének tam u vás bublá – mám po té naší besedě pořád ještě žízeň jako trám.
Čert
(ironicky) Jen pojď a pij a dej si hodně na čas: tři bataliony vojska jdou ti už od hranic naproti.
Matěj
Tak? – Nu, napít se musím. (Jde ke studánce, klekne k ní a pije)
Čert
Tři bataliony, ve velkém půlkruhu, jehož středem jsi stále ty. A s druhé strany, od hlavního města, velký půlkruh detektivů, policie a četnictva! (Matěj stále pije) Oba polokruhy již se kolem tebe spojují v kruh, stále hustší a stále menší, že z něho nevyklouzne ani myš. Jsi v pasti! (Matěj stále pije) A ty jsi chtěl, hehehe, dobýt celého světa? Riskoval jsi ukrást poklad – dobrá, ale lupičství je, můj milý, nejen nejriskantnější, ale nejvíce schopností vyžadující povolaní! Ukaž své schopnosti, jinak – vezmou ti kasu a dají ti basu. (naslouchaje) Slyšíš? (Slyšeti signály vojenských polnic)
Matěj
(polekán se zvedne) Ježíšmarjá, opravdu, vojáci už jdou! Proti těm mně, Krista Pána, nepomůže přece žádný dlouhý nos! Hloupá hihňalka je Světluška, měl jste pravdu! Ale to moje napoleonství -? Víte, pane čerte, mně se zdá, že to s těmi mými schopnostmi k napoleonství vypadá taky nějak bledě.
Čert
(vztekle) To není pravda! Jen vážně musíš všecko hrát a mne poslouchat! Jinak jsi ztracen!
Matěj
Budu vás poslouchat, budu!
Čert
Já povedu za tebe vše v úřadě tajemníka Jeho Jasnosti Matěje Poctivého. Rychle, neboť tamhle přichází již Vrchní detektiv! (Chytnuv Matěje za límec a kalhoty, posazuje ho na kasu vozíku) Račte usednout, Jasnosti, tadyhle na svůj trůn a počínejte si co nejdůstojněji. Ať vám kdo cokoli říká, ať se vás cokoli ptá, vy mlčte. Jen se nafukujte, fuňte, a občas prohoďte jedno ze tří slov, jež jediná smíte vyslovit: „ouha“ nebo „tintili-vantili“ nebo „blesky boží“! – Hle, Vrchní detektiv!
Vrchní detektiv
(hranáč amerického zálesáckého typu, s ohromnými tlapami a botami, v ruce rýč, jde směrem ke kase, ale pozpátku jako rak) Zloděj je tamto (ukazuje v opačnou stranu, než je Matěj) – musím ho obejít a oklikou vpadnout mu do týla. Chlap geniálná, již mne vyčenichal, a snaží se mne přelstít. Ale kam pak se hrabeš, synku, na mne, na mne! Jako na preriích se narážejí koňům podkovy obráceně, tak já, kráče pozpátku, přetrumfnu všecky tvé lsti. (Stane, naslouchá, klade ucho na zem) Ano, slyším jeho kroky, Vzdálené přesně kilometr, tři sta dvacet metrů. (čenichá po zemi) Zde kolem dokola vůbec nebyl – ó, mám nos jako pes! (Opět jde pozpátku ke kase, rycne zadkem do rohu pokladny, pískne, chytí se za zadek, otočí se, povyskočí) Ha! Ha! (Vytáhne dva revolvery a namíří na Matěje) Ha! Vzdej se, zlosyne!
Čert
(vstoupí mezi oba a Vrchnímu detektivovi) Neboj se, brachu, my ti neublížíme.
Vrchní detektiv
Ha! Ha! Já se bát, já, já? Ve jménu zákona, ruce sem! (Odepíná řetězy, jež má kol pasu) Ruce křížem, pane Nenechavý!
Matěj
I zatra!
Čert
(dá Vrch. detektivovi třeskutý políček) Jak se to opovažuješ jednat vůči Jeho Jasnosti?
Matěj
(zařve) Blesky boží!
Vrchní detektiv
(uchopiv se za tvář a odstoupiv) Ha! (tišeji) Ha! (zcela tiše, skoro vyčítavě) To mně … mně … a já, já jediný bych vás mohl zachránit! … Pane Poctivý, jste obklíčen vojskem, neuniknete bez mého přispění! Ale já vám pomohu k útěku, já, já, nejslavnější detektiv, jehož nos i tuto pokladnu odkryl …
Čert
Nebyla to jiná část těla?
Vrchní detektiv
Vaše Blahorodí, jsem vám ochoten přenechati svůj oděv i dokumenty, dát se vámi spoutat a říci, až mne tu tak najdou, že jste mne přemohli a utekli. Pokladnu však napřed, aby ji žádný zloděj neukradl, zakopáme tady opodál, rýč jsem si přinesl -
Čert
Jsme tak mocní, že nemáme vůbec potřeby utíkat. Kliďte se.
Vrchní detektiv
(Matějovi) Vaše Milosti – já tedy – vám propůjčím svůj automobil – stojí nedaleko – prchneme všichni – i s pokladem! Za vaši bezpečnost ručím já, já – a vy mně dáte jen polovici pokladu.
Matěj
(Čertovi) To by snad – -?
Čert
(šťouchne jej a Vrch. detektivovi, podávaje mu cosi v kornoutě, jejž vyňal z kapsy) Zde vezměte jako odměnu za dobrou vůli, jíž nepotřebujeme.
Vrchní detektiv
(rozbaliv kornout) Cože? Bobky? Kozí bobky?
Čert
To nejsou kozí – (důvěrně) To jsou čertí! – a toho dne, ve kterém se vám podaří neříci víc, než sto chvastounství, promění se vám v diamanty.
Vrchní detektiv
Pane, tak budete bulíkovat mne, mne? Jak byste k nim přišel?
Čert
Jsme se samým čertem ve spojení, zapište si to za uši.
Vrchní detektiv
(zmaten) Ha! (Prohlížeje bobky) Nu, větší jsou! Ale že bych já – já se vůbec někdy chvástal? Mé činy se chvástají za mne! (Schovává pečlivě kornout do kapsy) Uvidíme!
Čert
(přísně) Jestliže však se odvážíte přednést Jeho Jasnosti ještě jednou nějaký nemístný a směšný návrh, týkající se jeho pokladu, propadnete jeho hněvu a těžkému trestu!
Matěj
Blesky boží!
Vrchní detektiv
Já? Já že propadnu trestu? Já, vrchní detektiv, za kterým jde policie celého státu?
Čert
Je námi už koupena. Jen na nás závisí, zůstanete-li nadále Vrchním detektivem.
Vrchní detektiv
(ohromen, s otevřenými ústy, pak) Excellence, Excellence, zůstanu! Já, jen já! Což nechci sloužiti Jeho Milosti věrněji než pes? Statečněji než lev?
Čert
Zatím zkuste toho psa. Budete-li napříště čenichat trochu lépe než dosud, kápne ještě několik bobků.
Vrchní detektiv
(buše se do prsou) Jako pes, ha, jako lev!
Státní mluvčí
(jenž zatím přišel nepozorován a stanul, vysoký, kostnatý zjev náramně přísné tváře, zvolá na Matěje suše, ostře) Zlosyne!
Vrchní detektiv
(uskočiv ve strachu) Pan – státní – mluvčí – ha! (Couvá stále i za další jeho řeči)
Státní mluvčí
Vyvrheli, tygře lítý, jehož zločinná duše zalezla do černých stínů této noci, sama černější nad ní! Hodina odplaty se přiblížila! Lidská spravedlnost rozpíná již po tobě odevšad stero svých paží
Matěj
Tintili vantili!
Státní mluvčí
(zmaten, krotčeji) Vydejte raději dobrovolně, pokud ještě čas, odcizený státní poklad mně. Státnímu mluvčímu, Abych jej odevzdal, kam náleží.
Čert
(zhurta) Neobtěžujte Jeho Milost! S takovými lapáliemi obrací se každý na mne, generálního tajemníka Jeho Milosti. (Nejhruběji) Co vlastně chcete?
Matěj
Blesky boží!
Vrchní detektiv
(přiskočí opět, nabyv odvahy) Ha! Ha!
Státní mluvčí
(rázem zdvořile, Čertovi) Je to vlastně soucit s panem Poctivým, jenž mne sem přivedl. Věřím, že doutná v něm dosud jiskérka dobra
Matěj
Ouha!
Státní mluvčí
(couvnuv, zmateně) Chci mu proto ve své hodnosti Státního mluvčího prospěti, až se octne před porotou …
Matěj
Tintili vantili!
Státní mluvčí
(zoufale Matějovi) Vaše Vysokoblahorodí, račte pochopiti mé postavení Brání mně vysloviti vám veřejně obdiv pro váš čin. A já jej přece vyslovuji! Ano, obdivuji vaši genialitu, s jakou jste skvělý svůj čin provedl, ctím vás a miluji a vše jsem hotov učiniti, abyste zůstal lidstvu zachován -
Matěj
Blesky boží!
Čert
Jestliže Jeho Jasnosti onu oddanost a úctu, o níž mluvíte, i skutkem dokážete, neodepře vám zajisté své vzácné přízně – (pokyne Matějovi)
Matěj
(vstávaje s kasy, otevíraje ji a hrabaje do ní oběma rukama) Ale toť se rozumí!
Vrchní detektiv
Ano, dokázat, ha! Jako já, já!
Čert
(šťouchne Matěje,jenž vytáhne zase prázdné ruce, sám vyjme z kasy dva velké brilianty, přiklapne víko a pokračuje) – a jakmile zlomí (ukáže opovržlivě kolem sebe) tento poslední odpor, který vzhledem k tomu, že se k nám přidaly již všecky kapacity, je věru jen směšný, přijme vás možná i do svých služeb.
Státní mluvčí
(zprvu ohromen, pak nejhorlivěji) Excellence! Zdaliž jsem neujistil (ukloní se hluboce Matějovi) Jeho Jasnost svou nekonečnou -
Čert
(jeden zářící briliant mezi prsty, přeruší ho) Prázdná slova! Bude váš, políbíte-li Jeho Milosti ruku.
Státní mluvčí
(zaražen) Ale – (váhaje) ale (rozhodnut) ale zajisté netřeba se mně rdít, učiním-li tak geniovi. (Sahá po Matějově ruce)
Matěj
Ale ne, já nechci. (Když ho však Čert rýpne, nastaví ruku, kterou Státní mluvčí políbí) Blesky boží!
Čert
(podávaje Státnímu mluvčímu briliant) Zde.
Státní mluvčí
Díky, Excellence. Skvělejší nad všechny hvězdy, jež ozařují dnešní noc! – Takhle kdyby páreček byl, do náušnic.
Čert
Umíte štěkat? Jeho Milost má (ukazuje na Vrchního detektiva) výborného slídícího psa. Potřeboval by ještě dobrého hlídače. (Ukazuje mu druhý briliant) Dostanete ještě tuto hvězdičku, jestliže třikrát zaštěknete.
Státní mluvčí
Baf, baf, baf!
Čert
(dávaje mu briliant a ukazuje vedle Vrchního detektiva, jenž po slovech „Má výborného slídícího psa“ pobíhá po čtyřech, čmuchá po zemi a vyje na měsíc) Nastupte svoji službu! (Státní mluvčí posadí se na bobek, ruce na zemi jako sedící pes. Matějovi) Nuže, Matěji, nejde to dobře?
Matěj
Dobře, ale kde je, ach, Hedona! Má zlatá vlasatice na měsíčném nebi! Kdy ji uhlídám, ach? (Ukousne kus jitrnice, kterou vyňal z kapsy)
Čert
Dostane’š ji, a celý svět k ní, jen budeš-li mě poslouchat!
Státní mluvčí
(zatím) Baf, haf, haf!
Vrchní detektiv
(Větří a kňučí)
Čert
Hle, jaké podivné postavy se blíží nočními stíny, jako strašidla … Aj, toť jsou naše kapacity!
Státní mluvčí
(horlivě) Baf, baf, baf!
Vrchní detektiv
(nejhorlivěji) Haf, haf, haf!
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 5. – 1. dějství
Vřeštivý hlas
(kdesi v průjezdu domu) Posviťte na cestu, desátníku!
Nosový hlas
(rovněž tam) Ano, pane plukovníku. (Chvíle. Pak ozve se silné zaklepání na dvéře)
Vřeštivý hlas
(za dveřmi) Ve jménu zákona! Matěji Poctivý, posunovači rafijí, otevřete! Jste obviněn jistou vznešenou paní, že zamýšlíte uloupit státní poklad! (Chvíle. Za dveřmi šuškání)
Nosový hlas
Otevřete, nemáme času. Vám kriminál stejně neujde.
(Opět chvíle a šuškání za dveřmi)
Posvátný hlas
Oddejte se do vůle boží! Veliké jest milosrdenství Jeho jako moře. (Opět chvíle a šuškání, načež se dvéře tichounce a opatrně otevírají. Venku na ulici je slyšeti Matějův veselý zpěv:
Lidé, lidé zlatí, podívejte, co to je
to je poklad státní loupežníka Matěje (a drkotání jeho vozíku)
Majitel hlasu vřeštivého
(malinký mužíček, jako kulička tlustý, oblečený v uniformu plukovníka, vejde první a třesa se) Ve jménu zákona vás zatýkám, Matěji Poctivý! (K maj. hlasu nosového, vysokému, jako tyčka tenkému kaprálovi, jenž vešel za ním) Desátníku Žirafo, svažte mu ruce!
Majitel hlasu nosového (s ironií)
Momentanně trochu těžké, pane plukovníku.
Majitel hlasu posvátného
(vejde naposled, veliký, nesmírně tlustý muž, oděný jakokmán do chatrného pláště) Není ho tu?
Majitel hlasu vřeštivého
Jakže!
Majitel hlasu nosového
(ukazuje na hromadu cihel a otvor) A tohle?
Majitel hlasu posvátného
Nebesa!
Majitel hlasu vřeštivého
(chytne se za hlavu a křičí) Poklad!! (Běží k otvoru, náhle však se zastaví) Možná, že ten lotr tam ještě je! …Desátníku Žirafo, vlezte tam!
Majitel hlasu nosového
A má-!i browning? Merci!
Majitel hlasu vřeštivého
Jakže? Renitence? (nesměle) Pěšáku Břicháčku, jděte tam laskavě vy!
Majitel hlasu posvátného
Nelpím na životě, je stále v rukou Páně. Avšak stojí psáno: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. A kromě toho bych ani neprolezl.
Majitel hlasu vřeštivého
Já také ne!
Majitel hlasu nosového
(gesto) Pěšáku Břicháčku, namiřte do díry svoji strojní pušku a spusťte tam déšť kulí, pak tam nezůstane živa ani myš.
Oba druzí
Výborně! (Dupají a nápadně lomozí, jakoby připravovali strojní pušku, maj. hlasu posvátného sejme s ramene i motyku, kterou nesl na provázku jako pušku, a dělá jí hluk)
Majitel hlasu vřeštivého
(po chvíli očekávání) Cože! Nikdo tam není?
Všichni
(zoufale) Ani poklad?!!
Majitel hlasu nosového
Eh, egal! (Zatím co druzí ještě ze strachu váhají, přiblíží se velmi bázlivě k otvoru, svítě si do něho lampou se stolu stále hlouběji, pak zvedne opět hlavu, postaví lampu na stůl a usedne zničen na židli) Pryč.
Majitel hlasu vřeštivého
(v řičivém pláči) Má třetina!
Majitel hlasu posvátného
(tragicky) Krutá, nelítostná nebesa! Chtěl Jsem svou třetinou celý život sloužit jen Bohu!
Majitel hlasu nosového
(ještě zdrceněji na své židlí) Mé dluhy – teď jen kuli v leb. (Zcela zdrcen, tiše) A co tomu řekne – nejmilostivější!
Oba druzí
(klesajíce zdrcením v kolenou) Hedona!! To od ní dostaneme!!!
Majitel hlasu vřeštivého
(po chvíli) Zrovna před nosem nám to vyfoukne, zrovna před nosem!
Majitel hlasu nosového
Eh, skvěle to udělal! Mistrovský kousek!
Majitel hlasu posvátného
Je to nejgeniálnější zloděj na světě! Ó Spravedlivý, jak jsi mu jen mohl pomáhati!
Majitel hlasu vřeštivého
(dělaje jakoby zvonil zvoncem a svlékaje bluzu, pod níž se objeví mohérové sáčko s mnoha řády na prsou) Konec neplodné debaty! Prosím o ticho! Pánové, musíme nasaditi všecky páky, ano, všecky páky – Vy, pane Nejvyšší sudí …
Majitel hlasu nosového
(rovněž svlékaje bluzu, pod níž se objeví elegantní frak) Zavru hranice! Telegraficky! Dám mobilisovati pohotovostní divisi! Policii! Četnictvo!
Majitel hlasu vřeštivého
A já, Vůdce národa, vzbouřím všecky politické strany! Všecku žurnalistiku! Všechen lid! … A vy, Vaše Posvátnosti?
Majitel hlasu posvátného
(svlékaje plášť, pod nímž se objeví velebná říza Velekněze) Já, Velekněz státu, dám zvoniti na poplach ve všech kostelích, ve městech i vsích!
Všichni
(křičí jeden přes druhého) Pojďme! Za zlodějem! Chyťme toho zloděje! Lumpa! Darebáka! (Odbíhají)
Opona
( Konec 1. dějství)
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 4. – 1. dějství
Matěj
(zdvihne majestátně motyku) Sám, sám, všecko sám! (Kopne motykou do podlahy) Já tě naučím, organisovaná zlodějno! Já ti ukáži, jak se čestně vydělávají peníze! Já, Napoleon! Celý svět bude můj! A nejkrásnější žena na světě, Hedona! (V tom naslouchá) Co? – Kapacity? (Neuslyšev nic, opět zuřivě) Zavraždím, ocelí zaplatím, po Napoleonsku! (Vyštípl dvě prkna, vykopává motykou cihly) Aha, už na sebe vidíme, kasičko, počkej, hned se spolu oženíme, hned tě unesu. Jsem nejsamostatnější, nejriskantnější, nejromantičtější pracovník na světě! Doufám, že i v manželství budeš se mnou spokojena – budu tě užívat jak náleží! A jak jsi krásně pomalována, nevěsto!… Tak, polez! (Odloží motyku, sáhne do díry, chytne tam ucho skříně, nemůže jí však pohnouti) Ty jsi těžká jako kráva! (Chytí ucho oběma rukama a s napnutím všech sil, nadouvaje rudě tváře, boule oči a funě, vytahuje velkou, dřevěnou, pestře kvítky pomalovanou truhlu bez zámku. Když se truhla převáží na podlahu, odletí Matěj kotrmelcem od ní) Aj, mrško, dovádět umíš! (Sebere se, klekne k truhle) Prý jen dva modré kvítky tu jsou – a já vidím čtyři! Dostaly mladé? Hej, vy prevíti, kteří jste nepraví, marš s té bedny! (Dívá se upřeně na bednu z blízka) Na mou tě, už zmizely! Hele, hele, jaký jsem to kouzelník! Ale co to? Už jsou tu zas – ach, Matěji, ty už vidíš všecko dvojatě, přimhuř jedno oko! Tak – tu je levý … (stiskne levý kvítek prstem, zazní silné prasknuti, víko se nadzdvihne. Matěj kvíkl leknutím, zdvihne víko docela, hledí dovnitř a ústa se mu pomalu otevrou, že by pěst do nich vstrčil) Svatý Matěji! Samé diamanty, jako slepičí vejce! A jak se to tu jiskří – jakoby všechny hvězdy s nebe se do té truhly byly slezly! A perly! (Přebírá se a chřestí perlami) Ty prý jsou ještě dražší než diamanty! A zde samé balíčky papírků! (přimhuřuje oko a čte) Třicet milionů tu čtu – tady stopadesát .. , Hip, hip, hurá! To je přece čin! Napoleonský! Jsem Napoleon! Světluško, ty bys tu teď měla být, abys viděla, jaký jsem chlapák! Ty jsi hloupá hihňalka! Klekla bys tu přede mnou na kolena a řekla bys: „Jaká jsem to hloupá husa!“ No, pojď jen, polez! Nejdeš? Inu, ty jsi moc daleko! Ale počkej, na dálku se telefonuje! Mám tu nějaký telefon? Tuhle! (Uchopí láhev od žitné, stojící na stole a mluví do ní jako do telefonu) Haló! Světluško, pospěš sem! Ať vidíš, jak jsi hloupá! – Cože? Mluv pořádně, vždyť bečíš jako ovce! – Co? – Ale krucifajfka, vždyť já telefonuju vidině! Vždyť ona vůbec neexistuje!
Světluška
(vtančí do pokoje, nadzemsky krásné, zářivě úsměvné, až uličnické děvčátko, se třpytnou hvězdičkou na čele, v růžových šatečkách, kolem pasu drobounké, stříbrné zvonečky. Její zvonivá hudba se rozeznívá mocně) Tady jsem!
Matěj
(hledí na ni s úžasem, po chvíli) Světluško, tedy přece jsem se tě dotelefonoval?! Ale jsi to ty: tvá hvězdička na čele, tvé zvonečky! A všecko se tu tak rozsvětlilo, když jsi přišla, a já jsem úplně vystřízlivěl! Světluško, pojď a podívej se, co jsem udělal! Ukradl jsem státní poklad! Co tomu říkáš?
Světluška
(odtančí k truhle, uchopí se rukama jejího horního okraje a vystupujíc na špičky dívá se dovnitř. Pak se rozesměje nejupřímnějším smíchem) A proč jsi se s tím tahal?
Matěj
Ale, Světluško, vždyť já tím přece dobudu celého světa!
Světluška
Haha! Ty, Matýsku, takový nevinný, poctivý kluk, ty chceš dobývat světa penězi?
Matěj
A proč ne! Koupím si za ty špinavé peníze všecku žurnalistiku, všecky státníky, vlády, všecky církve, armády – a postavím se tomu všemu v čelo jako Napoleon!
Světluška
Ale to se napachtíš! Což pak se ten svět nedá dobýt snáze a rychleji?
Matěj
A jak! Bez energie a neúnavného napoleonského snažení to nejde!
Světluška
.A jde! Já znám methódu, jak dobudeš světa líp než všichni Napoleonové. Ani prstem nemusíš hnout a celý svěť sám ti spadne do klína. A právě na tebe je ta methóda jako střižena!
Matěj
Na mne?
Světluška
(vezme se stolu Matějovo zrcádko a drží je Matějovi před očima) Podívej se tam! Co vidíš? To je kus Napoleona, co? To je zamračené, přísné Napoleonovo čelo! – A ta jeho energická brada! – A ty imperátorské strašné oči to je hrůza, co?
Matěj
(jenž se zprvu do zrcádka zamračil, ale pak se usmál a smál se stále více, až na sebe udělal dlouhý nos) Hé! (S komickou zoufalostí) To jsem pěkný Napoleon! Vždyť jsem jen Kašpárek! Takový Kašpárek od pana Kopeckého!
Světluška
Ale, blázínku, to je víc než být Napoleonem! Takový Kašpárek po ničem se nepachtí, jen všemu se směje, je šťasten, dělá šťastnými i jiné a všichni ho mají rádi. Važ si toho, že jím jsi, neopič se po tom pachtivém břicháčkovi a zůstaň Matýskem – jinak by ti ta moje methóda neseděla!
Matěj
A jaká je to methóda?
Světluška
Udělej dlouhý nos na celý svět, jakos ho právě udělal na sebe – vždyť ten svět beztoho nestojí za víc a krásným se stane teprve tehdy, až na něj ten nos uděláš! Ze všeho dělej si blázny, všemu se usmívej, všemu se směj -: pak nemusíš ani prstem hnout, nepotřebuješ žádných armád, žádných státních pokladů – a celý svět je tvůj!
Matěj
Poslouchej, Světluško, já té tvé methódě ještě docela nerozumím, ale zdá se mi, že bych měl k ní talent! Větší než k dobývání nějakých říší kanónama a penězma ….Světluško, ty máš pravdu, já tam tu truhlu zase vstrčím! (Tahá truhlu k díře, náhle) Ale počkej, vždyť tou truhlou to půjde přece jen jistěji a solidněji… Ježíšmarijá, Hedony bez té truhly jistě nedobydu! Ne, ne, čert měl pravdu, ne ty, já to přece ukradnu! (Tahá truhlu k sobě)
Světluška
I Hedony dobudeš teprve tehdy, až na ni uděláš dlouhý nos!
Matěj
Opravdu? Světluško, já ti tedy věřím, jen tobě, a na čerta nic nedám! Tím dlouhým nosem to půjde jistě snadněji než tou truhlou, viď? – nechci už ji ani vidět! (Strká truhlu k díře) čí snad přece -? (V zoufalých rozpacích) Ježíšmarijá, já nevím, co mám dělat -
Světluška
(rozesměje se nad ním) Matýsku, chlapečku milý, takhle se nedostaneš k ničemu! Víš co? Já ti něco povím: zkus obě methódy! A nejdřív tu čertovu – já se konkurence nebojím! Vzhůru! Kurážně!
Matěj
A to je nápad! To já to tedy vyzkouším! – Ale nezlobíš se na mne? Světluško, neopustíš mne?
Světluška
Já? Nikdy! Jsem tvoje Světluška. Jsem jen kouskem tebe – toť se rozumí, že tím nejlepším. Jsem tvoje světlo, tvůj zpěv, tvůj smích! Jsem v celém vesmíru a kraluji jeho svátečním dnům! Svit všech jeho hvězdiček bledne před hvězdou čela mého, zvonění všech jeho hvězd umlká při cinkání mých zvonečků! Každý, kdo není úplný trulant, přebývá ve mně a já v něm! Ten tvůj čert je králem trulantů a je takhle maličký přede mnou – počkej, uvidíš, jak já se s ním vypořádám! (Zdvihne s lehkostí velkou truhlu a kladouc ji Matějovi na záda) Nuže!
Matěj
(poklesávaje v kolenou pod tíží truhly a funě) Uf, uf! –No, uvidíme …
Světluška
Všecko uvidíš! Až přijde čas, (napodobujíc Čerta) uvidíš mne zas! Teď jen vesele v před! Honem, než přijdou kapacity! Jdi na dvůr, nalož to na vozík, a aby tě nečapli, jeď nejživějšími ulicemi a zpívej si hodně nahlas:
Lidé, lidé zlatí, podívejte, co to je -
to je poklad státní loupežníka Matěje! (Odtančí)
Matěj
Ale přijď tedy jistě, Světluško, jistě! (V tom se ozvou tři hromové rány na vrata) Co? Kapacity? Už jsou tu! Ježíšmarijá, teď je po mně! Potkám je v průjezdu. (Stojí nerozhodně) Vím co, schovám se na chodbě ve výklenku! Snad mne tam neshlídnou. (Odchází s kasou na zádech)
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 3. – 1. dějství
Čert
(v podobě černého kozla, vejde po čtyřech dveřmi, kde zůstane stát)
Matěj
Ježíšmarijá, co to na mne leze! To je, pán bůh s námi, čert!
Čert
(opět zmizí)
Matěj
Aha! To proto, že jsem řekl Ježíšmarijá …
Čert
(opět se objeví u dveří – zvedne se náhle na zadní nohy a jde komicky velkopansky k Matějovi) Nemysli si, že se bojím nějakého slova. Ještě mi tu něco zavání. Co máš v levé dolní kapse u vesty?
Matěj
(vytáhne, stále vyjeven, přeložený papírek).
Čert
Aha, vstupenka, dvacet haléřů, Červený kříž. Roztrhá lístek a zašlape ho) Mám rád kolem sebe čistotu. Lidé myslí, hlupáci, že se takových ctnostných věcí bojíme, a zatím je to jen smysl pro hygienu. (Usedne na židli proti Matějovi, hlavu do loktů) A teď mi řekni, hňupe, proč to nechceš udělat?
Matěj
Pane čerte, mohl byste být zdvořilejší. Od Hedony – to je jiná písnička. Od krásné dámy je nadávka prvním vyznáním lásky! Ostatně dovoluji si opakovat i vám: třeba hňup – jen když jsem poctivec.
Čert
To je totéž jako: Třeba hňup, jen když jsem blbec. Neboť poctivost jest jen nejtemnější druh hloupostí. Co to piješ?
Matěj
Jen obyčejnou breberku, pane čerte. Je libo?
Čert
(upije) Fi donc! A tomu člověku se naskytovala příležitost pít každý den šampus! Nu pij, budeš toho potřebovat.
Matěj
(notně si přihne).
Čert
Ano, bratříku, jediný je lna světě hřích: hloupost. Jest jen jedna nevyléčitelná hloupost: poctivost.
Matěj
(po chvíli) Ne, ne. Jak mohu jen ten poklad ukrást, když není můj?
Čert
Až ho ukradneš, bude tvůj.
Matěj
Ale potom?! Výčitky svědomí –
Čert
Jsou přece nanejvýše příjemny!
Matěj
Příjemny? Děkuji pěkně.
Čert
Poslyš, bratříku: včera jsi se svezl elektrikou na slepo. Schválně jsi to tak zaonačil. Nepamatuješ se už, jaké jsi měl potom z toho výčitky svědomí? Mně se zdá, že ti už dlouho nebylo tak příjemně.
Matěj
Ale to není tak docela krádež.
Čert
To je jen malinká, zbabělá krádež: jak příjemné musí být teprve výčitky svědomí (ukazuje na prostřed pokoje) z krádeže, která už stojí za to?
Matěj
(snaže se viděti čertovi do tváře) Už je tu taková tma rozsvítím s dovolením lampu (Rozsvěcuje petrolejovou lampu, prohlížeje si při tom čerta) Dobře, dejme tomu, i výčitky svědomí snad jsou příjemny … ale já přece cítím v sobě takové – tentočky – takové vznešené mravní zásady, které – abych tak řekl – víme – jsou krátce a moudře vyšší, než všecka lidská chytrost – zásady, které samým bohem jsou nám vtentočkovány a které vládnou fakticky světu …
Čert
Zlodějství mu vládne a zlodějstvím je všechen život! Lhostejno, komu se krade: krade-li se přírodě, říká se tomu práce, krade-li se lidem, říká se tomu zpravidla: spekulace, obchod, geniální podnik, konfiskace, daně, poplatky, pokuty, vyvlastnění, annexe, válečná kořist – a jen velmi zřídka prostě – krádež. Lidstvo jest jen velkou organisovanou zlodějskou bandou: kdo je v organisaci, krade čestně, kdo krade samostatně, platí za zloděje a lumpa.
Matěj
Pane bože, jak strašný je svět! Ne, to nemůže být pravda, všecko to zavání tak trochu, s odpuštěním, čertovinou. Sám ráčíte páchnout, že omdlévám. Dovede sice jeden plemenný kozel zavonět celou vesnicí, ale proti váženému zápachu Vašeho Blahorodí –
Čert
Svého vlastního nosu cítíš zápach! Lepším nozdrám, už psím, bych voněl lépe než tvým kolínská voda, čistšímu zraku jevil bych se krásnějším, než tvému Apollon! Dopij ten zbytek! Jen v opojení zříme pravou krásu všech věcí.
Matěj
(vypije do dna láhev, kterou pak postaví na bednu a přecházeje po pokoji) Tak trochu se mi už začíná zdát, že celému světu – víme – začínám pomalounku – jářku vidět do karet. Na mou duši, co je poctivost? Haha, nic jiného, než strach, aby mne organisovaná zlodějská banda lidská nezavřela do basy! Vida, vida, jak takové vznešené mravní tentočky vypadají, podíváme-li se jim dobře na zuby! A že bych měl strach před basou? Já, duševní bratr Napoleonův? Kruci fajfka, pane čerte, mám tady takovou pěknou motyčku, zrovna do pěsti – (jde ke kamnům, kde zvedne velikou motyku) ta přece postačí! (Jde ji ukázat čertovi, náhle však se zastaví) Poslyšte, pane čerte, už ani nemám z vašeho obličeje takový strach (blíže se pomalu k němu) a váš parfém začíná mi dokonce příjemně vonět. .. Ale poslyšte, nepřišel jste, abyste se zmocnil mé duše a přivedl ji do pekla? To pak nehraju!
Čert
Do pekla! Hehe, ty vaše hloupé báchorky o pekle! Vy lidičky myslíte, že peklo jest místo utrpení. A zatím jest jen velikou čarovnou zahradou, kde kvete věčná blaženost, kde sídlí všichni praví muži, nejgeniálnější Napoleonové, nejkrásnější Hedony –
Matěj
Napoleon, můj ideál! Hedona, má první láska! (Rozmáchne se motykou) Budu Napoleonem, dobudu Hedony, dobudu celého světa!
Čert
Tak se mi líbíš!
Matěj
(náhle se zarazí a nechá ruku s motykou klesnout, zatím co do temného podzemního hučení hudby Čertovy rozeznívá se zvolna tichounké, jasné zvonění jako miliony stříbrných zvonečků kdesi na nebi) Co tomu řekne moje Světluška?
Čert
(vstane, zlostně) Fuj! Fuj! Fuj!
Matěj
Cože, vy pliváte před mojí Světluškou? Před mojí nejsvětlejší vidinou, o které se mně odjakživa v noci zdávalo a která mne pořád obletuje i ve bdění? Tak jasně jsem jí vždycky viděl před sebou, jako bych ji viděl doopravdy těmahle očima! Má Světluška! Mé malinké hravé děvčátko, se zvonečky kolem pasu a zářící hvězdičkou na čele! Tak vesele tančila vždycky kolem mne a zpívala a smála se a při tom mně říkala takové podivně moudré věci – docela jiné, než říkáte vy!
Čert
Smála se! Tady to vězí! Hloupá hihňalka je to! Ona to byla, která tě vždycky strhla s pravé cesty, takže’s to dotáhl až na posunovače rafií! Takže jsi nic nedovedl opravdově brát, jak se na pravého muže sluší! Vážný musíš být, energický, jako Napoleon, jako Hedona!
Matěj
(opět zvedá zvolna motyku) Napoleon! Hedona! (Hudba Světluščina tichne)
Čert
Ničeho se nebát! Před ničím se nezastavovat! Víš, kolik lidí zabil Napoleon? Jedenáct milionů! A ty se bojíš udělat takovouhle lapálii, při které ani krev neteče? Lidem ovšem platí prolévání krve za vrchol špatnosti. Proč? Protože se třesou před smrtí! Ale kdo je pravý muž? Ten, kdo opovrhuje životem! Samozřejmě, že stejně cizím jako vlastním! Což není taková vraždička jedinou oasou v pouští a nudě lidského žití? Zloděj – no, dobrý je, ale oč lepší je loupežný vrah!
Matěj
(mávaje motykou a koule očima) Kruci fajfka -
Čert
Jeden loupežný vrah stojí za víc, než všichni jeho soudci Dohromady. Hodnotu člověka lze změřit přesně počtem loupežných vražd, jež má na svědomí. Kupuje-li pravý muž, platí za zboží jen olovem neb ocelí. Jen uloupené peníze jsou vskutku vydělané – ostatní buď jakž takž čestně ukradené, většinou však jen nedůstojně vydřené nebo vyžebrané, jako milost z ruky společnosti hanebně přijaté. Které lidské povolání je nejčestnější? Nejsamostatnější, nejriskantnější, nejromantičtější, nejvíce schopností vyžadující a tedy nejčestnější povolání – je lupičství!
Matěj
(mávaje zuřivě motykou) Napoleonství! – Takováhle nevinná věc! Koho mám jen při tom zavraždit! Chci vraždit, loupit! Kupuji státní poklad a zaplatím ocelí[ Kdo chceš, abych mu zaplatil, pojď jen, pojď! Ha, zhyň aspoň ty, bídnice! (Roztříští motykou vypitou láhev, stojící na bedně)
Čert
(zvedaje se) Tolik právě při tom lomozit nemusíš. Raději si pospěš, než přijdou kapacity! Už jsou na cestě, Hedona je vede! Jestliže si nepospíšíš, udělá to Hedona bez tebe, s kapacitami, a tebe za to dají zavřít! Nuže! Až přijde čas, uvidíš mne zas. (Odchází)
Matěj
(chytne ho za ocas) Počkej, pomůžeš mi truhlu odnést!
Čert
Myslíš, ty lidský červe, že budu ještě tvým posluhou? (Rozežene se rohy po Matějovi, jenž utíká a trkne jej do zadku. Matěj kvíkne, Čert odejde)
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 2. – 1. dějství
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Po krátké a groteskní hudbě, jež budí očekáváni čehosi tajůplného a znenáhla zmlká, objeví se malý, špinavý pokoj s chudým nábytkem v divém nepořádku. Na zemi bedna, přeplněná šatstvem a jinými věcmi. Na stole kromě jiných věcí, připravených ke stěhování: pelargonie, nerozsvícená ještě lampa a dvě láhve. Pokojem plouží se první stíny večera.
Matěj Poctivý
(asi šestadvacetiletý muž, hezké, velmi sympatické tváře, v níž se divně snoubí naivní prostodušnost s inteligencí, drže v jedné ruce kočku a v druhé klec) Aby vzal čert to stěhování! Kam to všecko nacpat? Aha, dám Macka do klece. (Strčí kočku do klece) Tak je to praktické. Jenže bys mohl dostat, Macku, chuť na kanára! Nu, i to je jednoduché. Pojď sem, Caruso, přivážeme tě za nožičku, a poletíš si pěkně svobodně za klecí. (činí tak) Jen mně řekněte, dobytečkové, proč se vlastně musíme stěhovat. I ostatní partaje jsou už vyndány a dům prý tak zůstane, celý prázdný – to něco znamená! (Bere do jedné ruky klec a do druhé pelargonii) Taková prázdnota… (volá) Ha! (naslouchá a opět volá) Hu! Hu! – Tak to odevšad hučí, jakoby tu strašidla chodila – - (V tom klepání na dvéře; Matěj polekán) Co … Kdo … Teď …
Hedona
(oslňující krasavice imperátorského pohledu a vzrůstu, s bohatým, zářně zlatým vlasem, oděná v nádherný nachový plášť a všecka se třpytící brilianty, vejde usmívajíc se)
Matěj
(couvá, v jedné ruce klec, v druhé pelargonii, breptá) B-b-bl-bl-
Hedona
(usmívajíc se, jde za ním. Když Matěj couvne až ke stěně) Mám čest s panem Poctivým?
Matěj
A-ano.
Hedona
Těší mne. Vy mne neznáte?
Matěj
N-ne.
Hedona
Neslyšel jste nikdy o jakési – Hedoně?
Matěj
Hedona! – Ona cizinka – pohádkově krásná – která o které mluví kde kdo – kterou obletují naši státníci generálové, aristokrati, miliardáři – to jste vy?
Hedona
Ano. A vy? Hm, nevypadáte jako blbeček, jak vás nazval ten opilý kůň. (Ohmatává mu paže a lýtka)
Matěj
(v rozpacích) Jaký opilý kůň, milostivá?
Hedona
(nedbale) Váš generální strážce státního pokladu – (pozoruje ho stále se usmívajíc) Máte hezkou, interesantní tvář a jste velmi dobře rostlý. Rozhodně se mi líbíte víc, než všichni ti vaši ministři, aristokrati, miliardáři a podobná luza.
Matěj
Náš generální strážce státního pokladu mne zná? Mne? Jak je to všecko podivné! A vy, vy u mne? Není to všecko sen?
Hedona
Také mi řekl, že jste povoláním posunovač hodinových rafií. Co je to? Postavte tu klec i kytku na stůl, posaďte se – a řekněte mi, jaké je to povolání.
Matěj
(usedá, přetře si rukou čelo) Milostivá … (stydě se) studoval jsem s nejlepším prospěchem. Ale když jsem dochodil kvartu, řekl mi tatíček: Nemá smysl, abys dále studoval. Nejsi ani dost hlupák, ani dost hrubián, ani dost darebák, abys mohl být úředníkem, advokátem, lékařem, knězem nebo ministrem. A dal mne na řemeslo. Stal jsem se sklenářem, potom zahradníkem, pak nádeníkem, pak spisovatelem – patrně i k těmto povoláním je nutna hezká porce darebáctví, hrubiánství a hlouposti, protože ani v nich jsem se neudržel. Až jsem se uchytil jako posunovač hodinových rafií. V našem městě totiž ani jedny elektrické hodiny neukazovaly správně, přes veliké výlohy hodinářům za neustálé opravy. A tak se městská rada usnesla, zříditi za každými hodinami dřevěné, v zimě vytápěné budky a do nich najmouti zachovalé, zdravé a duševně schopné muže, aby podle svých kapesních hodinek přesně každou minutu posunovali patřičně rafie hodin veřejných. Zařízení se velmi osvědčilo – obecenstvo má správný čas, my krásný plat, obci to přijde laciněji než dříve …
Hedona
(přeruší ho) Vaše povolání je zajisté velmi krásné. Ale nemyslíte, že ještě krásnějším povoláním by bylo – utrácet miliony?
Matěj
Utrácet? To ne! Ale mít je v hrsti a potom posunovat místo rafií celý svět!
Hedona
(nádechem ironie) Kdož ví? Možná, že byste to dovedl … Můžete se stát nesmírným boháčem, budete-li jen chtíti
Matěj
Já?
Hedona
Vy – budete-li jen chtít.
Matěj
Jak pak bych nechtěl?
Hedona
Ještě této noci – budete-li jen chtíti
Matěj
Já chci! Já chci!
Hedona
(zapalujíc si cigaretu) Váš generální strážce státního pokladu vypravoval mi před hodinou v mé ložnici při šestnáctém šampusu o jednom neobyčejném sklepě jednoho obyčejného domu. Ten sklep má dvéře z několika pancéřových plátů, zamčené sedmí zámky s pečetěmi. Sedm nejvyšších státních hodnostářů má každý po jednom ze sedmi klíčů, takže ani šest jích nemůže otevříti dvéře bez jednoho jediného. Uprostřed sklepa je vysoký podstavec a na něm, jako na trůně, stojí veliká truhla, pomalovaná květinkami v národním slohu. Nemá zámku. Ale mezi kvítky nejrůznějších barev má jen dva modré: stiskne-li se dobře prstem levý z nich, truhla se otevře, stiskne-li se pravý, zavře. V té truhle je uloženo přenesmírné bohatství – celý státní poklad.
Matěj
Státní poklad!!
Hedona
Ale klenba,a to právě uprostřed, je tak tenká a chatrná, že – (napodobujíc hlas generálního strážce pokladu) „již několikráte jsem žádal ministerskou radu o její betonisování, poukazuje k tomu, že nájemník pokoje nad sklepem by ji mohl prokopnouti několika řádnými ranami motykou. Bohužel všech pět mých žádostí, jakožto výjimečně důležitých, se dnes teprve důkladně zkoumá. A tak jsem se odhodlal všecky nájemníky toho domu vystěhovat. Jen jeden tam dosud ještě zbyl, bydlí sice právě v pokoji nad sklepem, ale je to jakýsi blbeček“
Matěj
To jsem já!
Hedona
,,- posunovač rafií Matěj Poctivý,“ (Jde do středu pokoje a kope špičkou střevíce do podlahy, naslouchajíc zvuku) Zde.
Matěj
Snad nechcete, pro boha –
Hedona
- abyste do toho dvakrát řádně kopnul, vytáhl truhlu, odnesl ji do mého auta, které čeká za rohem, a ujel se mnou za hranice. (Klekne uprostřed pokoje a ťuká na podlahu prstem)
Matěj
Ne – ne… milostivá.
Hedona
(stále ťukajíc, přiložila ucho na podlahu) Ale nekřápejte, když poslouchám!
Matěj
(skočí k ní, uchopí ji za botky a odtahuje ji, volaje) Nepřipustím toho! Nepřipustím!
Hedona
(capajíc po rukách) Co to děláš, Janku? Pusť, povídám,
Matěj
(ji pustí)
Hedona
(vstane)
Matěj
Milostivá… já to neudělám.
Hedona
Bojíte se? Není důvodu. Pan generální strážce pokladu je v mé ložnici zamčen a v takovém stavu, že se ani nepohnul, když jsem do něho vpíchla polovici jehlice od klobouku … Než se probudí, budeme již sedět na své kase za hranicemi.
Matěj
Ale já – ne že bych se bál …
Hedona
Vy nechcete být bohat? Tak bohat, že si koupíte celý svět? Všecky žurnalisty, státníky, armády, církve? Že si budete bydlet střídavě na svých dvanácti zámcích, v nejrůznějších dílech světa, obklopen nejkrásnějšími odaliskami, nejslavnějšími muži a přepychem, o jakém se vám nezdálo ani jednou za vašich žebráckých šest a dvacet let?
Matěj
Ale já – - Milostivá, ten poklad je přeci na jiné věci
Hedona
Především na vojáky! A co je vám do vojáků! Ať si jdou domů! Nebudou spokojeni? A jejich maminky a milé? Celý svět, který chcete posunovat místo těch svých rafií, bude vás nosit na rukou!
Matěj
A víte co, milostivá, třebas i nebudu posunovat svět –
Hedona
Co!
Matěj
Třebas budu i nadále posunovat rafie
Hedona
Co!
Matěj
Třebas blbeček, ale … Milostivá, prosím, abyste opustila můj pokoj.
Hedona
(po chvíli, s pochybovačným úsměvem) Abyste mohl poklad ukrásti sám? Ha, ha, hleďme chytráčka! Ne, ne, pěkně na polovic!
Matěj
Hlídejte si až do rána dvéře domu. Ráno se vystěhuji. Třebas blbeček, ale – p o c t i v ý.
Hedona
Vy. .. haha!… vy… ne… vy,… hňupe!! (Odchází rychle, ale zastaví se u dveří a po chvíli se vrací, klesne na podlahu a rozpláče se prudce)
Matěj
(přistoupí k ní po chvíli, něžně) Milostivá – (Chce se dotknout několikrát jejích vlasů, ale pokaždé před dotekem uškubne ruku jako dítě, chtějící se dotknout hlavy psa, jehož kousnutí se bojí) Milostivá – neplačte … (Klekne vedle ní)
Hedona
(stále protkávajíc svá slova vzlykáním) A já jen kvůli vám, jen k vůli vám jsem to chtěla učiniti. Miluji vás, miluji vás již dlouho! Zamilovala jsem se do vás, když jsem vás tajně pozorovala při vaší práci za hodinami – a zapřisáhla jsem se, že vás povznesu, obšťastním, vám celý svůj život zasvětím, vaší otrokyní budu! A – a jediný muž, do něhož jsem se zamilovala, mnou pohrdnul! Nepřežiji té hanby, té bolesti – ještě této noci dám své tělo za pokrm rybám a rakům!
Matěj
Vy mne milujete?! Ježíš Marjá, neplačte – (plačtivě) já (počíná vzlykati)
Hedona
(plačíc hořce) Vy máte rád jinou!
Matěj
(v nejprudším pláči) Nemám, nemám, vy jste má první láska – Vy máte – takové krásné vlasy! (Pohladí jí vlasy)
Hedona
(plačíc a jednou rukou mu hladíc jeho ruku, druhou utírajíc mu slzy) Celá jsem krásná, Matýsku můj, celá, můj sladký Macíčku, a budu tě mít ráda a tu kasu si vezmeme, (co nejlíbezněji) viď, viď, vid?
Matěj
Och, nemučte mne, nemučte mne -
Hedona
(v!stane) Vstaň! (On vstane, ona odhodí plášť a stojí před ním v závojovém šatě, z něhož svítí obrysy jejího božského těla) Miláčku! (rozepne náruč)
Matěj
(jemuž visí jazyk z úst) Svatý Matěji!
Hedona
Pojď ke mně!
Matěj
(blíže se k ní) Hedono! (ale zastaví se a chvěje se na celém těle)
Hedona
(pokročí k němu a obejme ho) Můj! Můj!
Matěj
(poskakuje rozkoší v jejím objetí a skučí slastně) Ó, ó, ó!
Hedona
Nuže? Státní poklad?
Matěj
(ztichne, ale nepustí ji, jen se chvěje).
Hedona
(políbí jej) Nuže?
Matěj
Ó, ó – nemožno, – čí snad – ne, ne -
Hedona
Budu tvá! Já, po níž marně toužili králové, já, která jsem nikoho ještě nemilovala a kolem které se plazí celý svět! Tebe budu milovati! Samy hvězdy ustrnou hrůzou a závistí nad tvým štěstím! Tvá, tvá, celá tvá!
Matěj
(zmítaje se v jejím objetí jako moucha v pavučině) Svatý Matěji, podej mi pomocnou ruku! Svatý – Matěji! (Vyrve se z jejího objetí, hromově) Přemlouvejte si mne, oblouzejte si mne, omamujte si mne – zlodějem přece nebudu! (Ukazuje na dvéře) Prosím, milostivá!
Hedona
(třesouc se vztekem) Ty – ty otrapo! (Ještě se překoná, ještě jednou se snaží ho obejmouti, běhajíc za ním po pokoji) Ne, ty to učiníš, milenče můj, choti můj, bože můj…
Matěj
(otevře dvéře)
Hedona
(se ztlumenou zuřivostí a znetvořenou tváří) A k tobě já jsem pocítila něco, čeho jsem nepocítila dosud k žádnému muži! K tobě, ty hňupe! Hrála jsem až dosud komedii, ale pod vší tou přetvářkou cítila jsem něco, něco – hňupe, hňupe! (plivne mu do tváře) Ale nepotřebuji tě! Ještě této nocí to udělám s jinými kapacitami! (Přehodí přes sebe plášť a vyřítí se ze dveří, bouchnuvši jimi)
Matěj
(stojí chvíli, hledě do dveří, pak naslouchá) Cupity, šupity … krrrr, prásk … fuč … (po delší chvíli) Kdyby byla bývala celá jen ohromnou lahví žitné a já ji byl vypil naráz, nebyl bych teď tak opilý, jako jsem. Musím se napít opravdické kořalky, abych vystřízlivěl. (Přihne si) Hned jsem střízlivější… Ano, tuto ruku hladila její hedvábná tlapka. (Líbá hlučně svou ruku) A na rty mne líbala, Ó, že si je nemohu zlíbat po ní! Ale počkejme… (Běží k bedně, vytáhne zrcádko a líbá je, při tom spatří slinu na svém čele.) Ach, její božská slina! (Setře slinu prstem a s rozkoší čichá k ní.) Ó, jak voní! Ó! (Olízne prst) A její omamné, sametové, všecky údy těla bouřící vlasy! (Zachvěje se slastí, náhle však vstane.) A já jsem ji mohl mít …! A já jsem mohl mít s ní celý svět …! (Jde do středu pokoje a ťuká na podlahu prstem, náhle však vstane) Ne, prosím, to já jen tak … či snad – či neměl bych přece – (Usedne, zůstane ztrnulý a chvíli tichý) Mně se zdá … mně se – všecko zdá – - (Ozve se tichá, temná, hluboká, příšerná, rychle se sesilující a ve tři mocné údery na dvéře vyvrcholující hudba, která později po celou tuto scénu zní zcela tlumeně a monotonně, jako podzemní hučení)
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ – část 1
Ladislav Klíma a Arnošt Dvořák: MATĚJ POCTIVÝ
podle původního vydání nakl. B. Kočí, Praha 1922
.
Světlé památce nezapomenutelného Františka Zavřela, velkého českého režiséra a dramaturga, nejpietněji věnováno.
.
Premiéra v lednu 1922 na Národním divadle v Praze. Provozovací právo cestujícím společnostem divadelním a ochotníkům zadává spolek „Máj“ v Praze 11., Národní třída. Stálým divadlům jedině Dr. Arnošt Dvořák (Smíchov, Nábřeží legií 29), jenž rovněž udílí právo překladu.
IN MARGINE
V této veselohře, kterou jsem psal společně s filosofem a přítelem Ladislavem Klímou jen proto, aby byla napsána brzo, jest mým: celková dějová koncepce, (k níž mi dalo podnět vypravování redaktora jednoho pražského denníku o jistém muži v jeho administraci, jenž prý ukradl kasu, ale je při tom tak milý a obratný mladý muž, že i přední hodnostáři státu si lámou hlavy, jak by bylo možno ušetřiti ho žaláře,) dále rozvržení tohoto děje v akty, scény i výstupy a konečně asi polovina materiálu charakterového a psychologického – kdežto filosofický substrát (vývoj Matějův z pokryteckého moralismu přes immoralismus k „nadimmoralismu“), dále celé některé passáže reflexivní (hlavně v I. dějství v dialogu Čertově a v II. dějství v řečech tří „kapacit“ k Matějovi i v řeči Matějově k lidu), a konečně asi polovina materiálu charakterového a snad většina detailněcharakterového jest mého spolupracovníka. Mou jest opět dramatisace toho všeho až do dialogů.
Přirozeno, že tato ex post vedená hraníce byla za spolupráce často s obou stran radostně překračována a překračování obyčejně s druhé strany radostně vítáno – vždyť jinak by nebylo vůbec žádné spolupráce! To platí i po stránce stylové: ačkoli i zde (tak jako po stránce dramatické) měl jsem poslední slovo já, (kdežto můj spolupracovník je měl po stránce filosoficko-ideové), uvítal jsem vždy radostně všecky stylové podněty a prvky svého spolupracovníka – zvláště ryzí tóny lidové, stručně přesné věty satiricko-filosofické a některé prvky vnější divadelní napínavosti -, takže mnohdy bylo dosaženo chvílí spolupráce ideální.
Kéž jest výsledek takový, že by se mohl líbiti tomu, jenž dal hře motto!
Arnošt Dvořák
Celková dějová a dramatická koncepce i osnova této veselohry je z největší části dílem Dvořákovým. Koncepce filosofická je z větší části má. Na vypracování podrobností měli jsme účast celkem stejnou: po stránce ideologické o něco více já, po stránce fabulační D.; na podrobnostech karakterových, psychologických, situačních máme celkem stejný podíl. V expressi protkávají se nerozlučitelně vlivy nás obou – ale „poslední ruku“ vložil v tomto ohledu na celou práci D. Vlastní dramatisace je téměř úplně jeho dílem. Celkem byla jeho účast na této komedii větší, než má.
Ladislav Klíma.
Tyto poznámky napsali jsme si pro zajímavost každý pro sebe, aniž jsme dříve o jejich obsahu spolu mluvili. Srovnavše je dodatečně shledali jsme, že nebude nezajímavo, přečtou-li je i jiní.
V PRAZE, v prosinci 1921.
Autoři.
.
Naše literatura se silně prasí,
nabývá jí do šířky a krásy.
Karel Havlíček.
.
OSOBY:
Matěj Poctivý
Hedona
Čert
Světluška
Vůdce národa
Nejvyšší sudí
Velekněz
Vrchní detektiv
Státní mluvčí
Vojevůdce
Redaktor „Hromu“
Redaktor „Opatrnosti“
Domkář
Řeznice
Mírni
Mici
Uličník
Jeho Veličenstvo král
Lid městský i venkovský, vojsko, uličníci.
Dějiště: v každé nehloupé hlavě. – Doba: když ta nehloupá hlava se začne usmívat nad tím božím světem … jinak:
I. dějství večer v pokoji Matějově,
II. na pasece při měsíčku,
III. na ulici hlavního města před jitrem.
Robert Hand Cesta k postmoderní astrologii
sesterský web www.transformotor.cz zveřejnil zásadní text Roberta Handa Cesta k postmoderní astrologii v překladu Ondřeje Ivanka.
astrologický SW StarFisher 0.8.5.4
astrologický program StarFisher 0.8.5.4 setup, update, portable je ke stažení na
http://www.starfisher.cz//starfisher/download/Development/Alpha/
