Rudhyar: Desátý dům

Dane Rudhyar: Desátý dům

Ve čtvrtém domu se jedinec učí stabilizovat a organizovat své energie z hlediska toho co zakouší jako základní prvky své osobnosti, poté co si osvojil alespoň instinktivní uvědomění toho co mu život a jeho původ dal k dispozici do užívání – druhý dům – a také poté co si osvojil znalost toho jaké možnosti mu poskytuje a dává jeho prostředí – třetí dům. Instinktivně nebo vědomě zjišťuje kam patří v omezené oblasti své rodiny a jaký postoj musí jako jedinec přijmout. Jeho povaha nabývá konkrétní formy, z hloubky jeho bytosti a jako výsledek souhry všech organických funkcí zakouší sílu, nebo jestliže byl podmíněn slabostí nebo hrozivým a chaotickým prostředím – bezmocnost.

V desátém domu se jedinec setkává se zkušenostmi které vyplývají ze skutečnosti úspěchu nebo nesplnění očekávání v dosahování společenského postavení – to znamená místa v složitém rituálu společenských, veřejných nebo profesních aktivit. Je včleněn nebo se mu nedaří začlenit se do většího celku v kterém se učil nebo se mu nepodařilo naučit se společně se podílet. Má ve svém společenství místo, konkrétní funkci, veřejné postavení. Vzhledem k tomuto postavení má určitý stupeň společenského vlivu který v naší společnosti implikuje především peníze ale v jiných společnostech může obnášet jiné faktory také se vztahující k společenskému nebo veřejnému vlivu a prestiži. V nejširším smyslu pojem funkce naznačuje úlohu nebo roli kterou jedinec vykonává společně s jinými jedinci. Je „funkční jednotkou“ obrovského kolektivního rituálu. Je to tato „funkce“ která přesně vymezuje jeho místo ve společnosti jakož i to čeho je jako jedinec schopný dosáhnout.

Desátý dům je domem úspěchu. Řada postupného vývoje, v kterém je obzvláště důležitý sedmý dům vztahů, dosahuje klíčového bodu. To co se rozvinulo bylo v rámci původního impulsu, nebo logu – „slova“ – které symbolizuje Ascendent, možností. Potenciál prvního domu je teoreticky plně aktualizován v desátém domu, pokud šlo všechno dobře v průběhu aktualizačního procesu, který je plný záludností, překážek a možností ztráty vlastní cesty.

Jedinec a společenská pozice kterou naplňuje jsou v jistém smyslu diametrálně odlišnými protiklady, tak jako čtvrtý a desátý dům. Měly by se navzájem doplňovat, tak jak to vyžadují všechny protiklady. Kombinace skutečného jedince s funkcí je pro něho nejsmysluplnější, znamená naplnění lidské existence, na všech úrovních aktivity. V naší současné anarchické společnosti je takového naplnění dosaženo poměrně zřídka, což může vysvětlovat často viditelný kontrast mezi kvalitativní hodnotou jedince a charakterem funkce kterou naplňuje. Člověk může nalézt to co nazývá svým „posláním“ – uskutečnění desátého domu – ale to nezaručuje že uspokojivě projde obtížným procesem který mu umožňuje, a jiným zúčastněným v procesu, vidět jestli je nebo není skutečně připraven k účinnému splnění úkolů funkce kterou toto poslání naznačuje. V desátém domu je jedinec posuzován podle jediné zkoušky která je existenčně důležitá – zkoušky činnosti.

Může jedinec který věří že má poslání, obstát? Obstát znamená jednat skrze a z hlediska definitivní formy. Pianista předvádí skladbu podle požadavku notového zápisu nejenom z hlediska svalové bravury, ale také z hlediska psychologické zralosti a pochopení – typického znaku devátého domu. Je samozvanec funkční jednotkou skutečně schopnou významuplně naplnit funkci pro niž byl svým posláním vybrán? Může mu být svěřena schopnost která je funkci vlastní?

Každá společenská funkce – jakákoliv práce nebo profesní aktivita která má ve společenství organický a integrální význam – vybavuje svého vykonavatele společenskou schopností. Tragédií která je vlastní našemu individualistickému a

a údajně demokratickému systému je že výkon společenské funkce se projevuje navenek převážně, a často výhradně, ve formě peněz, a peníze jsou abstraktní formou společenské moci která může být skrytá, zmanipulovaná, použitá k jakémukoliv účelu, a tak použita anorganicky. Sexuální a emocionální síla která se vytváří ve čtvrtém domu může být také užita anorganicky a pro abstraktní a nerealistické záměry ega, ale toto egocentrické a nervy-stimulující nebo eroticky přitažlivé užití vede obvykle k přesycení a nudě, nebo nemoci. Používání peněz nemá prakticky žádná omezení, protože obnáší užití moci – nejmocnější síly nad lidmi. A touha po moci může být velmi zřídka eliminována. Toto je prokletí peněz a význam který v kapitalistické společnosti získali.

Člověk zodpovědný za společenskou funkci, zvláště jestliže je tato funkce nepostradatelná pro prosperitu společenství, může stát před rozhodujícími zkušenostmi. Zvláště pokud tuto funkci převzal bez toho aby byl vyzkoušen, nejen ze své intelektuální a technické dovednosti, ale i kvality svých psychologických reakcí na typ rozhodnutí která bude činit, jedinec může postrádat lásku a odhodlání k spolupráci – sedmý dům – smysl pro zodpovědnost – osmý dům – a pochopení – devátý dům – potřebné k vykonání jeho úkolů. Výsledky takové situace jsou často tragicky demonstrovány chováním policistů a příslušníků armády, jakož i mnoha kongresmenů, senátorů a prezidentů.

Ve skutečně „organické“ demokracii by nesprávné užití moci předávané osobě na základě její funkce mělo být považováno za trestuhodnější než nesprávné užití osobních energií, zvláště v případě emocionálního tlaku nebo fyzického strádání, například hladu. Tedy, jestliže policista postrádající sebekontrolu brutálně zachází s lidmi na veřejné demonstraci, nebo využívá svou pozici – a skutečnost že jeho svědectví bude u zákonného soudu těžko zpochybnitelné – k vydírání někoho jehož přízeň požaduje, nebo k získání peněz za „ochranu“, takové jednání by mělo vést ne k pouhému propuštění z funkce ale k ostudnému trestnímu řízení. Toto je společenský zločin, a jako takový je pro obecný prospěch a harmonii destruktivnější než osobní zločin jako je krádež nebo poranění nějaké osoby z čistě osobních důvodů. Stejně tak generál který posílá své vojáky na zbytečnou smrt nebo který vykazuje neschopnost zvládat válečnou situaci, by neměl být pouze degradován, ale měl by být soudně stíhán. Omluvou nemůže být neschopnost, emocionální neschopnost nebo hloupost ve vykonávání veřejné funkce, přestože v mnoha případech je to celý společenský systém a jeho postupy při povyšování které jsou do značné míry na vině.

Žádné společenské postavení by nemělo být nikdy jakýmkoliv jedincem pojímáno natrvalo, bez ohledu na jeho povahu nebo hodnotu a efektivitu jeho výkonnosti, jeho zabezpečení vyžaduje ochranu před propuštěním nebo dokonce trestním řízením za nezodpovědné užití moci nebo úřadu, to je to co je příčinou toho že byrokraté se stávají rakovinným bujením v celku státu. Každý veřejný představitel by velmi brzy ztratil svou popularitu, pokud by nečekaně odhalil úpadek, snad s vyjímkou odcházejícího stárnoucího veřejného idolu který se stal historickou figurou kterou měli lidé dlouhou dobu před očima. Nicméně špatné umělecké představení společenství nutně neubližuje, vedení války nebo přehnaná policejní reakce na poklidný veřejný protest však ano.

Glorifikace jednotlivce jako nezávislé a jedinečné reality existence má evidentně oprávněný smysl, zvláště v průběhu určitých historických období. Ale ve skutečnosti žádný jedinec nestojí sám nebo nemůže dosáhnout plné aktualizace svých schopností bez kooperace se společností. Individuální úspěch je mýtus. Úspěšná je společnost – a nakonec lidstvo – díky jedinci který rozvinul schopnosti mysli nebo techniky které jsou ve skutečnosti výsledkem snah a úsilí nesčetných předcházejících generací. Samozřejmě že v mnoha případech dosahuje člověk moci a úspěchu pouze potlačením nebo potřením mnoha jiných lidských bytostí.

Jedinec, který dosáhl určitého stupně efektivity ve své společenské nebo úřední výkonnosti, může velmi často zakoušet frustraci a nepřátelství, protože systém – establishment – se odmítá transformovat navzdory do očí bijící nevýkonnosti a zastaralosti. Společenské struktury a instituce jsou značně netečné, to znamená, odmítají změnu, a nevyhnutelně vznikají konflikty mezi nimi a jedinci kteří se snaží cítit, milovat, myslet a chápat v podmínkách nové a adekvátnější úrovně vztahu. Tyto konflikty potom vedou k typu zkušeností jedenáctého domu.

Když jsem v předcházejícím odstavci mluvil o společnosti a společenských hodnotách, nepoukazoval jsem na žádný konkrétní společenský systém, instituci nebo kulturní normy. Není to žádný „systém“ sám o sobě nebo konkrétní způsob vykonávání které byly zmiňovány, ale vztah mezi jednotlivcem nebo malou skupinou a společností jako celkem. Konkrétní typ společenského systému v kterém člověk žije, může být odlidšťující nebo zastaralý, nebo může překrucovat krásný původní ideál, potom může mít jednotlivá osoba oprávněné důvody usilovat o jeho transformaci nebo svržení. Nicméně, žádný jedinec nemůže podstatně zdokonalit, reformovat nebo transformovat to čeho se osobně neúčastní. V oblasti aktivit desátého domu se stává zúčastněným a zakouší výsledky své angažovanosti. A musí se zúčastnit, ať už vědomě přijímá tuto skutečnost nebo ne. Dokonce jogín meditující v horské jeskyni je zúčastněn, často velmi vědomě a intenzivně, ale někdy negativním způsobem. Severní buddhismus pohrdal paččékabuddhy kteří se pokoušejí dosáhnout nirvány sami, bez starosti o osud zbytku lidstva. To co může být dosaženo tímto způsobem je pouze iluzorní nirvána, v novém cyklu bude odpadlík nucen setkat se s karmou svého „spirituálního sobectví“. Nemůže být skutečného úspěchu, který není úspěchem v rámci lidstva a v podstatě v rámci lidské evoluce jako celku.

Hrot desátého domu – Střed nebes – je jedním ze čtyř rohů nativity. Jak jsme viděli v první části této knihy, Střed nebes obvyklé astrologické nativity není skutečným Zenitem, to znamená bodem na obloze přesně nad hlavou člověka stojícího vzpřímeně na povrchu naší zeměkoule. Je spíše bodem v kterém meridián – velký kruh který prochází skutečným Zenitem a Nadirem – protíná ekliptiku, to znamená rovinu zdánlivého ročního pohybu Slunce po obloze od jedné jarní rovnodennosti k další. Z tohoto důvodu je Střed nebes „solárním faktorem“. Vztahuje se k vitalistickým procesům. Představuje naplnění organických a veřejných funkcí. To je podstatné většinou tam kde společnost funguje v podmínkách biologických hodnot a striktně přírodních rytmů, což je typické pro zemědělskou společnost.

Když člověk dosahuje stavu skutečné individualizace a je schopný fungovat jako autonomní a autentické já, jeho vědomí by mělo být schopné fungovat nebo participovat nejen v na život orientovaném společenství a biosférických aktivitách, ale mělo by být schopné spojit se s transcendentní oblastí zkušenosti a nadfyzickými energiemi. Podle nové úrovně astrologické symboliky se tato oblast vztahuje ke hvězdám – tedy galaktickému prostoru. Když člověk stojí vzpřímeně, jeho páteř se stává částí linie, která skrze něho propojuje střed Země a jednu konkrétní hvězdu přesně nad jeho hlavou.

Tato hvězda je potenciálně velkým symbolem, představuje spirituální identitu člověka, jeho „místo“ v rozsáhlé galaxii.

V dnešní astronomické praxi není možné takovou hvězdu identifikovat, a možná je to tak nejlepší, pokud uvažujeme současný stav lidské evoluce. Kromě toho, pokud bychom takovou hvězdu byli schopni určit, nevěděli bychom jaký symbolický význam nebo charakter ji dát. A přesto tato hvězda existuje. Jestliže pohlížíme na galaxii jako na „Dělohu Duší“, tak jak to činily starověké národy, potom je v této nesmírné kosmické matrici jedna hvězda která představuje naši neuskutečněnou a nevtělenou „Duši“. Její paprsek námi prochází když stojíme ve velikosti našeho nejniternějšího já. To je symbol naší kosmické funkce, a toho co je Mistrovství, které každý jedinec může jednou zrealizovat a umožnit tím jeho zhmotnění ve své transformované úplné osobě.

Mistrovství vyžaduje někoho kdo včlení jeho kvality a jeho sílu do vědomí a transpersonálních činů. Velká funkce vyžaduje vykonavatele který by nejen naplnil své vrozené schopnosti v náležitém provedení, ale aby se také současně stal naprosto zasvěceným zprostředkovatelem a služebníkem jejího záměru. Dvě hnutí jsou obsažena ve skutečném naplnění individualizované osoby: člověk usiluje, směřuje úsilí k vědomému a neodvolatelnému zasvěcení sebe sama záměru společenské – a nakonec planetární a kosmické funkce. Současně s tím jak „upadá“ komplementární a synchronní archetyp – božská myšlenka – kterou tato funkce vyjadřuje, odehrává se setkání jedince s osobním „vzestupem“. Mistrovství se setkává s tím kdo má být Mistrem a v tomto setkání se spojuje Nebe se Zemí, Bůh s člověkem který se tak stává nesmrtelným aspektem Člověka.

Toto je transfigurační proces na Hoře, kde se Syn Boha a Syn Člověka stávají jedním. Hvězda nad hlavou spojuje své paprsky s tónem subjektu, uvnitř lidského srdce.

Dane Rudhyar: The Astrological Houses – The Spectrum of Individual experience 1972

Astrologické domy – Spektrum individuální zkušenosti

pracovní překlad Jiří Markes

učební materiál Astrologické školy pro statečné

Comments are closed.