Rudhyar: Jedenáctý dům
Dane Rudhyar: Jedenáctý dům
Právě tak jako pátý dům popisuje projevení schopností které byly získány ve čtvrtém domě, tak jedenáctý dům pojednává o formách kterých schopnosti projevené ve fázi desátého domu mohou nabývat jakmile jsou využity. Energie a nadání koncentrované ve čtvrtém domě nacházejí své vyjádření díky mechanismu objevujícímu se v pátém domě, plodné nebo tvůrčí aktivity, emoční citové výlevy vlastního já, přijímání rizika a všechny druhy odvahy, dramatická gesta v kterých jedinec funguje v osamělém jasu nebo jako pán lidí a okolností. Pátý dům je domem kosmického autokrata, Slunce, které v zářivé slávě vylévá samo sebe do prostoru a nesmlouvavě kontroluje pohyby svých planet.
V jedenáctém domu je společenská, kolektivní nebo skupinová síla projevována skrze jedince. Ještě přesněji, tato síla je uvolňována skrze aktivity které jedinec provádí v rámci společenské jednotky – národa, třídy, církve, klubu, profesní skupiny – ke které patří. Když se jedinci daří etablovat se jako podílník společnosti, je následně schopný kreativně a radostně fungovat ve společenském prostředí, a otevírá se mu cesta k jeho práci a prestiži. Zkušenost kterou získal v desátém domu mu umožňuje stanovit si nové společenské nebo profesní cíle, nebo relaxovat ve společnosti svých spolupracovníků nebo přátel. Jestliže je tato zkušenost desátého domu vitální a jedinec se v ní setkává s reálnou schopností a v otevřenosti potřebám situace které čelí, objeví novou vizi, nové ideály a konkrétní plány pro společenský nebo profesní pokrok. Jestliže byla jeho účast na životě společnosti povrchní, nebo založena pouze na užívání privilegií, je pravděpodobné že hledá nějaký způsob společenského úniku, od čajových párty po povyražení v nočním klubu ve společnosti stejně založených přátel.
V předcházejících kapitolách jsme viděli že meridián může být uvažován jako osa schopnosti, zatímco horizont představuje osu vědomí. Ve čtvrtém domě čerpá jedinec sílu nevědomě, nebo pouze z hlediska subjektivního vědomí, z živné půdy rasy, rodiny, tradice nebo prostředí. To je jedincem následně zpracováno a přizpůsobeno. Je to síla která vyvěrá z kořenů, z půdy a nakonec ze středu naší zeměkoule, která je opěrným základem veškeré lidskosti. Schopnost desátého domu vyplývá ze sdílené účasti, která se zformovala v sedmém domě, v osmém domě se stala produktivní a v devátém domě dosáhla potřebné hloubky pochopení kterou vyžaduje zabezpečení systému platného pro budování civilizace.
Aktivity desátého domu mají tento systém nebo plán zajistit. V desátém domě jsou indický kastovní systém, ekonomická a obchodní schémata římské říše, bratrstva svobodných měst konce středověku, „plánovaná společnost“ mnohých zítřka, vybudovány na základech zákonů objevených v devátém domě. Ale schéma nebo systém musí být vyplněny substancí a životaschopností. Schopnost lidské osobnosti musí být uvolněna v a skrze tyto záměry, ať už samostatně nebo ve skupině. Zákon a rituál sám o sobě netvoří civilizaci. Běh civilizace zachovává interakce mnoha jedinců. Ale tak jako dům bez potomstva – biologického nebo duchovního – je pouze konstrukcí, tak společnost bez kreativní vize a prostředků k uvolnění schopností kreativních jedinců je bezduchou konstrukcí která se musí časem rozpadnout.
Ale co je podstatou kreativní vize, a jak se rozvíjí v myslích a duších jednotlivců? V diskusi o významu meridiánu a Zenitu jsem řekl že meridián má být také uvažován jako linie tvořená lidskou páteří když člověk stojí rovně. Tato vzpřímená páteř je „Já“ tvořené hmatatelným a funkčním. Je signaturou schopnosti lidského ega a jeho pevnosti a zodpovědnosti. Jeden z pólů meridiánu je středem zeměkoule – a za ním leží všechny nevědomé síly vnitřního života. Na druhém je hvězda která svítí v Zenitu jedincova života. Zakořeněna ve středu, s hvězdou na svém čele, se individualizovaná a vědomá lidská bytost stává zprostředkovatelem uvolnění kreativní schopnosti vertikální osy veškerého života, jeho podstaty a zdroje.
V pátém domě jsou původní síly činné. V jedenáctém domě se tvoří nové semeno. A v říši lidí je toto nové semeno více než pouhým zopakováním semene nedávné minulosti. Je novým semenem protože člověk má schopnost neustále rozšiřovat svou vizi a své dílo. Všechno minulé může být tvůrčím člověkem sloučeno v nový zítřek, který nepotřebuje opakovat dnešek.
V textu Alfreda Korzybského se říše lidí rozvinula díky schopnosti spojovat čas. Člověk může sám sebe neustále doplňovat protože je schopen si pamatovat. Pamětí může zaznamenávat své zkušenosti a své závěry, zaznamenáváním může to čeho nabyl přenášet na nové generace, které budou následně dělat to samé. Tak vzniká v činnosti lidstva nepřetržitý proces hromadění a slučování a to je považováno za civilizaci. Mohou nastat opakující se temné epochy, ale dokonce i v těchto relativně ponurých obdobích je civilizace v semeni zachována. Záznamy jsou zachovány – v jeskyních, v klášterech, v ústním podání. Plamen civilizace neumírá. Žádná generace nepotřebuje začínat od nuly. Revoluce ničí vyšší vrstvy společnosti, ale tu a tam si několik lidí vzpomene a šíří jejich vědění dychtivě hledajícím myslím. A hle! Rusko jehož aristokracie a inteligence byla vyhlazena, povstalo v méně než dvou desetiletích a překvapilo svět svými iniciativami ve válce a v míru.
Co to znamená? Symbolicky to znamená že hvězdy v Zenitu nepřestávají svítit a investovat do kreativních jedinců, kteří si v sedmém domu uvědomili tajemství „sdílené účasti“, schopnosti nebeské společnosti počátku. Lidstvo je organický celek. Lidstvo žije ve své celkové podstatě jako nebeská klenba, jako galaxie. „Mrtví“ stejně jako „živí“ – a v určitém smyslu snad také „dosud nenarození“ – tvoří kreativní Zástup. Člověk je součástí tohoto Zástupu. Ten funguje díky oplodňování vizemi těch jedinců kteří jsou čistí a dost silní, oddaní a dostatečně intenzivní aby nesli hořící pochodeň civilizace.
V jedenáctém domě se každá jedincova osudová hvězda, která svítí v Zenitu jeho života, stává živým zdrojem síly v skutečné činnosti. Realizace které naplňují zkušenost fáze desátého domu jsou velkou měrou podmíněny tím co se odehrává během fáze sedmého, osmého a devátého domu. Nicméně, když je dosaženo Zenitu, nějaká nová síla oplodňuje sumu celkového počtu těchto předchozích zmiňovaných fází. Tato nová síla je silou větší kolektivity, lidské společnosti, národa, univerzálního Celku. Symbolicky řečeno je to síla hvězd. A tato síla sestupuje z výšky a korunuje jedince který naplňuje nejlepším způsobem svou způsobilost a svou funkci v činnosti světa. Je „jazykem ohně“ který sestoupil na každého z apoštolů o letnicích. Je svatým duchem. Je to nebeská síla – síla společenství, síla církve, boží síla, pokud je Bůh představován jako duše a celistvost univerzálního celku.
Tato síla která sestupuje z výšky v jedenáctém domě funguje jako kreativní vize. Tady je podstata každého tvořivého zítřka shromažďována a oživována silou konstelace v Zenitu. Tady je tvůrčí osud tvarován odvážnýma rukama a do dáli pohlížející myslí. Tady má činnost élan vital který neustále vytváří světy, silnou a nepředvídatelnou vlnu kreativní evoluce která je rozeznávána na povrchu zítřků v duchovní a kreativní svobodě.
Astrologové často identifikovali všechny kreativní procesy s pátým domem. Ale v pátém domě je to jedinec který tvoří, striktně jako individualita nebo jako hlava rodiny, a jeho kreace je v podstatě založena na biologických faktorech. V jedenáctém domě je to Celek který tvoří skrze jedince, naplňujícího svou funkci v soustavě Celku. Není to jedincova kreativita , ale kreativita skrze jedince. Kristus – univerzální Duch – potom jedná skrze proměněnou lidskost Ježíše. Takové jednání, potom, projevuje navenek sílu Krista, sílu Celku – sílu která, pokud nenastává stagnace a krystalizace, musí periodicky obnovovat substanci a formu organismu. Je to jednání bez osobního zájmu na výsledcích tohoto jednání. To je jediný skutečně kreativní a svobodný způsob jednání. Jedinec se stává průzračnou čočkou soustřeďující Světlo a promítající na všechna nedotčená území obraz Slunce nebo nebeské harmonie Bratrstva hvězd.
Tradiční astrologie nepřesvědčivě mluví o jedenáctém domě jako o domě „nadějí a přání“. Jak nevýrazná koncepce pro jeden z nejenergičtějších domů! Je to středověká koncepce pro v společnosti naprosto dominující biologické a feudální obrazce, co jiného by mohl potopený jedinec, „hříšník“ dělat, než „doufat a přát si“ lepší budoucnost? Jedinou cestou otevírající se kreativnějšímu jednání bylo stát se členem Bratrstva, a tak v tajnosti participovat na kreativních impulsech lidstva. to znamenalo semknout se spolu s přáteli, se společníky hnanými podobnou touho po kreativní společenské nebo náboženské změně.
To ještě dnes znamená spojení malé skupinky lidí která společně dává vzniknout semenům budoucnosti. V tomto spojení je síla, a tato síla sama o sobě je zárukou nesmrtelnosti, nebo schopnosti stále se proměňovat, přestože staré přežívá. Ve dvanáctém domě se semeno promění v konečném obětování aby umožnilo stvoření nového světa. V jedenáctém domě kolem sebe shromažďuje sílu. V rámci svých omezení zaměřuje pozornost na univerzální a kreativní sílu života. Nakonec život vždy zvítězí. Nicméně mnozí jsou semeny která zaniknou a pro budoucnost se stanou humusem. Snít a vytvářet ideály nestačí. Jedenáctý dům je domem činné a konkretizované síly.
Jestliže nyní vidíme záležitosti jedenáctého domu z psychologičtějšího úhlu pohledu, zjistíme že zkušenosti s kterými jsme se měli z hlediska tohoto domu normálně setkat, musí mít mnohem víc co do činění s jedincovým postojem k úspěchu a společenskému úspěchu, nebo jejich nedostatku. Řekněme že člověk dychtivě a trvale usiloval o dosažení něčeho a svého cíle dosáhnul. Naplnil své ambice a je za své úsilí odměněn společenskou pozicí, a možná prestiží nebo dokonce slávou. Jak se svým úspěchem naloží? Nebo jestliže se mu nepodařilo dosáhnout vytouženého cíle co bude schopný udělat se svým nezdarem?
Jedenáctý dům je domem následným, a jak jsme viděli, základní myšlenkou těchto domů je slovo použití. Nezdar může být použit tvořivě stejně jako úspěch, a často přirozeněji. Úspěch stejně jako nezdar musí být užívány uvážlivě, významně a tvořivě. Je to způsob použití buď úspěchu nebo nezdaru osobou, které určuje její význam. Jestliže jedinec v desátém domě osvědčuje že může uspokojivě naplnit veřejnou funkci, v jedenáctém domě musí ukázat – sám sobě stejně jako svým přátelům – co tento úspěch přinesl jeho celkové bytosti, způsobu jakým žije, cítí a jedná ve svém společenském kruhu.
Nebo musí být schopný ukázat zda má odvahu a vytrvalost poučit se ze svého nezdaru a povznést se nad něj.
Úspěch nebo nezdar může být užit nápaditě a tvořivě pouze pokud se jedinec zcela neztotožnil s úsilím o úspěch. Standard „úspěšného člověka“ naneštěstí úzce spojuje se svou aktivitou. Pokud má úspěch, stává se zajatcem společenského obrazu který definuje co se od něj očekává, jeho snahy dosáhnout vrcholu obvykle podmiňují jeho ztotožnění s vžitou povahou jeho společenské nebo profesní role a se zájmy a způsoby života všech těch kteří patří k jeho třídě nebo skupině. Získal to co si přál, našel přátele z hlediska svých společensko-profesních úspěchů. Možná se stal členem určitého klubu, naučil se těšit se z určitého typu kulturních aktivit, je členem politické strany nebo bratrské organizace které jsou mu vzhledem k jeho úspěchu otevřeny, ale musí být vždy ve střehu, protože tuto stranu nebo organizaci si musí předcházet aby dosáhl více, produkoval více, stal se větším a větším.
Jestliže, na druhé straně, člověk zmařil své snahy nebo byl zamítnut systémem kterým opovrhuje nebo ho nenávidí, nachází přátele mezi muži a ženami kteří sdílejí jeho postoj nespokojenosti a odporu. Potom se stává oponentem, možná aktivistou a revolucionářem. Nebo může být prostě člověkem hnaným nadšením pro reformu, pro liberální reformu kterou chce provést v rámci systému své profese, nebo zákonných možností stanovených nějakým typem implicitní když ne přímo explicitní „Konstituce“.
Ideály pro které jedinec pracuje jako reformátor nebo revolucionář mohou být vybudovány pomocí různých typů zkušeností – v jeho raném prostředí, doma, s těmi které miluje, ve státní vojenské službě, s partnery a spolupracovníky, pomocí styků s odlišnými kulturami nebo inspirativními náboženskými příznivci, a tím jak vykonává své společensko-profesní úkoly. Vlastně může být zahrnuta každá oblast aktivity – každý dům nativity. Ale zkušenosti jedenáctého domu pojednávají konkrétně o ztělesnění ideálů člověka ve vztahu k lidem kteří tyto ideály sdílejí. Tito lidé se stávají společníky, jsou „přáteli“ fungujícími v rámci společensko-profesního systému, nebo bojujícími proti němu. Přesněji řečeno to vysvětluje co přátelé znamenají, protože přátelství – alespoň ve smyslu jedenáctého domu – není založeno tolik na ryze osobních sympatiích – typ vztahu pátého nebo sedmého domu – jako na sdíleném a efektivním užití zaměření které znamená buď požitek z kolektivních modelů nebo proti nim zaměřenou revoltu.
Vzdorovitý postoj nebo hluboká nespokojenost se status quo vyplývá ze základního problému který je vlastní všem okolnostem desátého domu. V podstatě to je potíž se sloučením nebo uspokojivým přizpůsobením dvou protikladných faktorů v každé společenské situaci která se stabilizovala nebo dokonce vykrystalizovala, čímž dala vzniknout formalismu, byrokratické rutině a privilegiím. Na jedné straně je hodnota jedincovy svobody a osobní iniciativy nebo vynalézavosti a na druhé zavedené požadavky osobní funkce a úsilí o dokonalost v každém veřejném vystoupení. Problém může být vyřešen negativním způsobem když se společnost snaží podrobit si jedince jeho funkcí – dělá z něho odosobněné kolečko ve stroji – nebo když jedinec považuje moc a autoritu svého úřadu za své vlastnictví a užívá je k uspokojení svých požadavků. Výsledky těchto negativních řešení problémů desátého domu podmiňují zkušenosti jedenáctého domu. Mohou vyvolávat vzdorovitost nebo urážky moci a bohatství které následně vedou ke vzpouře méně zvýhodněných a naštvaných jedinců.
Jak jsem řekl, všechny společenské instituce vyvíjejí mocný odpor vůči změně. Nicméně, musí se změnit když se jejich negativní produkty stanou nesnesitelnými. Tyto produkty mohou být nesnesitelné fyzicky, psychologicky nebo duchovně. V každém případě všeobecný proces – změna jakékoliv příliš dominantní tendence ve svůj opak – nemůže být zastaven. Objevují se muži a ženy kteří ztělesňují takový proces radikální repolarizace společenských hodnot a, ve většině případů, destrukce institucí a privilegovaných skupin nebo tříd. Tito muži a ženy jsou prométheovskými duchy kteří ztělesňují uranskou schopnost neustálé metamorfózy – schopnosti podporované neptunským soucitem a devastací plutonských katarzí, které nezanechají nic nedotčené, žádná modla nezůstává na svém místě. Jsou ikonoklasty, ale jsou také velkými snílky často nedonošených transformací. Často jsou perzekuováni, mohou zakusit mučednictví a možná znovuzrození.
Jedenáctý dům je následován dvanáctým a ještě dál novým začátkem v zkušenosti stvoření prvního domu. Zcela plné se musí vyprázdnit předtím než může být prostorem pro nový růst, nové obsahy. Nicméně zůstává věčná otázka: kolik ze starého může být zachráněno? Jakou hodnotu měl nynější vykrystalizovaný a strnulý model když byl neotřelý a vitální? Jak jedinec může zachránit semeno, duchovní sklizeň zkušeností minulosti? Je nutné zodpovědět tuto otázku, jasnou, pronikavou, intenzivní a přesto faktickou otázku po základní hodnotě mnohého co společnost dlouho brala jako samozřejmost. Historik obdařený holistickou vizí a smyslem pro vývoj musí spolupracovat s emotivním a zaníceným skandalizátorem. Oba dva fungují z hlediska aktivity jedenáctého domu, ale rozdílným způsobem. Oba dva jsou potřební v závěru cyklu.
Jsou muži a ženy kteří kladou velký důraz na nespokojenost a protest, někteří z nich mají nepochybně požitek z tragédie a usilují o revoluci jako způsob života, básníci a romanopisci se proslavují odhalováním nechutností a dekadence, dokonce své vlastní. Tento způsob je také potřebný, protože netečnost průměrné osoby je skutečně velká a musí být nějak „otřesena“. Ale hlubší proces je vždy – symbolicky řečeno, ten který transformuje kruh do spirály – to znamená, ten který znemožňuje historii znovu se opakovat. Bod pohybující se kruhovým způsobem se vrátí přesně do své počáteční pozice, ale jestliže návrat následuje schéma spirály, zaujme místo na vyšší úrovni, nebo rozsáhlejší – a doufejme harmoničtější – celkovosti. Větší celkovost je znepokojivá výzva privilegiu a exkluzivnímu vlastnictví, a tak úsilí pokračuje. A velkým klíčem k vítězství a rozvoji je překonání strachu. Největší obavou může být obava ze ztráty drahocenné identity individuálního ega. Ve všech následných domech se jedinec musí zříci negativního aspektu života stejně jako relativně izolovaného bytí.
„Čistý dech“ potenciální individuality, vztahující se k Ascendentu, se drží svého izolovaného postavení a své domýšlivé touhy po originalitě. Musí se zříct alespoň některých ze svých nároků, když má použít materiály které vytvořila nebo kultivovala dlouhá linie předků – druhý dům – materiály které, jako duchovní faktory, pociťoval jako méněcenné a používal pouze když si to přál. V pátém domě, zkušenost emotivní touhy nebo vášně a starosti o potomstvo, může vyžadovat zřeknutí se ego pýchy, vzdání se bezstarostnosti, domova, zakořeněnosti – záležitosti čtvrtého domu. Ve zkušenostech typu osmého domu vadne dokonalé štěstí líbánek – sedmý dům – protože jejich exklusivismus a půvab jsou najednou zpochybněny společnými požadavky a tlaky trhu.
Konečně v jedenáctém domě, ukázka úspěchu, osobitá schopnost a monopol pozice – desátý dům – když naplňují jedince pýchou a pompou, se jich musí vzdát jestliže má směřovat k realitě a přijmout možnost znovuzrození. Svou pozici si může delší nebo kratší dobu udržovat, ale všechno co je založené na výlučném vlastnictví, pýše a sebe – glorifikaci směřuje v průběhu egocentrického užívání k nevyhnutelnému úpadku a smrti – smrti která, když nastane čas, povede svého karmicky zatíženého hostitele k novému zrození. Okamžik volby je rozpoznán během zkušeností které patří do jedenáctého domu, ale tato volba byla již podmíněna rozhodujícími zkušenostmi vztahujícími se k druhému, pátému a osmému domu. Padající domy, potom, jsou svědkem výsledku této volby. Ve dvanáctém domě nacházíme konečný výsledek, semeno každé budoucí karmy.
Dane Rudhyar: The Astrological Houses – The Spectrum of Individual experience 1972
Astrologické domy – Spektrum individuální zkušenosti
pracovní překlad Jiří Markes
učební materiál Astrologické školy pro statečné
