Rudhyar: Sedmý dům

Dane Rudhyar: Sedmý dům

Když je dosaženo sedmého domu zabýváme se zkušenostmi které již nevyplývají z typu aktivity založené zejména na individuálním já, ale místo toho na zakoušení způsobů vztahu k jiným já, způsobů vztahu které naznačují elementární smysl spolupráce a sdílení s jinými osobami. Ale pouhá kooperace neodhaluje úplný příběh, protože sama o sobě může mít pouze pomíjivou a povrchní hodnotu. Spolupracující by měli pocítit, že jejich “společný projekt” slouží v rámci rozsáhlejšího existenčního celku, obvykle v rámci konkrétní společenské komunity nebo v nejlepším případě v rámci lidstva uvažovaného jako planetární organismus. Měl by být funkční účastí. Mělo by být nalezeno alespoň nejasné uvědomění si toho k čemu vztah slouží, co vztah mezi dvěma partnery zahrnuje, co je jeho účelem, a v rámci tohoto účelu by potom každý z partnerů měl být schopný objevit svůj vlastní individuální smysl. Život bez cíle – nebo jak by řekl americký indián, bez “vize” – je žitím téměř bez hodnoty, a není do značné míry odlišný od života zvířete. Ale z hlediska různorodosti cílů mohou lidské bytosti evidentně, vědomě nebo instinktivně, žít, jednat a spolupracovat.

Otázka účelu je astrologicky velmi důležitá – stejně jako psychologicky a společensky – protože sama o sobě může objasnit základní vztah mezi prvním, čtvrtým, sedmým a desátým domem. V prvním domu si může člověk intuitivně uvědomit – a nejdříve pod prahem toho co nazýváme vědomí – to že je individuálním “Já”. Toto uvědomění, z hlediska skutečné a účinné existence, vede ve čtvrtém domu k vědomému a více nebo méně stabilizovanému pocitu bytosti jako konkrétní osoby s konkrétním charakterem a pevnými názory a hodnotami, k základům na kterých je úspěšná nebo neúspěšná, učí se a trpí na cestě sebe – transformace. Tato sebe – transformace v sobě zahrnuje změnu polarity. Jedinec si začne uvědomovat, chtě nechtě, že je dílčí součástí rozsáhlejšího celku. Jde často o matoucí uvědomění které jedince nechává zcela nechráněného, postaveného tváří v tvář velkému otazníku na horizontu vědomí. Co je mi naplánováno udělat? Budu schopný to udělat dobře?

Dítě si velmi pravděpodobně tyto otázky neklade, alespoň ne v základním smyslu, protože normálně považuje za samozřejmou svou přináležitost k rodině a prostředí. Zkouší se v nich vyjádřit, je zraňováno, učí se, atd. S probuzením sexuálních energií, normálně v pubertě, vyvstává pocit že existuje síla která je daleko větší než jeho omezené vědomí. Lidský druh si činí na dítě nárok – on nebo ona musí plnit osobitou funkci, on nebo ona má biologický osobnost přesahující účel. Po adolescentovi také jeho společnost stále více požaduje jakmile jde na střední a vysokou školu. Objevuje sám sebe fungujícího v oblasti aktivity v které si není jistý co se od něho požaduje, nebo zda chce nebo může vyhovět těmto požadavkům. Může být emocionálně zmatený, může slepě protestovat, může uniknout pomocí náboženské horlivosti a zasvětit se Bohu – božskému Ty, které vždy naslouchá a poskytuje útěchu za předpokladu že je výlučně uctíváno.

V horární astrologii se říká že sedmý dům nativity ukazuje v určitém čase odpověď na tazatelovu otázku, ukazuje výsledek prozkoumávané záležitosti. Funkce organismu je výsledkem její identity – první dům. Všechno co je zrozeno má naplnit zvláštní funkci. Nicméně, tato funkce může být poznána pouze pokud je nová entita vztažena k jiné s kterou musí spolupracovat. “Život” produkuje muže a ženy, ale ti mají hodnotu pro lidský druh pouze pokud fungují společně. Každá osoba poznává co je, nejenom biologicky ale i z hlediska společensko-kulturní komunity, pouze pokud funguje společně s jinými lidskými bytostmi. Tato funkční spolupráce nakonec vytváří něco významného pro lidskou rasu, pro jednotlivé společenství nebo pro oba.

Kdyby primitivní člověk z Nové Guineie nalezl starou leteckou vrtuli ležící na poli, mohl by podrobně popsat její podobu a dokonce kolem ní vybudovat nějaký druh sochařské výzdoby, vrtule má “formu” a je vyrobena ze substancí které jsou určitelné. Je entitou, ale člen kmenového společenství z Nové Guineie neví k čemu slouží. Mohl by to poznat pouze pokud by byl instruovaný jak vrtule funguje ve vztahu k jiným předmětům, všem které jsou částmi organizovaného systému s konkrétním účelem: to znamená, létání. Když je člověk který nikdy neopustil městskou chudinskou čtvrť poslán do lesa a zaujme ho tvar žaludu, může si s ním hrát, dokonce ho rozpitvat, ale nebude schopen v něm vidět potencialitu velkého dubu. Nemůže poznat jeho funkci, jeho místo ve vegetačním cyklu, pokud si ho neumí nějak uvést do vztahu se stromem. Z hlediska životních procesů nebo organizovaných aktivit veřejného nebo národního celku, má jednotlivá entita význam pouze ve vztahu k jiným entitám.

Totéž platí, a je poměrně důležité, dokonce asi bez podstatných rozdílů, pro lidskou bytost. Můžeme vědět co ji stavebně a biologicky tvoří, ale taková vědomost je nutně neúplná dokud nevidíme její funkci ve vztahu k jiným jednotlivcům a v rámci společensko-kulturního pole aktivity.

Funkce naznačuje účel, a funkce i účel jsou vlastní a potenciální tomu co člověk je, ale jsou odkrývány pouze když člověk funguje v rámci rozsáhlejšího celku v kterém je podílející se jednotkou. Teoreticky, účel individuální existence je naplněn v desátém domu, ale toto naplnění – pozitivní nebo negativní, částečné nebo úplné – vyplývá z toho co bylo vědomě zjištěno nebo pochopeno na úrovni sedmého domu. Kvalita jedincova vztahu k jiným na funkční úrovni je základem na kterém dosáhne výsledku nebo neuspěje, dosáhne čehokoliv co bylo vlastní účelu jeho existence od jeho narození, ať už si tohoto účelu byl nebo nebyl vědom.

Individuální zkušenosti vztahující se k sedmému domu by všechny měly odkazovat na aktivity které, alespoň potenciálně, mají funkční charakter. Konečnou klíčovou myšlenkou těchto zkušeností je participace, avšak zakoušející si zpočátku nemusí být vědom toho, že je zapojen do většího celku – společenství nebo lidského druhu. Může být upoután svým partnerem a vzrušením z partnerství, nebo jimi může být zmaten. Fascinující pocit umožňující poznat a zakusit úplně jinou lidskou bytost pomocí níž může jedinec dosáhnout sebe – naplnění, intenzivně působí v počáteční fázi vztahu. Nicméně, často se funkční význam vztahu stane jasným jakmile se partneři začnou plně věnovat každodenní činnosti. Hodnota veřejného a rituálního svatebního obřadu je ta – jak to bývá součástí rodinných a skupinových procesů – že na úplném počátku manželského vztahu je stvrzen a posvěcen jeho společenský význam. Z manželského svazku vyvstává očekávaná přítomnost nějakého výsledku – dítěte nebo alespoň nějaké formy společného úspěchu – které mají zastínit čistě emotivní pnutí a extázi vlastní partnerskému vztahu. Ze stejného důvodu člověk který nastupuje do významného veřejného úřadu je do něho jmenován skrze veřejnou ceremonii inaugurace nebo korunovace. Vstupuje do vztahu který má jasnou veřejnou funkci – vztah s novými spolupracovníky s kterými má spolupracovat na naplnění svého úkolu. Je nerozlučně spjatý se společenským cílem.

Toto jednání bytosti spjaté s účelem je vlastní všem typům vztahu sedmého domu, dokonce – opakuji – i když jsou si jednotlivé bytosti málo vědomy základů svého spojení. Ale teprve v osmém domu se odpovědnost kterou s sebou takové spojení nese, stává partnerům zřejmou, možná velice živě a emotivně. Protože to může znamenat “smrt” nějakých klamných představ a regeneraci osobností partnerů, byl osmý dům nazýván domem smrti a regenerace.

V současnosti se pojetí manželství natolik změnilo že se zdá jakoby vztah muže a ženy neměl žádnou jinou funkci než přinášet partnerům osobní štěstí, bezpečnost a emocionální naplnění, s žádným významným odkazem na potomstvo – službu rase – nebo společensko-kulturnímu úspěchu – službu společenství. Toto je v jistém smyslu výsledek přespříliš individualistického a analytického charakteru naší civilizace a jejího rozkouskovaného vědomí které uvažuje jakoby části nebyly součástí celku, v kterém jim bylo určeno fungovat. Tyto části jsou přesto také celky, které jsou samy utvářeny mnoha vzájemnými vztahy a nezávislými částmi.

Dnes je na to ta odpověď, často braná jako samozřejmost, že lidská bytost je velmi zvláštní druh celistvosti která funkčně nepatří žádné větší jednotce. Z úhlu pohledu filosofa který věří v “Personalismus”, má každý jedinec konec sám v sobě, druhu absolutna. Vztahuje se k jiným osobám, ale tento vzájemný vztah je v podstatě personalistický, to znamená, není částí žádného vesmírného projektu, není “funkční”. Společnost, lidstvo, planeta Země netvoří “organismus” jehož jednotliví jedinci by mohly být symbolicky nazváni jednotlivými buňkami. V podstatě každý jedinec stojí sám jako monáda. Kontakty navázané s jinými jedinci mají čistě existenciální charakter, mají hodnotu a význam pouze z hlediska co přinesou jedinci samostatně.

Toto všechno se může zdát docela metafyzické a pro astrologa málo významné, ale ve skutečnosti předchozí odstavce popisují základní protiklad dvou nejdůležitějších přístupů ve vzájemném vztahu mezi dvěma nebo více jedinci a mezi těmito jedinci a organizovaným a sociálním společenstvím v kterém žijí a lidské rase jako celku. Zda jedinec zvolí jeden přístup nebo jiný bude zásadně ovlivňovat to co lidský vztah, manželství a partnerství bude ve skutečnosti znamenat v každodenním životě. Neradostnou věcí je to, že lidé dnes víceméně nevědomě zkouší žít částečně z hlediska jednoho z těchto přístupů a částečně z hlediska jiného. Tím panuje ve všech záležitostech lidského vzájemného vztahu – ve všech záležitostech sedmého domu – elementární zmatek.

Starobylý náboženský přístup k manželskému svazku a jakémukoliv alespoň relativně trvalému pracovnímu vztahu který má společenský a kulturní charakter je v podstatě funkční. V současnosti je tento funkční základ v mnoha případech nedostatečný. Jednotlivci se spolu setkávají jenom v zájmu rozvoje vlastních osobností. To samozřejmě může být velmi rozumné a konstruktivní, ale vzájemný vztah sám o sobě tím končí nebo je spíš prostředkem napomáhajícím rozvíjení čtvrtého domu – v podstatě oddělených osobností, nebo uvolnění energií pátého domu. Když se to stane, potom je téměř nevyhnutelné že dříve nebo později bude typ zkušeností osmého domu naznačovat konec vztahu – nebo pokud jde všechno dobře – transformující znovuzrození.

Shrnuto: zkušenosti vztahující se k sedmému domu – to znamená manželství a všechny formy víceméně stabilního partnerského vztahu – mohou znamenat pouze spolupráci jednotlivců, nebo mohou znamenat účast na větším celku ke kterému spřízněné osoby velmi vědomě patří z hlediska obecného osudu nebo konkrétního společensko-kulturního účelu. Hlavní otázkou v těchto vzájemných vztazích není to zda jde o velkou lásku nebo hluboce pociťovaný společný zájem obchodních partnerů, ale to jaká je kvalita této lásky nebo tohoto společného zájmu. Manželství může představovat to co Francouz nazve l´égoisme á deux – což je složitá fráze pokud má být přeložena, ale znamená spojení dvou osob výhradně pro jejich vlastní vzájemné uspokojení a osobní rozvoj*; do obchodního vztahu se může vstupovat pouze za účelem zisku dvou partnerů bez zájmu o společenské následky. Na druhé straně vztah může být zasvěcen více – než – osobnímu účelu, a to na jakékoliv úrovni.

Žádný astrolog nemůže jednoznačně říct který ze dvou přístupů bude jedinec ve svém důvěrném a trvalém vztahu následovat, ale zodiakální znamení na hrotu domu, pozice a aspekty na vládce tohoto znamení a přirozeně planety které mohou být v sedmém domu umístěny, mohou hodně napovědět o tom co může upřímnému jedinci dychtícímu po zapojení do většího pole existence pomoci určit jaké jsou nejlepší podmínky pro takové zapojení, a možná ho také varovat před hrozbami nebo zkouškami které jsou v tom zahrnuty. Toto nemůže učinit vztah jednodušším, mohlo by ho to učinit významuplnějším a plodnějším.

Astrologicky vzato, nejdůležitějším bodem implicitním ve všech předchozích pojednáních je to, že sedmý dům by neměl být uvažován – nebo vlastně jakýkoliv dům – samostatně, když interpretace záležitosti popisuje zkušenosti nebo problémy vyrovnávající se s touto oblastí lidské existence a aktivity. Princip příbuznosti, Descendent, a princip osobitosti, Ascendent, vytvářejí dvě nezávislé polarity. To co jedinec představuje jako nezávislé já bude demonstrováno způsobem vztahujícím se k jiným osobám a světu obecně; podobně výsledky vzájemných vztahů poskytují zpětnou vazbu která působí na to co dnešní psychologové nazývají “sebeobraz”. Obraz jedinečné specifičnosti – který se na biologické úrovni manifestuje v genetické kódu ve všech buněčných jádrech – je trvalým prvkem v cyklu existence jedince. Změna v osobnosti nastává pomocí všech typů vztahů. Vztah je tvořivou – a v některých případech destruktivní – odpovědí na existenciální skutečnost souvislosti. Takto je sedmý dům potenciálně nejdynamičtějším ze všech domů. A právě v této oblasti lidské zkušenosti může být jedinec nejpodstatněji transformován. Zde také člověk zakouší svou největší svobodu – pokud určité planety nejsou příliš blízko descendentu, planety které symbolizují nepřekonatelné tlaky osudu, které samy mohou vytvářet pomocí magického vzájemného vztahu typ základů, které si žádají naplnění významného účelu vlastního individuálnímu já. V takovém případě může jedinec shledat, že je tímto účelem veden k započetí určitého typu vztahu, nebo vztahu s určitým typem osoby, které mohou poskytnout zkušenosti přinášející to nejvhodnější pro dynamizaci osudového účelu, i kdyby mělo jít o tlaky a vypjaté situace, nebo dokonce tragédie.

Manželství a také jiné druhy partnerství mohou být oblastí neřešitelných napětí. Zkušenosti získané z těchto napjatých situací mohou také posloužit účelu osobního růstu a mohou vést k naplnění jedincova osudu. Planeta blízko Descendentu je obvykle výrazným náznakem toho jak se s takovými zkušenostmi setkat. K setkání dojde na rozdílných úrovních podle jedincova stupně rozvoje, a může být doplněno, podle fáze evoluce “Ducha”, kterou tento jednotlivý život ztělesňuje. Může zde být pozorován dialektický proces, jako vlastně všude, odhalující tři základní úrovně vztahovosti.

Na základní biologické a kmenové úrovni jsou všechny vztahy podřízeny nutkavým příkazům života a zájmu veřejného kolektivu. Vztahy jsou výrazně účelové a společensky usměrňované silnými tabu, v podstatě jsou vytvářeny vzhledem k tomu co je přirozené, hodnotné a konstruktivní pro kmenový celek, i když časem mohou jiné zájmy narušit původní záměr.

Když člověk dosahuje stavu kde začíná výrazně fungovat individualizační proces, vztahy nabývají osobnějšího charakteru, ale základní manželský vztah je stále podmíněný biologickým imperativem a potřebou zachovat a předávat kulturní a náboženské hodnoty. Tradiční vzorce vztahu se začaly rozpadat teprve od dob průmyslové revoluce – ve skutečnosti ne před začátkem tohoto století – tak že sílící individualismus a vzpoura žen proti patriarchálním pravidlům naprosto proměnily instituci manželství. Manželství pozbylo většinu ze svého společenského a institucionalisticky – náboženského charakteru. Ve většině případů přestalo být záležitostí určovanou rodiči, společenskou třídou a finančními měřítky. Nyní je převážně záležitostí dvou individualit které dává dohromady jejich svobodná vůle za účelem užívat společně bohatšího života. Takto prvky individuálnosti a vztahovosti získali téměř veškerou pozornost a záležitosti vztahující se k desátému a dokonce čtvrtému domu ztratili svou základní důležitost – protože většina sňatků, alespoň ve Spojených Státech, nemá osudový význam a společenský nebo transcendentní účel (desátý dům) a ve skutečnosti ani velmi podstatné a pevné kořeny, sociální stejně jako geografické.

V současnosti by mělo být dosaženo třetí úrovně na které je manželský model ještě více transformován a možná že je od něho upouštěno. Na této úrovni bude vzájemný vztah znovu ovládán obecným účelem – společenským a nadspolečenským , duchovním nebo planetárním. Skutečně autonomní a autentičtí jedinci spojí své energie, možná rituálním způsobem, aby pracovali pro skutečně obecný a promyšleně sdílený účel – funkční účel předvídaný z hlediska účasti na celkové evoluci lidstva a Země.

Zdá se zřejmé, že tato třetí úroveň důvěrného a kreativního vztahu – která může , avšak nemusí být také plodná – je stále nepřijatelná a snad nemyslitelná pro převážnou většinu lidstva. Ale velké změny mohou být blízko, a nově vznikající nebělošské země mohou nalézt ve svých starodávných kulturách prvky které všem lidem usnadní přijmout nový typ plodné a nadosobní soudržnosti.

*před lety byl v časopise Sovětské Rusko recenzován ruský film, pojednávající o mladém muži a mladé ženě kteří bojovali na dvou válečných frontách. Dopis hocha své milované soudružce byl citován: ” V této době se rozhoduje o osudu světa a my musíme o tomto osudu rozhodnout. Jsme vystaveni tvrdému a válečnému životu a já se chci podílet na tomto životě s tebou”. Bylo velmi důležité že hoch neřekl “sdílej můj život” ale místo toho “podílet se na tomto životě s tebou”. Sdílení účasti na novém životě, což je velmi odlišné od l´égoisme á deux!

Dane Rudhyar: The Astrological Houses – The Spectrum of Individual experience 1972

pracovní překlad Jiří Markes

Comments are closed.