Rudhyar: Astrologické domy část 2
Astrologie ve starých dobách soustředěná na místo
Až do konce starého věku v šestém století před Kristem, když v Indii žil a učil Gautama Buddha a v helénském světě Pythagoras, vědomí lidí – až na možná vzácné výjimky – bylo podstatně soustředěno na určité místo. Relativně malé skupiny lidí žily, cítily a myslely v podmínkách které mohou být nejlépe definovány jako hodnoty kmene. Kmenové skupiny, základní články lidské společnosti v čase, byly svázány s určitou zemí, z které získávaly své živobytí, jako embryo které je svázáno s matčiným lůnem. Kmen tvořil organismus, každý jeho člen byl celkově začleněn do tohoto mnohobuněčného organismu. Každý člen kmene byl psychicky ovládán způsobem života, kulturou, systémy víry a symboly skupiny, jejíž tabu on či ona nemohli neuposlechnout. Na tomto stupni lidského vývoje nebyly žádné skutečné individuality. Všechny hodnoty, na kterých se zakládala kultura a systémy víry byly vyjádřeními specifických zeměpisných a klimatických podmínek a jednotlivého rasového typu. Kmenové společenství vzhlíželo k minulému a hledalo symbol své jednoty, společného předka nebo božského krále, který by kmen sjednotil a přinesl zjevený typ vědění a dodal neobyčejnou psychickou soudržnost.
Astrologie, která se vyvíjela na tomto stupni, byla také soustředěná na místo daleko více než opravdu geocentricky – soustředěná na Zemi. Každá kmenová osada měla ústřední místo, které bylo považováno za jedno ze dvou center světa, nebo za místo vstupu na tajemnou stezku, která vedla do takového centra. Co my dnes nazýváme horizontem vymezujícím hranice života. Nad tím byla obloha, místo obývané velmi tvořivými hierarchiemi bohů. Temná oblast pod horizontem byla tajemným pod-světem (podsvětím), do kterého se Slunce každou noc odebíralo aby znovuzískalo síly potřebné k přinesení světla do lidského horizontu světa. Je samozřejmě možné, že několik málo zasvěcených kněží si bylo vědomo kulatosti Země a jejího obíhání okolo Slunce, ale pokud tu byla taková tradice předávaná v rituálech iniciace, zřejmě to nemělo žádný vztah k astrologii.
Pro primitivního, kmenového člověka byla astrologie integrální částí náboženského symbolismu, jakož i prostředkem k předvídání periodických přírodních událostí týkajících se života společenství a zvláště jeho zemědělských aktivit nebo páření dobytka. Za takových životních podmínek a s lidským vědomím soustředěným k půdě a plnému blahu organického společenství, byla astrologie docela jednoduchá. Byla podstatně založena na východech, kulminacích a západech všech nebeských těles – hvězd a dvou světel, Slunce a Luny. Bez váhání byly hvězdy rozděleny na dvě kategorie. Většina hvězd které vycházely, zapadaly a zachovávaly vztahy k ostatním beze změny, když putovaly oblohou, soustava (tvar) těchto světelných bodů zůstávala fixní. Jiná nebeská tělesa se naopak pohybovala nezávisle na ostatních a jak se časem ukázalo i pozpátku, tyto byly nazvány poutníky, což je původní slovo označující planetu. Některé tyto planety se cvičenému pozorovateli jevily jako malé kotouče, spíše než světelné body a mělo se za to že je potřeba vytvořit kategorii nebeských objektů velmi rozdílných od hvězd. Jejich periodické konjunkce byly zaznamenávány a jejich pohyby mapovány, aby tak mohly být změřeny a konjunkce předvídány.
Zaznamenávány vzhledem k čemu? Samozřejmým pozadím nebo rámcem vztahu byla trvalá soustava vzdálených hvězd. Nicméně musíme si uvědomit že v archaickém myšlení nebyly hvězdy fixní. Byly pozorovány jako vycházející a zapadající. Jedinou skutečně fixní věcí byl horizont. Přesto však celkový geometrický tvar, který hvězdy tvořily na temném pozadí průzračné subtropické nebo pouštní oblohy, zůstával po staletí stejný. Proto tedy mohl sloužit jako referenční rámec, pokud byl dále rozdělen pro potřeby měření.
Abychom pochopili jak vznikl koncept souhvězdí zvěrokruhu a získal symbolickou podobu, potřebujeme si uvědomit že všechna kmenová společenství, pokud víme, používala totemy. Tyto totemy byly spojovány s rody bez kmene, a tyto rody v jistém smyslu představovaly funkční orgány bez celkového organismu kmene. Nejčastěji byly totemy zvířata s kterými lidé rodu cítili a měli k nim zvláštní vztah. Rovněž to mohly být také přírodní objekty jako například rostliny.
Když lidé minulých věků usilovali o trvalejší a jistější podobu svého společenství, usilovali o ni podle principů funkčního organického řádu. Vesmír byl zakoušen jako organický celek oživovaný bipolární vesmírnou životní silou, symbolizovanou v astrologii dvěma světly, v čínské filosofii principy Jang a Jin, činnou bez všech forem existence. Vskutku Nebe a Země byly viděny jako dvě polarity, Nebe jako tvořivé a božské a Země jako vnímavá a plodná ale vyplněná nespoutanými disharmonickými energiemi které musely být integrovány a domestikovány – od domus – dům. Moudrý (vzdělaný) člověk – Nebešťan v Číně – stál uprostřed těchto polarit účastníce se obou, Nebe i Země. Jeho úkolem bylo vtisknout tvořivý řád do pozemské přirozenosti a uspořádat společnost podle kosmických rytmů a principů. V některých případech působil také opačný proces a totemy byly promítány na nebe, aby se zdůraznila těsná spojení která rody cítili a měly se svými nebeskými ekvivalenty. Takto byla souhvězdí pojmenována po různých kmenových totemech. Později byl zaveden symbol „Bohočlověka“ jehož každý orgán korespondoval se souhvězdím.
Tento typ myšlení převládal v Řecku, kde byli hrdinové po své smrti přeneseni na oblohu a byla po nich pojmenována souhvězdí. Později v středověké Evropě v alchymických a okultních kruzích byla obloha pojímána jako natura naturans a Země – příroda jako natura naturata – tvořivá a vnímavá polarita života.
V oblastech jako Egypt a Mezopotámie není sezonní faktor tak zřejmý jako v severnějších oblastech Evropy, ale záplavy na Nilu určovaly nejkruciálnější okamžik ročního cyklu. Zdejší astrologové byli prvními hvězdnými pozorovateli a spolehlivě se předpokládá že jejich zvěrokruh se vztahoval k souhvězdím. Znovu bych chtěl zdůraznit, že astrologie byla v tomto bodě zaměřena na místo mnohem více než na Zemi. Žádný egyptský astrolog by se nebyl trápil tím co mohlo být pozorováno na obloze v polárních oblastech nebo na jižní polokouli. Tyto rušivé problémy se objevily až když se stalo známým že Země je koule obíhající kolem Slunce, spolu s dalšími planetami – až když lidé Západu začali cestovat a dívat se na oblohu velmi rozdílně.
Když se toto stalo, stará astrologie téměř naprosto zakrněla, opatřena zastaralými koncepty a starobylou terminologií, která v mnoha případech delší dobu nevytvářela žádný skutečný smysl. Velký počet dlouhých pozorování a vytváření tabulek souvztažností mezi událostmi na nebi a v zemské biosféře určitě zůstává platnými. Ale tato platnost nyní náleží do nového řádu lidské reality. Vědomí lidí kteří myslí v dobách heliocentrického systému a cestují kolem Země ztratilo alespoň velkou část svého závazného spojení s jednotlivým zeměpisným místem a společenství již delší dobu nepůsobí místně nebo na kmenové rovině. Lidé byli uvolněni z kmenové vazby, individualizováni a vykořeněni a i když někteří z nich jsou ve skutečnosti stále omezeni místem, tak teoreticky v podmínkách nových univerzalistických náboženství, buddhismu, křesťanství a islámu, zakoušejí svoje bytí a jsou považováni za jednotlivce.
Jestliže se astrologům nedaří brát v úvahu taková historická, duchovní, intelektuální a společensko – kulturní fakta, zůstávají slepí k základním skutečnostem, z používání zastaralých pojmů vzniká zmatek, pojmy budou zvěčňovány a nejpodstatnější problémy zůstávají nepochopeny.
Předešlé odstavce formulují nezbytné pozadí pro studenta který se chce důvěrně obeznámit s koncepcí astrologických domů. Na co jsou domy? Jak ten pojem vznikl a co se s ním stalo v moderní astrologii? Kolik domů by mělo být a jaké jsou problémy které před námi vyvstávají při určování hrotů těchto domů?
Podrobně zodpovědět tyto otázky je na druhé straně polem působnosti této knihy. Ale několik podstatných bodů by mělo být konstatováno jasně a jednoduše ještě dříve než přikročíme ke studiu čtyř „rohů “ v nativitách a rozdílných úrovní významu a vlastností které by měly být přisuzovány dvanácti domům jak jsou používány nyní.
*
pokračování
*
zdroj: DANE RUDHYAR: THE ASTROLOGICKAL HOUSES – The Spectrum of Individual Experience, vydalo v roce 1972 nakladatelství DOUBLEDAY, Garden City, New York
pracovní překlad Jiří Markes
