Alex Ruperti Saturnovy tranzity 1. část
SATURNOVY CYKLY
TRANZITUJÍCÍ SATURN A PROGRESIVNÍ LUNA
Každý z nás má nějaký svůj prazáklad, své rodinné a rasové předky a do jisté míry jsme také nositeli dědičných lidských vlastností. Takto je každé nově narozené dítě jakousi syntézou kolektivních prvků a také – jestliže věříme v reinkarnaci – konečným produktem nekonečné série projevů božské duše. Z astrologického hlediska je symbolem této kolektivní minulosti planeta Saturn. Poloha Saturna v natálním horoskopu pak naznačuje, jak minulost podmíní vývoj našeho dalšího života. Saturn definuje individuální bod počátku. Vesmír dospěl před naším příchodem do určitého stádia a od tohoto okamžiku se musíme vydat svou vlastní cestou. Saturn nikterak neřídí budoucnost, spíše definuje minulost, pozadí a tradice – kulturní i rasové – do kterých se člověk narodil. Začátek cyklu v žádném případě absolutně a nevyhnutelně neurčuje i jeho konec. V každém cyklu existuje jakýsi středobod – nepřetržitá Přítomnost – která symbolizuje tvůrčí sílu jedince, což je pro průběh života faktor nepředpověditelný. Tento kreativní prvek je ovšem pouze potenciální a nemusí fungovat u každého jednotlivého člověka, působí pouze tehdy, jestliže se jedinec stane relativně celistvou a integrovanou osobností. Pokud k takovéto integraci nedojde, zůstává člověk pasivním exemplářem své rasy, komunity, kultury. Pro tvůrčího člověka je však přítomný okamžik něčím více než pouhým rezultátem minulosti. Saturnský přítomný okamžik na sebe bere podobu učitele pouze tehdy, jestliže osoba není individualizovaná. V takovémto případě člověk cítí, že jeho původnost, originalitu svazuje určitá rutina: jeho aspirace sahají jen do úrovně kolektivní normy, jeho činnost se opírá o precedenty a je proto zbavena tvůrčí – tedy svobodné – iniciativy.
V natálním horoskopu je Saturn ohniskem energií: znamení a dům, ve kterých se nalézá, jsou jakýmsi nevyhnutelným osudovým uzlem. Tvoří-li Saturn v natálním horoskopu konjunkci nebo opozici s jinými planetami, je možno tam odhalit určitá základních tajemství tohoto jedince. Saturnské konjunkce ukazují povahu nové situace, se kterou je konfrontováno inkarnované Já (Self) nebo nový vztah k rodinné tradici, kterým se bude zaměstnávat hlubina jeho vědomí.Tato situace bude velmi svazující: a protože je nová a nezvyklá, vyžádá si po značnou část života veškerou pozornost jedince. Základní zkušenosti bude udávat planeta, která je se Saturnem v konjunkci a pochopení těchto zkušenosti si pravděpodobně vyžádá značnou dávku času a energie a třeba i několikeré opakování. Úkolem člověka bude osvobodit se od takovýchto zkušeností, takže ty pak časem ztratí svou donucovací povahu. Jestliže se tranzitující Saturn dostane do opozice s natální konjunkcí, bude mít člověk nejlepší příležitost objektivně pochopit tento úděl a tím se ho zbavit. K takovémuto osvobození může ovšem dojít pouze při splnění úkolu, na který ukazuje konjunkce. Sekundární okamžiky, kdy si smysl konjunkce uvědomujeme hlouběji, mohou nastat při opozici s jinou platentou než Lunou a Sluncem. Znovu je však nutno zdůraznit, k uvědomění si může dojít pouze ZA PODMÍNKY, jestliže dotyčný věnuje tomuto úkolu vědomou pozornost.
Natální konjunkce se Saturnem jsou často symbolem psychologických ”komplexů”, zvláště je-li Saturn v konjunkci se Sluncem nebo Lunou. Konjunkce Saturn-Slunce má specifický vztah k otcovským komplexům. Projevem může být nedostatek pochopení mezi dítětem a otcem, nebo ztráta otce v raném věku. V jiných případech může člověku chybět otcovský příklad a nebo přítomnost otce v letech formování, protože takovýto případ je z psychologického hlediska nejzávažnější. Konjunkce Slunce-Saturn může tedy naznačovat příliš těsnou psychickou vazbu na otce. První velkou příležitost k vyřešení tohoto komplexu získá osobnost před začátkem puberty (asi ve věku 15 let), když tranzitující Saturn vytvoří první opozici k této konjunkci. V této době se problém může manifestovat jako sexuální ztotožnění se nebo jako vzpoura proti rodičovské autoritě. Druhá velká příležitost k řešení nastane těsně před dosažením středního věku (asi ve 45 letech) s druhou Saturnskou opozicí. V této době může totiž člověk už sám mít doma pubescenta se všemi příslušnými traumaty, nebo může sám prožívat druhou pubertu, nebo si uvědomí smrtelnost svého vlastního otce. Pokud osobnost nevyřeší svůj otcovský komplex ani teď, bude k tomu mít příležitost v době konečné saturnské opozice přibližně ve věku 75 let.
Pro takovéto hlubší uvědomování se v letech mezi tím naskytnou další druhotné příležitosti. Slunce například každým rokem tranzituje opozici natální konjunkce a dává osobnosti možnost, aby přehodnotila představu otcovské autority ve světle svého vlastního solárního cíle nebo své ”skutečné přirozenosti”. Jednou za měsíc prochází touto polohou Luna, posiluje jedincovy instinkty a možnost ”akce”, zaměřené na solární cíl. Roční tranzit Merkura označuje dobu, kdy může osoba využívat principu intelektuální výměny informací a ujasnit si své chápání problému. Jestliže si člověk svůj problém intelektualizuje a slovně jej vyjádří, může mu to dopomoci k větší objektivitě pohledu. S tranzitem Venuše každých 12 měsíců (přibližně) si může člověk odvodit své základní hodnoty a najít vnitřní význam tohoto životního konfliktu. K tranzitu Marsu dochází každé 2 roky a dává se tím současně příležitost vnějškově vyjádřit tento otcovský komplex. Zaměření energie směrem ven nadto tuto energii objektivizuje a člověk se tím zbavuje její nutkavé povahy. Tranzit Jupitera tímto bodem opozice dává každých 12 let šanci zasadit tento problém do širšího referenčního rámce – a vidět jej spíše jako stanovisko společenské než jako stanovisko čistě osobní. Uran tranzituje tímto bodem pouze jednou za život. V této době může dojít k opravdové integraci, kdy Uran zvítězí nad Saturnem. To, jak člověk uranské energie využije, závisí do značné míry na jeho věku a na době tranzitu.
Konjunkce Saturn – Luna v natálním horoskopu často naznačuje mateřský komplex. Člověk může mít pocit, že byl nechtěným dítětem, a tím si vytvoří k matce negativní vztah. Obecně je to dáno zkušeností nedostatku mateřské lásky, což se během života může projevit jako neukojitelná potřeba mateřství nebo jako neschopnost projevit mateřské vlastnosti. Často je to aspekt velmi obtížný, zvláště pro ženy, protože Luna v horoskopu ženy rovněž vypovídá o tom, jak se ona sama dívá na své vlastní ženství. Pak se negativní vztah nemusí týkat jen její matky a žen obecně, ale spíše jí samotné jako ženy. Natální konfigurace Luny v konjunkci se Saturnem se může projevovat daleko niternějším způsobem než konjunkce Slunce-Saturn, protože často probíhá na emoční nebo podvědomé úrovni v podobě deprese. Podobně jako u konjunkce Slunce-Saturn je příležitost pro objektivní pochopení dána v okamžiku, kdy je bod opozice aktivován. V tomto případě bychom měli zvláštní pozornost věnovat tranzitující Luně, zvláště v ženském horoskopu. Periodicky se opakující rozlady často souvisí s menstruačním cyklem (který má rovněž 28-denní lunární cyklus) a jejich příčinou může být právě tato konfigurace. Pokud je kořen problému zde, může se žena rozhodnout pro vědomé využití této lunární energie, věnovat svou pozornost své vlastní ženské přirozenosti a svou biologiockou funkci spíš přijímat než odmítat. Tady je zajímavé, že první opozice tranzitujícího Saturna v ženském horoskopu odpovídá první menstruaci, zatímco druhá opozice odpovídá začátku menopauzy. Tak jsou plodná léta ženy ohraničena první a druhou saturnskou opozicí.
Natální opozice Saturna ke Slunci, Luně nebo nějaké jiné planetě může být pro osobu, která má tento aspekt řešit, snazší, protože sama tato konfigurace vnitřně symbolizuje možnost objektivního pochopení. Nadto ji pak tranzity aktivují svou opozicí dvakrát častěji – Slunce dvakrát do roka, Luna dvakrát do měsíce, atd., a poskytují tak dvojnásobek příležitostí pro objektivní uvědomění a pochopení. V případě, kdy Saturn stojí v opozici ke Slunci nebo Luně, se mohou vlivy minulosti, rodiny a zvláště rodičů daleko snadněji syntetizovat. Podle Rudhyardových pozorování je natální konjunkce Saturna s bodem štěstí velmi silnou indikací pro základní introverzi a sklon k pesimismu a sebelítosti. Zde jde o zvláštní přídech osudovosti nebo o přinucení, jak jednat ve shodě s určitým dominantním cílem, který nám byl uložen. Vlivem této okolnosti se člověk může dostat do izolace a nabýt pocitu, že břímě, které na něj svět nakládá, je příliš těžké. Existuje samozřejmě množství různých možných modifikací, které naznačují ostatní astrologické faktory, takže určitou natální saturnskou konjunkci není možno interpretovat mimo kontext horoskopu jako celku.
OBECNÝ – GENERICKÝ – CYKLUS
V životě každého člověka probíhají souběžně dva odlišné saturnské cykly: cyklus obecný a cyklus individuální. Zkušenost, která je společná všem lidským bytostem – zkušenost věku – symbolizuje tranzit Saturna svou natální pozicí (obecný cyklus). Bereme-li v úvahu možný retrográdní pohyb, činí Saturnova siderická perioda přibližně 29 a půl roku. Budeme-li tedy předpokládat, že lidský život má délku devadesát let, bude Saturn tranzitovat přes celý natální horoskop celkem třikrát. Každý z těchto tranzitů představuje úplný saturnský cyklus, který začíná natální pozicí Saturna a končí jeho návratem do ní. Tyto tři cykly označují body obratu v postupném vývoji osudu a charakteru a příslušně tak odpovídají MINULOSTI, PŘÍTOMNOSTI a BUDOUCNOSTI.
PRVNÍ CYKLUS – SATURN JAKO MINULOST. Tento cyklus začíná narozením a končí ve věku, kdy osoba dosahuje necelé třicítky. Tady se Saturn projevuje jako kolektivní minulost, to znamená dědičnost a prostředí, ve kterém se člověk narodil a od kterého se musí odpoutat, aby splnil svůj potenciál, daný při zrození. Saturnská omezení, s nimiž učiníme první zkušenost v podobě otcovského vzoru/autority, později jako omezení rodinou a společenskými tradicemi, je nutno časem zlomit. Jestliže je během tohoto cyklu nepřekonáme, vrátí se k nám v průběhu cyklu dalšího a budou se projevovat daleko negativněji. Každé dítě začíná svůj život jako tvor totálně závislý, neschopný často toho nejzákladnějšího prosazení své vlastní vůle. Jakmile Saturn začíná opouštět svou natální pozici, je dítě stále nezávislejší a stále více schopno odpoutávat se od podmínek, daných při jeho narození a tak získávat představu o svých rodičích, své závislosti a všech vzorcích chování v rodině. V průběhu tohoto prvního cyklu se toto odpoutávání velmi často projevuje jako vzpoura a i přes všechny nářky rodičů představuje důležitý krok v růstu směrem k individualitě.
Rozběžná kvadratura. První ”krize” se objevuje ve věku 7-8 let, kdy Saturn stojí v kvadratuře ke své natální poloze. Takovéto kvadratury mají podle Rudhyara často povahu kritických martických aspektů. Při této rozběžné kvadratuře dochází k prvnímu pokusu o prosazení ”Já” vůči tlaku rodiny a prostředí. Dítěti se říká, že je ve věku, kdy už má mít rozum a už nemá reagovat na sdělení typu ”protože jsem to tak řekl”. Dítě poprvé zpochybní nejvyšší autoritu rodičů a učitelů. Začne chtít vybírat si sám šaty, které si obleče a jídlo, které bude jíst. Pokud dřív muselo chodit spát v určitou hodinu, často se pokusí prosadit svou vlastní vůle právě zde. Může to být doba velkých volních konfliktů, kdy dítě hledá stále více způsobů, jak se prosadit. Chce se dostat výš v hierarchii, kde vyšší tyranizuje nižšího, být autoritou. Při uskutečňování těchto záměrů má výhodu před menšími, může se začít chovat nadřazeně (autoritativně) vůči spolužákům nebo mladším sourozencům, a pokud nemá mladšího sourozence, může se na něj vyptávat nebo se ho dožadovat.
Obvyklým střetem se Saturnem (společenským omezením) v tomto věku bývá přistižení při krádeži. Jestliže už před dosažením tohoto věku dítě něco vzalo, bylo to proto, že nebylo schopno rozlišovat mezi vlastnictvím ostatních a svým. Ve věku sedmi let je však pojetí vlastnictví jasně definováno a dítě dobře ví, že brát něco, co patří někomu jinému, je špatné. V tomto případě si dítě už prověřuje autoritu společnosti. Nakonec je při činu přistiženo a musí být přiměřeně potrestáno. Pokud se nepoučí z lekce první saturnské kvadratury v této době, bude mít v dospělosti sklony k asociálnímu chování. Rodič si musí samozřejmě uvědomit, že ve věku sedmi let jsou to jen lekce, které je nutno absolvovat jako součást přirozeného procesu růstu.
Opozice. Krize v probíhající nebo nadcházející pubertě (asi ve věku 15 let) odpovídá opozici tranzitujícího Saturna k natální poloze. Celé toto období je charakteristické drastickým zmítání se mezi dětskostí a dospělostí. V jednom okamžiku je člověk příliš mladý a v dalším zase příliš starý. Při prvních pokusech o létání na vlastních křídlech formující se jedinec zjišťuje, že být dospělým vůbec není takové, jak si původně představoval. Ruku v ruce se svobodou přichází i odpovědnost, a čím je větší svoboda, tím větší je i odpovědnost. I když se v tomto období zdá, že že největší problém představuje sexualita a párové vztahy, jsou jenom částí této krize. Intelekt rozvíjí své objektivní vlastnosti a je využíván ke kritickému hodnocení. Toto je skutečný bod obratu dospívání – není to už jen biologické uvědomování si pohlaví a sociálních vztahů – ale daleko hlubinněji konfrontace s objektivním hodnocením rodiny, všech vzorů autority a společnosti samotné. V naší společnosti sem patří i sdělovací prostředky a vláda.
Při svých pokusech odtrhnout se od rodičovských a rodinných omezení se adolescent často staví do postoje otevřené vzpoury. Chudáci rodiče nejsou schopni udělat NIC správně. Adolescent má námitky vůči všemu – od jídla, které rodiče jedí, až po jejich základní morální hodnoty. Skupina stejně starých druhů nahrazuje rodiče, učitele a někdy i zákony společnosti jako konečné autority. Adolescent začíná myslet způsobem ”člověka v obležení” typu ”my versus oni” a popularita mezi druhy je v této době jeho nejvyšším cílem. Formující se jedinec lpí na svých zásadách oblékání a chování mnohdy s téměř náboženským zápalem. Je to přirozený krok směrem k úplné nezávislosti, ale dokud se jedinec nedostane za rámec této závislosti na souhlasu skupiny, nebude se jeho ego dále vyvíjet tvůrčím směrem. Útíkání od odpovědnosti je dalším přirozeným jevem tohoto věku. Obvykle se to projevuje vyhýbáním se domácím pracem, někdy však je forma daleko drastičtější a až škodlivá – třeba raný sňatek. Většina manželství, uzavřená v rané fázi tohoto cyklu, je odsouzena k zániku, protože účelem zde není vytvoření vztahu, ale únik z domova a od rodičovských omezení. Tím, že si jedinec vybere jediného manželského partnera a předčasně se odpoutá od svých sou-druhů, může pak najednou mít pocit, že ztrácí půdu pod nohama. Reakcí pak často bývá útěk z manželství – znovu tedy přistihuje sám sebe, že ”utíká z domu”.
Jestliže Saturn (zákony společnosti) proti dítěti tvrdě nezakročil v době, kdy v sedmi letech ukradlo první žvýkačku, to pak může jako dospívající znovu prověřovat fungování systému další krádeží. Tentokrát to už může ale být v součinnosti se skupinou vrstevníků. Když se mu daří unikat, jsou kradené věci stále větší nebo mají stále vyšší peněžní hodnotu. Jak daleko se dá zajít? Dříve nebo později jej Saturn dostihne. V tomto období je nutno mít na paměti, že dospívající potřebuje nějakou oficiální autoritu, proti které by mohl rebelovat. Pokud se mu nestanoví žádná pravidla kázně, pak zajde až tak daleko, jak to bude pro vybití jeho energie potřebné. Rodiče, kteří ponechávají v tomto období svým dětem absolutní volnost, jim prokazují medvědí službu, ať už o tom některé knihy tvrdí cokoliv. Naopak – to je to opravdové ”kažení dítěte”.
Doběžná kvadratura. Jestliže je krize rozběžné kvadratury ( kolem 7-8 let) primárně krizí činnosti, pak krize doběžné kvadratury, ke které dochází kolem 21-22 let je hlavně krizí intelektuální, ”krizí vědomí”. To je období, kdy se člověk může úplně zbavit pout, které jej váží k rodičům. Společností je uznán za dospělého se všemi příslušnými právy a povinnostmi. Může pít alkohol, volit, ženit se, podepisovat smlouvy bez rodičovského svolení: jestliže poruší zákon, jde do vězení. V této době už obvykle má ukončené studium nebo profesní vzdělávání a je připraven vydat se na profesionální dráhu a být soběstačný. Přišla doba, kdy se může vydat do světa, aniž by utíkal z domu. Vazba na rodiče a rodinu, která od jeho sedmi let postupně slábla, už pro něj není hlavním problémem.
Nejdůležitějším úkolem teď je, že se jedinec musí zbavit konečně oddělit od skupiny svých vrstevníků a osamostatnit se. Musí si jasně uvědomit, že opravdová ”individualita” je záležitostí spíš mentální než fyzickou. V této době může být samotářský, izolovat se od skupiny. Může jít o období mimořádně analytické, kdy se velké množství energie věnuje filozofickým otázkám.
Oddělení se od minulosti může rovněž znamenat zpřetrhání starých svazků. Jestliže se mladý člověk už pro jednou zbavil závislosti na rodičích a kamarádech, pak je už připraven vytvořit vztah jedinec-jedinec a zaujmout své místo v sociální struktuře. To, že přeruší kontakt se skupinou kamarádů, nemusí znamenat, že se stane poustevníkem, pro kterého jediná svoboda existuje v myšlení. Jestliže s sebou stále vleče potřebu závislosti, ožení se s ”matkou” (či vdá se za ”otce”) lhostejno v jakém věku a nebude nikdy schopen vytvořit skutečně dospělý vztah. Jestliže se nemůže odtrhnout od skupiny vrstevníků, nikdy nebude schopen vytvořit skutečný přátelský vztah a navždy se bude jenom snažit ”nezůstávat v ničem pozadu za sousedy”.
DRUHÝ CYKLUS SATURNA: PŘÍTOMNOST. Nový cyklus začíná těsně před třicítkou, kdy se Saturn vrací do své natální polohy. Tento rok často bývá rokem volby, která určuje směr života, povolání nebo typu upřednostňovaného partnera. Druhý cyklus je antitezí prvního – je to cyklus potenciální produktivity. V tomto cyklu jde o snahu zabezpečit živobytí a vytvořit určité hodnoty v rámci společnosti – Saturn se zde primárně projevuje jako despota. Člověk je nucen jednat ve shodě s určitými zásadami, plnit určitou funkci nebo hrát určitou roli ve společnosti. Zde je Saturn silou, která omezuje a ustaluje přítomnost skrze nutnou existenční rutinu.
Evoluce v průběhu druhého cyklu závisí na stupni zralosti, které osobnost dosáhla za prvých 30 let. Jestliže člověk dospěl ke konci prvního cyklu jako tvůrčí osobnost, která je ochotna a schopna využít naplno svůj potenciál, bude druhý cyklus obdobím růstu kreativity a produktivity. A naopak jestliže člověk neukončil prvý cyklus jako úplná a celistvá osobnost, jestliže je nadále svazován společenskými omezeními, požadavky svých vrstevníků nebo závislostí na rodičích a rodině, druhý saturnský cyklus se pro něj může stát deformovaným nebo zvráceným opakováním prvého.
Z toho nutně nevyplývá, že jestliže se člověku nepodařilo plnohodnotně zareagovat na saturnské výzvy do 30 let, je pak odsouzen k nevýznamné existenci, ale že bude muset ve věku 45 let řešit konflikty, které měly být vyřešeny už v patnácti. Nějaká další šance vždycky existuje, ovšem stereotypy chování jsou v této době už mnohem více zakořeněny a jejich řešení bývá mnohem obtížnější.
Od začátku nového saturnského cyklu musí jedinec čelit novým situacím a novým omezením, které podmiňují a definují jeho osud (vzory vědomí a charakteru) pro nadcházejících třicet let. V psychologickém ohledu je to pro každého okamžik velmi kritický, protože člověk si ostře uvědomuje, že cosi v jeho životě skončilo, a jen stěží si dokáže představit, co jej čeká. Dochází k tendenci hodnotit uplynulý cyklus ne co do jeho hodnoty jako nabytou zkušenost – což je jeho smyslem – ale z hlediska produktivnosti, protože se předpokládá, že následující třicetiletý cyklus má být obdobím produktivity. V době doběžné kvadratury (21 let) si mnoho lidí stanovuje cíle, kterých by chtěli kolem třicítky dosáhnout. Od dvacetiletých často slýcháme: ”Jestli ve 30 nebudu mít…”, čímž se rozumí, že je ani nenapadá, že by kolem třicítky svých životních cílů nemuseli dosáhnout. Co budou dělat po zbytek života, jestliže to ”zvládnou”, o tom se jaksi neuvažuje.
Chválabohu to většina mladých v uvedené lhůtě ”nezvládne” a pak se před nimi otevírá další úplný saturnský cyklus, kdy budou moci rozvíjet, rozšiřovat, naplňovat a realizovat svůj tvůrčí potenciál. Návrat tranzitujícího Saturna do radikální polohy dává člověku možnost, aby z pozice zralosti přehodnotil sny a cíle z mládí. Mnohdy se ctižádostivé cíle z věku pětadvaceti let náhle zdají být plytké a nízké. Je to čas, kdy je třeba se na chvíli zastavit a ohlédnout se zpět za svým předchozím životem, než budeme muset zase pokračovat (ponořit se).
Rozběžná kvadratura. Ke krizi činnosti, která je analogická krizi v dětském věku 7-8 let, dochází kolem 36 let. V tomto věku je člověk už dostatečně daleko na cestě ke zralosti a jeho základní reakce na život jsou jasně patrné. Základní otázkou je, zda jsou nebo nejsou patrné pro něj samotného. Dříve než je člověk schopen využít naplno svých sil, musí s konečnou platností oddělit své Já od toho, co mu společnost tvrdila, že je, nebo čím musí být. Je to období hloubání o svých vlastních kořenech, nalézání svých vlastních prazákladů. Smysl ”Já” je silný, ale kam vlastně patřím? V tomto období může člověk prožívat intenzívní pocit osamělosti. Když konečně opustí minulost, většinou najednou zjistí, že zmizel i jeho pocit, že se k něčemu ”přišpendlený”. Zkušenost opravdové svobody prožije jen tehdy, jestliže si přizná, že to on sám ”stáhl splachovadlo” a skutečně přijme úplnou odpovědnost za svůj vlastní život. V tomto období si může ostře uvědomovat pocit prázdnoty a pokoušet se rychle ji zaplnit lidmi nebo věcmi. Pochopení faktu, že prázdný prostor je nezbytnou podmínkou pro růst, může být tvrdé, pokud to ale člověk nezvládne, pak se stane konzumentem, který zakramaří prázdné kouty svého života majetkem. Nutkavá touha vlastnit něco svého je v této době výrazem přání vytvořit trvalý základ. Je to vnější manifestování základů, vytvořených do té doby. Podle Rudhyara má rozběžná i doběžná kvadratura v tomto cyklu jupiterský charakter. Jupiter jako Saturnův protipól je schopen kompenzovat saturnská omezení finančními zisky a společenským úspěchem.
Uvědomování si věku, které se poprvé objevilo při konjunkci, začíná být stále konkrétnější. Ve společnosti, orientované na mládí, člověk náhle zjišťuje, že v mnoha směrech je považován za ”příliš starého”. Mnoho pracovních příležitostí je pro uchazeče nad pětatřicet už tabu a ačkoliv člověk může být ve skvělé fyzické kondici, uvědomuje si stále víc, že tělo už nesnáší takovou zátěž jako kdysi a neregeneruje tak rychle. Jeho současníkům přibývá let současně s ním, ale člověk si všimne, jak doslova před očima rostou jeho děti a stárnou jeho rodiče. Objevuje se pomyšlení, že jestli zůstaly ještě nějaké nevyřešené problémy s rodiči, musí se vyřešit co nejdřív. Rodiče se už nezdají být tak nesmrtelní, jak se to jevilo ve věku sedmi let. A jestliže člověk v tomto období neztrácí jednoho z rodičů, zažívá smrt některého z jejich vrstevníků. Času zůstalo nečekaně málo. Člověk poznává, že už nemá neomezeně mnoho času na to, aby něco mezi sebou a svými rodiči napravil.
Velmi kritické období to může být zvláště pro ženy – v šestatřiceti začíná poslední čtvrtina jejich plodných let. I ženy, které už mají několik dětí, si uvědomují, že jestli chtějí ještě jedno, bude nejlepší je mít teď. Pro bezdětnou ženu může být toto poznání zdrojem velké sklíčenosti. Kdysi se jí zdálo, že má spoustu času a na děti že může pomýšlet později, tato lhůta ale v šestatřiceti vypršela. Bude zajímavé sledovat generaci, narozenou po 2. světové válce, pro kterou se teď (v 70. letech 20. století pozn. překl.) blíží Saturnův návrat. Nadměrně velké množství žen se z toho nebo onoho důvodu rozhodlo nemít děti. Až tyto ženy dosáhnou zhruba pětatřicítky, kdoví, jestli se třeba neobjeví další ”baby-boom”, možná jiný, ale ne tak úplně nepodobný tomu, na kterém se kdysi podílely?
Opozice. V době opozice (44-45 let) se objevuje krize přehodnocení. Jde o hodnocení toho, co se člověku podařilo vybudovat od věku devětadvacíti let. Klíčovým pojmem zde musí být OBJEKTIVITA. Aby člověk získal správný názor na svou existenci, musí vzít za základ své osobní hodnoty, ne očekávání rodiny, skupiny vrstevníků nebo společnosti. V tomto období krize se může plně projevit tvůrčí síla jedince zároveň s jasným objektivním pochopením jeho životního cíle. Může jít o zážitek skutečného osvícení – bránu k nejkreativnějšímu a nejproduktivnějšímu období – věku 44-59 let. Jestliže se člověk v tomto období setkává s problémy, může si být jistý, že jejich kořeny tkví v tom, že zůstal v nějakém důležitém směru nezralý, vnitřně nejistý a frustrovaný. Takovéto poznání jej může dovést k tomu, že se pokusí začít znova, dřív než bude už příliš pozdě – aby ve 45 prožil tu zkušenost, kterou se mu nepodařilo realizovat v tu správnou dobu v minulosti. Pokud jsou si ideál a skutečnost příliš vzdáleny, může pocit frustrace, selhání a neschopnosti vést k tomu, že člověk vzdá boj o individualizaci, nakonec rezignuje na sebe samého a začíná pouze existovat bez vlastního názoru, zato ve shodě s kolektivními normami.
Problémy při druhé opozici mohou být velmi přesnou paralelou problémů, které jsme zažívali ve věku 15 let v době opozice první. Znovu se objevují problémy v sexuální oblasti a oblasti partnerských vztahů, přistupují k tomu hormonální změny, provázející menopauzu. Pro ženu se blíží období, kdy už nebude moci rodit děti a muž pozoruje, že jeho sexuální potence značně slábne. Oba cítí, že jejich fyzická přitažlivost klesá. Známky stárnutí jsou jasně viditelné – a podle kolektivních hodnot společnosti, orientované na mládí, jde o tragédii, které se člověk musí vyhnout stůj co stůj. Členské příspěvky v klubu ”Generace Pepsi” jsou stále vyšší a vyšší – vydávají se stamilióny dolarů na kosmetické zákroky, barvení vlasů, vitamíny, hormonální terapii, snížení hmotnosti a za kvanta dalších věcí a služeb, slibujících věčné mládí. Emoční cenu není možno ani vyčíslit. Pro mnoho lidí je to bezedný zdroj frustrace a zlosti a smrt začíná při honbě za ztraceným mládím nahánět hrůzu. Člověk je poprvé svědkem, že jeho vrstevníci umírají takzvanou ”přirozenou smrtí”.
V tomto období často umírá jeden z rodičů. Na druhé straně se může obrátit situace z období dospívání: rodiče už nejsou schopni se o sebe starat a člověk na sebe bere odpovědnost za ně.
Jestliže v tomto období přetrvává nevyřešený nějaký rodičovský komplex, může jej člověk obecně přenést na vztahy s šéfem, kolegy nebo manželským partnerem. Možnosti pro případnou vzpouru jsou ale dosti omezené.
Ve 45 letech je už obvykle člověk příliš starý na to, aby měnil zaměstnání, proto se schůdnou alternativou stává rozvod. Opravdu se zdá, že rozvod může v této době vyřešit spoustu problémů – pokud viníme ze všech problémů manželství, podobně jako jsme ve věku dospívání ze všeho obviňovali rodiče. Nový partner znovu potvrdí naši sexuální žádoucnost, naplní prázdnotu životního stylu, oživí ochablý směr životní cesty. Právě tak jako spousta adolescentů utíká z domova a uzavírá sňatek, činí totéž také spousta takzvaných dospělých. Jde doslova a do písmene o útěk od něčeho. Zmizení ve stylu Petra Pana (nebo Létajícího Čestmíra) nejsou v této době ničím neobvyklým.
Doběžná kvadratura. Krize vědomí, která přichází ve věku padesáti dvou let (s doběžnou kvadraturou) je obdobou krize z věku 22-23 let.Člověk je ještě jednou konfrontován s potřebou zbavit se svých vytvořených vzorců chování, cítění a myšlení. Uprostřed těchto nejkreativnějších a nejproduktivnějších let jej to láká, aby se chopil šance a pokusil se o něco nového. Pokud tuto výzvu přijme, je jupiterská povaha této kvadratury daleko zjevnější. Život se rozšiřuje v sociálním směru, když se člověk pokouší rozšířit svůj obzor. V této době se mnoho lidí vrací do školy a zjišťuje, že mají nové zájmy. Osobní uspokojení mohou nalézt v tvůrčím sebevyjádření – malování, hudbě, fotografování či zahradničení – abychom těchto činností vyjmenovali aspoň pár. Objevuje se i nutkání vydat se do světa a nějak prospět i ostatním. Člověk je zbaven finanční odpovědnosti vůči vlastním dětem a využívá této příležitosti k cestování – dopřeje si vysněné prázdniny, které si vždycky plánoval, ale o kterých si nikdy doopravdy nepředpokládal, že jsou reálné.
Jsou to léta nejvyšších výdělků. Bohužel si však člověk také uvědomuje, že v této době dosáhl v hierarchii už maximálního postavení a některým lidem, zaujímajícím nižší pozici, se může zdát, že už nezbývá nic jiného než pasivně čekat na penzi. Tehdy může převládnout pocit porážky a život sám se stává ploský a nicotný. U jiných lidí se však může jednat o období největších pracovních změn. Chopí-li se člověk šance a pokusí se o něco nového, může si obrovsky rozšířit svůj tvůrčí potenciál. Samozřejmě, jestli chce něčeho takového dosáhnout, musí se nejprve zbavit svazujících vzpomínek na minulé neúspěchy a selhání, zvláště těch, které se týkají jeho zkušeností z doby opozice (věk 44-45). Jestliže se člověk kolem pětačtyřicítky choval jako puberťák, pak tato kvadratura signalizuje, že přišla doba, kdy je nutno zaplatit ”náklady”. Jestliže jsme příliš zneužívali svého zdraví, pak se mohou objevit problémy právě tady. Ty mohou být mnohdy natolik výrazné, že si vyžádají nucený odchod do penze, ale obecně jsou spíše varováním, že je třeba změnit způsob života. Tělo už není schopno snášet veškerou zátěž a nereagovat na ni nemocí.
V této době jsou z ”dětí” dospělí se svými vlastními právy a za takové je musíme uznat. To vyžaduje přehodnocení vztahu rodič-dítě. Člověk musí konečně nechat své děti jít jejich cestou a smířit se s tím, že ze své pozice na ně už nemá vliv. Odměnou za to může být příchod vnoučat – být dědečkem je vztah, zbavený odpovědnosti, člověk si může s vnoučaty užívat a těšit se, aniž by je musel nutit ke kázni. Pro mnoho lidí je to ta největší jupiterská odměna. Naopak rodiče, kteří ve svých 44-45 letech opustili své děti, mohou teď zjišťovat, že ty s nimi nechtějí nic mít. Takováto odveta se často vyjadřuje tím, že se takovýmto dědečkům vnoučata odpírají. Jestliže je v době opozice násilně přerušeno smrtí pouto k rodičům, pak v této době už smrt začíná přetrhávat pouta ve skupině vrstevníků. Když si člověk uvědomí, že nakonec zůstal sám, že se nemůže opřít o rodiče, děti, partnera, přátele nebo profesionální dráhu, aby dal svému životu smysl a tvůrčí uspokojení, může to v něm někdy vyvolat zoufalství, protože vrcholem jeho individuálního potenciálu jsou pro něj druzí.
TŘETÍ CYKLUS – SATURNSKÁ BUDOUCNOST. Těsně před šedesátými narozeninami se Saturn vrací do své natální polohy podruhé a začíná poslední životní cyklus. Tady se Saturn pokouší zkoncentrovat základní smysl života do formy vědomí nebo symbolů semen, která mohou zaručit nesmrtelnost. Psychologická krize, která návrat Saturna provází, je symetrickým obrazem první saturnské revoluce. Ještě jednou si člověk ostře uvědomuje, že něco skončilo – v tomto případě jde o poznání, že mládí je pryč, vitalita se snížila a produktivní léta brzy skončí. Zdá se, že už nezbývá nic jiného než trpělivě čekat na smrt. Skutečným úkolem pro toto období je uvědomit si, že jde jen o jiný cyklus života, a ten že teprve začíná.
Za starých časů se šedesátka považovala za věk filozofů a moudrosti, protože jen skrze moudrost je možno významně integrovat přínos jedince se skutečnými potřebami jeho živočišného druhu. Rudhyar zdůrazňoval, že tvůrčí duchové – umělci, vědci, státníci, spisovatelé – obvykle začínají být uznáváni nebo si jich začnou všímat až tehdy, když dosáhli šedesátky. Díla, která člověk vytvořil v době druhého saturnského cyklu, působí sama o sobě až na generaci, která se narodila v době, kdy díla vznikala. Toto působení je základem společensko-kulturní nesmrtelnosti, která je pro tvůrčího ducha možná. Je to důkaz úspěšné syntézy individuálního cíle s kolektivními potřebami pokolení. To je cíl, ke kterému by každá tvůrčí osobnost měla svou prací směřovat po saturnské opozici v letech po čtyřicítce. V takovýchto případech Saturn symbolizuje semeno a jeho třetí cyklus ukazuje na sklizeň životní úrody. Semeno, které bude odkázáno příštím generacím, aby o něj pečovaly, až vzroste, a pak sklidily jeho plody, to je nesmrtelnost člověka. Tragédií současné společnosti je, že se závěr života nepovažuje za věk moudrosti. Od starších občanů se neočekává, že by hráli tvůrčí roli, a proto je ze všeho nejobtížnější dát třetímu saturnskému cyklu pozitivní smysl. Jestliže je v dnešním světě tak málo duchovních vůdců, je to proto, že naše společnost po duchovním vůdcovství doopravdy ani nevolá. Lidé zaměřili svou víru na výrobu a technologii, a tak máme skvělé výrobce a mimořádné techniky, což jsou produkty Saturnova druhého cyklu. Kolektivní vědomí se ve druhém cyklu ocitá ve slepé uličce a zůstane tam tak dlouho, dokud se bude glorifikovat kult mládí a dokud se bude uctívat jen produktivita. Pokusy o prodloužení produktivity a vyhýbáním se realitě stáří jsme se vyhnuli i moudrosti. Snad se podvědomě bojíme hledat moudrost, kterou stáří může sebou přinést, protože kdybychom byli moudří, třeba bychom museli změnit některé z našich hýčkaných idejí, týkajících se produktivity.
Strach ze stáří nemůžeme dávat za vinu jen nedostatku úcty společnosti k moudrosti a schopnostem starších občanů. Pod tím vším se spíše skrývá strach ze smrti. Dokud bude člověk cítit, že společnost od něj očekává, že buď bude dál vyrábět nebo uhne z cesty a uvolní místo mladším, bude tento negativní postoj ke stárnutí přetrvávat. Jestliže se poznáním smyslu tří saturnských cyklů bude víc lidí pokoušet zmoudřet a zmoudří tak i ve svých lidských vztazích a pochopí otázky života, pak je možné, že jejich osvícenost bude nakonec povšimnuta. Společnost se pak může pomalu učit, jak svěřit svým starším občanům ty funkce, které jsou teď nedostatečně vykonávány mladými mozky, posedlými horečnou produktivitou a ovládanými ambiciózním egem. Podporováním duchovní budoucnosti lidstva tak jedinec podporuje svou vlastní budoucnost, a tato budoucnost přesahuje krizi růstu, kterou nazýváme smrtí.
Interní materiál Astrologické školy pro statečné – pracovní překlad Ludmila Plášková kapitola VI. knihy Alexandera Rupertiho: Cykly proměn, us. originál Cycles of Becoming (nakl. CRCS 1978), franc. překlad Marief Cavignac Les cycles du devenir du Rocher 1981, 1995