Rudhyar: PLANETY V ASTROLOGII

Planety v nativitě (mezi něž vždy počítáme i Slunce a Měsíc) představují základní funkce, jejichž působení je zjevné ve všech organizovaných systémech aktivity. Těmito systémy mohou být galaxie, sluneční soustavy, buňky a atomy, jakož i rostliny, zvířata a lidské bytosti. Všechny tyto systémy jsou organizovanými celky, a možná bychom měli užít spíše přídavného jména organickými (někteří spisovatelé říkají orgánovanými namísto organizovanými, chceme-li říci, že vesmír sám i všechny celky, z nichž se skládá, jsou „živými“ organismy. Pod pojem organizovaný celek, ne-li přímo organismus, můžeme zahrnout i národ nebo každou více či méně stálou a životaschopnou instituci.Ať už použijeme termínu „život“ v univerzálním nebo užším biologickém smyslu, faktem je, že kdekoli se nachází celek, jehož části jsou určitým způsobem strukturovány a jsou v relativně stálém stavu konstantní interakce, tam je možné určit několik základních a podstatných funkcí, které působí ve vzájemné závislosti. Astrologie je mimořádná v tom, že je schopna smysluplně vztáhnout všechny navzájem propojené mody působení uvnitř jakéhokoli organizovaného celku k deseti základním funkcím, z nichž každá je zastoupena jednou planetou.

Tyto funkce jsou ve všech organizovaných systémech v podstatě stejné, ať už je organizovaným systémem míněn atom, člověk, národ nebo galaxie. Operují však na mnoha rozdílných úrovních; pracují s nekonečným počtem různých substancí (fyzických i nadfyzických) a vytvářejí nesmírné množství konkrétních výsledků. Avšak ať jsou tyto výsledky seberozmanitější,

Jupiter vždy představuje funkční schopnost expandovat,

Saturn schopnost jasně vymezit a udržet původní strukturu organismu.

Slunce vždy bude pramenem aktivní síly, z níž proudí energie potřebné k činnosti všech nebo většiny částí organismu,

Měsíc bude vždy symbolizovat schopnost organismu přizpůsobit se svému okolí a rozdělovat „solární“ energie všude tam, kde je jich zapotřebí, kdykoli a v jakékoli formě.

Mars představuje schopnost mobilizovat energie organizace za účelem dosažení žádaných výsledků, kdežto

Venuše stanovuje hodnoty toho, zač se bojuje, nebo co má vzbudit strach a čemu se vyhnout – tedy to, co přitahuje nebo odpuzuje.

Merkur vždy značí všechny prostředky a metody vnější i vnitřní komunikace, vše, co tvoří spoje a asociace.

Dále tu máme tři transsaturnské planety – Urana, Neptuna a Plutona – ty se vztahují k poněkud tajuplnější schopnosti vlastní živočišným druhům, zejména člověku, ale zřejmě i mnoha formám kosmických a mikrokosmických organizací – totiž ke schopnosti proměnit se a přesáhnout vlastní omezení, schopnosti, která může být téměř s jistotou považována za reakci na výzvu „většího Celku“, v němž menší celek operuje jako organická součást schopná reagovat na změny Celku většího. Živý organismus může v semenu projít mutací, neboť se jako druh buďto přizpůsobuje novým planetárním podmínkám a některým zásadním změnám v biosféře, anebo činí nový a předem určený vývojový krok. Individualizovaný člověk je tím spíše schopen transformovat svou přirozenost zděděnou po předcích, či svou animální podstatu, zejména je-li podnícen vizí a příkladem Avatára (božské Manifestace) ohlašujícího novou fázi lidské a planetární evoluce.

Uran se vztahuje ke zjevení nového cíle nebo archetypu;

Neptun k rozpuštění starých struktur, osobních a společenských;

Pluto k chaotickému stavu, který už obsahuje latentní příslib budoucí reorganizace.

Deset planet představuje funkční aktivity, a každá z nich má jasně vymezený charakter. Každá planeta symbolizuje základní a typický modus operandi, což lze přirovnat k tomu, jak každý tělesný orgán (srdce, plíce, žaludek, pohlavní orgány, nervová soustava a mozek, atd) vykonává dané biologické operace. Astrologické aspekty mezi planetami v nativitě nám říkají, jak je těchto deset základních funkcí u určitého člověka spolu navzájem propojeno, a to jak na biologické, tak na psychologické úrovni; a z hlediska „humanistického“ typu astrologie, které zastávám, lze říci, že aspekty ukazují, které druhy vztahů mezi planetami nejvíce přispívají k tomu, aby se proces aktualizace potenciálu, který v sobě nativita nese, odehrával co nejefektivněji a nejtvořivěji.

Ale jak se s planetou alespoň trochu blíže seznámit, tedy zjistit, jaká je speciální kvalita její operační aktivity? Čili, představuje-li Jupiter funkci expanze a schopnost zvyšovat rozsah moci a autority člověka, jaký je ve zkoumaném případě konkrétní vnitřní obsah toho vůdčího, expanzivního puzení, které v sobě do jisté míry má každý organismus?

Tradiční astrolog by se pokusil změřit sílu planetární funkce, a to podle systému „povýšení“, což je systém založený na staré koncepci vládcovství, exaltací a síle nebo slabosti dle pozice v určitém domě nativity. Avšak síla není kvalita! Typ aktivity může být silný hrubě, tvrdě i sebedestruktivně; síla může působit nevázaně, agresivně, nebo se ke svému cíli může dostat způsobem jemným, nenásilným a pronikavým. Co se jeví jako „slabost“, může za jistých okolností vést k úspěchu, pokud to bude zároveň vnímavé a naladí-li se to na vyšší Mocnosti.

Používá-li astrolog jednodušších tradičních prostředků, vidí jakoby dvojrozměrně; s hodnocením „buď-anebo“ se v astrologii setkáváme dost často. Až se však astrologie oprostí od výlučné orientace „na události“ a vytkne si za cíl vést jedince při výběru nejdůležitější (což nemusí v konvenčním slova smyslu znamenat „nejúspěšnější“) cesty aktualizace jejich vrozeného potenciálu, bude třetí dimenze významu nezbytná. K rozpoznání přesnějšího charakteru planetárních aktivit ve vztahu k určitému jedinci se užívá některých speciálních technik – např. takzvaných arabských bodů. Osobně však mám pocit, že pokud vezmeme při výkladu v úvahu i symbol stupně, na němž se planeta nachází, pak v mnoha případech – i když možná ne ve všech – dostaneme určitou informaci navíc, informaci, kterou nelze získat nijak jinak – pokud ovšem tohoto typu informace užíváme moudře a chápeme jeho hranice.

To, co se lze tímto způsobem dozvědět, je nepochybně nějak limitováno; a především bychom si měli uvědomit, že tento druh informace neslouží ani tolik k tomu, abychom se dozvěděli, jaký dotyčný člověk je, ale spíše jaký má být. V tom se také astrologie humanistická liší od astrologie, která bývá jen zpopularizovanou formou věštění, (jímž ostatně jsou všechny predikční metody, vědecké nevyjímaje). Humanistický astrolog se nesnaží zjistit, jak člověk „funguje“, ani odhalit jeho silné či slabé stránky. Nesnaží se „analyzovat“ klienta nebo přítele, ani svou ženu a děti. Namísto toho se snaží působit jako prostředník, soustřeďující činitel a tlumočník, jehož jedinou funkcí je pomoci jinému člověku plněji si uvědomit sebe sama a stát se „celistvou osobou“, integrovaným a mnohotvárným jedincem schopným naplnit základní účel svého zrození (svůj individuální osud) v určitém čase a v určitém společensko-planetárním prostředí.

Dane Rudhyar Astrologická mandala str. 331, český překlad Radmila Valtrová, nakl. Půdorys Praha 2003, orig. Vintage Books, New York 1974

2 Responses to “Rudhyar: PLANETY V ASTROLOGII”

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.