George MacDonald

George MacDonald narozený 10. prosince 1824 ve skotském Huntly byl anglický a skotský spisovatel, zakladatel anglické dětské a fantastické literatury. Jeho dílo inspirovalo přímo C. S. Lewise k sáze o Narnii J.R.R. Tolkiena k Hobbitovi a Pánovi prstenů, oceňovali ho i ostatní členové oxfordského fantasijního literárního společenství nazývaného Inklings (Ti, kteří tuší), stejně jako slavní spisovatelé jako Gilbert K. Chesterton, Mark Twain a Lewis Carroll, kterého MacDonaldovy děti přemluvily ke knižnímu vydání jeho Alenky v říši divů a za zrcadlem.
George MacDonald pocházel z vyhraněného protestantského prostředí, vystudoval teologii a stal se pastorem. U farníků byl oblíben, ale pro své názory na předurčenost a spásu, měl s rigidní kalvinistickou církevní vrchností potíže, byl mu snižován plat a nakonec byl donucen místa faráře se vzdát a začít živit svoji početnou rodinu literární tvorbou. Byl plamenný kazatel a řečník, napsal řadu básní, povídek a tři desítky románů z venkovského prostředí, které byly ve své době celkem oceňovány pro skotskou rázovitost. Největší slávu mu však přinesly knihy pro mládež (např. Na zádech západního větru, Vznášející se princezna, Princezna a skřet) a půltuctu knih pro dospělé, které definovaly žánr fantasy.
MacDonald ovlivněn německými folkloristy bratry Grimmy sbíral skotské a britské pohádky, báje a mýty a svěžím literárním stylem je změnil v čtivou dětskou literaturu. Bylo to novum, do té doby byla dětská literatura nudná, prvoplánově naučná a moralistní, vedle níž Honzíkova cesta připadala by nám jako thriller. On příznivec sportu a pobytu na čerstvém vzduchu vnesl do dětské literatury život, přírodu, dobrodružství. Však mu také jeho školometní kritici předhazovali, že děti kazí. Jako studovaný teolog a religionista, student mýtů a pověstí, znalec pohanských britských magických praktik, alchymické literatury, schopný rozpoznat esoterní prvky v Shakespearových hrách, znalý klasických i moderních jazyků, ovlivněný křesťanskou mystikou Williama Blakea, Emanuela Swedenborga a Jakoba Böhmeho vytvořil po roce 1858, kdy vydal Snílky, žánr spirituálně laděné fantasy, který dosáhl vrcholu v jeho předposlední knize nazvané Lilith, vydané v roce 1895.
Zde shrnul svá mnohooborová studia a apokryfní mýtus o první ženě Adamově, která se vzbouřila proti své úloze a stala se půlnočním démonem, který unáší a zabíjí děti, neboť je neplodná. MacDonald jí dal podobu krásné božské bytosti, paní nad vodou života a smrti, čarodějnice sloužící Satanovi. Kniha končí happyendem, Lilith je za pomoci hlavního hrdiny, který prochází zrcadlem ve své knihovně v po předcích zděděném domě do paralelního vesmíru přemožena a uložena Adamem a Evou k spánku, který ji uzdraví a ona pak dosáhne spásy díky božímu Kristovu milosrdenství. Část MacDonaldova pojetí Lilith žije dodnes v interpretacích některých astrologů a hlavně astroložek, kteří za ztělesnění Lilith považují Černou Lunu, lunární apogeum, nebo prázdné ohnisko dráhy Měsíce.
Z astrologického hlediska můžeme i přesto, že neznáme čas narození identifikovat, řadu pozoruhodných souvislostí. V prvé řadě Jupitersko-Lunární vědro ve Lvu v trinu na Slunce ve Střelci, což je nejen vzájemná recepce ukazující na jeho povolání pastora, ale i na jeho košatou tvůrčí uměleckou činnost. Jupiter je vrcholem ohnivého trojúhelníku společně s Merkurem a Plutonem – hloubka a hojnost jeho literárního díla. Jupiter je dále součástí planetárního vzorce zvaného dvojitý bikvintil se Saturnem a Neptunem na vrcholu, což svědčí o pečlivě formulovaných mystických a imaginativních inspiracích. Uran opouští Neptuna, MacDonald se narodil těsně po začátku 173 let trvajícího uransko-neptunského cyklu, na jehož průběhu můžeme sledovat osvobozování literatury a zejména výtvarného umění od zobrazování vnější často idealizované skutečnosti k zobrazování vnitřního psychologického života. MacDonald tvoří pod vlivem pozdního romantismu a začínajícího symbolismu, k jeho přátelům patří výtvarníci slavné symbolistní a spirituální školy praeraphaleitů, stejně jako vůdčí osobnost literatury a umění John Ruskin, jeho Sedm světel architektury skrytě inspirovalo Fulcanelliho Tajemství katedrál. Na temnou a často drsnou krásu jeho děl nás upozorňuje trojúhelník Venuše, Saturna a Plutona. Venuše Večernice ve stelliu čtyř planet v Kozorohu přináší vážnost, zodpovědnost, cílevědomost, pevné hodnoty estetické a etické, formované filosofickou a duchovní tradicí.
Co se týče Lilith, Černé Luny, je MacDonald dobře vybaven k ztvárnění jejího významu. Má ji v plodném sextilu na Neptuna – vize Lilith není jen vzdušným zámek ničím nepodložené halucinace, je navíc dopodrobna vykreslena a popsána Merkurovým kvintilem, který tu představuje dovedné literární řemeslo vybroušeného stylu. Jupiterův transcendentní triseptil dává i Lilith a lidem stojícím na temné straně naději na konečnou spásu božího milosrdenství.
Další septily, tentokrát mezi Merkurem a Saturnem a zejména mezi Sluncem a Plutonem píší MacDonaldův epitaf výše zmíněného zakladatele duchně orientované fantastické literatury, pokračovatele mystické Novalisovy tvorby a předchůdce nejen Meyrinkových iniciačních románů, již zmíněných děl Lewise a Tolkiena a současného Paola Coelho.
Spustným momentem MacDonaldovy literární dráhy byla dozajista progresivní konjunkce Slunce s Neptunem kolem roku 1845. Hluboké zážitky z této doby přiměly budoucího spisovatele publikovat zatím anonymně několik básní. Neptunova tranzitní kvadratura vůči Slunci má za následek vydání Snílků, a pak Neptunova opozice vůči Slunci konečnou podobu a vydání jeho mistrovského díla Lilith.
česky:
Snílci (Volvox Globator 2012)
Lilith (Aurora 2001)
Princezna a skřítci (Albatros 2002)
slovensky: Slnečný chlapec a dievča noci (e-kniha Druska Books 2014)
Pavel Turnovský

Comments are closed.