Vilém Flusser: Kauzalita
Podívejme se nyní na pojem kauzality. Kant ji zahrnuje mezi kategorie vztahu. Schopenhauer ruší všechny kantovské kategorie vyjma kauzalitu. Kauzalita je pro něho jedinou kategorií poznání. V současné přírodovědě nabývá tato otázka zásadní důležitosti. Přírodní vědy princip kauzality opouštějí, a to přináší problémy epistemologického druhu. Co k tomu může říci analýza jazyka? Uvažme po řadě tři portugalské konstrukce: por causa da chuva, devido à chuva, graças à chuva, dvě německé: wegen des Regens (nebo dem Regen), dank dem Regen a jednu českou: pro déšť. Jsou přibližně ekvivalentní. Avšak vztahy, které vyjadřují, jsou mezi sebou nesrovnatelné a navzájem neredukovatelné, i když se všechny na kategorii kauzality jakýmsi způsobem podílejí. Toliko u první konstrukce (por causa da chuva) jde o vztah striktně kauzální, o autentické vyjádření kategorie kauzality. Déšť je tady příčinou, která bude mít nějaký následek. Jistá potíž bude asi s předložkou por [(skrze)), která naznačuje, že v portugalském systému příčina následek sama neplodí, nýbrž je spíše cestou, kudy následek přichází. Nechme však tuto okolnost stranou a řekněme, že portugalština disponuje konstrukcí, která vyjadřuje kauzalitu. Němčina ani čeština srovnatelné konstrukce nemají. Doslovným překladem bychom dostali durch Ursache des Regens a přes příčinu deště, konstrukce příčící se duchu jazyka, a proto těžko myslitelné. Avšak, i kdyby byly přijaty jako platné (což je z lingvistického hlediska nepředstavitelné), problém by se tím stejně nevyřešil. Portugalský pojem causa nemá totiž v těchto dvou jazycích přesný ekvivalent, a uvedený překlad jej deformuje. Ursache znamená causa primordial [(prvopočáteční věc)], cosi snad příbuzného s první příčinou (prima causa) antických myslitelů. Česká příčina pak znamená ato adicional [(přídavný čin)], cosi snad příbuzného s aristotelskou causa finalis. Krátce: portugalský pojem causa v němčině a v češtině chybí, stejně jako zde chybí struktura vyjadřující kauzalitu.
V němčině se můžeme pokusit o záchranu kauzality tím, že se uchýlíme ke konstrukci durch den Regen. Zachováme tak něco z příchuti konstrukce portugalské, nevěřím však, že bychom zachovali něco z kauzality.
Portugalština má k vyjádření této kategorie ještě další struktury, které však nejsou jako takové filosoficky uznávány. Výraz deuido tl chuva označuje etický vztah, který patří do světa řízeného principem do ut des (dávám, abys dal), vztah zjevně příznačný pro valnou část řecké fysis. Je to vztah, v němž si věci navzájem platí pokutu za své bezpráví, dle proslulé věty Anaximandrovy. Tento vztah vystupuje se znásobenou silou v angličtině: due to, chybí ale jak v němčině, tak i v češtině. Verschuldet dem Regen nedává žádný smysl.
Jinou takovou strukturou je grafas à chuva. Jsem dalek toho, abych chtěl analyzovat celou tu nezměrnou významovou auru, která obklopuje pojem grafa. Boží milost, dívčí půvab, kouzlo vyprávění – tři příklady, jež naznačují její rozsah. Někde uvnitř této významové aury má své místo, těžko určitelné, výraz grafas à chuva. Pojem grafa se myslím nedá přeložit do žádného jazyka. Je to jeden z pojmů charakteristických pro portugalštinu. V uvedeném výrazu jde tedy o strukturu sui generis, kterou nelze překládat.
Struktura wegen des Regens (nebo hovorově wegen dem Regen) říká přibližně: cestou (způsobem, metodou) deště. Vyjadřuje vztah genetický, a ne kauzální, vztah, který ostatně dobře vystihuje hlubokou tendenci německého jazyka k biologizaci. V portugalštině obdobný vztah neexistuje. Struktura dakn dem Regen vykazuje jakousi vzdálenou podobnost, byť v atmosféře naprosto odlišné, s portugalskou konstrukcí grafas à chuva. Trpělivá analýza těchto forem přispěje zajisté k objasnění toho, co se s pojmem kauzality, tak cizím duchu, němčiny, dělo v německé filosofické rozpravě. Když například Schopenhauer říká: der Wille ist grundlos, snaží se myslit přesažnost vůle vzhledem ke kategorii kauzality (grundlos = bezdůvodný, tedy bez příčiny). Kategorie kauzality však podle Schopenhauera charakterizuje svět jakožto představu (Vorstellung). Schopenhauer tím chce říci asi toto: svět se staví před vůli (stellt sich vor), takže ji nemůžeme spatřit, a kauzalita je důsledkem toho, že vůle je skryta před naším pohledem. Jeto zároveň kategorie imaginární, neboť vůli nejen zakrývá, ale také reprezentuje, představuje ji naší imaginaci. Vše, co jsem právě řekl, je pokusem přeložit Vorstellung. Další analýzou by bylo třeba zjistit, kterou kauzalitu má Schopenhauer na mysli, když ji klade proti tomu, co je bez důvodu (grundlos), zda kauzalitu typu wegen, nebo typu dank. Jiný příklad: Kelsen ve své knize Vergeltung und Kausalität předkládá teorii, podle níž se s pokrokem civilizace společnost proměňuje v přírodu, svět se mění z partnera v nástroj, ty se mění v to. Během této proměny se zužuje pole odplaty (dlužno poznamenat, že Vergeltung znamená v němčině též odvetu, pomstu) a rozšiřuje se pole kauzality. Citovaná kniha je, tuším, základní dílo moderní filosofie práva. Zdá se nicméně, že Kelsen tu chce myšlenkově vypracovat přechod od dank k wegen; do kontrastu k Vergeltung nestaví vlastně kauzalitu, nýbrž právě onen typicky německý vztah typu wegen.
Podívejme se konečně na strukturu pro déšť. Čeština, jazyk poněkud vzdálenější, odhaluje i v tomto případě aspekt jen stěží zařaditelný do celkového rámce problému. Zdá se, že vztah, který česká konstrukce vyjadřuje, nemá s pojmem kauzality nic společného. Nebudu tento vztah analyzovat, řeknu jen tolik, že kauzální nexus se tu nahlíží jako post hoc, ergo propter hoc a zároveň se tento nexus moralizuje.
K jakému výsledku dospíváme, zkoumáme-li v různých jazycích problémy, které se kupí kolem kategorie zvané kauzalita? Myslím, že to lze formulovat tak, že kauzalita není zdaleka kategorie čistého rozumu, nýbrž jen kategorie některých jazyků. Jsou jazyky, které tuto kategorii neznají, zato jsou bohaté na různé typy vztahů, charakteristických pro ten či onen určitý jazyk; vztahy ty jsou zpravidla nepřeložitelné.
5. kapitola z knihy Jazyk a skutečnost
Přeložil a poznámkami opatřil Karel Palek
Vydalo nakl. Triáda 2005,
portugalský originál Lingua e realidade, São Paulo, Brazilie, Editôra Herder, 1963
