2. KAPITOLA. DĚTSTVÍ LIDSTVA
Konec světové války znamená pro lidstvo konec období dětství. Toto dětství, jako jakékoliv dětství, se vyznačuje tím, že postrádá reálné chápání hodnot jako je tomu u dítěte, které používá drahocenný chronometr k louskání ořechů.
Toto dětství bylo nadmíru dlouhé, ale naštěstí se blížíme k jeho závěru, protože lidstvo, otřesené touto válkou, přichází k rozumu a brzy musí vstoupit do své dospělosti, čímž pro nás nastává období velkých úspěchů a zisků v novém a reálném smyslu hodnot.
Posvátní mrtví neumřeli zbytečně; „mladé červené víno“, svévolné promarnění života, nám ukázalo cenu života a budeme muset dodržet přísahu, aby budoucnost byla hodna jejich potu a krve.
První myšlenky nejsou nutně pravdivými myšlenkami.
Existují různé interpretace historie a různé filosofické školy. Všechny něčím přispěly k lidskému pokroku, ale žádná nebyla schopna dát světu základní filosofii, která by zahrnovala celkový pokrok vědy a postavila lidský život na trvalém základě Faktu. Continue reading 'Alfred Korzybski Člověčenství lidstva The Manhood of Humanity'»
Část první
V PSYCHOLOGICKÉM MODU
Kapitola l
UVOLNĚNÍ ZÁKLADONOSNÝCH MYŠLENEK
Filosofie, v ryze autentickém smyslu slova, je zkoumání základního
charakteru a důsledků lidské zkušenosti a, v nejobecnějším smyslu
tohoto pojmu, existence. Účel takového zkoumání se zdá být zřejmý. Má
umožnit lidským bytostem kolektivní a individuální rozvoj
jejich vrozené potenciality s největší možnou šancí úspěchu, totálního
štěstí anebo sebetransformace k vyšším rovinám naplnění. Continue reading 'Rudhyar Planetarizace vědomí'»
Podívejme se nyní na pojem kauzality. Kant ji zahrnuje mezi kategorie vztahu. Schopenhauer ruší všechny kantovské kategorie vyjma kauzalitu. Kauzalita je pro něho jedinou kategorií poznání. V současné přírodovědě nabývá tato otázka zásadní důležitosti. Přírodní vědy princip kauzality opouštějí, a to přináší problémy epistemologického druhu. Co k tomu může říci analýza jazyka? Uvažme po řadě tři portugalské konstrukce: por causa da chuva, devido à chuva, graças à chuva, dvě německé: wegen des Regens (nebo dem Regen), dank dem Regen a jednu českou: pro déšť. Jsou přibližně ekvivalentní. Avšak vztahy, které vyjadřují, jsou mezi sebou nesrovnatelné a navzájem neredukovatelné, i když se všechny na kategorii kauzality jakýmsi způsobem podílejí. Toliko u první konstrukce (por causa da chuva) jde o vztah striktně kauzální, o autentické vyjádření kategorie kauzality. Déšť je tady příčinou, která bude mít nějaký následek. Jistá potíž bude asi s předložkou por [(skrze)), která naznačuje, že v portugalském systému příčina následek sama neplodí, nýbrž je spíše cestou, kudy následek přichází. Nechme však tuto okolnost stranou a řekněme, že portugalština disponuje konstrukcí, která vyjadřuje kauzalitu. Němčina ani čeština srovnatelné konstrukce nemají. Doslovným překladem bychom dostali durch Ursache des Regens a přes příčinu deště, konstrukce příčící se duchu jazyka, a proto těžko myslitelné. Avšak, i kdyby byly přijaty jako platné (což je z lingvistického hlediska nepředstavitelné), problém by se tím stejně nevyřešil. Portugalský pojem causa nemá totiž v těchto dvou jazycích přesný ekvivalent, a uvedený překlad jej deformuje. Ursache znamená causa primordial [(prvopočáteční věc)], cosi snad příbuzného s první příčinou (prima causa) antických myslitelů. Česká příčina pak znamená ato adicional [(přídavný čin)], cosi snad příbuzného s aristotelskou causa finalis. Krátce: portugalský pojem causa v němčině a v češtině chybí, stejně jako zde chybí struktura vyjadřující kauzalitu. Continue reading 'Vilém Flusser: Kauzalita'»
Pavel Turnovský
Jako astrolog, lépe řečeno humanistický a transpersonální astrolog – astrosymbolog musím upozornit na to, že teorie věků, (tzv. velký nebo platonský rok), založená na zpětném precesním pohybu jarní rovnodennosti hvězdnou oblohou je v západní, euroamerické astrologii poměrně nedávného data. Přestože precesi znal již Hipparchos (druhá polovina 2. století př.n.l.), euroameričtí astrologové ji začali připisovat zvláštní význam až na konci sedmdesátých let 19. století. První písemné zmínky v astrologické literatuře o precesní periodě 25 920 roků (platonský rok), tzn. o době, kterou bod jarní rovnodennosti – počátek tropického zvěrokruhu opřeného o rovnodennosti a slunovraty – potřebuje, aby prošel všemi souhvězdími a o jeho dělení na dvanáct platonských měsíců o délce trvání 2 160 roků, nacházíme teprve u anglického astrologa – teosofa A.J.Pearce v prvním dílu jeho The Textbook of Astrology, vydaném v Londýně roku 1879. Teorie nebo spíš hypotéza věků totiž vznikla na půdě Astrologické lóže Teosofické společnosti, odkud se během doby rozšířila do širokého povědomí, zejména během vzestupu hnutí zvaného New Age v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jehož příslušníci obraceli pozornost mimo jiné i k astrologické symbolice, osvětlované literaturou nejrůznější úrovně, od naprosto pokleslých článků bulvárního tisku po vrcholná filosofická díla filosofa, hudebního skladatele a astrologa Dane Rudhyara.
Continue reading 'Poznámky k tzv. věku Vodnáře'»
Krystyna Pomorska: Všechno, co jste řekl o roli času a prostoru ve vztahu k fonologii a gramatice, navozuje ještě širší problematiku vztahu mezi časem a jazykovými znaky, a nadto ještě téma času a jeho vztahu ke znakům vůbec.
Roman Jakobson: Nejpodstatněji a i nejinspirativněji snad položil otázku vztahu jazyka a času vynikající americký myslitel Charles Sanders Peirce (1839-1914). Ve svém systému tří znakových typů Peirce na jedné straně charakterizoval index a ikonu, které jsou oba postaveny na faktickém spojení mezi označujícím a označovaným. Index poukazuje od označujícího k označovanému na základe faktické blízkosti (věcné souvislosti, soumeznosti) obou, zatímco ikona poukazuje od označujícího k označovanému na základě faktické podobnosti mezi oběma. Na druhé straně třetí typ znaku, symbol na rozdíl od prvních dvou typů je postaven nikoliv na faktickém, nýbrž na zavedeném, dohodnutém, konvenčním spojeni mezi označujícím a označovaným. V protikladu jak k indexu, tak k ikoně, symbol podle Peircova učení není vůbec předmět, ale pouze rámcový zákon (frame-law), který umožňuje nejrůznější faktické kontextuální použití, tak zvané repliky (occurrences). V souladu s Peircovým systémem pojmů a termínů jsou jazykové znaky v podstatě symboly, které v sobě obsahují zároveň i prvky indexu a ikony. Continue reading 'Roman Jakobson: Čas v systému znaků'»
Konečně vychází Bondyho tour de force Příběh o příběhu. Nakladatelství Dharmagaia připravilo i třicetistránkovou ukázkovou miniknížečku, která je ke stažení na uvedeném odkazu.
Anotace
Rozsáhlá studie z přelomu milénia, v níž se autor pokouší syntetizovat ontologická a etická východiska východních filosofií, zejména buddhismu a taoismu, s nesubstančními proudy filosofie západní. Nejde o konzistentní systém, spíše o autorem editovaný (a už nedokončený) soubor pracovních poznámek či volně spojený sled inspirativních úvah. Dílo obsahuje množství autobiografického materiálu a kritických společenských reflexí, ontologické problémy jsou propojovány s aktuálními problémy vědy, technologie, ekonomie a politiky.
„Všechny ontologické koncepce, ať s tím nejlepším Pánembohem, který nemá v hlavě nic jiného, než že nás miluje láskou nejhlubší, ať s vědou, která má ten báječný program ukázat nám, jak struktura tohoto báječného kosmu je uspořádaný chaos, který budeme moci plně využít a třeba i předělat ve svůj prospěch, tak posléze i všechny racionálně i ontologicky zodpovědné pokusy o beztranscendenční nesubstanční ontologii nakonec rezignují před tím, že Skutečnost je opravdu blbost. Jistě pozoruhodný výsledek naší analytické práce.“
Kniha vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin autora
http://www.dharmagaia.cz
ALEXANDER RUPERTI: SMYSL HUMANISTICKÉ ASTROLOGIE
Jsem nesmírně rád, že jsem zde v Praze a že mám možnost podělit se s vámi o závěry mnohaletého přemýšlení o tom, co vlastně je astrologie, nebo spíš čím by astrologie mohla být, kdyby astrologové měli větší představivost a opírali se více o nejnovější astronomické objevy, namísto toho, aby se snažili přenést do dnešních dnů starobylé formule, které v minulosti sice měly svůj význam, avšak dnes pro nás nemají stejný tvůrčí potenciál.
Dostalo se mi velké cti, že jsem znal vynikajícího člověka jménem Dane Rudhyar, s jehož prací jsem se poprvé setkal v roce 1936. Jeho dílo zásadně změnilo můj život a mé chápání toho, proč jsme na světě. Déle než půl století jsem se setkával s Danem Rudhyarem a vyjádřením jeho myšlenek, které se pokoušely pomoci nám porozumět smyslu přechodného údobí, kterým lidstvo v současnosti – bohužel ve velmi nevědomém stavu – prochází. Domnívám se, že za toto nevědomí neseme ve velké míře odpovědnost my, astrologové, jejichž úlohou v minulosti bylo ozřejmovat to, s čím se společnost kdykoli ve své minulosti musela střetnout. Continue reading 'Alex Ruperti: Smysl humanistické astrologie'»
Zdeněk Kratochvíl: Filosofie mezi mýtem a vědom (Od Homéra po Descarta)
kapitola 17.4 Renesanční astrologie
Astrologie byla v nejstarší době chápána jako výklad „písma nebe“, hlavně pozic planet ve znameních zodiaku. Pojem „písma nebe“, ze kterého lze přečíst význam pozemských dějů, potkáváme v řadě starých kultur. V Řecku se astrologie objevuje začátkem helénistické doby, a to jako racionalizující recepce babylónských nauk. K tomu přistupuje pojetí člověka jako mikrokosmu a sounáležitost jednotlivých částí lidského těla s kosmickými silami. „Hermetický“ princip „co je nahoře, je i dole“ byl prý i jakýmsi metodickým klíčem astrologie. Platonici někdy astrologii považují za svého druhu teologii, z aristotelské tradice zase přistoupí pojetí kauzálního výkladu „působení planet“. Základním pramenem středověké a renesanční astrologie je Ptolemaiův spis Tetrabiblios (Čtyři knihy astrologických předpovědí), se kterým se latiníci seznámili prostřednictvím Arabů. Continue reading 'Zdeněk Kratochvíl: Renesanční astrologie'»
Interview pro Astrologie moderne Jean Carteret a Roger Knabe
Ceníte si astrologie?
Astrologie je podle mého názoru vznešená a nesmírně krásná dáma, přicházející z takové dálky, že není možné, aby mne svým šarmem neokouzlila. V čistě fyzickém světě neznám jinou, jejíž šperky by mohly soupeřit s jejími. A mezi jiným se mi zdá, že chová jedno z největších tajemství světa. Škoda jen, že dnes – přinejmenším obecně – trůní na jejím místě prostitutka. Continue reading 'André Breton o astrologii'»
Zdá se, že roční rozpočet na „kouzelnictví“ je ve Francii zhruba tři sta miliard franků*. Stojí za námahu podívat se na astrologický týden kupříkladu v takovém týdeníku, jakým je Elle. V protikladu k tomu, co bychom od této rubriky mohli očekávat, zde nenajdeme žádný snový svět, ale spíše důsledně realistický popis přesně vymezeného sociálního prostředí, totiž prostředí čtenářek dotyčného časopisu. Jinak řečeno, astrologie – přinejmenším zde – vůbec není předehrou ke snu, nýbrž čistým zrcadlem, čistým ustavováním reality. Continue reading 'Roland Barthes: ASTROLOGIE'»
Dámy a pánové, vážení kolegové,
jsem nesmírně rád, že jsem zase jednou v Praze a mohu se s vámi podělit o určité myšlenky související s astrologií, jimiž jsem se zabýval celý život. Doufám, že pro vás budou tyto úvahy zajímavé a podnětné.
V poslední době se hodně mluví o novém věku, věku Vodnáře. Mluví o něm dokonce i ne-astrologové, a přitom si nikdo neuvědomuje, že bez astrologie by nebylo vůbec možné mluvit ani o novém věku, ani o věku Vodnáře. To znamená, že astrologové jsou v dnešní době jedinými, kdo jsou schopni ucítit tep evoluce lidstva a informovat o tom, co se vlastně děje ve vztazích mezi Zemí, sluneční soustavou a celou galaxií. Právě proto neseme my, astrologové, obrovskou odpovědnost. Continue reading 'Alex Ruperti: K HOLISTICKÉMU, GALAKTICKÉMU POCHOPENÍ LIDSKÉHO OSUDU'»
1. Existence (Bytí) je pohyb od přesně určeného souboru potencialit k jejich dokonalé aktualizaci.
2. Dokonalá aktualizace vyžaduje vzájemné ovlivňování a spolupůsobení každé potenciality se všemi potencialitami ostatními.
3. Při vzájemném ovlivňování mají původní kvality potencialit sklon porušovat své uspořádání, jejich charakteristický rytmus je poškozen. To pak rodí zmatek, utrpení a smrt.
4. Kde je zmatek, tam je nutno znovu nastolit čirost; kde je utrpení, tam je třeba znovu navodit integritu kde je smrt, vědomý a vítězný nový počátek musí přemoci entropii a nevědomí. Tímto vítězstvím se dosahuje nejhlubší potenciality ze všech, možnosti integrace. JEDNO, tady a teď – jako “JÁ”. Continue reading 'Rudhyar MEDITACE O EXISTENCI – ROZJÍMÁNÍ NAD BYTÍM'»
Žádné komentáře 
Themocracy