Vilém Flusser ČAS
Žádné komentáře JAZYK FORMUJE SKUTEČNOST
1/ ČAS
Porovnejme čtyři věty, které označují to, co lze povšechně nazvat budoucnost:
a) něm. ich werdegehen
b) angl. I shall go
c) port. irei
d) čes. Půjdu
Tyto věty jsou ekvivalentní, tj. mohou se takto vzájemně překládat. Nemají však stejný význam, tj. neoznačují totéž. Věta ich werde gehen označuje budoucnost, protože obsahuje sloveso werden. V souladu se strukturou německého jazyka sloveso werden ve spojení s infinitivem označuje budoucnost, ve spojení s minulým příčestím označuje trpnost (ich werde geschlagen = jsem bit) a ve spojení s adjektivem označuje [změnu vlastnosti nebo stavu (rot werden = /z/červenat, alt werden = /ze/stárnout)]. Jako samostatné sloveso pak znamená [nastat, povstat, vzniknout]. (Viz například Es werde Licht, und es ward Licht. Buď světlo, a bylo světlo.) Tyto příklady ovšem úlohu slovesa werden v ontologické struktuře němčiny nevyčerpávají, ukazují však něco z významu německé budoucnosti. Continue reading 'Vilém Flusser ČAS'»
Themocracy