Komentáře: 2

By admin, 4.6.2010 15:48

Jean-Louis Bédoin: 20 let surrealismu (1939-1959) část II. Analogon 2, jaro 1990 str. 81

Od této atmosféry se odráží jako velmi pozitivní čin esej Julese Monnerota La poésie moderne et la Sacré. Tato studie nejen že obsahuje určitou – oproti dobovému zvyku nezfalšovanou – bilanci surrealismu, nýbrž naznačuje také poprvé ve správném světle některé hlubší problémy surrealismu. Monnerot nepřistupuje k surrealismu jako k celku do sebe uzavřenému, nýbrž naopak jako k otevřené struktuře schopné přijímat a absorbovat nejrůznější přínosy,

Zde  na řádku 26 shora str 81 text v Analogonu č. 2 končí, i když v originále a překladu pokračuje ne po tečce, ale po čárce:

struktuře, již lze současně interpretovat z více různých hledisek, při čemž všem těmto interpretacím zůstává jedno společné: objevují v surrealismu nekonečně víc než jen literární nebo uměleckou školu. Jako skupina lidí vykazuje surrealismus řadu příbuzností se způsobem sdružování, založeném na spřízněnosti volbou a označovaném sociology termínem set. Z filosofického hlediska se jeví surrealismus Monnerotovi jako produkt konvergentních vlivů, jako synkretismus s řadou afinit se synkretistickými školami z konce starověku, např. s gnosticismem. Hlavní přínos studie však spočívá ve zjišťování vztahů mezi surrealismem a duchovní zkušeností takzvaných divochů. Ukazuje např. na základě výsledků etnologického bádání na paralely mezi úlohou, kterou hraje v šamanismu sen – vize a zásadním významem, který snům přisuzují surrealisté. V některých bodech však zůstávají závěry Monneretovy studie velmi diskutabilní, např. v tvrzení, že surrealismus je „součástí konstelace, která by se jednou mohla projevit jako prereligiozní, tedy religiozní.“ Surrealisté viděli v těchto vývodech podceňování skutečných hnacích sil surrealistické aktivity, zejména vůle k emancipaci člověka. I když je pravdou, že surrealismus aktivizuje jisté síly, jichž využívá pro své cíle i náboženství – což lze ovšem tvrdit i o kterémkoli jiném, nenáboženském, intenzivně prožívaném cítění – nelze popřít, že se podjal úkolu zbavit náboženství vlády nad těmito silami a vrátit ji člověku. Surrealisté se museli později bránit proti širšímu rozvíjení těchto mylných názorů, které se v zárodku objevily již v některých tezích Monnerotovy studie a vedly později až k pokusům křesťanství anektovat surrealismus.

Jean-Louis Bédouin: Dvacet let surrealismu (1939-1959) překlad J. Kurz

Část II, Analogon č. 2, září 1990 str. 81