PAVEL TURNOVSKÝ ASTROLOGIE

2. KAPITOLA. DĚTSTVÍ LIDSTVA

Konec světové války znamená pro lidstvo konec období dětství. Toto dětství, jako jakékoliv dětství, se vyznačuje tím, že postrádá reálné chápání hodnot jako je tomu u dítěte, které používá drahocenný chronometr k louskání ořechů.

Toto dětství bylo nadmíru dlouhé, ale naštěstí se blížíme k jeho závěru, protože lidstvo, otřesené touto válkou, přichází k rozumu a brzy musí vstoupit do své dospělosti, čímž pro nás nastává období velkých úspěchů a zisků v novém a reálném smyslu hodnot.

Posvátní mrtví neumřeli zbytečně; „mladé červené víno“, svévolné promarnění života, nám ukázalo cenu života a budeme muset dodržet přísahu, aby budoucnost byla hodna jejich potu a krve.

První myšlenky nejsou nutně pravdivými myšlenkami.

Existují různé interpretace historie a různé filosofické školy. Všechny něčím přispěly k lidskému pokroku, ale žádná nebyla schopna dát světu základní filosofii, která by zahrnovala celkový pokrok vědy a postavila lidský život na trvalém základě Faktu.

Náš život je nucen rozvíjet se podle zjevných nebo skrytých zákonů přírody. Zjevné přírodní zákony byly inspirací pravé vědy v jejích počátcích; a jejich interpretace i mylné výklady od počátku formovaly právnické, etické a filosofické systémy.

Lidský intelekt, ať už se týká jednotlivce nebo rasy, tvoří závěry, které se musí často přehodnotit, předtím než přibližně odpovídají faktům. To, co nazýváme pokrok, spočívá ve sjednocování idejí s fakty. Světová válka každého něco naučila. Byla to rozhodně významná skutečnost; navykli jsme si přemýšlet v pojmech skutečnosti a nikoliv v pojmech klamné spekulace. Byly odhaleny některé zcela zřejmé pravdy. Fakta a síla byly důležité věci. Byla vytvořena síla, aby zničila nepřátelskou sílu; přišlo se na to, že staré politické a ekonomické systémy nestačily na úkol, který na ně byl kladen. Svět musel vytvořit nové ekonomické podmínky; to vedlo k rozšíření starých systémů o zvláštní ministerstva pro výživu, uhlí, dráhy, dopravu, práci atd. Stav nouze ve Světové válce donutil národy postarat se o vytvoření vetší síly, aby už přemohly velkou sílu.

Pokud něco tato válka dokázala, je to fakt, že nejdůležitějším přínosem, který může národ nebo jednotlivec mít je schopnost „dělat věci“.

„Na flanderských polích kvetou vlčí máky…,“ to je také pravda; kvetou a jsou silné a červené. Účelem této knihy není oslava poezie, ale vysvětlení a správné využití faktů.

Běžně jsou ve vědeckých laboratořích využívány a zabíjeny tisíce králíků a morčat při pokusech, které přinášejí lidstvu významný a hmatatelný užitek. V této válce byly zabity milióny lidí, zničeno zdraví a životy desítek miliónů. Prošlo toto vyvrcholení předválečné civilizace bez povšimnutí, kromě poezie a hnojení válečných polí, na nichž „vlčí máky kvetou“ silnější a lépe živené? Nebo smrt deseti mužů na bitevním poli má takovou cenu jako život jednoho králíka, zabitého při pokusu? Má cenu analyzovat tuto velkou oběť? Odpověď může být pouze jedna – ano. Avšak jestli má být analýza pravdivá, musí být vědecká.

Ve vědě jsou „názory“ tolerovány tehdy a jenom tehdy, když se nedostávají fakta. V tomto případě máme všechna nezbytná fakta. Musíme je jenom shromáždit a analyzovat, odmítat pouhé „názory“ jako levné a nehodnotné. Takové pochopení této lekce bude vědět jak jednat ve prospěch všech.

V současnosti je budoucnost lidstva temná. „Stůj, hleď a poslouchej“ – obezřetné výstrahy na železničním přejezdu – musí být pozměněny na „stůj, hleď, poslouchej a MYSLI“; nikoli kvůli záchraně několika životů při železničních nehodách, ale kvůli zachování života lidstva. Živé organismy, nižších a jednodušších druhů, u nichž diferenciace a integrace životně důležitých orgánů nedošla dál, se umí pohybovat dlouho poté, co byly zbaveny zařízení, jimiž se životní síla akumulovala a přemísťovala, ale vyšší organismy v důsledku odstranění takových zařízení nebo dokonce zranění jejích méně důležitých částí okamžitě umírají; zranitelnější jsou pokročilejší a složitější společenské organizace.

Prvořadá otázka: jaké to jsou vědecké metody, které eliminují názory a vyznání odlišující se od analýzy faktů a zajišťují, na nich založené, správné dedukce? Krátký přehled faktů, co se týče civilizace, ukáže směr.

Lidstvo od počátku vědu nemělo; mělo pouze schopnosti pozorování a spekulace. Na počátku bylo hodně spekulativního myšlení, ale to nemělo žádnou faktickou základnu. Teologie a filosofie vzkvétaly; jejich spekulace byly často velmi chytré, ale jejich primitivní pojmy faktů – jako např. struktura nebes, forma země, mechanické principy, meteorologické či fyziologické fenomény – byly skoro všechny mylné.

Co je historie? Jaký má význam pro lidstvo? Dr. J. H. Robinson podává precizní odpověď: „Bídná závislost člověka na minulosti dává vzniknout plynulosti historie. Za naše přesvědčení, názory, předsudky, intelektuální chuti; za naše poznání, za naše metody učení a využití vděčíme, s drobnými výjimkami, minulosti – často vzdálené minulosti. Historie je expanzí paměti a jako paměť může jediná vysvětlit současnost, v tom spočívá její nezaměnitelná hodnota.“

/pozn. 2 :

James Harvey Robinson – An Outline of the History of the Western European Mind, The New School for Social Research, New York, 1919. Tento útlý svazek předkládá zestručněná, v kostce, historická prohlášení, církevní i státní;…

vývoj lidské mysli a obsahuje dlouhý seznam nejdůležitějších, moderních knih o historii. Následující historické citace budou převzaty z této mimořádné hodnotné knížečky, budou jednoduše označeny iniciálami – J. H. R./

Divoch považuje každý zvláštní úkaz nebo skupinu úkazů za způsobené personálním činitelem a od dávného starověku se způsob myšlení změnil jenom tak rychle jak byly zavedeny vztahy mezi fenomény.

/pozn. 3:

(J. H. R.) „Opožděná podoba definitivní teorie pokroku. Nadměrný konzervatismus primitivních národů. Řekové přemýšleli o původu věcí, ale neměli pojem pravděpodobnosti neomezeného pokroku… Pokrok člověka byl od pradávna do začátku 17. století naprosto nevědomý… Základní slabina starořeckého učení. Byla to impozantní sbírka přemýšlení, názorů a dohadů, které, ať už byly jakkoli brilantní a důmyslné, vycházely z chatrných základů exaktního poznání a opomíjely fundamentální nutnost úmorného, vědeckého výzkumu za pomoci přístrojů. Neexistovalo trvalé shromažďování poznání, aby vyvážilo citově založenou nedůvěru rozumu… Nevyplněný příslib starořecké vědy. Vliv otroctví na přerušení vývoje vědy… Nedostatky kultury ve středověku. Veškerá slabost starořeckého uvažování ve spojení s křesťanskými Otci byla základem toho, co se zdálo nanejvýš logicky propracovaným a rozhodujícím způsobem myšlení. Nedostatky v univerzitním vzdělávání… Krátké trvání přírodních věd, v našem slova smyslu, přednášených na universitách… Copernicus, ‚De Revolutionibus Orbium Coelestium‘. Libri VI, 1543… Koperník v úvodu přiznává svůj dluh antickým filosofům. Dosud byl přesvědčen o fixní hvězdné obloze. Hlavní úkolem Giordana Bruna (1548 – 1600) bylo domyslet a vyložit v latině a italštině důsledky Koperníkova objevu… Bruno byl v Římě upálen inkvizicí. Kepler (1571 – 1630) a jeho objev eliptických orbitů planet. Galileo (1564 – 1642). Rychle zdokonalil dalekohled tak, aby zvětšoval 32 krát. Jeho přístup ke kopernikovské teorii, která byla odsouzena římskou inkvizicí v roce 1616… Hlavní Galileovy objevy byly ve fyzice a mechanice. Isaac Newton (1642 – 1727) dokázal, že zákony padajících těles platí i na nebeské klenbě. To učinilo hluboký dojem a konečně začaly být popularizovány novější koncepce vesmíru… Lord Bacon (1561 – 1626), ‚Tvářový sval‘ experimentální a aplikované moderní vědy… Jeho živé uchopení existujících překážek vědeckého pokroku; modly kmene, jeskyně, trhu a divadla… Nutnost opustit scholastické metody ‚potácení se mezi našimi pohnutkami a samolibostí‘ a studovat svět okolo nás. Netušené výsledky jsou možné, pouze když vyplývají ze správné metody výzkumu… nedůvěra ve starověkou autoritu… Descartes (1596 – 1650),… měl v úmyslu dosáhnout pravdy prostřednictvím analýzy a čistých idejí, za předpokladu, že Bůh nebude podvádět… Jeho základní tisk po vynálezu knihtisku, který uvolnil církevní i světské autority… Protestanti v 16. století přijali teorii nesnášenlivosti“. Zájem o matematiku… Jeho požadavek originality a odmítnutí jakékoli autority. Překážky vědeckého vývoje; na univerzitách stále vládne Aristoteles; teologické fakulty; uplatňovaná cenzura tisku/

Lidé se pořád ptají „proč“?, a nedovedou odpovědět, oni nacházejí vlastní odpověď prostřednictvím dalšího faktoru „kdo“. Neznámé se nazývalo Bohové nebo Bůh. S vědeckým pokrokem se „proč“ stávalo čím dál více jasnější a odpovědí se stalo „jak“. Od počátku lidstva byly dogmatická teologie, právo, etika a věda v plenkách, měly výhradní právo jediné třídy a byly zdrojem její moci.

/poznámka 4:

(J.H.R.) „Stadia celku náboženství. ‚Náboženský‘, nejasný a všeobecný pojem, který zahrnuje: (1) určité třídy emocí (úžas, závislost, ostych, usilování, atd.); (2) Chování, které může nabýt formy charakteristických náboženských aktů (obřady, oběti, bohoslužba, „dobrá díla“) nebo zachovávání toho, co je v primitivních podmínkách známo jako „tabu“; (3) Kněžské nebo církevní organizace; (4) Víru v nadpřirozené bytosti a vztahy mezi nimi a člověkem; posledně jmenované může získat formu zjevení a může být redukováno na vyznání a stát se předmětem složitých teologických spekulací.

„Spojování náboženství s nadpřirozeným; prvořadým smyslem náboženství bylo vždy dosažení uspokojivého přizpůsobení, neboli ovládnutí, nadpřirozené… Kulturní mysl vnímaná jako produkt dlouhého a riskantního procesu akumulace… Spontánní množení pověr. Rozmach symbolismu, many, animismu, magie, fetišismu, totemismu; tabu (srov. moderní pojem ‚princip‘), posvátné, čisté a nečisté; ‚snová logika‘ – spontánní racionalizace neboli ‚ukvapené závěry‘;… Kniha Theodosian Code z 16. stol. obsahuje dekrety týkající se Církve, které byly vydány římskými císaři ve 4. a 5. století. Podle nich je nesouhlas s Církví hříchem; stanovují kruté tresty za heretické učení a dílo, udělují privilegia ortodoxnímu duchovenstvu (zproštění řádných daní a dávky duchovenstva)… Křesťanství se stává státem chráněným monopolem… Psychologická moc a přitažlivost složitého symbolismu a rituálu církve… Alegorie vyjadřuje konec veškeré literární kritiky… Zázračnému se daří; jakákoli neobvyklá nebo děsivá událost je připisována zásahu Boha nebo Ďábla… Náš legální výraz ‚čin Boží‘ se týká nepředvídatelných přírodních katastrof. Při narůstajícím pochopení přírodního zákona a umírněné zálibě v divech se ze zázraků stával zdroj intelektuálního utrpení a zmatku… Protestanti sdíleli s katolíky panický strach z ‚racionalistů‘ a ‚volnomyšlenkářů‘. Vůdcové obou stran překáželi objevům a pranýřovali je… Čarodějnictví v moderní formě se jasně objevuje v 15. století… Všeobecné rozšíření čarodějnictví během 16. a 17. století v protestantských a katolických zemích, stejně jako… Utrpení obviněných z čarodějnictví. Mučením vynucené doznání. Čarodějnický cejch. Tresty, upálení, zardoušení, oběšení. Desítky tisíc nevinných lidí zemřelo… Ti, kteří se pokoušeli čarodějnictví zpochybnit, byli pranýřováni jako ‚Saduceové‘ a ateisté… Psychologie nesnášenlivosti. Strach, nezadatelné zájmy, pohodlná povaha tradice a zvyku. Bolestné přivlastnění nových idejí… Nesnášenlivost katolické církve: přirozený důsledek jejího upořádání podobného státu a nároků… Její doktrína o výhradním vykoupení i pojetí hereze byly uznány státem. Pochybnost a omyl byly považovány za hříšné… Počátky cenzury./

Exaktní vědy jako první prolomily tuto moc. Vyvíjely se příliš rychle na to, aby byly vázány a omezovány obskurními spisy a předsudky; život a fakta byly jejich doménou. Věda odmítla celou sofistiku a stala se realitou. Etika nanejvýš podstatným faktorem civilizace, která závisí na teologické nebo zákonné omluvence; etika se musí přizpůsobit přírodním zákonům lidské přirozenosti.

Zákony, právní pojmy se datují od počátku civilizace. Právní spekulace se úžasně rozvíjely v souladu s teologií a filosofií předtím než vznikly exaktní vědy. Zákon vytvářelo několik lidí obecně za účelem zachování „existujícího řádu“ nebo v zájmu znovunastolení starého řádu a trestání těch, kteří se vůči němu provinili.

Dogmatická teologie je už ze své podstaty neměnná. Totéž lze říct o duchu zákona. Zákon byl a je k tomu, aby chránil minulost a současný stav společnosti a musí být opravdu konzervativní, ne-li zpátečnický. Teologie a právo jsou už z podstaty statické.

Filosofie, zákony a etika musí být dynamické, aby byly efektivní v dynamickém světě; musí být živější, aby udrželi krok s vývojem v životě a ve vědě. V nedávné civilizaci nemohla etika patřičně ovlivnit dynamický pokrok techniky a stále měnit životní podmínky, protože byla ovládána teologií a právem; a my jsme svědky strašného úpadku mravů v politice a obchodě. Život je rychlejší než naše myšlení, a tak středověké myšlení, metody a úsudek jsou stále aplikovány na podmínky a problémy moderního života. Diskrepance mezi fakty a myšlením je do značné míry zodpovědná za rozdělení moderní společnosti na dvě odlišné a válčící třídy, které si navzájem nerozumí. Středověkému právnímu dogmatismu a morálce – základy starého společenského uspořádání – které jsou ve své podstatě konzervativní, reakční, odporují změně a stále více ztrácejí schopnost podpořit mohutné společenské břemeno moderního světa, musí být připsána do značné míry zodpovědnost za okolnosti, které nevyhnutelně vedly ke světové válce. Pod palbou výbušnin některého z kamenolomů byly tyto zastaralé myšlenky odhaleny a rozdrceny. Světová válka hluboce změnila ekonomické podmínky a bylo nutné vybudovat nová kriteria cen. Musíme si uvědomit, že evoluce pomocí transformace je kosmický proces a že reakce ho může zpomalit, ale nikoliv úplně zastavit.

/pozn. 6:

(J.H.R.) „Formulace a stanovení evoluční hypotézy. Objev velkého stáří země; … postupný vývoj evoluční teorie… Darwinův ‚Původ druhů‘ 1859. Herbert Spencer (1820 – 1903)… Haeckel (1834 – 1919) a další vysvětlují, obhajují a popularizují nové učení. Dále rozvíjejí evoluční teorii Mendel, Weismnan, DeVries a další. Oslabování zvláštní teorie stvoření díky archeologickým důkazům a díky kritice bible. Dosah této nauky pro intelektuální historii. Povaha opozice vůči evoluční teorii. Obecně rozšířená záměna ‚darwinismu‘ za ‚evoluci‘. Revoluční dopady nového pohledu. Zbavuje se koncepce daných druhů (platónské ideje), která předtím ovládala myšlení/spekulaci. Genetická metoda byla přijata ve všech organických vědách, včetně novějších společenských věd. Potíže s přizpůsobením historie objevům minulých 50-ti let. Vliv evoluce na teorii pokroku. Organická evoluce a společenská evoluce.“/

Myšlenka, že organické druhy jsou výsledkem zvláštního stvoření, nemá žádné vědecké kriterium. Neexistuje žádná skutečnost, která by dokazovala zvláštní nebo oddělené stvoření; zdrcující důkazy přicházejí z opačné strany. Hypotéza o zvláštním stvoření je pouhou fosílií minulosti. Evoluce je jedinou teorií, která je v souladu s fakty a se všemi vědeckými odvětvími: život je dynamický, nikoli statický.

Filosofie, podle toho jak ji definoval Fichte, je „vědou věd“. Jejím cílem bylo řešit problémy světa. V minulosti, kdy byly všechny exaktní vědy v plenkách, mohla být filosofie čistě spekulativní, s malými nebo žádnými ohledy na fakta. Pokud však považujeme filosofii za Matku věd, dělící se na různá odvětví, vidíme, že tato odvětví dosáhla takové velikosti a rozmanitosti, že Matka věd vypadá jako kachna s kachňátky, které se plavou k rybníku mimo její dosah; nestačí svým čerstvě vylíhlým mláďatům. Mezitím pokrok života a vědy jde dál, bez ohledu na kdákání metafyziků. Filosofie neplní svůj původní cíl, spojit výsledky experimentálních a exaktních věd řešit problémy světa. Při nekonečné vědecké specializaci se tato odvětví množí a kvůli nedostatečné koordinace světových problémů trpí. Tato neschopnost filosofie splnit svůj honosný úkol vědecké koordinace je zodpovědná za chaos ve světě obecného myšlení. Svět nemá žádné společné neboli organizované vyšší ideály a cíle, ani pevně stanovené obecné záměry. Život je nahodilá hra soukromých a kolektivních ambicí a žádostí.

/pozn. 7:

(J.H.R.) „Deisté a filosofové rozbíjejí starší teologickou antropologii a znovu potvrzují důstojnost člověka; s rozvojem kriticismu a liberalismu se analýza společenských institucí stává méně nebezpečná; obecné rozšíření vědomostí bylo podnětné pro vědy o společnosti; obrovský nárůst společenských problémů co do počtu, komplikovanosti a intenzity se projevil jako silný podnět k společenské vědě; darwinistická hypotéza učinila absurdní jakoukoli koncepci zcela statického společenského systému. Nicméně, moderní společenské vědy v našem kapitalistickém řádu se setkávají se stejným odporem ze strany „nezadatelných zájmů“ na které narazil teologický radikalismus ve středověku, a společenské vědy se nijak nepřibližují objektivitě a pokrokovosti současných přírodních věd… Závažné důsledky nezadatelných práv v překážení experimentům opětovným nastavením… Vliv moderního komercionalismu v nadměrném růstu organizace a reglementace v obecném zkouškovém systému. Dosud se naše školství nedostalo do úzkého vztahu s panujícími okolnostmi vzhledem ke stále narůstajícímu vědění… Vynikající cíle a malé výsledky sociologie v praxi. (Kvůli absolutnímu nedostatku vědecké základny. Autor.) Hlavní podstata problému společenské reformy: psychologické problémy týkající se změn společenské reformy: násilný odpor skupiny ke kritice existujících institucí, která musí předcházet jakoukoli účinnou společenskou reformu…“/

Systematický výzkum v chemii a fyzice probíhal po mnoho generací, tyto dvě vědy dnes zahrnují: (1) znalost ohromného množství faktů; (2) rozsáhlý soubor přírodních zákonů; (3) mnoho plodných pracovních hypotéz týkajících se příčin a pravidelnosti přírodních fenoménů; a konečně (4) mnoho pomocných teorií vyžadujících opravu předmětu dalším testováním hypotéz, které jim dávají vzniknout. Pokud je předmět považován za vědu, rozumí se, že zahrnuje všechny výše zmíněné části. Samotná fakta netvoří vědu, stejně jako hromada kamenů netvoří dům, dokonce ani samotná fakta a zákony; fakta, hypotézy, teorie a zákony musí být předtím, než se předmět může zařadit do oblasti vědy.

Primární funkcí vědy je umožnit nám anticipovat budoucnost v oblasti, ke které se vztahuje. Soudě podle tohoto kritéria, filosofie ani její příbuzní – takzvané společenské vědy – nebyly v minulosti nijak účinné. Například nebylo žádné oficiální varování o přicházející světové válce – největší katastrofa. Budoucnost nebyla anticipována, protože filosofové neměli nezbytné znalosti. Abychom byli spravedliví, musíme přiznat, že filosofie byla finančně velmi málo podporovaná, protože byla běžně považována za zbytečnou. Technické vědní obory měly důvěru a byly obvykle podporovány těmi, jimž přinášely bezprostřední zisk; měly tedy lepší příležitosti k rozvoji.

Etika v dusném sevření mýtu a právnického dogmatismu není natolik přesvědčivá, aby získala většinový vliv. To je situace, ve které se nacházíme. Vzhledem k tomu, že jsme ještě dětmi s myšlením divochů, považovali jsme světovou válku za osobní dílo „vojenského diktátora“, protože měli zájem nám to tak vyprávět. Zapomněli jsme používat zdravý selský rozum a důkladněji prozkoumat jeho zdroje, aby plnil úkol, který politická filosofie nevykonává – úkol brát v úvahu fakta a nikoli metafyzické spekulace. Znalost faktů by nám odhalila, že vojenští diktátoři byli pouze reprezentanty vládnoucích tříd. Systém společenského a ekonomického řádu, který stojí výhradně na sobectví, nenasytnosti, „právu silnějšího“ a bezohledné soutěži musí vymizet nebo existovat za pomoci války. Představitelé tohoto systému se rozhodli udržovat ho při životě a tak výsledkem byla válka. Vládnoucí třídy ovládly celý systém, což je přivedlo k logickému závěru a přirozenému následku, který zní „urvi, co můžeš“. Toto motto není vlastní žádné zemi; je to motto celé naší civilizace a nevyhnutelný výsledek naší hloupé filozofie týkající se charakteristické podstaty člověka a náležitých potencialit lidského života. Kde najdeme správné doktríny? Kde pravou filozofii? Pokud se podíváme do historie civilizace, zjistíme, že ve všech „vědách“, kromě exaktních, které měly tvarovat naše názory osobní mínění a teorie, zkreslovat naše mentální procesy a ovládat naše osudy; poznáváme například, že pesimismus je protikladný optimismu, materialismus spiritismu, realismus vůči idealismu, kapitalismus vůči socialismu a tak dále donekonečna. Každý kontroverzní systém má veliký počet následovníků a každá frakce posuzuje ostatní jako nepravdivé, zbavené selského rozumu a znalostí. Všichni si hrají s pojmem „přirozený zákon“, který si neznale opovažují přisvojovat jako podstatu a obsah jejich vlastních doktrín.

Stejné je to i v oblasti náboženství; přibližně je 291 miliónů konfuciánů nebo taoistů, 261 miliónů římských katolíků, 211 miliónů mohamedánů, 209 miliónů hinduistů, 177 miliónů protestantů, 157 miliónů animistů, 137 miliónů buddhistů, 115 miliónů ortodoxních křesťanů – to jsou jenom nevýznamnější náboženství. Každá skupina, a jsou spíše velké skupiny, se domnívá, že její teorie nebo víra jsou neomylné a všechny ostatní jsou nesprávné.

Bacon vypadá trochu vzdáleně, ale idoly a středověké fetiše, které tak mistrovsky popisuje, jsou dnes uctívány stejnou měrou.

(Novum organum od Francise Bacona)

39. Idolů pak, které by se zmocnily lidských myslí, jsou čtyři druhy. Abych si usnadnil výklad, označil jsem je názvy. První druh idolů jsem nazval idoly rodu, druhý pak idoly jeskyně, třetí idoly tržiště a čtvrtý idoly divadla.

40. Jistě vhodný prostředek k tomu, jak se uchránit idolů a jak je odstranit, je vytváření pojmů a obecných tvrzení pomocí správné indukce. Velmi užitečný však bude i jejich popis. Nauka o idolech se má totiž k výkladu přírody tak, jako se má nauka o sofistických důkazech k běžné logice.

41. Idoly rodu mají svůj základ v samém lidském rodu či pokolení. Tvrzení, že lidské smysly jsou mírou věcí, je vlastně nesprávné. Právě naopak, jak všechny smyslové vjemy, tak i to, co je v mysli, je ve vztahu k člověku, a nikoli k vesmíru. Lidský rozum je jako nerovné zrcadlo, jež přijímajíc paprsky věci, směšuje svoji přirozenost s přirozeností věcí a tím ji pokřivuje a porušuje.

42. Idoly jeskyně jsou idoly člověka jakožto jednotlivce. Neboť každý jedinec má (kromě omylů, jež jsou vlastní přirozeností člověka jako druhu) svoji jakousi individuální jeskyni či doupě. Tato jeskyně láme a zkresluje světlo přírody, a to jednak proto, že každému je vlastní určitá zvláštní přirozenost, jednak proto, že se mu dostalo odlišné výchovy a stýkal se s jinými lidmi. Také proto, že četl jen určité knihy a měl v úctě rozmanité autority a obdivoval se jim, dále proto, že jeho dojmy byly odlišné, podle toho, zda se naskytly duši předpojaté a plné předsudků, anebo duši vyrovnané a klidné, anebo pro jiné věci tohoto druhu. Takže vlastně lidský duch (tak jak je uspořádán v jednotlivých lidech) je velmi proměnlivý, naprosto zmatený a jaksi náhodný. Správně to formuluje Hérakleitos, když říká, že lidé hledají vědění ve svých malých světech, a nikoli ve světě velkém čili obecném.

43. Jsou však také idoly, jež vznikly ze vzájemného styku a společenského života lidského rodu, ty pak nazýváme idoly tržiště proto, že vznikly vzájemným dohadováním ve společenství. Lidé se totiž dorozumívají řečí; slova jsou pak určována obecným chápáním. Špatný a nevhodný výběr slov kupodivu značně překáží rozumu. Nenapraví to ani definice, ani nějaké vysvětlování, jak se učenci obvykle ohrazují a brání. Slova prostě rozum znásilňují a všechno uvádějí ve zmatek a lidi svádějí k nespočetným a zbytečným sporům a myšlenkám.

44. A konečně jsou takové idoly, které se do lidských myslí přestěhovaly z různých filosofických učení a z toho, že se používalo nesprávně pravidel dokazování. Nazývám je idoly divadla, poněvadž všechny tradiční a dotud vynalezené filosofické systémy jsou podle mého mínění jako divadelní hry, jež vytvořily toliko světy vymyšlené a jakoby na divadle. Nemluvím tu jenom o nynějších filosofiích a školách, ale také o těch starých, protože takových her lze složit a společně posuzovat ještě velmi mnoho, ježto právě příčiny omylů naprosto od sebe odlišných jsou nicméně skoro tytéž. Nerozumím tím toliko filosofické systémy, nýbrž také principy a tvrzení mnohých věd, jež vyrostly z tradice, důvěřivosti a nedbalosti.

(Francis Bacon Nové organon, Nakladatelství Svododa, Praha 1990, str. 86 – 88)

/pozn 8:

(J. H. R.) „Během minulých dvou století využití vědeckých objevů v každodenním životě způsobilo převrat v metodách zabezpečování našich ekonomických potřeb, ve společenském a intelektuálním životě, a v celé škále souvislostí týkajících se lidstva. Impulz vynálezu, železo, uhlí a pára nezbytné k rozvoji stroje v širokém měřítku; stroj postupně zplodil moderní továrnu s vysoce organizovanou prací, moderní město a konečně téměř dokonalé prostředky rychlého propojení lidí. Ohromné zvýšení produkce bohatství a rostoucí vzájemná závislost mezi národy otevřely širokou škálu úvah o zdokonalení lidstva vedoucí k odstranění nebo omezení chudoby, nevědomosti, nemoci a války… Člověk postoupil ze zvířete používajícího nástroj na zvíře ovládající stroj. Vzestup továrenského systému; koncentrace a lokalizace průmyslu; rostoucí dělba práce a specializace průmyslových metod. Velký nárůst v objemu kapitálu a v rozsahu investic; oddělení kapitálu od práce a vzrůst odosobněného ekonomického vztahu. Problémy kapitálu a práce; nezaměstnanost, práce žen a dětí; pracovní organizace. Zvýšená produktivita a expanze obchodu. Industriální procesy se stávají dynamické a neustále se měnící – naprostý ztráta staré stability, opakování a izolace.“/

Metafyzická spekulace a její hemžící se potomstvo slepých a sobeckých politických filosofií, soukromých názorů, soukromých „pravd“ a soukromých nauk, sektářských názorů, sektářských „pravd“ a sektářských nauk, hádavých, zmatených a slepých – to je charakteristické pro dětství lidstva. Období dospělosti lidstva bude nepochybně obdobím vědy – dobou, která bude svědkem rozšíření vědeckých metod na všechny zájmy lidstva – obdobím, kdy člověk objeví základní přirozenost člověka a posléze stanoví vědu a umění soustřeďující lidské energie a schopnosti na pokrok lidského blaha v souladu se zákony lidské přirozenosti.

2. kapitola knihy The Manhood of Humanity

2. vydání Institute of General Semantics 1950

přeložil Radovan Lukášek